Návrat k přírodě ve zvířecím podání medvěda Booga (Martin Lawrence) a upovídaného jelena Elliota (Ashton Kutcher) je zároveň prvním animovaným projektem Sony Pictures. O tom, jak dopadla jejich prvotina, je tento článek.
Sympatický grizzly Boog (Martin Lawrence) žije v relativním klidu a plnými doušky si užívá tohoto pohodlného života v garáži správce parku, kde se o něj stará milá dívka Beth (Debra Messing). Dosyta jí, sladce spí a dělá očička ve snaze dostat co nejvíc laskominek… Jednoho dne, těsně před zahájením lovecké sezóny, podlehne zoufalému volání o pomoc jednorohého jelena Elliota (Ashton Kutcher) a dostane ho ze spárů pološíleného myslivce Shawa (Gary Sinise).
Jak známo, dobrý skutek nezůstává dlouho nepotrestán, a tak se náš hrdina, sám neví jak, ocitá v lese, daleko od milované Beth a výdobytků civilizace s vychrtlým, upovídaným Elliotem po boku. Do začátku lovecké sezóny zbývají pouhé tři dny a někde tam venku se připravuje neodbytný Shaw. Boog nemá žádné schopnosti nutné k přežití v divočině, ani o ně nestojí. Chce se vrátit k Beth a oblíbeným rybím sušenkám.
Film je pestrobarevný, zvířata různorodá a zábavná. Bohužel je stále přítomen pocit již viděného - velký a na první pohled nepřístupný, avšak dobrácký uvnitř, velikán Boog (mamut z Doby ledové, Shrek), malý rušitel klidu, upovídaný a věčně plný poťouchlostí společník Elliot (lenochod, oslík). Mnohé „emoční“ scény čerpají tyto emoce z jiných děl (rozchody a návraty, náhlé uvědomování si zodpovědnosti a objevení se bojového ducha...). Kolikrát už jsme to viděli? Většina vtipů dokáže vyvolat úsměv leda tak na dětské tváři. Humor a jazyková stránka jsou natolik vyluhované, že u filmu máte pocit, jako když si listujete v roztomilé dětské pohádkové knize s milými barevnými obrázky. Úroveň animací je rovněž jiná, než u Pixarů - chtělo by se říct méně precizní, ale to už je zbytečné rozebírání detailů, které můžeme nechat na „odbornících“.
Vzniká pocit, že společnost Sony s Loveckou sezónou zkouší jít ve stopách studia Pixar, nikoli mu dělat konkurenci díky vlastnímu pojetí animovaných filmů. Škoda? Ano, je. Nicméně nás / vás, jako diváky, zajímá něco jiného: „Jaký je totiž závěr?“ Závěry jsou dva.
Nejde o film pro dospělé i děti, nýbrž jenom pro děti.
Když se k němu nějací dospělí přece jenom dostanou, ať nečekají žádné novátorství a… Radši ať nečekají vůbec nic, teprve potom je Lovecká sezóna může občas mile překvapit.