Kozí příběh se sýrem - O filmu

Koza s hla­sem Jiřího Lábuse se vra­cí v novém pří­bě­hu

Do kin se v čes­ké ani­mo­va­né 3D kome­dii Kozí pří­běh se sýrem vra­cí oblí­be­ná posta­va pro­s­to­ře­ké Kozy s hla­sem Jiřího Lábuse. V roce 2008 se prv­ní počí­ta­čo­vě ani­mo­va­ný film u nás i v celé střed­ní Evropě s názvem Kozí pří­běh: Pověsti sta­ré Prahy stal hitem. V kinech ho shlédlo téměř 350 000 divá­ků, byl pře­lo­žen do řady jazy­ků a zís­kal uzná­ní na něko­li­ka mezi­ná­rod­ních fes­ti­va­lech.

Ve svém novém pří­bě­hu pro celou rodi­nu teď Koza namís­to praž­ských pověs­tí před­sta­ví pes­t­rý svět pohá­dek. Král v sýro­vém krá­lov­ství na svém hra­dě mys­lí pou­ze na pra­vi­del­ný pří­sun voňa­vých sýrů, Kuba a Máca z prv­ní­ho Kozího pří­bě­hu se vza­li a vedou spo­ko­je­ný život jako sýra­ři v cha­lu­pě se svý­mi dět­mi Zuzankou a Honzíkem a samo­zřej­mě s Kozou. Jedné noci ale oba záhad­ně zmi­ze­li a tak se Koza spo­lu s Honzíkem a Zuzankou vypra­ví na vel­ké pohád­ko­vé dob­ro­druž­ství po jejich sto­pách. Musí hle­dat Čertův mlýn a ces­tu za čer­ty do samot­né­ho pek­la. Pomáhat jim bude zná­mé trio Dlouhý, Široký a Bystrozraký a na závěr je čeká akč­ní finá­le pří­mo na krá­lov­ském hra­dě i jed­no pře­kva­pe­ní.

Animovaným posta­vám dala život a hlas sil­ná sesta­va her­ců. Titulní posta­vu Kozy namlu­vil Jiří Lábus, Matěj Hádek a Mahulena Bočanová budou zno­vu Kuba a Máca. Michal Dlouhý se ten­to­krá­te před­sta­ví jako Dlouhý, Miroslav Táborský jako Široký. Nováčky v ani­mo­va­ném svě­tě Kozího pří­bě­hu jsou Karel Heřmánek, Martin Dejdar, Miroslav Vladyka, Milan Šteindler, Václav Vydra, Dalimil Klapka nebo Ota Jirák. Dětské role namlu­vi­li Alena Kokrdová a Martin Sucharda. Ten byl za dabing ani­mo­va­né­ho fil­mu stu­dia Pixar Vzhůru do oblak nomi­no­ván na cenu Františka Filipovského.

„Oproti jed­nič­ce má Kozí pří­běh se sýrem o něco pohád­ko­věj­ší ladě­ní a sna­ži­li jsme se do fil­mu dostat ješ­tě více gagů a humo­ru, než tomu bylo u prv­ní­ho dílu. Hodně prá­ce jsme si dali i s ani­ma­cí, kte­rá je dota­že­na dale­ko za úro­veň prv­ní­ho dílu. Zároveň nechy­bí tro­cha tajem­na a napě­tí, sil­ná posta­va hlav­ní­ho zlo­du­cha a lehce akč­ní finá­le,“ potvr­zu­je rodin­né ladě­ní fil­mu reži­sér a pro­du­cent Jan Tománek a dodá­vá, že Kozí pří­běh se sýrem si ucho­vá­vá svůj spe­ci­fic­ký výtvar­ný styl.

