Určitě znáte pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Je o tom, jak dvě malé děti přechytračily čarodějnici v domku z perníku. Ty dvě děti zestárly a dali se na dráhu zabíječů čarodějnic. Tuto pohádku má určitě ve svých pohádkových knížkách mnoho zemí Evropy, tak je dobře že i toto pokračování, navazuje na první příběh. Hodně lidí určitě zajímá, jak to bylo se dvěma sourozenci dál, když zabili perníkovou čarodějnici.
Už dospělí Jeníček a Mařenka mají práci, která je uživí. Zabíjejí čarodějnice a zachraňují děti. Při svých toulkách se dostaví i do vesnice, kde čarodějnice kradou děti. Postupným zjišťováním objevují svojí historii a důvod, proč se slétávají čarodějnice z celého okolí.
Příběh je velice jednoduchý. Hlavní hrdinové zabijí všechny čarodějnice, dozví se o svojí historii a nové informace o čarodějnicích. Samozřejmostí je i získávání nových přátel, zamilovanost a nových členů do pokračování. Od silného trolla (víte, že i Edward není jen upír) po „Sidekicka“, který své zaměstnavatele zbožňuje.
Díky tomu, že film je celkem krátký, tak příběh ubíhá přijatelně rychle, od jedné čarodějnice k druhé. Je to velice dobře, že příběh nezpomaluje nedůležitými odbočkami, které nic nevysvětlí. Záporní jedinci jak čarodějnice, tak lidé, jsou postupně pozabíjeni všemožnými způsoby, od zastřelení posvěcenou kulkou po zašlápnutí trollem. Tato krátkost příběhu je veliké pozitivum. Člověk ani nemusí myslet, kouká na masky, na zbraně, na pěkně vykreslený strašidelný les. Vše je dokonalé a strašidelné.
Oba hlavní herci, jak Gemma Arterton, tak Jeremy Renner hrají své postavy velice dobře. Stylizace obou postav přesně zapadá do celého filmu. Hlavní záporačka Famke Janssen, jako čarodějnice, se do role pěkně vžila a tak bylo vždy dobré pohledět na všechny hlavní postavy, jak kladné, tak záporné, jak se u toho baví a je to na tomto filmu vidět.
Tommy Wirkola opravdu dokázal vykreslit správně nereálný svět s čarodějnicemi a instruovat herce, aby hráli přesně podle jeho představ, jak slavní, tak i méně slavní, kteří byli vybrání ze země původu režiséra. Vybral i správný tvůrčí team, který dokázal zachovat správnou náladu. Není tedy od věci, že na filmu spolupracovali i tvůrci, kteří tvořili filmy o Hell Boyovi a o Harry Potterovi.
Velice mně ten film bavil. Je dobře, že americké produkce umí oslovit i neamerické dobré režiséry, kteří film dokážou ukočírovat a vnést svoje vize, které jsou úspěšné. Norského režiséra bych tak přirovnal k jihoafrickému Neillu Blomkampovi. Oba dva dokázali za málo peněz natočit zábavný film, který se mi líbil. Hlavně mají talent, který vyčnívá z neoriginální a strnulé americké produkce.
