Lion Feuchtwanger - Jefta a jeho dcera

Román Jefta a jeho dce­ra z roku 1957 je jed­nou z posled­ních knih, kte­ré slav­ný spi­so­va­tel Feuchtwanger napsal. Autor se nechal, jak již název napo­ví­dá, inspi­ro­vat dáv­ným pří­bě­hem z bib­lic­ké­ho Starého záko­na o soud­ci Jeftem a jeho trni­té ces­tě k ovlád­nu­tí celé­ho Izraele.

V samot­ném bib­lic­kém tex­tu o této posta­vě najde­me jen rela­tiv­ně krát­ký text, nicmé­ně Feuchtwanger pou­žil své roz­sáh­lé zna­los­ti teh­dej­ší doby (původ­ní pří­běh se snad ode­hrál asi v letech 1300 - 1000 před Kristem), kul­tu­ry, zvy­ků, či vojen­ské tak­ti­ky a před­klá­dá nám tak text, kte­rý půso­bí znač­ně věro­hod­ným dojmem a doslo­va z něj sálá atmo­sfé­ra časů doby bron­zo­vé (pokud jsem sto něco podob­né­ho se svo­ji níz­kou eru­di­cí vůbec posou­dit). Text je tak mož­ná věro­hod­něj­ší - a posky­tu­je i plas­tič­těj­ší náhled na onu dobu než původ­ní bib­lic­ká ver­ze, jejíž posled­ní redak­ce pochá­zí asi z 8. sto­le­tí před Kristem a asi není ani tajem­stvím, že teh­dej­ší auto­ři ono­ho tex­tu se sna­ži­li popsa­né děje zařa­dit do něja­ké­ho smys­lu­pl­né­ho cyk­lu (čas­to mož­ná i na úkor auten­tič­nos­ti). Feuchtwanger na okol­nos­ti vzni­ku své kni­hy a vzta­hu s před­lo­hou nahlí­ží v zají­ma­vě zpra­co­va­ném doslo­vu, kte­rý roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji k pře­čte­ní.

Pokud bych měl vyzdvih­nout mini­mál­ně jeden atri­but, kte­rý mě na kni­ze zau­jal, pak by to jis­tě bylo zná­zor­ně­ní teh­dej­ších nábo­žen­ských zvy­ků. Izraelský Jahve (JHVH) - byť jeho jmé­no je tu nahra­ze­no pro nás kla­sič­těj­ší vari­an­tou Hospodin - měl v oné době sku­teč­ně na míle dale­ko k milo­srd­né­mu a milu­jí­cí­mu křes­ťan­ské­mu Bohu. Tento Hospodin je msti­vý, krve­lač­ný a čas­to i vrto­ši­vý, moc se tedy neli­ší od své­ho „kon­ku­ren­ta“ Báala. Jiné bylo pocho­pi­tel­ně i poje­tí víry teh­dej­ších lidí, ješ­tě tedy pro­bí­ha­ly lid­ské obě­ti, izra­el­ský Bůh nebyl chá­pán jako vše­moc­ný a všu­dypří­tom­ný, exis­ten­ce jiných bohů neby­la zpo­chyb­ňo­vá­na (jen jejich moc v porov­ná­ní s Hospodinem), nicmé­ně zce­la stej­né bylo nábo­žen­ské zau­je­tí, fana­tis­mus, špat­ně skrý­va­ný ego­is­mus a nesná­šen­li­vost, jež čas­to ved­ly k nesmy­sl­ným kon­flik­tům. Takže ačko­liv kul­tu­ra teh­dy byla zce­la odliš­ná od té naší, lidé se řídi­li pod­le zce­la jiných pra­vi­del a vzor­ců (pro nás dnes již nepo­cho­pi­tel­ných a snad i ira­ci­o­nál­ních), tak ve své pod­sta­tě člo­věk zůstal stá­le člo­vě­kem. Vždyť v základ­ních obry­sech se pří­běh Jefteho stá­vá dnes a den­ně.

---