Speciálně pro Kozí pří­běh se sýrem vyvi­nu­lo Art And Animation stu­dio nový ren­de­ro­va­cí pro­gram FurryBall, o kte­rý už pro­je­vi­lo zájem Studio Disney, Halon Entertainment, kte­rý ho vyu­ží­vá k vizu­a­li­za­ci pokra­čo­vá­ní fil­mu Avatar 2 a také her­ní gigant Blizzard. Díky němu se výraz­ně zrych­li­la prá­ce ani­má­to­rů, kte­ří vzhle­dem k tomu, že Kozí pří­běh se sýrem vzni­ká ve 3D ste­re­o­sko­pic­ké ver­zi, vyro­bi­li de fac­to dva celo­ve­čer­ní fil­my najed­nou. Pro kaž­dé oko jeden.

Filmovou hud­bu, kte­rou nahrá­val 60ti-členný živý orchestr, zno­vu slo­žil David Solař, v Kozím pří­bě­hu navíc zazní i čty­ři samo­stat­né pís­nič­ky.

Uvedení fil­mu do kina pod­po­ří i kni­hy a hrač­ky Kozího pří­bě­hu.

Film vzni­ká v kopro­duk­ci Art And Animation Studio, Bontonfilmu a České tele­vi­ze. Kozí pří­běh se sýrem bude do kin bude uve­den 25. říj­na 2012 v kla­sic­ké 2D ver­zi i ve 3Dééé.

Jak to bylo s jed­nič­kou

Kozí pří­běh se začal odví­jet před téměř dese­ti lety, v roce 2003, kdy byl námět na jeho prv­ní díl s podti­tu­lem Pověsti sta­ré Prahy“ pod­po­řen evrop­ským pro­gra­me MEDIA. Díky tomu zača­ly prá­ce na lite­rár­ním scé­ná­ři a roz­kres­lo­vá­ní. A také na tech­no­lo­gic­kých tes­tech a postu­pech, pro­to­že mělo jít o prv­ní počí­ta­čo­vě ani­mo­va­ný film u nás i ve střed­ní a východ­ní Evropě. Už teh­dy navíc vznik­la výrazná a neza­mě­ni­tel­ná výtvar­ná sty­li­za­ce fil­mu, kte­rá se sta­la jed­ním z jeho pozná­va­cích zna­me­ní.

Po dvou letech byl hoto­vý tech­nic­ký scé­nář, v němž je přes­ně roz­kres­len kaž­dý z 980 zábě­rů, kom­plet­ní výtvar­né návrhy a plán natá­če­ní. Krok do nezná­ma začal v roce 2006, na jehož kon­ci vzni­kl základ­ní střih fil­mu, zatím ješ­tě ve vel­mi hrubé ani­ma­ci. Následovalo nahrá­vá­ní dia­lo­gů, pak dlou­hé a nároč­né dokon­čo­vá­ní ani­ma­ce a ren­de­ro­vá­ní finál­ní­ho obra­zu, nahrá­vá­ní zvu­ků a hud­by. Na kon­ci pěti­le­té­ho úsi­lí stá­la na pod­zim roku 2008 pre­mi­é­ra v kinech, 350 000 divá­ků, řada oce­ně­ní na fes­ti­va­lech a 20 jazy­ko­vých ver­zí.

Jak se ani­mu­je pohád­ko­vý sýro­vý svět

Postup, jak ani­mo­va­ná 3D kome­die vzni­ká, si tvůr­ci ově­ři­li pří­mo v teré­nu a na vlast­ní kůži už u „Pověstí“. Hlavní roz­díl od kla­sic­ké­ho natá­če­ní spo­čí­vá v pev­ně daném plá­nu. Na roz­díl od běž­né­ho fil­mo­vá­ní se nelze spo­leh­nout na impro­vi­za­ci na pla­ce, na to, že jeden záběr se poří­dí něko­li­krát z růz­ných úhlů nebo na stra­te­gii nato­če­ní co nej­ví­ce zábě­rů a násled­né­ho čaro­vá­ní ve střiž­ně. Takzvaný sto­ry­bo­ard nebo­li tech­nic­ký scé­nář, kde je kom­plet­ní film roz­kres­len včet­ně pohy­bu kamer a přes­ných zábě­rů, se v pří­pa­dě ani­mo­va­né kome­die stá­vá téměř bib­lí.

