Kingsman: První mise (The King’s Man) – Recenze – 60 %

KM2

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Režisér, sce­náris­ta a pro­du­cent Matthew Vaughn (Hvězdný prach, Kick-Ass) pojal akčně-komediální film Kingsman: První mise jako prequel k obě­ma svým star­ším sním­kům Kingsman: Tajná služ­ba (2014) a Kingsman: Zlatý kruh (2017) a vyprá­ví v něm o tom, jak ona titul­ní brit­ská nezá­vis­lá taj­ná špi­o­náž­ní služ­ba Kingsman vlast­ně vznik­la. V celém fil­mu, jehož děj je z val­né vět­ši­ny zasa­zen do obdo­bí prv­ní svě­to­vé vál­ky, je tak jeho hlav­ním hrdi­nou váleč­ný post-koloniální vete­rán a ang­lic­ký vévo­da Orlando Oxford (Ralph Fiennes). Dále se v něm vysky­tu­jí pře­de­vším Orlandův čer­s­tvě plno­le­tý syn Conrad (Harris Dickinson), kte­ré­ho otec vel­mi chrá­ní a brá­ní mu vstou­pit do vojen­ské služ­by, Orlandovo slu­žeb­nic­tvo (Gemma Arterton, Djimon Hounsou) a mno­ho his­to­ric­kých osob­nos­tí sig­ni­fi­kant­ních pro začá­tek 20. sto­le­tí, od němec­ké­ho císa­ře Viléma II. (Tom Hollander v troj­ro­li) po Rasputina (Rhys Ifans).

Photo © Walt Disney Studios Motion Pictures

Pokud pla­ti­lo, že film Kingsman: Zlatý kruh byl stej­ně dyna­mic­ký, vtip­ný a nápa­di­tý jako jeho před­chůd­ce, opro­ti němuž byl navíc ješ­tě zbě­si­lej­ší a bláz­ni­věj­ší, tak v pří­pa­dě fil­mu Kingsman: První mise došlo nao­pak k výraz­né­mu útlu­mu. Pořád jde o sty­li­zo­va­nou, hra­vou, vypra­věč­sky sviž­nou a zábav­nou podí­va­nou, leč cel­ko­vě sní­mek půso­bí o dost váž­ně­ji, uby­lo v něm akce (kte­rá navíc není nijak zvlášť výrazná či vyna­lé­za­vá a nevy­ni­ká ani z hle­dis­ka cho­re­o­gra­fie), a dokon­ce uby­lo i humo­ru, jenž ten­to­krát sto­jí zejmé­na na legrač­ním pří­stu­pu k his­to­ric­kým osob­nos­tem a na míchá­ní sku­teč­né a alter­na­tiv­ní his­to­rie. A záro­veň se jed­ná z celé tri­lo­gie o suve­rén­ně nej­slab­ší kou­sek, a to pře­váž­ně kvů­li nevy­la­dě­né tonál­ní růz­no­ro­do­sti, hra­ni­čí­cí až s kri­zí iden­ti­ty.

Zatímco někte­ré pasá­že mají půso­bit jako sil­ně nad­sa­ze­né akč­ní dob­ro­druž­ství (v němž si klad­ní hrdi­no­vé při tré­nin­ku neo­hro­že­ně vystře­lu­jí pis­to­le­mi na vzdá­le­nost dva­ce­ti met­rů nože z rukou, jen tak ze sran­dy), tak jiné sek­ven­ce mají atmo­sfé­ru zce­la seri­óz­ní­ho a veskr­ze rea­lis­tic­ké­ho váleč­né­ho dra­ma­tu, kte­ré se sna­ží vyvo­lá­vat v divá­cích emo­ce a oba­vy o posta­vy. V kon­tras­tu s tím jiné scé­ny půso­bí jako sebe-parodie (sko­ro všech­ny, v nichž se obje­vu­je vul­gár­ní, obscén­ní, bis­e­xu­ál­ní, zvra­ce­jí­cí a s těž­kým rus­kým pří­zvu­kem hovo­ří­cí čaro­děj Rasputin). Někdy se sní­mek pokou­ší půso­bit dojem­ně, jin­dy zas při­po­mí­ná zfil­mo­va­nou anekdo­tu. Kombinování růz­ných sty­lů a balan­co­vá­ní mezi akcí a emo­ce­mi při­tom Matthew Vaughn vždy skvě­le ovlá­dal, a to i v obou před­cho­zích Kingsmanech, tady však ty nekon­zis­tent­ní nála­dy půso­bí až pří­liš roz­klí­že­ně a takřka mezi sebou nespo­lu­pra­cu­jí.

Nápaditá režie Matthewa Vaughna se ten­to­krát pro­je­vu­je spí­še jen v jed­not­li­vos­tech, mezi nimiž se skví hlav­ně jed­na sek­ven­ce z váleč­ných záko­pů, jed­na baletně-bojová potyč­ka a také jed­na scé­na, v níž byla při šer­míř­ském sou­bo­ji kame­ra při­dě­lá­na na čepel kor­du. Místy je i doce­la vtip­né, jakým způ­so­bem se Vaughnovi poda­ři­lo narou­bo­vat zná­mé his­to­ric­ké udá­los­ti na pří­běh hlav­ních hrdi­nů, kte­ří se tu a tam nacho­mýt­nou k něja­ké­mu zásad­ní­mu oka­mži­ku, jako je aten­tát v Sarajevu nebo vstup USA do prv­ní svě­to­vé vál­ky. To ostat­ní, tedy rodin­né melod­ra­ma o vzta­hu syna a otce, je opro­ti tomu navzdo­ry sna­ži­vé­mu výko­nu Ralpha Fiennese veskr­ze všed­ní a nevý­raz­né.

Co pak v reži­sé­ro­vě fil­mo­gra­fii nezvykle vyční­vá svou pod­prů­měr­nos­tí, je sce­náris­tic­ká prá­ce s hlav­ním zápo­rá­kem, kte­rý v pod­sta­tě jen pase kozy na jakési skal­ní vyvý­še­ni­ně, a přes­to se mu poda­ří omo­tat si kolem prs­tu nej­vět­ší důvěr­ní­ky a rád­ce nej­vliv­něj­ších svě­to­vých moc­ná­řů a vytvo­řit spo­lu s nimi obrov­ské taj­né spik­nu­tí, zod­po­věd­né za vypuk­nu­tí vál­ky. Zároveň ale vinou něko­li­ka cha­tr­ných sce­náris­tic­kých ber­li­ček dělá všech­no pro­to, aby ono spik­nu­tí i jeho taj­ný úkryt moh­ly být snad­no odha­le­ny.

Zatímco kaž­dý před­cho­zí film Matthewa Vaughna před­sta­vo­val uni­kát­ní, osvě­žu­jí­cí a výji­meč­nou udá­lost (a Kingsman: Zlatý kruh byl ale­spoň solid­ním pokra­čo­vá­ním vyni­ka­jí­cí­ho prv­ní­ho dílu), tak Kingsman: První misetěmi­to pří­vlast­ky neo­plý­vá. Avšak přes­to­že jde o zatím nejmé­ně pove­de­ný reži­sé­rův počin, tak stá­le není pod hra­ni­cí prů­mě­ru a před­sta­vu­je uchá­ze­jí­cí zába­vu, kte­rá zkla­má­vá hlav­ně v tom, jak moc to v ní na Vaughnovy vyso­ké stan­dar­dy skří­pe.

Photo © Walt Disney Studios Motion Pictures