Lepší teď než nikdy - O FILMU

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Režisér Rob Reiner má s kome­dií zku­še­nos­ti a roz­hod­ně pro­ká­zal, že ví, jak úspěš­ně slou­čit humor a roman­ti­ku. Ve své kla­sic­ké kome­dii KDYŽ HARRY POTKAL SALLY z roku 1989 nechal pub­li­kum dou­fat, že se Meg Ryan a Billy Crystal pře­ce jen nějak dají dohro­ma­dy a v AMERICKÉM PREZIDENTU z roku 1995 divá­ci tou­ži­li, aby pre­zi­dent Andrew Shepherd Michaela Douglase a lob­bis­tka Sydney Wade, kte­rou hrá­la Annette Bening, pře­ko­na­li trap­né námlu­vy na poli­tic­kém bojiš­ti a vytvo­ři­li pár.

„Jednoduše dělám ten samý film pořád doko­la,” smě­je se Reiner. „Žena je vždyc­ky vyspě­lej­ší a emo­ci­o­nál­ně schop­něj­ší. A ten muž jako idi­ot pobí­há kolem a pře­mýš­lí a vymýš­lí, než zjis­tí, že by měl s tou ženou být.” A stej­né je to v pří­pa­dě LEPŠÍ TEĎ NEŽ NIKDY.

Nápad na ten­to film vzni­kl někdy během tis­ko­vých kon­fe­ren­cí o Reinerově hitu z roku 2007 NEŽ SI PRO NÁS PŘIJDE v hlav­ní roli s Jackem Nicholsonem. „Každý novi­nář mi poklá­dal stej­nou otáz­ku,” vzpo­mí­ná reži­sér, „co máte na svém sezna­mu věcí, kte­ré chce­te stih­nout, než si pro vás při­jde?“ Reinerův dlou­ho­le­tý pro­dukč­ní kole­ga, pro­du­cent LEPŠÍ TEĎ NEŽ NIKDY Alan Greisman, vzpo­mí­ná na kla­sic­kou Nicholsonovu odpo­věď. „Minutu pře­mýš­lel a potom odpo­vě­děl ‘Sedět ve svém obý­vá­ku s noha­ma na kon­fe­renč­ním stol­ku, kou­řit ciga­re­tu a pře­mýš­let, jest­li je ješ­tě čas na něja­ké dal­ší vel­ké milost­né dob­ro­druž­ství.’ Zašel jsem za Robem a řekl mu, že to je báječ­ný nápad na film.’” Kolečka do sebe zača­la zapa­dat a námět nové­ho sním­ku byl na svě­tě. „Dostalo mě to,“ při­zná­vá Reiner, „lidé, kte­ří se najdou v urči­té fázi živo­ta, v té poz­děj­ší.“

Scenárista Mark Andrus, kte­rý napsal dal­ší vel­ký Nicholsonův hit, LEPŠÍ UŽ TO NEBUDE z roku 1997, napsal k fil­mu scé­nář. „Hlavní myš­len­ka,” říká Reiner, „je o lidech, kte­ří se roz­hod­li, že roman­ti­ka už není pro ně. A tak nějak našli jeden dru­hé­ho.” Pod Andrusovým perem se děj roz­ší­řil o téma­ta dru­hých šan­cí, kte­ré nám život dává – nejen v oblas­ti roman­ti­ky, ale také v pro­fes­ním živo­tě nebo v rodin­ných kon­flik­tech.

Právě v tom spo­čí­vá vel­ká lid­skost, kte­rá se za kome­dií skrý­vá – a to také pomoh­lo při­lá­kat vel­ký talent. Producent Mark Damon vzpo­mí­ná: „Prvně jsem četl scé­nář LEPŠÍ TEĎ NEŽ NIKDY během letu do Toronta. Mezi smí­chem a slza­mi jsem si uvě­do­mil, že čtu výji­meč­ný scé­nář, z kte­ré­ho správ­né ruce a správ­ní her­ci mohou udě­lat výji­meč­ný film. Se sezna­mem zvuč­ných jmen osca­ro­vých vítězů a na Oscara nomi­no­va­ných her­ců jsem věděl, že budu pyš­ný na to, že se na fil­mu budu moci podí­let, že ho budu moci pro­du­ko­vat a dis­tri­bu­o­vat. Takhle jis­tý jsem si ohled­ně vyhlí­dek fil­mů jen zříd­ka, tak­že jakmi­le jsem vystou­pil z leta­dla, zavo­lal jsem Robu Reinerovi a Alanu Greismanovi z Castle Rock, a řekl jsem jim, že do toho jdu. Rob má jako reži­sér jis­tou ruku, her­ci ho milu­jí a on je z nich scho­pen dostat skvě­lé výko­ny. Bylo úžas­né, když slí­bil uvést scé­nář do živo­ta na vel­kém plát­ně.”