I reži­sé­ři hra­ných fil­mů míva­jí svůj film v hla­vě dopře­du, včet­ně toho, jak jed­not­li­vé zábě­ry budou vypa­dat a jak je nasní­ma­jí. V pří­pa­dě ani­mo­va­né­ho fil­mu je ale tako­vá před­sta­va, jakmi­le je jed­nou zane­se­ná do sto­ry­bo­ar­du, více­mé­ně defi­ni­tiv­ní. „Velká část režie spo­čí­vá prá­vě v této ima­gi­na­ci, film si pros­tě nato­čí­te v hla­vě. Konečná plat­nost zábě­rů tak moc dopře­du je tro­chu zava­zu­jí­cí, na dru­hou stra­nu není člo­věk ničím svá­za­ný nebo ome­zo­va­ný, v ani­mo­va­ném fil­mu si může­te vymys­let, co chce­te, jaký záběr chce­te. Naprostá svo­bo­da pla­tí i pro scé­nář, může­te si vymys­let coko­liv a neu­sly­ší­te, že ten nebo onen záběr bude moc dra­hý a musí se vyškrt­nout,“ říká reži­sér i sce­náris­ta obou Kozích pří­bě­hů Jan Tománek.

V mla­dé a pře­vrat­né tech­no­lo­gii počí­ta­čo­vé ani­ma­ce, tzv. CGI (Computer Generated Images), hra­jí samo­zřej­mě počí­ta­če stě­žej­ní roli. Výtvarné návrhy a skicy všech postav a pro­stře­dí vzni­ka­jí ruč­ně, sou­běž­ně s tvor­bou tech­nic­ké­ho scé­ná­ře. Pohádkovou magii pak při­po­mí­ná pře­ve­de­ní nákre­sů do počí­ta­če, kde v prv­ních fázích ani­ma­ce a mode­lo­vá­ní vyros­te z úpl­né nico­ty zce­la nový svět. Šedivý a hrubý, ale s daným pří­bě­hem. Animátoři Kozího pří­bě­hu pra­co­va­li s licenč­ním pro­gra­mem Maya, kte­rý stál u zro­du sním­ků jako Shrek, Doba ledo­vá nebo Pán prs­te­nů i Hobit. „I tak jsme muse­li licenč­ní soft­ware obo­ha­tit a dopsat do něj pro naše potře­by řadu doplň­ko­vých pro­gra­mů,“ dodá­vá Tománek.

Další pra­cí dostá­va­jí hrubé kon­tu­ry pohád­ko­vé­ho svě­ta kon­krét­něj­ší rysy, při­bý­va­jí drob­něj­ší před­mě­ty a ply­nu­lej­ší pohy­by postav, oddě­le­né prá­ce ani­má­to­rů, kte­ří tvo­ři­li růz­né čás­ti jed­no­ho obra­zu, se začí­na­jí spo­jo­vat do cel­ků a tvo­řit sku­teč­ný film.

Dabing

Kresleným posta­vám pak vdech­nou život her­ci v dabin­go­vém stu­diu. A to nejen namlu­ve­ním pře­de­psa­ných dia­lo­gů. Samotný obraz, finál­ní mimi­ka, ges­ta a emo­ce postav se totiž dokon­čo­va­ly až v návaz­nos­ti na dia­lo­gy, pod­le jejich přes­né­ho zně­ní, into­na­ce a herec­ké­ho pro­je­vu“ Není to dabing, ale oprav­do­vé herec­tví, kte­ré tepr­ve posta­vy sku­teč­ně oži­ví. Každý herec při­dá posta­vě to své, a to dá umě­lým posta­vám šmak rea­li­ty.“ vysvět­lu­je Tománek

Vzhledem k tomu, jaký vliv mají her­ci na výsled­ný pro­jev ani­mo­va­ných postav, věno­va­li tvůr­ci výbě­ru hla­sů a samot­né­mu nahrá­vá­ní dia­lo­gů vel­kou péči a zvo­li­li poměr­ně vel­ko­rysý pří­stup. Herci strá­vi­li ve stu­diu dohro­ma­dy přes 100 hodin, moh­li impro­vi­zo­vat, upra­vo­vat si repli­ky nebo při­dá­vat vlast­ní. „Chtěli jsme vyu­žít kome­di­ál­ní poten­ci­ál skvě­lé sesta­vy her­ců, kte­rou jsme měli. Znovu jsme navíc natá­če­li s něko­li­ka her­ci najed­nou, což není vůbec obvyk­lé, aby si vzá­jem­ně nahrá­va­li,“ dodá­vá Tománek.

