Kritiky.cz > Filmy > Filmová klasika > Kalamita

Kalamita

Načítám počet zobrazení...
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Abych byl upřím­ný - ani v nejmen­ším jsem nechtěl psát o fil­mu Kalamita, i když bych to mohl brát sym­bo­lic­ky, pro­to­že o růz­ně vel­ké život­ní kala­mi­ty u mne není prá­vě nou­ze. Chtěl jsem se v tele­vi­zi podí­vat na film Věry Chytilové Hezké chvil­ky bez záru­ky, kte­rý jsem dosud nevi­děl, a chtěl jsem o něm něco málo napsat. Leč - když jsem ho dokou­kal, zjis­til jsem, že chci psát o něja­kém oprav­du dob­rém fil­mu a ne si brou­sit svůj kri­tic­ký brk na fil­mu, kte­rý se mi nelí­bil. A tak jsem sáhl do šuple­te, kde mám pro tyto pří­pa­dy sadu fil­mů, kte­ré rád vidím sko­ro kdy­ko­li a pus­til jsem si jiný film stej­né reži­sér­ky, prav­da - 30 let sta­rý, ale tím lépe potvr­zu­jí­cí, že se v prou­du let neztra­til, nevy­ble­dl, a že je tudíž asi oprav­du dob­rý. Takže změ­na plá­nu, dnes vás v podo­bě toho­to člán­ku čeká dal­ší drob­ná kala­mi­ta.
Rychlíkem z dale­ké­ho měs­ta při­jíž­dí na malé nádra­ží mla­dý Honza Dostál (Bolek Polívka). Už při ces­tě rych­lí­kem s úvod­ní­mi titul­ky a úžas­ně nerv­ní hud­bou Laca Décziho (kte­rý si ostat­ně ve fil­mu taky stři­hl malou roli) vidí­me mezi ces­tu­jí­cí­mi hod­ně postav dal­ší­ho děje. Hned od počát­ku se her­ci stří­da­jí s hra­jí­cí­mi neher­ci a do toho jsou pro­stři­há­vá­ny zábě­ry čis­tě doku­men­tár­ní, ale při­tom všech­no dohro­ma­dy pozo­ru­hod­ně ladí. Honzův život jako by sestá­val jen z malých či vět­ších kala­mit, i když díky své pova­ze jimi pro­chá­zí s nad­hle­dem a bez vět­ších násled­ků. Není divu, že má pocit, že jeho život k niče­mu neve­de a že to chce zku­sit jinak. Tento pocit ostat­ně rezo­no­val v mla­dé gene­ra­ci pře­lo­mu sedm­de­sá­tých a osm­de­sá­tých let, kte­rá taky vědě­la, že zdej­ší život k niče­mu neve­de, ale nemě­la tuše­ní, jak věci změ­nit k lep­ší­mu. Od začát­ku je tedy jas­né, že na film je mož­né se dívat jako na pří­běh mla­dé­ho klu­ka, kte­rý hle­dá své mís­to ve svě­tě, ale v dru­hém plá­nu i jako na záznam teh­dej­ší spo­le­čen­ské situ­a­ce v Československu, jak se zrcadli­la v běž­ném živo­tě.
 

Honzu jeho oby­čej­né i nevšed­ní kala­mi­ty potká­va­jí doslo­va na kaž­dém kro­ku - je scho­pen se stát věz­něm zabouch­nu­té infor­mač­ní kan­ce­lá­ře nebo si ukro­jit prst ve fron­tě u řez­ní­ka a i ve zce­la jed­no­du­chých úko­lech vidí slo­ži­tost svě­ta (např. u léka­ře při zkouš­ce na bar­vosle­post). Chce žít pokud mož­no čest­ně a bez pro­tek­ce, ale svět kolem něho v podiv­ně zaběh­nu­tých kole­jích se tomu brá­ní. Honza chce být stroj­vůd­cem a postup­ně se učen­li­vě zapra­co­vá­vá do zvlášt­ní­ho mik­ro­svě­ta čes­ké želez­ni­ce, kte­rý je ve fil­mu sym­bo­lem celé spo­leč­nos­ti. Zároveň ale zůstá­vá nor­mál­ním mla­dým mužem nějak zakot­ve­ným v rodi­ně (krás­ná role jeho otce pra­cu­jí­cí­ho v hos­po­dě na nádra­ží - urči­tě jde i o refle­xi reži­sé­r­či­na dět­ství v pro­stře­dí nádraž­ní restau­ra­ce), kte­rý čás­teč­ně za žena­mi běhá a čás­teč­ně před nimi nesta­čí prchat.