V cen­t­ru pozor­nos­ti fil­mu LEPŠÍ TEĎ NEŽ NIKDY je býva­lý úspěš­ný rea­lit­ní mak­léř Oren Little, jehož žena zemře­la před něko­li­ka lety na rako­vi­nu. Orena hra­je osca­ro­vý herec Michael Douglas, pro kte­ré­ho je to už dru­hý film s reži­sé­rem Reinerem. „S Robem pra­cu­ji moc rád,“ říká herec, „už od AMERICKÉHO PREZIDENTA. Má to svo­je výho­dy – nemu­sí­te se vzá­jem­ně před­sta­vo­vat. Je to krat­ší. A Rob věří svým instink­tům. Nerad točí scé­ny pořád doko­la, rad­ši nechá věci běžet. A zná kom­plet­ně všech­ny tex­ty. Při „Akci!“ se najed­nou dosta­ne do jiné­ho svě­ta. Zaboří nos do moni­to­ru a sle­du­je všech­no oprav­du hod­ně zblíz­ka. A co se týká kome­dií, má za sebou hvězd­nou minu­lost.“

Douglase na pro­jek­tu nepři­ta­ho­va­la jen mož­nost zno­vu pra­co­vat s Reinerem, ale také scé­nář a vlast­nos­ti jeho posta­vy. „Mark Andrus je výbor­ný autor. Má krás­ný oso­bi­tý styl a píše oprav­du zají­ma­vé a dob­ře pro­pra­co­va­né posta­vy. Podle mě je to krás­ný milost­ný pří­běh s dob­rým smys­lem pro humor.“

Jeho posta­va, Oren, má spe­ci­fic­ký půvab. „Vždycky mě při­ta­ho­va­ly posta­vy, kte­ré nepů­so­bí moc při­taž­li­vě, ale nako­nec k nim ces­tu najde­te,“ svě­řu­je se Douglas. „Mám rád tu výzvu, když se sna­žím naklo­nit si divá­ky na svo­ji stra­nu.“

Práce na fil­mu měla pro her­ce ješ­tě dal­ší výho­du – toči­lo se na před­měs­tí Connecticutu, neda­le­ko od her­co­va domu ve Westchesteru. „Právě jsem dokon­čil „LIBERACE!“ a FRAJERY VE VEGAS, tak­že mož­nost natá­čet doma byla úžas­ná. Domů to bylo jen 25 minut jízdy, tak­že jsem kaž­dý večer viděl svo­je děti. To bylo hod­ně láka­vé.“

Jak Douglas vysvět­lu­je, Oren byl výji­meč­ně schop­ný rea­lit­ní mak­léř. „Mnoho let žil vel­mi úspěš­ný život. V roli otce už ale asi tak úspěš­ný nebyl. Jeho syn Luke se stal dro­go­vě závis­lým a Oren ho pros­tě ode­psal. Posledních deset let o sobě nesly­še­li.”

Jeho žena Sarah Beth sved­la dlou­hý boj s rako­vi­nou, kte­ré nako­nec pod­leh­la, a díky této udá­los­ti Oren zahoř­kl. „Posledních pár let ho pořád­ně semle­lo,” vysvět­lu­je Douglas. „Oren celou tu dlou­hou ces­tu absol­vo­val po boku své ženy a úpl­ně se uza­vřel. Nepronikne k němu nikdo.” „Oren už pak nikdy niko­ho nemi­lo­val,“ dodá­vá Reiner. „Pravidelně cho­dí na hrob své ženy, nedo­ká­že se přes to dostat. Nejhorší je, že se už nikdy nespo­jil se svým synem. Před smr­tí Orenovy ženy se nikdy nesmí­ři­li. A on to vlast­ně pořád nechce.“

Orena potká­vá­me ve chví­li, kdy pro­dá­vá svůj rodin­ný dům – dům, ve kte­rém do posled­ní chví­le pečo­val o Sarah Beth a ve kte­rém byd­le­la jeho rodi­na. „Finančně teď na tom není nej­lé­pe,“ vysvět­lu­je Douglas, „a rea­lit­ní trh se v této oblas­ti pro­pa­dl. Ale Oren dům stej­ně pro­dá pou­ze za cenu, jakou mys­lí, že dům má - dokon­ce i když teď má jen polo­vič­ní hod­no­tu.”

