Informace z tiskové konference po novinářské projekci filmu Křižáček – Kino Atlas 27.července 2017

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Ve čtvr­tek 27. čer­ven­ce se kona­la v kině Atlas novi­nář­ská pro­jek­ce fil­mu Křižáček, kte­rý na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Karlových Varech zís­kal Křišťálový gló­bus za nej­lep­ší film. Po pro­jek­ci pak pro­běh­la tis­ko­vá kon­fe­ren­ce, na kte­rou při­ja­li pozvá­ní tvůr­ci fil­mu: reži­sér Václav Kadrnka, scé­náris­té Jiří Soukup a Vojtěch Mašek, herec Aleš Bílík a za Českou tele­vi­zi Jaroslav Sedláček.

Režisér Kadrnka uví­tal, že film Křižáček byl vybrán do hlav­ní sou­tě­že na MFF Karlovy Vary a cení si zís­ká­ní hlav­ní ceny. S oce­ně­ním fil­mu při­šli i dal­ší zájem­ci o jeho uve­de­ní na fes­ti­va­lech, ale zatím ješ­tě podrob­né infor­ma­ce nemů­že zve­řej­nit.

Z pub­li­ka zazně­la pochva­la pro kame­ru, že byl film pěk­ně nato­čen a že byly hez­ké zábě­ry. Tu dělal Jan Baset Střítezský a tvůr­ci slí­bi­li, že mu budou tlu­mo­čit pochva­lu.

Kadrnka dlou­ho řešil vizu­ál fil­mu, jak celou báseň Svojanovský kři­žá­ček od Jaroslava Vrchlického pojmout fil­mo­vě. Skrze dis­ku­se, kame­ro­vé zkouš­ky a rešer­še se při­šlo k for­má­tu 4:3, k užší­mu for­má­tu, barev­né kon­cep­ci, ke kon­cep­ci pro­sto­ru, kte­rý vyví­jel s malí­řem Danielem Pitínem. Od začát­ku vědě­li, že chtě­jí vyprá­vět málo­mluv­ně, spí­še pohy­bem kame­ry, pro­sto­rem a cho­re­o­gra­fií uvnitř zábě­ru.

Film vzni­kal čty­ři roky, spí­še jeho pří­pra­vy, samot­né natá­če­ní pak trva­lo 35 dní. Z natá­če­ní fil­mu odstou­pi­li těs­ně před zahá­je­ním natá­če­ní čeští pro­du­cen­ti a  na posled­ní chví­li nevy­šel ital­ský grant. I přes tyto nemi­lé věci se ale film poda­ři­lo nato­čit.

Jaroslav Sedláček (Česká tele­vi­ze) se s Václavem Kadrnkou setkal před něko­li­ka lety, asi v roce 2012, kdy měl tepr­ve před­sta­vu o tom, co nato­čí za film. Po úspě­chu fil­mu Osmdesát dopi­sů pak neby­lo těž­ké zís­kat pod­po­ru pro film Křižáček v České tele­vi­zi, kte­rá se týka­la hlav­ně lep­ší pří­pra­vy ve vizu­ál­ní a výtvar­né strán­ce. Do scé­ná­ře tele­vi­ze sko­ro neza­sa­ho­va­la, scé­nář měl sice vývoj, ale nijak dra­ma­tic­ký. Od začát­ku bylo jas­né, čeho chtě­jí tvůr­ci dosáh­nout, spí­še se hle­dal způ­sob, jak toho nej­lé­pe dosáh­nout.

Na báseň Svojanovský kři­žá­ček při­šel Václav Kadrnka, kte­rý pře­vy­prá­věl téma scé­náris­tům, a od té doby si klad­li otáz­ky, jak dané téma zpra­co­vat. Nechtěli totiž báseň pře­vést do fil­mu, ale nato­čit film na téma otce, kte­rý hle­dá své­ho ztra­ce­né­ho syna. Kadrnka se k bás­ni dostal tak, že chtěl udě­lat bala­dic­kou lát­ku, a pro­to stu­do­val bala­dy na Valašsku. Ty ho při­ved­ly k sel­ským bala­dám od Jaroslava Vrchlického, kte­ré pře­če­tl, a našel kníž­ku Svojanovský kři­žá­ček. První, co ho na ní zau­ja­lo, byly auten­tic­ké emo­ce otce, kte­ré­mu ode­šel syn, a tak se ho vydá­vá hle­dat. Další, co ho ved­lo ke zfil­mo­vá­ní, byl pohyb bás­ně. Odehrává se na ces­tě, a pro­to se mu zdá­la vhod­ná na fil­mo­vé zpra­co­vá­ní. Kadrnka chtěl, aby film byl hlav­ně o pohy­bu kame­ry, o hud­bě. Tvůrci pra­co­va­li arche­ty­pál­ně s pro­sto­rem, tj. pro­stor má ve fil­mu vývoj. Začíná se v uza­vře­ných pro­sto­rech, v lese, pak se poma­lu ote­ví­rá, až se dosta­ne­me do pouš­tě, s hori­zon­tál­ní­mi pohle­dy.

Ve fil­mu je stej­ně jako v kniž­ní před­lo­ze motiv dět­ské kří­žo­vé výpra­vy, hlav­ní je ale otec, kte­rý dohá­ní své­ho syna. Báseň kon­čí v Brindisi, v Itálii, odkud se kdy­si do Svaté země odplou­va­lo. Dokonce se jed­na z dět­ských kří­žo­vých výprav dosta­la i do Brindisi, kde ale byla pro­dá­na do otroc­tví.

Tvůrci zva­žo­va­li i to, v jakém zně­ní film bude. Děj se ode­hrá­vá ve stře­do­vě­ku, kdy byla hlav­ním doro­zu­mí­va­cím jazy­kem lati­na. Tvůrci se ale roz­hod­li pro češ­ti­nu, kte­rá se jim zdá­la nej­vhod­něj­ší.

Původním zámě­rem bylo začít natá­čet film v Čechách a poté se pře­su­nout na jih. Hledaly se vhod­né loka­li­ty, hlav­ně v Itálii, Apulii. Natáčelo se na polo­ostro­vě Gargano s pra­le­sem Forrestem Umbra, na pouš­ti na Sardinii, pří­stav pak před­sta­vo­va­lo měs­to Le Castella v Kalábrii.

Aleš Bílík (kři­žác­ký rytíř) se pak svě­řil se svý­mi zku­še­nost­mi z natá­če­ní. Tomu před­chá­ze­la půlroč­ní pří­pra­va, hlav­ně tré­nink jízdy na koni. Kvůli pří­pra­vám a samot­né­mu natá­če­ní změ­nil Bílík angaž­má a ode­šel do Prahy. Jeho herec­kým part­ne­rem byl Karel Roden (otec hle­da­né­ho chlap­ce), kte­ré­ho měl Bílík mož­nost sle­do­vat při prá­ci a učit se. Roden, kte­rý jez­dí na koni mno­ho let, mu dával i rady k jízdě na koni.

Děkuji Karolině Koblížkové za korek­tor­ské prá­ce 🙂

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře