Načítám počet zobrazení...
Filmy slavného korejského režiséra Kim Ki-duka jsou mimořádně různorodé. Někdy drsné, někdy doslova šokující s obtížně snesitelnými scénami, ale vždy neobyčejné a působivé. Nevím proč, ale do shlédnutí filmu 3-iron se mi moc nechtělo, odkládal jsem to měsíce a roky. Znal jsem skoro nazpaměť krátké shrnutí děje, které bylo možné se dočíst novinách i na internetu. Co může být zajímavého na příběhu mladého muže, který se vloupává do bytů a domů, opuštěných tu na jedinou noc, jindy na dlouhou dobu? Možná to, že tento muž na rozdíl od většiny hrdinů standardních akčních filmů neloupí, ale na jednu noc se v bytě zabydlí: Vykoupe se, uvaří si, vyfotí se s rodinnými obrázky na stěnách, vyspí se, a za odměnu opraví rozbité věci nebo vypere, aby na své motorce jel zase dál a našel si další opuštěný domov. Vše probíhá hladce, dokud v jednom luxusním a na pohled prázdném domě nepotká tichou nešťastnou ženu. Začíná úžasný filmový příběh, nádherná obrazová a láskyplná romance, ve které občas promluví jen vedlejší postavy. Čím méně slov, tím více působí každý pečlivě komponovaný záběr, ve kterém vše má své místo, svůj - byť někdy trochu chaotický - řád, svůj význam.
Žena odjíždí s mladíkem od svého násilnického muže a přidává se mlčky k jeho toulavému životu, vnikají spolu do bytů a na krátkou dobu je zabydlují, jako by i domovy samotné prahly po tom být obývány, jako by tesknily po někom, kdo se v nich bude koupat, fotit, kdo v nich bude s úsměvem snídat i uklízet. Různorodé domovy nesou otisk svých obyvatel - jednou jde o módního fotografa, jindy boxera, nouze není ani o překvapivé okamžiky. Mladík se ženou se postupně sbližují, jako kdyby se navzájem ladili na vlnu toho druhého, záběry jejich vznikající lásky jsou neuvěřitelně jemné, cudné a plné symbolů. Zvrat nastává v okamžiku, kdy v jednom z bytů nacházejí mrtvého starého muže, kterého společně obřadně pohřbí, načež se mladík dostává do vězení a žena zpět ke svému manželovi. V ten okamžik se objevuje v dosud velmi jednoduchém a zcela realistickém (byť neobyčejném) příběhu zcela odlišný magický rozměr. Je zřejmé, že fascinující milostný příběh, který dokáže překonat zámky, zdi, mříže i další protivenství, bude pokračovat, napohled neviditelný, stejně jako jsou neviditelné lidské duše i láska mezi nimi. Ostatně - jak říká závěrečná věta filmu bezprostředně poté, co se v mlze ztratí poslední symbolický záběr: Těžko říct, jestli svět, ve kterém žijeme, je sen nebo skutečnost.
Už dlouho jsem neviděl (pokud vůbec) tak jemný a něžně vyprávěný příběh. Přitom ve filmu planou i negativní vášně a mezi mladíkem a bohatým manželem i mezi mladíkem a policisty dochází divže ne k rituálním soubojům, jen místo tradičních mečů zde hrají obdobnou roli golfové hole (odtud ostatně i název 3-iron, což je v golfu „trojka železo“). Populární golf vůbec hraje v příběhu důležitou symbolickou roli a jako by vymezoval v hlavním proudu děje miniaturní vlastní film s vlastním dějem a vlastním významem.
Kamil Fila ve své recenzi v časopisu Cinema o filmu 3-iron napsal: „Snímek tak nabízí poselství o prázdných domech a životech, jež je třeba znovu zabydlet, zintimnit a zduchovnit. Být ve světě znamená všednodenní obstarávání, jemuž je nutné dát opět váhu. Ale spolubytí, jež má větší hodnotu než jenom bytí pro sebe, je něco vyloženě nadpozemsky zázračného, pokud umíme milovat a rozumět si beze slov. Láska je totiž nehmotná a nic neváží, ovšem dospět k ní je to nejtěžší a nejvzácnější na světě.“
Ve filmu jsou doslova úžasná a přitom velmi decentní a nenápadná místa - třeba situace, kdy si dva lidé, kteří se čerstvě poznávají, předávají svoje první nesmělé pocity přes golfové míčky, nebo když v jednom navštíveném bytě najde žena svou vlastní fotografii, ze které udělá koláž, aby bylo vidět, v jaký labyrint a nesourodý celek se postupně proměnil její dříve tak přehledný život. Skvostná je i scéna, ve které žena přichází zpět do jednoho domu, ve kterém spolu s mladíkem strávili kdysi noc - tentokrát je dům již obydlen jeho majiteli, ale ti mlčky a s pochopením dovolí ženě do jejich domu vstoupit a pobýt v něm.
Film 3-iron, přestože to z názvu opravdu nejde ani trošku poznat, je film nádherný, režijně propracovaný, film, ve kterém obrazy mluví místo slov, film, který povzbuzuje fantazii diváka v mnoha rovinách a navíc je to film neuvěřitelně pozitivní a silný. I když jsem si vždycky myslel, že můj filmový žebříček „TOP 10“ je natrvalo obsazený, po shlédnutí Kim Ki-dukova filmu budu asi muset žebříček maličko přestavět :-).