Dohromady se nahrá­lo téměř 4000 ver­zí dia­lo­gů, z nichž ve fil­mu jich ale zazní „jen“ pře­de­psa­ných 350, kaž­dou repli­ku moh­li tvůr­ci vybrat v prů­mě­ru z 11 růz­ných vari­ant. Pokud bylo potře­ba, nevá­ha­li tvůr­ci v prů­bě­hu dal­ší ani­ma­ce poslat někte­ré her­ce do stu­dia zno­vu na dotáč­ky, pár vět se pro maxi­mál­ní spo­ko­je­nost natá­če­lo měsíc a půl před pre­mi­é­rou.

Nejobtížnějším úko­lem se uká­za­lo najít hlas hlav­ní­ho zápo­rá­ka fil­mu, kte­ré­ho nako­nec namlu­vil Karel Heřmánek. „Obsazení zlo­sy­na, kte­rý má ale část fil­mu las­ka­vou tvář, bylo zatím to nej­slo­ži­těj­ší, co mě potka­lo. Vyzkoušeli jsme celou plejá­du nej­lep­ších her­ců a hla­sů, ale pořád to neby­lo ono. A ter­mín pro natá­če­ní ve stu­diu se neú­pros­ně blí­žil,“ při­bli­žu­je reži­sér a pro­du­cent fil­mu Jan Tománek, jak může být obtíž­né najít ani­mo­va­né­mu cha­rak­te­ru odpo­ví­da­jí­cí hlas.

Ostřílené dabé­ry jako jsou Jiří Lábus, Michal Dlouhý, Karel Heřmánek, Miroslav Táborský, Matěj Hádek dopl­ni­li pro stě­žej­ní role dětí Alena Kokrdová a Martin Sucharda. Ani jeden z nich nebyl ve zvu­ko­vém stu­diu žád­ným nováč­kem, Martin Sucharda byl za dabing ani­mo­va­né­ho fil­mu stu­dia Pixar Vzhůru do oblak dokon­ce nomi­no­ván na cenu Františka Filipovského.

Speciálním hos­tem fil­mu se sta­la Lucie Vondráčková, kte­rá si střih­la něko­li­ka­ná­sob­nou roli par­ty syreč­ků.

„Dabing se natá­čel na jaře roku 2011 a film byl v této době, rok a půl před pre­mi­é­rou v kinech v pod­sta­tě hoto­vý,“ pře­kva­pu­je Tománek.

Nový film, nová tech­no­lo­gie

Kozí pří­běh se sýrem má tři vel­ké čes­ké aspek­ty – ori­gi­nál­ní výtvar­nou strán­ku, pohád­ky, do nichž je film zasa­zen, a pře­kva­pi­vě i novou tech­no­lo­gie pochá­ze­jí­cí z Česka. Film Kozí pří­běh: Pověsti sta­ré Prahy byl vytvo­řen ve své době špič­ko­vou tech­no­lo­gií, od té doby ovšem uply­nu­ly čty­ři roky, což je v digi­tál­ním svě­tě hod­ně dlou­há doba. Nároky, kla­de­né na vizu­ál­ní záži­tek z ani­mo­va­né­ho fil­mu, se stá­le zvy­šu­jí, vel­mi roz­ma­ni­té jsou i kuli­sy pohád­ko­vé­ho svě­ta, kde se nový pří­běh pro­s­to­ře­ké Kozy ode­hrá­vá.

