Krycí jméno Vlk (El Lobo)

Film nato­če­ný pod­le sku­teč­né udá­los­ti. Vládou naja­tý agent s kry­cím jmé­nem Vlk (El Lobo) byl infil­tro­ván do nej­už­ší­ho vede­ní baskic­ké tero­ris­tic­ké orga­ni­za­ce ETA. Jak to všechno zača­lo?

 

 

José María Loygorri žije se svou ženou a malým syn­kem doce­la poklid­ným živo­tem. Poklidný ale asi není správ­né slo­vo. Španělsku nekom­pro­mis­ně vlád­ne Franco, a pro­to někte­ří oby­va­te­lé Baskicka pova­žu­jí orga­ni­za­ci ETA za ochrán­ky­ni před dik­ta­tu­rou. Ne všich­ni schva­lu­jí její čas­to kru­té meto­dy, ale je jen málo tako­vých, jež to veřej­ně dáva­jí naje­vo. José není nikterak radi­kál­ní, avšak s orga­ni­za­cí svým způ­so­bem sym­pa­ti­zu­je.

Jedné noci u dve­ří zazvo­ní zvo­nek a spo­lu s jeho zná­mým postá­vá u pra­hu něko­lik nezná­mých mužů, kte­ří poža­du­jí nocleh. Hlavní hrdi­na není nijak nad­šen (má rodi­nu a nechce ji do niče­ho zata­ho­vat), přes­to sou­hla­sí. Od jed­no­ho z cizin­ců se dozví­dá, že jsou tady, aby dal­ší den zavraž­di­li jis­té­ho taxi­ká­ře, kte­rý je pod­le jejich názo­ru uda­va­čem. Vědomí toho, co při­jde, donu­tí Txemu (pře­zdív­ka hl. hrdi­ny), aby budou­cí oběť varo­val, ale to se nezda­ří. Manžel, otec a míst­ní nekon­flikt­ní občan je za bílé­ho dne na ruš­né uli­ci chlad­no­krev­ně zavraž­děn před zra­ky své rodi­ny a lidí kolem.

Po poli­cej­ním záta­hu, ke kte­ré­mu se náhod­ně při­ple­te, je José zatčen a vyslý­chán na poli­cej­ní sta­ni­ci. Přizná vše, co o vraž­dě taxi­ká­ře věděl a poma­lu pře­stá­vá dou­fat v lep­ší budouc­nost. Na vyšet­řo­va­te­le však udě­lá dob­rý dojem, a ten mu pro­to nabíd­ne men­ší pro­ti­služ­bu výmě­nou za čis­tý rejstřík. Txema tro­chu naiv­ně dou­fá, že tím to také kon­čí, ale osud pro něho chys­tá něco jiné­ho.

Na scé­nu vstu­pu­je šéf taj­né služ­by s dal­ším návrhem. Jde o ambi­ci­óz­ní plán, jak dostat hlav­ní­ho hrdi­nu do nit­ra orga­ni­za­ce, aby taj­ná služ­ba měla infor­ma­ce z prv­ní ruky. „Co když mě pro­kouk­nou?“ „Pro člo­vě­ka, jako jsi ty, nebu­de těž­ké mlu­vit, jed­nat a dokon­ce mys­let jako oni. Důvěřuj nám, pro­sím. Máme váž­ně ty nej­lep­ší lidi a také pro­střed­ky. Jenom nám chy­bí troj­ský kůň.“ Jenomže José María zatím ani netu­ší, že věřit nesmí niko­mu!

Naštěstí film nejde ve sto­pách někte­rých svých západ­ních brat­říč­ků mega­bi­já­ků s množ­stvím výbuchů, akč­ních scén, vrchol­ných kaska­dér­ských kous­ků a svlé­ka­cích pasá­ží s násled­ným sla­ďoun­kým kon­cem. Je to film, na kte­rý se bude­te dívat a záro­veň dění na obra­zov­ce bude­te věřit. Všechny prv­ky jsou dob­ře vyvá­že­né. Ano, dočká­te se akce, ale není jen pro potě­chu oka, před­chá­zí jí urči­tý smys­lu­pl­ný děj a má logic­kou návaz­nost na dal­ší dění. Ano, je tu i sym­pa­tic­ká sleč­na, nepů­jde však o žád­nou vele­koč­ku a náš hrdi­na je nako­nec hrdi­na pro­ti své vůli, kdy se jed­no­du­še sna­ží pře­žít.

Výkony her­ců mi při­šly také vyrov­na­né. Možná je tro­chu ško­da, že se víc nepra­cu­je s psy­cho­lo­gií postav. Ve fil­mu na vás zřej­mě nej­ví­ce zapů­so­bí posta­vy hlav­ní­ho hrdi­ny, „hod­né­ho poli­cis­ty“ a pro­spě­chář­ské­ho šéfa zpra­vo­daj­ské služ­by (i když se ortel nedá vyřknout zce­la jed­no­znač­ně). Je tro­chu zará­že­jí­cí, že ze začát­ku až záhad­ný vůd­ce ETA opře­de­ný aurou tajem­ství a nedo­tknu­tel­nos­ti, ztrá­cí po krát­ké době na zají­ma­vos­ti a po zby­tek fil­mu půso­bí jen jako „dal­ší z postav“.

Bohužel po všech těch fil­mech, kdy vám hlav­ní hrdi­na na začát­ku pro­zra­dí, že se jme­nu­je James Bond a co má rád k pití, po všech fil­mech o super­agen­tech se špič­ko­vou tech­ni­kou a zabi­jác­kým výcvi­kem, zís­ká divák poně­kud myl­nou před­sta­vu o výji­meč­ných fyzic­kých a dušev­ních schop­nos­tech tako­vé­ho člo­vě­ka. El Lobo je hez­kým pří­kla­dem toho, že hlav­ní zbra­ní agen­ta není fidlát­ko v ruká­vu a tro­ji­té sal­to vzad, ale jeho mozek.

Děj se ode­hrá­vá v polo­vi­ně sedm­de­sá­tých let a dobo­vou atmo­sfé­ru zvlád­li fil­ma­ři na výbor­nou. Film však nesta­ví jen na zají­ma­vém vizu­ál­ním zpra­co­vá­ní, ale hlav­ně na zají­ma­vém pří­bě­hu. Možná je také na mís­tě zmí­nit dob­ře vybra­nou hud­bu a pove­de­ný čes­ký dabing postav.

 

Krycí jméno Vlk je film, jenž mohu s klid­ným svě­do­mím dopo­ru­čit. Nepředpokládám, že na vás zapů­so­bí tak, že dal­ší dva dny o něm bude­te neu­stá­le pře­mýš­let. Je to dob­ře kou­ka­tel­né díl­ko, kdy fan­dí­te hlav­ní­mu hrdi­no­vi a nechá­te se uná­šet pří­bě­hem. Až pobě­ží závě­reč­né titul­ky, nej­spí­še kon­sta­tu­je­te, že šlo o dost sluš­ný film, na kte­rý se ješ­tě někdy podí­vá­te.

 

Žánr: thriller

Režie: Miguel Courtois

Vznik. 2004, Španělsko

Hrají: Eduardo Norie­ga, Silvia Abascal, Patrick Bruel, Mélanie Doutey, José Coronado, Jorge Sanz, Aitor Mazo, Antonio Ferrera, Javier Tolosa, Manuel Zarzo, Cristina Perales, Santia­go Ramos      

 

---

---