Nádherné a živo­ta­schop­né jsou snad všech­ny posta­vy, od hlav­ní role až po tu nej­drob­něj­ší vte­ři­no­vou rolič­ku. Bolek Polívka svým výko­nem sice domi­nu­je, ale neza­du­pá­vá ostat­ní do země, vypa­dá, jako by nehrál, čas­to impro­vi­zu­je, je tak civil­ní, jak ho už v jeho dal­ších fil­mech nikdy neu­vi­dí­me (mož­ná výjim­kou je Michálkovo Zapomenuté svět­lo, ale to je role úpl­ně jiné­ho typu). Je na něm jako na her­ci i jako na jeho roli vidět obrov­ská chuť do živo­ta a do prá­ce, tou­ha dělat něco pořád­né­ho a být se sebou spo­ko­je­ný.
V střed­ních rolích vidí­me plejá­du skvě­lých her­ců, kte­ří v té době ješ­tě neby­li nijak slav­ní: Jana Synková (kdo by v její citem pobláz­ně­né pri­mář­ce hádal budou­cí pře­svěd­či­vou tetu Kateřinu?) Dáša Bláhová (uje­tě roz­to­mi­lá, nevy­po­či­ta­tel­ná a sobec­ká závod­ní sáň­kař­ka), Zdeněk Svěrák (uťápnu­tě iro­nic­ký uči­tel, kte­ré­mu se hrou­tí man­žel­ství), Bronislav Poloczek (bod­rý řez­ník, kte­rý v tom pře­ce umí cho­dit), Boris Rösner (nád­her­ně neteč­ný číš­ník z jídel­ní­ho vozu), Václav Helšus („mis­tr“, kte­rý zasvě­cu­je hlav­ní­ho hrdi­nu do tajů a den­ní rea­li­ty pro­fe­se), Jaroslava Kretschmerová (vil­ná prů­vod­čí, kte­rá chce mla­dé­ho stroj­vůd­ce uhnat za kaž­dou cenu). Specifická je role náčel­ní­ka sta­ni­ce, do kte­ré si reži­sér­ka vybra­la Václava Švorce, teh­dy zná­mé­ho před­sta­vi­te­le mno­ha komu­nis­tic­kých klad­ných postav. Naprostý pro­ti­pól hra­vé­ho Bolka Polívky, ale pro roli náčel­ní­ka, kte­rý je smě­sí ali­bis­mu
(„ať to vyře­ší náměs­tek, to jsou pořád samý pro­blémy!“ ode­vzda­nos­ti, rigi­di­ty, ale i pro­fes­ní hrdos­ti na želez­ni­čář­skou tra­di­ci. Jak jsem Václava Švorce vět­ši­nou sle­do­val se skří­pě­ním zubů, v této přes­ně pad­nou­cí roli se mi líbí, stej­ně jako se mi tře­ba moc líbi­la jinak dost hrůzná dra­ma­tur­gy­ně Libuše Pospíšilová ve své roli ve Faunově vel­mi pozd­ním odpo­led­ni.