Speciálně pro film Kozí pří­běh se sýrem pro­to Art And Animation stu­dio vyvi­nu­lo nový ren­de­ro­va­cí pro­gram FurryBall. Právě ten je určen k pře­mě­ně hrubé počí­ta­čo­vé 3d sítě bez barev ( hrubých mode­lů ) do finál­ní­ho obra­zu se vše­mi detai­ly, svět­ly, tex­tu­ra­mi a atmo­sfé­rou. A prá­vě díky němu se prá­ce ani­má­to­rů výraz­ně zrych­li­la. „Dříve nám jed­no okén­ko trva­lo 20 až 40 minut na oprav­du sil­ném počí­ta­či. Museli jsme jich pro­to mít až 15. Ve spo­lu­prá­ci s pro­gra­má­to­ry z ČVUT jsme vyvi­nu­li pro­gram, kte­rý doká­že udě­lat obrá­zek v dale­ko lep­ší kva­li­tě za dese­ti­nu čas. Dvě fil­mo­vá okén­ka nám teď trva­la něja­kých 3 – 10 minut,“ říká reži­sér.

Program FurryBall sti­hl ješ­tě před pre­mi­é­rou udě­lat „díru do svě­ta“. Pro svou potře­bu ho tes­tu­je holly­wo­od­ské stu­dio Disney, stu­dio Halon Entertainment ho vyu­ží­vá vizu­a­li­za­ci pokra­čo­vá­ní fil­mu Avatar a zájem o něj pro­je­vil také her­ní gigant Blizard pro ren­de­ro­vá­ní fil­mo­vých pře­dě­lů do svých her. Dotek Kozího pří­bě­hu tak mož­ná zazna­me­ná i nový díl legen­dár­ní­ho Diabla.

2 fil­my v jed­nom

Kozí pří­běh se sýrem se sklá­dá z 882 zábě­rů, ani­má­to­ři si však muse­li pora­dit s dvoj­ná­sob­ným počtem. Koza totiž zamí­ři­la do svě­ta 3D a díky ste­re­o­sko­pic­ké troj­roz­měr­né ver­zi vyrá­bě­li tvůr­ci v pod­sta­tě dva fil­my – pro kaž­dé oko jeden. I pro­to byl vývoj soft­wa­ru FurryBall tak důle­ži­tý. Film bude ved­le 3D ver­ze uve­den i v kla­sic­kém 2D. Drobnou zají­ma­vos­tí je, že k 2D ver­zi se pou­ží­vá film urče­ný pro levé oko.

Režisér Jan Tománek sice osob­ně není vel­kým fanouš­kem feno­mé­nu 3D, záro­veň si ale uvě­do­mu­je, že se mu nelze vyhnout, pokud má mezi fil­my toho­to žán­ru hrát špič­ko­vou ligu: „Samotné 3D už tolik netáh­ne a lidé nejdou do kina jenom pro­to, že je film pro­sto­ro­vý. Ze 3D se v pří­pa­dě vel­ko­fil­mů a ani­mo­va­ných fil­mů stal v pod­sta­tě stan­dard jako dří­ve zvu­ko­vý nebo barev­ný film. Je pro­to nut­né tako­vý stan­dard dodr­žet a nabíd­nout divá­kům obě alter­na­ti­vy,“ vysvět­lu­je Tománek, proč je nová Koza ve 3Dééééé. „Když ale nyní vidím finál­ní výsle­dek v kině, tak to stá­le urči­tě za to.“

Animátoři z celé­ho svě­ta

Přestože Kozí pří­běh se sýrem se ode­hrá­vá ve svě­tě čes­kých pohá­dek, roz­sáh­lý tým ani­má­to­rů byl ale mezi­ná­rod­ní a svou sto­pu v něm zane­cha­li lidé z mno­ha zemí. Během dvou let inten­zív­ní prá­ce na ani­ma­ci a ren­de­ro­vá­ní se v něm vystří­da­lo dva­náct ani­má­to­rů ze zahra­ni­čí – mimo jiné ze Spojených stá­tů, Velké Británie, Španělska, Bulharska či Indie. Důvod je pro­za­ic­ký: v České repub­li­ce reži­sér nena­šel dosta­tek odbor­ní­ků, kte­ří by měli s ani­ma­cí toho­to dru­hu zku­še­nos­ti. Postupy, kte­ré ovlá­da­jí čer­ství absol­ven­ti škol, jsou zasta­ra­lé, a s nej­mo­der­něj­ší­mi tech­no­lo­gi­e­mi se ani­má­to­ři sezna­mu­jí pou­ze jako samou­ci. „Je to zača­ro­va­ný kruh: pokud tady vzni­ká málo ani­mo­va­ných fil­mů, nemů­žou tu být dob­ří ani­má­to­ři. A bez dob­rých ani­má­to­rů je zase těž­ké udě­lat skvě­lý ani­mo­va­ný film,“ svě­řil se Jan Tománek v roz­ho­vo­ru pro MF DNES.