V jis­tém smys­lu to sko­ro vypa­dá, že ho pro­dat nechce. „Ten dům byl jeho iden­ti­ta. Pro něj a pro jeho ženu to byl sym­bol jejich posta­ve­ní. Byl to jejich život, tady vycho­va­li své­ho syna a tady žili tolik let a tady ošet­řo­val a sta­ral se o Sarah Beth. Prostě odmí­tá uznat, že se jeho hod­no­ta tolik sní­ži­la,” říká Douglas a dodá­vá, „to jen doka­zu­je, že bys­te nemě­li mít rea­lit­ní­ho mak­lé­ře, kte­rý má cito­vé vaz­by k pro­dá­va­né­mu domu.“

Ne že by nezkou­šel dům pro­dat. Oren na to dokon­ce vyna­klá­dá zvlášt­ní úsi­lí, tak­že když dům uka­zu­je poten­ci­ál­ním zájem­cům, umis­ťu­je po domě foto­gra­fie lidí stej­né­ho etni­ka v pla­né nadě­ji, že je tím „dosta­ne“. „Je to dost povrch­ní,” kon­sta­tu­je Reiner.

Oren se teď nachá­zí v jakém­si pře­chod­ném sta­vu. Bez pří­jmu, kte­rý kdy­si měl, zakot­vil ve skrom­ném dvou­poscho­ďo­vém domě se čtyř­mi byty, kte­rý vlast­ní u vody v Bridgeportu v Connecticutu. Je tam byt pro malou rodi­nu, pro pár, kte­rý čeká své prv­ní dítě a pro vdo­vu. „Jmenuje se Oren Little, pro­to se tomu říká Malé Shangri-La,” upo­zor­ňu­je Reiner.

„Myslím, že nikdo neví, že prá­vě on je vlast­ní­kem té budo­vy,” pře­mýš­lí Douglas. „Jediné, co vědí, je, že je jed­ním z těch věč­ně nevr­lých nájem­ců. Pro niko­ho nemá pěk­né slo­vo. Dokonce ani auto neza­par­ku­je tak, aby umož­nil své sou­sed­ce, kte­rá je ve vyso­kém stup­ni těho­ten­ství, dostat se domů krat­ší ces­tou. Moc ze sebe nedá­vá. Je to tako­vý skrb­lík.”

Oren je s tím, jak jeho život vypa­dá, více­mé­ně spo­ko­jen. „V téhle oblas­ti jsem vyros­tl – znám tyhle posta­vy Nové Anglie,” říká Douglas. „Oren je tak tro­chu dan­dy – má rád své mar­ti­ni. Vyhovuje mu žít sám. Vzdal se jaké­ho­ko­liv hle­dá­ní něja­ké roman­ti­ky. Je jako sta­rá paní. Nikoho nehle­dá. Jen pře­ží­vá. Má svou ruti­nu a zkou­ší pro­dat svůj dům. Z pro­nájmu má dost peněz na to, aby pře­žil, čte si svo­je novi­ny a zřej­mě i dost pije.”

To se vše začne měnit, když se sezná­mí se svou sou­sed­kou, půvab­nou ženou jeho věku jmé­nem Leah, kte­rou hra­je Diane Keaton. „Znám Diane roky a vždyc­ky jsem byl jejím vel­kým fanouš­kem, ale nikdy jsem s ní nepra­co­val,” říká Reiner. Ve fil­mu je Leah zpě­vač­kou, tak­že i když se v sou­vis­los­ti s obsa­ze­ním role mlu­vi­lo o řadě jmen, krás­ný hlas Diane Keaton z ní udě­lal jas­nou favo­rit­ku.

„Navíc jsem si o ní vždyc­ky mys­lel, že má neu­vě­ři­tel­né kome­di­ál­ní nadá­ní,“ dodá­vá Reiner. „A kro­mě toho je váž­ně sexy. Pro film jako je ten­to musí­te najít dva lidi zhru­ba stej­né­ho stá­ří, kte­ří kro­mě jiných kva­lit v sobě mají i něco roman­tic­ké­ho – abys­te jim moh­li uvě­řit, že je mezi nimi sku­teč­né roman­tic­ké a sexu­ál­ní pou­to.“