Konkrétní situ­a­cí z názvu fil­mu je uvíz­nu­tí vla­ku ve sně­ho­vé závě­ji a zava­le­ní vla­ku sně­hem. Už z toho, že tato „titul­ní“ udá­lost fil­mu nastá­vá až po sko­ro hodi­ně a půl v samot­ném závě­ru fil­mu, uka­zu­je, že to v zámě­ru reži­sér­ky neby­la ta nej­dů­le­ži­těj­ší kala­mi­ta, o kte­ré chtě­la točit film. Jedná se ale o kri­zo­vou situ­a­ci, kte­rá nej­lé­pe odha­lu­je sku­teč­né cha­rak­te­ry postav, což je situ­a­ce, ve kte­ré si reži­sér­ka doslo­va lebe­dí (viz např. film Vlčí bouda, kde se ovšem kolek­tiv doká­že semknout mno­hem víc než v nekom­pro­mis­ně reál­ném svě­tě Kalamity). Někdo se uká­že být roz­váž­ným pra­can­tem, někdo hys­te­ri­kem, někdo čeká, jak to dopad­ne, někdo se beze stu­du baví, jako by se nic nedě­lo. Je vidět, že tako­vá malá čes­ká sně­ho­vá kala­mi­ta niko­ho na živo­tě pří­mo neo­hro­zí, ale malý moto­rá­ček kaž­do­pád­ně ve sně­hu uvíz­nul a nikdo netu­ší, co bude dál!
Jako tra­dič­ně film sní­má živá a ner­vóz­ně těka­jí­cí kame­ra (Ivan Šlapeta) a roz­ho­du­jí­cí pro vyzně­ní fil­mu je urči­tě dyna­mic­ký střih (Jiří Brožek) s mno­ha prů­stři­hy do zdán­li­vě nesou­vi­se­jí­cích doku­men­tár­ních obra­zů, kte­ré dáva­jí pří­bě­hu dal­ší roz­měr.
Drobnosti, kte­ré se mi taky líbi­ly:
-          V jed­nom z dal­ších plá­nů jde vlast­ně i o poctu želez­ni­čá­řům, byť z toho svět v jejich podá­ní čas­to vychá­zí nepěk­ně: „Doject musíš a nikdo to nevo­ce­ní.“
-          Strojvůdci při vyhlí­že­ní z okén­ka (samo­zřej­mě po žen­ské) spad­ne čepi­ce, ale při­jde střih a mís­to čepi­ce dopad­ne kus salá­mu do zce­la jiné­ho zábě­ru.
-          Snaha závod­ní sáň­kař­ky (D.Bláhová) pora­zit nená­vi­dě­nou kon­ku­rent­ku z týmu díky rych­lé­mu milost­né­mu vzta­hu: „Prý to vyhra­je Kalinová, pro­to­že je vyzrá­lej­ší, tak já na to taky vyzra­ju. Já chci taky vyzrát, tak­že se nebu­de­me zdr­žo­vat líbá­ním. Co sto­jíš? Tak snad mi uká­žeš to libi­do, ne?“ Následuje zná­má impro­vi­zo­va­ná scé­na Bolka Polívky o libi­du, ale k milo­vá­ní mu chy­bí ta správ­ná atmo­sfé­ra. Závodnice má však jas­no: „Tak udě­lej tu atmo­sfé­ru, no honem!“
-          Nemocná sta­řen­ka se sta­řeč­kem na hor­ské samo­tě kou­zel­ně šmí­ru­jí pri­mář­ku s hlav­ním hrdi­nou, kte­ří jsou u nich nuce­ni kvů­li hus­té­mu sně­že­ní strá­vit spo­leč­ně noc.
-          Úžasná výmlu­va, když se z něja­ké­ho důvo­du neda­ří zaří­dit věc, kte­rá by měla být úpl­ně nor­mál­ní, v podá­ní jed­no­ho z výprav­čích: „Nemám šou­pák!“ Tohle slov­ní spo­je­ní jsem kdy­si zařa­dil do své­ho běž­né­ho slov­ní­ku jako zce­la uni­ver­zál­ní výmlu­vu, když něco nejde nebo se mi do něče­ho nechce.
-          Poprvé jsem v tom­to fil­mu už před tři­ce­ti lety sly­šel dnes tolik popu­lár­ní hláš­ku „To je teda hus­tý!“ v podá­ní vojá­ka, jed­no­ho z ces­tu­jí­cích zava­le­né­ho moto­rá­ku.
-          Otázka malé hol­čič­ky ze zava­le­né­ho vla­ku: „Babičko, kdy už nás v tom hro­beč­ku najdou?“ A repli­ka řez­ní­ka hra­jí­cí­ho klid­ně dál kar­ty: „Kdy už nás to dítě pře­sta­ne stra­šit, vždyť se tu nedá ani hrát!“
-          Malý prů­hled do hek­tic­ké sou­čas­nos­ti: „Lidi se pořád jenom štvou a kdy­by to nestih­li, tak by se taky nic nesta­lo“.