„Na pla­ce“ tedy neby­la nou­ze ani o vese­lé his­tor­ky z natá­če­ní. „Jednou tře­ba dora­zil ani­má­tor ze Španělska, a až v Praze se uká­za­lo, že neu­mí vůbec ang­lic­ky. Naštěstí jsme měli zrov­na ve stu­diu Portugalce, kte­rý mlu­vil špa­něl­sky. S ním jsme si tedy ang­lic­ky řek­li, co je potře­ba dělat, a on to pře­klá­dal do špa­něl­šti­ny. Bylo to tro­chu jak u Cimrmana,“ smě­je se s odstu­pem Tománek.

FILMOVÝ BUSINESS S KOZOU

Film Kozí pří­běh: Pověsti sta­ré Prahy šel jako jeden z mála fil­mů ve své době do kin zce­la bez pod­po­ry Fondu pro roz­voj kine­ma­to­gra­fie či jiných čes­kých gran­to­vých sys­té­mů, a s výjim­kou malé „star­to­va­cí“ pod­po­ry pro­gra­mu MEDIA vzni­kl plně v sou­kro­mé pro­duk­ci. Projektu věno­val pro­du­cent Tománek vel­kou péči a sní­mek napří­klad dopro­vo­dil na plát­na na čes­ké pomě­ry širo­ká nabíd­ka pod­půr­né­ho mer­chan­di­sin­gu v podo­bě Kozích tri­ček, kní­žek a sko­ro dva­ce­ti dru­hů hra­ček.

Kozí pří­běh navští­vi­lo v kinech na 350 000 divá­ků a přes začí­na­jí­cí sil­ný pro­pad trhu s DVD nosi­či se ho pro­da­lo přes 33 000 ks na DVD či Blu-ray. Film je pro­dán do více jak 20 zemí, je opat­řen s ang­lic­kým, němec­kým a špa­něl­ským dabin­gem a skli­dil úspěch na mno­ha fil­mo­vých fes­ti­va­lech.

Divácký úspěch fil­mu i jeho ohlas v zahra­ni­čí dal vznik­nout pokra­čo­vá­ní a oblí­be­ná znač­ka „Kozí pří­běh“ vylep­ši­la pozi­ci dvoj­ky s finan­co­vá­ním. Jedním z kopro­du­cen­tů Kozího pří­bě­hu se sýrem je od prv­ní klap­ky Česká tele­vi­ze a jako kopro­du­cent vstou­pil do pro­jek­tu i Bontonfilm.

„Pro pokra­čo­vá­ní jsme se domlu­vi­li i se dvě­ma ze tří stě­žej­ních licenč­ních part­ne­rů, změ­ni­li jsme jen vyda­va­te­le kní­žek. Diář a dvě kni­hy Kozího pří­bě­hu vydá ten­to­krá­te sil­né vyda­va­tel­ství Egmont, tech­no­lo­gic­kým part­ne­rem zůstal Czech Computer a hrač­ky vyrá­bí Alltoys, kte­rá pro­vo­zu­je síť hrač­kář­ství Bambule“ pro­zra­zu­je pro­du­cent Tománek.

