Králův nesouhlas

Podepište to taky a teď. Zachraňte Norsko… S tako­vý­mi­to či podob­ný­mi ulti­má­ty ze stra­ny hit­le­rov­ské­ho Německa, jaké­mu čelil v dub­nu 1940 nor­ský král Haakon VII, měly čes­ko­slo­ven­ští pre­zi­den­ti Beneš a Hácha důvěr­né zku­še­nos­ti. Vím sice, že čes­ko­slo­ven­ští pre­zi­den­ti měli (spí­še nefor­mál­ně než čis­tě hle­dis­ka ústa­vy) vět­ší pra­vo­mo­ci než nor­ský král, přes­to ono krá­lo­vo roz­hod­nu­tí posta­ve­né na tom, že když nor­ská vlá­da akcep­tu­je němec­ké poža­dav­ky (při­jmout fak­tic­ké obsa­ze­ní země Německem a pře­vze­tí vlá­dy Vidkunem Quislingem), on abdi­ku­je, pro­to­že by se jinak zpro­ne­vě­řil své krá­lov­ské povin­nos­ti, to je hod­ně jiný postoj, než jaký v daných vypja­tých oka­mži­cích našich dějin zau­ja­li jme­no­va­ní pre­zi­den­ti. Velký respekt! Králi Haakonovi VII i tvůr­cům toho­to spí­še komor­ní­ho fil­mo­vé­ho dra­ma­tu. Válečných scén je zde sice po mála, přes­to to málo. co zde je, úpl­ně sta­čí k dotvo­ře­ní dosta­teč­ně hut­né atmo­sfé­ry. Jinak asi nej­sil­něj­ší (ved­le samot­né­ho krá­lo­va pro­slo­vu na kon­ci) jsou dia­lo­gy mezi krá­lem a jeho synem Zvláště jejich roz­ho­vor v oka­mži­ku, kdy spo­lu řeší, zda má odjet na mís­to urče­né Němci pro jed­ná­ní s němec­kým vyslan­cem (zde vcel­ku vel­ký pro­stor pro Karla Markovicse). Rozhovor o tom, co je jeho (krá­lo­vou) povin­nos­tí, i když on sám je mož­ná tou­to „posled­ní kar­tou, kte­rá má být vyne­se­na“, roz­ho­vor o tom, že mož­ná vždy exis­tu­jí jiná řeše­ní, ale otáz­kou je, zda jsou ale správ­ná... Hodně sil­ný roz­ho­vor. Po zhled­nu­tí celé­ho fil­mu mi tak nezbý­vá než v duchu hes­la všech nor­ských krá­lů zvo­lat: „Vše pro Norsko“.

---