-          Rozhovor Bolka Polívky s Pavlem Zedníčkem, kte­rý ces­tu­jí­cí vyta­hu­je z okna zasy­pa­né­ho vla­ku: „Chceš taky zdrh­nout?“ „Ne, vždyť nás tady potře­bu­jou,“ (pod­tón teh­dy význam­né­ho téma­tu emi­gra­ce).
Prostě když to srov­nám, posta­vám z fil­mu Kalamita věřím bez mrk­nu­tí oka všech­no, co děla­jí, byť by to byly věci sebe­po­div­něj­ší a sebe­bláz­ni­věj­ší. Naproti tomu posta­vám fil­mu Hezké chvil­ky bez záru­ky spous­tu věcí nevě­řím, i když vypa­da­jí napros­to rea­lis­tic­ky. Proč tomu tak je, nevím, nejsem stu­do­va­ný fil­mo­vý kri­tik, ale je to pros­tě tak!
A taky si kacíř­sky mys­lím, že stá­lý sou­boj s komu­nis­tic­kou cen­zu­rou donu­til Věru Chytilovou, aby své teh­dej­ší fil­my zne­jed­no­znač­ni­la a uči­ni­la je tak pro cen­zu­ru méně prů­hled­né, což nej­spíš fil­mům para­dox­ně pomoh­lo. Kdoví, jaká by byla Kalamita toče­ná v době, kdy se sice všech­no smí pově­dět bez skru­pu­lí a napl­no, ale nikdo si z toho vlast­ně nic nedě­lá.


Podívejte se na hodnocení Kalamita na Kinoboxu.

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Top 20 romantických komedií
14. července 2025Top 20 romantických komedií+ Bonusová Top 5 filmů z okraje žánru Jistě se mezi námi najdou filmoví diváci, kteří jsou romantické duše, avšak zároveň se u filmu rádi pobaví. A právě pro ně jsou tu romantické komedie, které mají…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Čtvrtstoletí Samotářů
13. dubna 2025Čtvrtstoletí SamotářůPřed rokem jsem na blogu připomínal zřejmě divácky nejoblíbenější porevoluční film, hořkou retrokomedii Pelíšky, která vloni oslavila čtvrtstoletí od premiéry. O rok později však přišel do kin jiný divácký megahit, který si jako jeden z mála…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Sám doma: Jak pro nás Kevin objevil Ameriku
23. prosince 2024Sám doma: Jak pro nás Kevin objevil AmerikuVedle českých pohádek patří k vánočnímu televiznímu programu neodmyslitelně už tři dekády i  nejslavnější americká rodinná komedie všech dob Sám doma (režie Chris Columbus, scénář John Hughes), která měla světovou premiéru 16. listopadu 1990, české premiéry…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Perestrojka v českém filmu
18. listopadu 2024Perestrojka v českém filmuVčera bylo 17. listopadu, což už 35 let znamená výročí studentských protestů, které vyústily do sametové revoluce, tedy pádu komunistického režimu. Ke změně nálad ve společnosti však nedošlo ze dne na den a odpor proti establishmentu…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Návrat do minulosti - co nám chtěl říct film Dědictví aneb Kurvahošigutntág?