Merchandising ke kozí­mu pří­bě­hu na pul­tech knih­ku­pec­tví a hrač­kář­ství zůsta­la zacho­ván, stej­ně jako důraz na divá­ky. Půl roku před pre­mi­é­rou viděl roz­pra­co­va­nou ver­zi sál plný dětí růz­né­ho věku a jejich uči­te­lé na tes­to­va­cí pro­jek­ci během Filmového fes­ti­va­lu ve Zlíně.

Koza za tři piva

Návratnost finan­cí vlo­že­ných do čes­ké­ho fil­mu je obtíž­ná i v pří­pa­dě vel­mi úspěš­ných fil­mů, z pokla­den kin se k pro­du­cen­to­vi dosta­ne část­ka výraz­ně pod polo­vi­nou ceny líst­ku. I pro­to je smr­tí­cím pro­blé­mem feno­mén pirát­ských kopií na inter­ne­tu. Boj s tako­vou kri­mi­na­li­tou a růz­ný­mi úlo­žiš­ti pod­stu­pu­je Jan Tománek s potřeb­nou vytr­va­los­tí. Jedním z těch kro­ků, kte­ré mohou pro­blém řešit, je mož­nost sta­ho­vat fil­my legál­ně. Po vzo­ru zahra­nič­ních hudeb­ních sku­pin, dali tvůr­ci jako jed­ni z prv­ních na své strán­ky mož­nost LEGÁLNĚ stáh­nout celý film Kozí pří­běh: Pověsti sta­ré Prahy v HD kva­li­tě a za cenu, kte­rá se pohy­bu­je od „jed­no­ho po tři piva“.

„Rozhodli jsme se pro ana­lo­gii s pivem, pro­to­že prá­vě pivo je pro čes­ké­ho divá­ka / rodi­če pod­le nás asi nej­lep­ší metr na urče­ní ceny - i u dět­ské­ho fil­mu“ dodá­vá s úsmě­vem pro­du­cent a reži­sér Jan Tománek.

Námětovým hřiš­těm prv­ní­ho Kozího pří­bě­hu byly sta­ré praž­ské pověs­ti. Spolu s ven­ko­va­nem Kubou a jeho Kozou se divá­ci moh­li užas­le pro­chá­zet kři­vo­la­ký­mi praž­ský­mi ulič­ka­mi, při­lo­žit ruku k dílu při stav­bě Karlova mos­tu, nahléd­nout do tajem­né díl­ny mis­tra Hanuše, auto­ra sta­ro­měst­ské­ho orlo­je a tajit dech nad osu­dem jeho pomoc­ní­ka Matěje, kte­rý se coby nájem­ník ve Faustově domě spol­čil se samot­ným Ďáblem. Na kon­ci pří­bě­hu ale Kuba s Kozou a s dív­kou Mácou Prahu opouš­tě­jí. Vydávají se do svě­ta za její­mi hradba­mi, do svě­ta, kde namís­to pří­še­ří dláž­dě­ných uli­ček sví­tí slun­ce a ros­te trá­va, do svě­ta, kde se může stát doslo­va coko­liv.

A přes­ně k tomu­to kro­ku se roz­hod­li také tvůr­ci v pokra­čo­vá­ní s názvem Kozí pří­běh se sýrem.

V „Pověstech“ nechy­běl chlu­pa­tý duch, kost­liv­ci, bez­hla­vý ponoc­ný, ohni­vý kočár, šibe­nič­ní vršek, kat Mydlář. Atmosféra celé­ho fil­mu byla čas­to stra­ši­del­ná a stře­do­vě­ká Praha byla ze vše­ho nej­ví­ce ponu­rá. „Při tvor­bě jsme mys­le­li spí­še na star­ší děti škol­ní­ho věku a také na to, že sou­čas­né děti jsou otr­lej­ší, než jsme byli my,“ potvr­zu­je Tománek.

To se ale s novým pří­bě­hem pro­s­to­ře­ké Kozy mění, tvůr­ci mají ambi­ci oslo­vit a poba­vit divá­ky doslo­va všech gene­ra­cí od před­škol­ních dětí až po jejich rodi­če. Vykročili tedy do svě­ta neo­me­ze­ných mož­nos­tí čes­kých pohá­dek.

