RECENZE – Nefritové slzy

Autorka: Laura Walden

Překlad: Marta Kališová

Nakladatelství: Alpress

Rok vydá­ní v ČR: 2019

Počet stran: 352

ISBN: 978-80-7543-994-9

Anotace:

Už dlou­hé roky hra­je pro ženy z rodu Parkerů zele­ný kámen bohů magic­kou roli. Ani desig­nér­ka Mila není výjim­kou, její šper­ky se těší věhla­su i dale­ko za hra­ni­ce­mi Nového Zélandu. Když se jí do rukou dosta­ne vzác­ný amu­let, oka­mži­tě cítí jeho moc. To ovšem ješ­tě netu­ší, že v živo­tě jejích před­ků sehrál tra­gic­kou úlo­hu a že ovliv­ní i její osud.

Jedna z hlav­ních postav pří­bě­hu desig­nér­ka Mila Parkerová sto­jí před důle­ži­tým roz­hod­nu­tím. Má se po dokon­če­ní stu­dia na Akademii šper­kař­ské­ho desig­nu vrá­tit do rod­né Hokitiky nebo začít pra­co­vat v Aucklendu, kde jí jako vychva­lo­va­né šper­kař­ce bylo nabíd­nu­to skvě­lé mís­to? Domů ji táh­nou koře­ny a samo­zřej­mě její babič­ka Omaka, kte­rá s Miliným návra­tem počí­tá a nesku­teč­ně se na ni těší.

Omaka Parkerová vede hotel a vyrá­bí amu­le­ty, kte­ré nabí­zí prá­vě ve svém hotýl­ku. Povídá se, že její amu­le­ty mají magic­kou sílu. Nemůže se dočkat, až se Mila vrá­tí do Hokitiky a bude jí asis­to­vat při kur­zech vyře­zá­vá­ní z nef­ri­tu. Obává se však situ­a­ce, kdy bude muset Mile a její­mu bra­t­ro­vi sdě­lit, že pro­dě­la­la infarkt. Malý kolaps, jak ona tomu říká. Samozřejmě svůj stav zleh­ču­je, ve sku­teč­nos­ti by měla pod­stou­pit ope­ra­ci srd­ce, aby se zabrá­ni­lo vzni­ku dal­ší srdeč­ní pří­ho­dy. Na to však nemá Omaka ani pomyš­le­ní, pro­to­že se prá­vě díky náhod­ně obje­ve­ným doku­men­tům dozvě­dě­la o exis­ten­ci své­ho star­ší­ho bra­t­ra. To ji napros­to šoko­va­lo a roz­hod­la se ho vypá­t­rat. Proč jí otec bra­t­ra zata­jil?

Příběh Nefritové slzy začí­ná v Hokitice v roce 1951. Nahlédneme zde do živo­ta Hine, mat­ky Omaky, a doby, kdy ješ­tě Omaka neby­la na svě­tě. Větší část kni­hy se ode­hrá­vá v sou­čas­nos­ti a hlav­ní­mi posta­va­mi jsou prá­vě Omaka a její vnou­ča­ta Mila a Tim. Autorka nám na strán­kách kni­hy opět roz­plé­tá rodin­né vzta­hy a tajem­ství, ukrý­va­jí­cí se v dáv­né minu­los­ti. Téměř jako vždy u této autor­ky jsem na počát­ku pří­bě­hu tápa­la v posta­vách a jmé­nech. Dále se však román četl veli­ce dob­ře, postup­ně jsou čte­ná­ři odkrý­vá­ny jed­not­li­vé kous­ky rodin­ných pro­ple­ten­ců, kte­ré do sebe nako­nec zapad­nou jako díl­ky puzzle.

Pokud máte rádi pří­běhy z Nového Zélandu a Austrálie, ale­spoň troš­ku věří­te, že kame­ny mohou být nejen krás­ným šper­kem, ale i magic­ké a něco nám mohou nazna­čo­vat, urči­tě po Nefritových slzách od Laury Walden sáh­ně­te.

O autor­ce:

Spisovatelka pochá­zí z Německa, naro­di­la se v roce 1964. Po stu­diu práv strá­vi­la jako práv­ní čeka­tel­ka řadu měsí­ců na Novém Zélandu. Zdejší pro­stře­dí ji nato­lik uchvá­ti­lo, že po návra­tu zača­la psát bar­vi­té repor­tá­že.. Od nich neby­lo dale­ko k nápa­du, aby se Nový Zéland stal mís­tem děje její­ho romá­nu. Po něja­ké době se vzda­la původ­ně vysně­né advo­kát­ní pro­fe­se, sta­la se novi­nář­kou a autor­kou scé­ná­řů. Pokud nyní Laura Waldenová nepo­bý­vá na Novém Zélandu, žije s rodi­nou v Hamburku.