O postavě
„Má postava se jmenuje Zdeněk Poláček a je to muž, který když byl mladší, tak měl ambice, byl vtipný a zábavný, ale jakmile se zabydlel na vesnici, tak veškeré ambice a ideály skončily. Jakoby tím usazením pro něj všechno skončilo a on je vlastně už smířený s tím, že se mu v životě nic nepřihodí. Jenže do vesnice se přistěhuje mladá krásná žena, která se mu samozřejmě zalíbí a on se jí začne velice nepatřičným způsobem dvořit. Já jsem si ho charakterizoval jako člověka, ke kterému když budete třicet let chodit na návštěvu, tak vám pokaždé pustí stejnou písničku.“
Jak se mu pracovalo s mladým tvůrčím triem
„Mně se s nimi pracovalo velice dobře. Oni mě navíc znali z mnoha rolí z divadla, což bylo příjemné, protože to se dnes příliš nedělá, že by televizní a filmoví režiséři objevovali nové tváře v divadle, takže celá ta spolupráce byla velmi příjemná. A samotné natáčení bylo velmi fajn, protože ten štáb byl opravdu vstřícný.“
Co bylo pro něj na natáčení nejtěžší
„To co paradoxně u natáčení nikdy nebývá. Většinou když natáčíte zimu, tak ji natáčíte, když je vedro, a když natáčíte koupání, tak natáčíte v říjnu a jste úplně zmrzlí. A tady se stalo to, co já jsem ještě nikdy nezažil, že jsme točili film o úmorném létu a ono bylo skutečně extrémní vedro. Točili jsme na poli a na přímém slunci 8 hodin denně, takže to bylo vlastně nejtěžší, protože to natáčení samo o sobě bylo nesmírně příjemné. Takže největší nepřítel bylo skutečně to vedro.“
Jaký má vztah k hororům
„Jako velmi mladý jsem horory měl rád, pak jsem je tak nějak zavrhl a teď čím jsem starší, tím více jsem smířlivější, takže se k nim vracím a mám je rád.“