„Oproti jed­nič­ce má Kozí pří­běh se sýrem pohád­ko­věj­ší ladě­ní a užít by si ho měli hlav­ně děti s rodi­či. Neznamená to ale, že bychom na star­ší divá­ky nemys­le­li. Snažili jsme se do fil­mu dostat ješ­tě více gagů a humo­ru, než tomu bylo u prv­ní­ho dílu, navíc nás čeká lehce akč­ní finá­le. Chybět nebu­de ani něja­ké to stra­še­ní,“ při­bli­žu­je reži­sér Jan Tománek.

Svět pohá­dek tvůr­ci oblék­li do stej­né neza­mě­ni­tel­né výtvar­né sty­li­za­ce, jakou zná­me už z prv­ní­ho fil­mu, a se kte­rou Kozí pří­běh: Pověsti sta­ré Prahy skli­dil tolik úspě­chů, včet­ně nomi­na­ce na Českého lva, ceny Kristián z Febiofestu, hlav­ní ceny na dět­ském fes­ti­va­lu v Buenos Aires a dal­ší oce­ně­ní na zahra­nič­ních fes­ti­va­lech nebo titul­ní strán­ky Animation Magazine.

Inspirace pohád­ka­mi

Pokud se ve svě­tě pohá­dek měří čas na roky, potom se Kozí pří­běh se sýrem ode­hrá­vá při­bliž­ně šest až sedm let po prv­ním fil­mu. Kuba a Máca se usa­di­li v Sýrovém krá­lov­ství, spo­lu s Kozou se živí jako sýra­ři a naro­di­ly se jim dvě děti - Honzík a Zuzanka. Oba sou­ro­zen­ci se ostat­ně spo­lu s věr­nou a nestár­nou­cí Kozou sta­li v novém pří­bě­hu hlav­ní­mi hrdi­ny a prů­vod­ci pohád­ko­vým svě­tem, kte­rým se musí pro­plést, aby našli Kubu a Mácu. Ti totiž jed­né noci záhad­ně zmi­ze­li . . .

Originální Království, kde se král na hra­dě oddá­vá napl­no své mls­né váš­ni ve voňa­vých sýrech, jejichž chuť zce­la pový­šil nad zla­to, je zapl­ně­no zná­mý­mi pohád­ko­vý­mi posta­va­mi, pohád­ka­mi a odka­zy na ně. Důležitou roli hra­jí Dlouhý, Široký a Bystrozraký, kte­ří se

s hlav­ní­mi hrdi­ny vyda­jí na ces­tu do pek­la. Jejich hlav­ní zastáv­kou je typic­ky čes­ký čer­tův mlýn, děti musí pro­jít tajem­ným stra­ši­del­ným lesem, nechy­bí ani vod­ník nebo ježi­ba­ba. Klasický pohád­ko­vý motiv pak nepo­strá­dá král, kte­rý váben vůní vyu­ží­vá ve spán­ku k ces­tě za sýry mra­ky i měsíc. Dívky mohou být mož­ná tro­chu smut­né, pro­to­že na hra­dě a ve fil­mu chy­bí prin­cez­na, ale nemu­sí. Jednou z hlav­ních postav je Zuzanka a titul­ní Koza je konec­kon­ců taky hol­ka.

Pro děti i pro dospě­lé

Právě peklo spo­lu s jeho tem­ný­mi oby­va­te­li je záru­kou, že Kozí pří­běh se sýrem se nesta­ne podí­va­nou, v níž schá­zí napě­tí a náboj. „Nechybí tu samo­zřej­mě tro­cha tajem­na a sil­ná posta­va zlo­du­cha,“ zdů­raz­ňu­je reži­sér Jan Tománek.

Ostatně, svou schop­nost poba­vit děti stej­ně tak jako dospě­lé si film už ově­řil na fes­ti­va­lu ve Zlíně, kde se na pro­mí­tá­ní bavi­lo stej­ně tak dět­ské pub­li­kum jako jeho dospě­lý dopro­vod.

(dis­tri­buč­ní mate­ri­ál z BONTON FILMu)

---