Keaton se do pro­jek­tu zapo­ji­la od samé­ho začát­ku. „Všechno mě oslo­vi­lo. Hrála jsem s Michaelem Douglasem, oslo­vil mě scé­nář, mož­nost zpí­vat. Když jsem byla mla­dá, sni­la jsem o tom, že budu zpě­vač­kou a mys­le­la jsem, že se budu sna­žit zpí­vat v muzi­ká­lo­vých kome­di­ích, a teď ke mně při­šlo tohle – mož­nost zazpí­vat si ve fil­mu čty­ři pís­nič­ky – a to je pros­tě spl­ně­ním snu. A moci si v 69 letech zahrát v roman­tic­ké kome­dii, kde moje posta­va polí­bí muže? Pro mě je to nád­her­né. Navíc ten obsah: lás­ka, život, dru­hé šan­ce, ote­vře­ní se, nechat sta­ré věci ode­jít, obje­ve­ní něče­ho, co jste nikdy neče­ka­li…”

Pro Keaton neby­la roz­ho­du­jí­cí jen mož­nost spo­lu­pra­co­vat s Douglasem a Reinerem, hereč­ka cíti­la se svou posta­vou jis­tou spří­z­ně­nost. „Leah je žena, kte­rou bych sama chtě­la být: las­ka­vá, peču­jí­cí, mateř­ská. Umí být ale také sil­ná a uzná­vá pev­né hod­no­ty, z kte­rých nesle­ví. Samozřejmě je také nejis­tá a cit­li­vá a také hod­ně plá­če. Ale k lidem se cho­vá ote­vře­ně.”

Reinerův reži­sér­ský styl pomá­hal Keaton cítit se uvol­ně­ně. „Rob ví, jak scé­nu odleh­čit. Ví, jak vám pomo­ci cítit se uvol­ně­ně, abys­te moh­li dělat svo­ji prá­ci. Má rád impro­vi­za­ci – ne že já bych impro­vi­zo­va­la, ale má rád leh­kost, tak vás nechá­vá dělat si věci po svém.“

I Reiner si prá­ci s hereč­kou vychva­lu­je: „Diane hra­je vlast­ně sama sebe, a to je to, co se mi na ní líbí – neu­dě­lá jedi­ný nepo­cti­vý pohyb, pro­to­že je s posta­vou napros­to spo­je­ná.“ Typická ner­vo­zi­ta, kte­rou se její posta­vy vyzna­ču­jí, vychá­zí z hereč­či­na vlast­ní­ho natu­re­lu a pří­stu­pu. „Tahle ner­vo­zi­ta je jejím způ­so­bem, jak věci zjiš­ťu­je a jak se o všech­no sta­rá – věč­ně plná úzkos­ti,“ dodá­vá Reiner. „Je neu­vě­ři­tel­ně milá, milu­jí­cí, zají­ma­vá, krás­ná a sexy.“

Douglas a Keaton se vzá­jem­ně obdi­vo­va­li ješ­tě před­tím, než spo­lu zača­li pra­co­vat, a ten­to obdiv pře­ros­tl během natá­če­ní v přá­tel­ství. „Michael Douglas je pro­fík a já jsem líná jako vepř, tak­že to bylo oprav­du dob­ře namí­cha­né. Líbilo se mi pohrá­vat si s ním, pro­vo­ko­vat ho. Umí při­jmout vtip a sám umí být vel­mi vtip­ný. Krásně se nám spo­lu vál­či­lo,“ vzpo­mí­ná Keaton a dodá­vá: „Ten film je vtip­ný. To hlav­ní, co o něm může­te říct, jak ho cha­rak­te­ri­zo­vat, je, že je to kome­die. Je to kome­die a Michael Douglas se pro tuhle roli naro­dil.”

„Diane pro mě byla vzru­šu­jí­cí nezná­mou, pro­to­že jsme spo­lu nikdy před­tím nepra­co­va­li,“ svě­řu­je se Douglas. „Je vel­mi své­rázná a nepřed­ví­da­tel­ná – nikdy přes­ně neví­te, co vypus­tí z pusy. Klidně změ­ní text, pokud při­jde na něco lep­ší­ho, což je vždyc­ky skvě­lé.“ Douglase fas­ci­no­val i herec­ký styl jeho kole­gy­ně. „Měla na uších slu­chát­ka a poslou­cha­la hud­bu. Pak se ozva­lo ‘Jdeme na to – akce!’ Tak je pros­tě sun­da­la. . . a šla na to.”

Produkce si vychut­na­la pří­le­ži­tost popr­vé spo­jit na plát­ně tyto dvě legen­dy. „Michael a Diane jsou beze­spo­ru per­fekt­ní­mi fil­mo­vý­mi her­ci,“ říká pro­du­cent Greisman. „Jejich che­mie je hma­ta­tel­ná, tak­že divák uvě­ří při­ro­ze­né­mu vývo­ji jejich vzta­hu, a jejich kome­di­ál­ní talent z toho dělá legrač­ní podí­va­nou.“