Jurský svět: Nadvláda

4/10 – Trošku po funu­su, ale pře­ce. Od závě­reč­né­ho dílu dino­sau­ří film-od-filmu-gigantičtější-a-taky-vypatlanější ságy jsem mno­hé neče­kal, ale stej­ně jsem si po vět­ši­nu pro­mí­tá­ní ťukal na čelo, krou­til hla­vou a obra­cel oči v sloup. Je vskut­ku obdi­vu­hod­né, jak tlak veřej­nos­ti a chuť se zavdě­čit kaž­dé­mu (rozu­měj: svým peně­žen­kám) doká­za­li v kom­bi­na­ci s per­si­s­tent­ním úsi­lím a vizí pořád­ně podo­jit kapsy rodi­čů dese­ti­le­tých fanouš­ků pře­trans­for­mo­vat původ­ní děsi­vou a vizu­ál­ně pod­ma­ni­vou podí­va­nou na fami­ly fri­en­dly výplach o nesmr­tel­ných posta­vách a tupých ste­re­o­typ­ních nula­di­men­zi­o­nál­ních zápo­rá­cích, ve kte­rém se sem tam mih­ne něja­ký ten daɪ­nəsɔ. Kdyby ale­spoň to CGI nevy­pa­da­lo jako nechtě­ná devo­luč­ní odbočka digi­tál­ních tri­ků, tako­vá novo­do­bá Cesta do pra­vě­ku. Vážně fiasko. Neoprávněně nejdel­ší, ale opráv­ně­ně nej­hor­ší pokra­čo­vá­ní. Celý sní­mek ve výsled­ku vyzní­vá neu­vě­ři­tel­ně zby­teč­ně a jedi­ná pod­stat­ná věc, ke kte­ré děj ani nespě­je, se ode­hra­je kde­si na poza­dí a na kon­ci nám ji jaký­si vypra­věč jako­by mimo­cho­dem sdě­lí – „To čumí­te, co?“ Jo... to teda čumím. A nebyl jsem sám. Do kina se necha­li pře­ke­cat i Šidítko a Prdelka, také oni byli veli­ce zkla­ma­ní, co je to reži­sér Trevor za žabí­ho par­chan­ta. Jejich vyjá­d­ře­ní najde­te zde: „Sláva nazdar výle­tu, výle­tu, výle­tu. Jsme zpět z kina, už jsme tu, už jsme tady. Bordoshut nás pochvá­lí, pochvá­lí, pochvá­lí, že jsme ten maglajs pro­spa­li, pro­spa­li. Když se zeptá jest­li půjdem zas - ha ha, ani Giganotosaurus nepři­nu­tí nás. Hej! Další díl už nebu­de. Lalala...“