KULTovní: Jan van Helsing: Kdo se bojí Smrti?

No, není pří­jem­né brát tuto kni­hu do ruky. Je tu už řadu let, ale na sto pro­cent se dočká i dal­ších vydá­ní, pro­to­že v naší repub­li­ce pla­tí za kul­tov­ní kni­hu Jana van Helsinga. Kdo ji nezná, jako by nebyl. Ne, není to nic para­nor­mál­ní­ho, ač musím říct, že mé prv­ní let­mé nahléd­nu­tí k tomu hod­ně svá­dě­lo. A že jsem si také tuto kni­hu vry­la do pamě­ti nato­lik, že když se dívám na Po sto­pách duchů a či podob­né pořa­dy, tak tu posta­vu, tem­nou a tem­něj­ší... pořád vidím. Ale jest­li jsem se ji nau­či­la nebát, to oprav­du nepo­vím. Nevím. O co v této kni­ze jde?

Poprvé jsem se setka­la se sty­lem prá­ce toho­to auto­ra, s jeho zdro­jem infor­ma­cí a se zají­ma­vý­mi duchov­ní­mi pro­žit­ky i moud­ros­tí, kte­rou si už v tex­tu musí kaž­dý pro­brat sám.

Toltékové říka­jí, že bytost, kte­rá nás dopro­vá­zí na ces­tě živo­tem i smr­tí, je s námi stá­le, za naším levým rame­nem. Je dob­rá, nebo nám ško­dí? Zajisté název kni­hy budí oba­vy a ne kaž­dé­mu se do ní bude chtít, ale ve sku­teč­nos­ti tu najde­te i návod na to, jak být šťast­ný, spo­ko­je­ný a spo­jit se se svým zdra­vím.

Naše pozem­ské vní­má­ní svě­ta je tady zce­la roz­me­tá­no a s tex­tem Jana van Helsinga se dostá­vá­me do zce­la nových sfér, kde si může­me život a bytí před­sta­vit v pes­t­řej­ších bar­vách, vrst­vách a sou­vis­los­tech, kte­ré byť by byly sebe­ší­le­něj­ší na prv­ní pohled, dru­hým pohle­dem dáva­jí odpo­vě­di na mno­hé nezod­po­vě­ze­né otáz­ky našich živo­tů.

Tak nějak, jak to je psá­no v tom­to roz­ho­vo­ru s tem­nou bytos­tí, naším Strážcem pro­mě­ny, to sku­teč­ně může být. Dává to smy­sl.

Velká část kni­hy je osob­ní, lid­ská, obec­ně pojed­ná­va­jí­cí o lid­ské duši, také pro­zra­zu­je sku­teč­nos­ti z auto­ro­vých kri­zo­vých život­ních situ­a­cí, ale už se tu dotý­ká i témat, kte­rá poslé­ze v dal­ších letech rád roze­bí­ral v dal­ších svých kni­hách. Ilumináti, řád svě­ta, kdo nám vlád­ne, jaké čer­no­ty (i dob­ré věci), máme nad sebou, ani netu­ší­me…

Jak to je s duší?

Je to jed­na z prv­ních knih, kte­rá kom­plet­ně a oprav­du do hloub­ky pojed­ná­vá o tom, odkud pochá­zí lid­ská duše, co se s ní děje, když vstou­pí do lid­ské­ho těla a kam se zase vra­cí, když tělo opouš­tí. Na své si při­jde ten, kdo si rád čte o sym­bo­li­kách, o his­to­rii, o zob­ra­zo­vá­ní, o hle­dá­ní sou­vis­los­tí. Vše je tu spí­še raci­o­nál­ně pojmu­to, niko­liv emo­ci­o­nál­ně, napří­klad tu nena­jde­te tolik vzlet­ných pojed­ná­ní o lás­ce. Však autor se nám ke kon­ci kni­hy omlou­vá, „no pros­tě je to muž…“ a zají­ma­la ho spí­še fak­ta. Souhlasím s tím, že žena by se nej­spí­še pta­la jinak, pro­to může někdy ta kni­ha půso­bit tvr­dě. Ale zase jde o úhel pohle­du.
Tohle je troš­ku ency­klo­pe­die, pev­ný roz­ho­vor o fak­tech, než roz­plý­vá­ní se v lás­ce a dra­ma­tech emo­cí.

A hod­ně to je o osob­ní zku­še­nos­ti auto­ra.

„Na roz­díl od před­cho­zích pub­li­ka­cí je moto moje „osob­ní“ kni­ha, pro­to­že to, o čem zde píši, jsem zažil. A ten­to záži­tek změ­nil můj život nato­lik, že už nemo­hu zůstat tím Janem van Helsingem, kte­rým jsem byl dosud. Couvnout není mož­né.“

Autorův záži­tek, kte­rý tu for­mou roz­ho­vo­ru a plné­ho pře­psá­ní toho, co zažil, pozná­te na vlast­ní čte­nář­skou kůži, může způ­so­bit i to, co jemu samot­né­mu. Jisté pro­bu­ze­ní, chuť inves­to­vat do své­ho vlast­ní­ho živo­ta, do osob­ní­ho vývo­je.

O auto­ro­vi: Jan van Helsing (Jan Udo Holey) psal kni­hy o kon­spi­rač­ních teo­ri­ích, někte­ré musel napří­klad v Německu a Švýcarsku i stáh­nout z pro­de­je. V roce 2010 napří­klad vydal kni­ho o okult­ních prak­ti­kách zed­ná­řů, v dal­ších letech se pak v růz­ných spou­au­tor­stvích věno­val dal­ším skry­tým teo­ri­ím a tajem­stvím. Například v roce 2019 kni­hou Můj otec byl MIB, roz­sáh­lá kni­ha vypo­ví­da­jí­cí o tom, co vše „mužům v čer­ném“ spa­dá pod kom­pe­ten­ci.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch-Books, www.anch-books.eu

---