14. října 2024Návrat do minulosti - co nám chtěl říct film Dědictví aneb Kurvahošigutntág?Rozebereme si jedno klasické české retro. Film Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág je bezpochyby ikonou české kinematografie. Zvolil bych asi termín prototyp české postkomunistické komedie. Do této kategorie patří například ještě Pelíšky, nebo třeba Kouř. Pro…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Komedie tandemu Svěrák & Smoljak pod lupou
31. srpna 2024Komedie tandemu Svěrák & Smoljak pod lupouPrávě včera tomu bylo přesně půlstoletí od premiéry jedné z nejznámějších českých komedií Jáchyme, hoď ho do stroje!, kterou natočil tehdy ostřílený režisér Oldřich Lipský podle scénáře dvou bývalých učitelů a redaktorů ČS rozhlasu Zdeňka Svěráka…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Forrest Gump: Melodram, který dojímá i po 30 letech
7. července 2024Forrest Gump: Melodram, který dojímá i po 30 letechPřesně před třemi dekádami mohli američtí diváci poprvé v kinech shlédnout snímek, který je všeobecně považován za nejlepší film všech dob. Režisér Robert Zemeckis společně se scénáristou Ericem Rothem si vzali za úkol převést knihu spisovatele…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Dolarová trilogie Sergia Leoneho, aneb kovbojové po italsku
24. června 2024Dolarová trilogie Sergia Leoneho, aneb kovbojové po italskuDo slavného žižkovského kina Aero chodím poměrně často a rád. V jejich programu se v poslední době objevili dvojprojekce filmů na pokraji braku a kultovna, čehož jsem samozřejmě nemohl nevyužít. Jejich poslední projekce mi pak vnukla…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Maraton Indiana Jonese aneb dobrodružství neohroženého archeologa
9. června 2024Maraton Indiana Jonese aneb dobrodružství neohroženého archeologaStejně jako Hvězdné války, Star Trek či v poslední době Avengers, najde se asi jen málo fanoušků popkultury, které by minul Indiana Jones. Neohrožený profesor archeologie, jenž místo spořádaného vyučování na univerzitě, honí po světě nacisty,…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Putování s Frodem, aneb 13 hodin v kině Aero
29. května 2024Putování s Frodem, aneb 13 hodin v kině AeroV životě lidském a v životě cinefila obzvlášť se vyskytnou chvíle, kdy zatouží po nějakém nevšedním audiovizuálním zážitku. Ano, IMAX je sice super, ale když tam zrovna nedávají nic zajímavého, je potřeba sáhnout jinam. Tu najednou…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Čtvrtstoletí Pelíšků
8. dubna 2024Čtvrtstoletí PelíškůMezi českými porevolučními filmy byla spousta kinohitů, ale jen málokterý z nich se stal novodobou klasikou, ze které by diváci dokázali citovat hlášky i pozpátku a který by zároveň vřele přijala i kritika. Přesně před čtvrtstoletím…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Amadeus: Genialita, závist a hudba, která změnila dějiny kina
19. září 2023Amadeus: Genialita, závist a hudba, která změnila dějiny kinaJe to už drahně víc než čtvrtstoletí, kdy jsem napsal svou první opravdu po všech stránkách kladnou "recenzi". Bylo mi tehdy 19 let a v srdci mi plálo mladistvé nadšení, všechno jsem pochopitelně věděl nejlépe a…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)
4. prosince 2022Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)Posledním zážitkem mé cesty do Japonska byl let z Ósaky přes Dubaj do Prahy. V letadle 16 hodin čistého času, 2 hodiny na nalodění a 4 hodiny na přestup. Samozřejmě, nedalo mi to, abych si neprohlédl…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Po strništi bos
6. září 2022Po strništi bosPředpokládám, že znáte film stejné autorské i rodinné dvojice s názvem Obecná škola. Pokud ano, máte jako diváci na jednu stranu vyhráno, protože už předem tušíte, jakou poetiku autoři v novém filmu zvolili, a navíc děj…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Ucho
6. září 2022UchoHerecký koncert Radoslava Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové v brilantním filmu Karla Kachyňi a Jana Procházky, jenž byl po dlouhá léta na seznamu zakázaných filmů, jde znovu do kin. Dvojice Procházka – Kachyňa začala realizovat svůj nejlepší…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Ucho
1. července 2022Ucho[caption id="" align="alignright" width="202"] Photo © Filmové studio BarrandovPhoto © Filmové studio Barrandov[/caption] K příležitosti výročí zrušení cenzury uvedla Česká televize řadu filmů, které si pobyly skoro 20 let v trezoru daleko od očí neprivilegovaných diváků.…Vydáno v rubrice: Filmová klasika
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 1,54329 s | počet dotazů: 316 | paměť: 24697 KB. | 03.09.2025 - 00:35:51