Lupiči paní domácí - „Nejgeniálnější loupež všech dob byla konečně uskutečněna!“

Tak zní podti­tul nové kome­die s Tomem Hanksem v hlav­ní roli. Je prav­da, že lou­pež sice byla usku­teč­ně­na, ale její strůj­ci si její­ho výtěž­ku pří­liš neu­ži­jí.

V domě své­ráz­né kor­pu­lent­ní paní Munsonové, kte­rá pro­na­jí­má pokoj, se jed­no­ho dne zje­ví nemé­ně své­ráz­ný pro­fe­sor Dorr. Kromě pro­nájmu poko­je má také nezvyk­lý zájem o sklep. S něko­li­ka svý­mi dru­hy totiž pro­vo­zu­je malý orchestr hra­jí­cí rene­sanč­ní hud­bu. Tomuto tvr­ze­ní důvě­ři­vá paní Munsonová dlou­ho věří. A tak si par­tič­ka indi­vi­duí ve skle­pě vese­le kope tunel ke kase neda­le­ké­ho kasi­na.

Banda je to sku­teč­ně k pohle­dá­ní. Pan pro­fe­sor má vytří­be­ný vkus i mlu­vu, obdi­vu­hod­né zna­los­ti lite­ra­tu­ry a je hla­vou celé akce. Diplomaticky zahla­zu­je sto­py, když paní domá­cí začne situ­a­ci kom­pli­ko­vat. Spojku v kasi­nu skr­ze své zaměst­ná­ní tvo­ří týpek Gawain MacSam, kte­rý je pozo­ru­hod­ný také svou vytří­be­nou mluvou. Dát tolik sprostých slov dohro­ma­dy v jed­né větě, kte­ré ze sebe Gawain v jed­nom kuse chr­lí, je sko­ro umě­ní. Výkonnou slož­kou ban­dy je lehce dement­ní hráč ame­ric­ké­ho fot­ba­lu, kte­rý se nej­víc podí­lí na výko­po­vých pra­cích. Ferdu Mravence – prá­ce vše­ho dru­hu – zastá­vá expert na výbuš­ni­ny Garth Pancake, kte­rý se poz­dě­ji sna­ží ostat­ní pře­svěd­čit, že má nárok na vět­ší podíl, pro­to­že při akci při­šel o prst. Posledním čle­nem je Generál, Číňan, kte­rý ani nevím, proč tam je. Většinu času mlčí, kou­ří a dob­ře vypa­dá.

V čem tkví kome­di­ál­nost toho­to fil­mu? Určitě v posta­vě pro­fe­so­ra Dorra, kte­rý své uhla­ze­né jed­ná­ní pro­klá­dá záchva­ty dob­ře nača­so­va­né­ho zají­ka­vé­ho smí­chu. Ostatně všech­ny posta­vič­ky jsou hod­ně humor­né. Občasné výmě­ny názo­rů Gawain a Gartha roz­hod­ně nejsou vhod­né pro mlá­dež :-), tak­že útlo­cit­něj­ší pova­hy by měly počí­tat se svým pří­pad­ným pohor­še­ním. Závěr je pak něco jako deja­vue, tatáž scé­na se v drob­né obmě­ně hlav­ní­ho akté­ra opa­ku­je do úpl­né­ho vyčer­pá­ní „mate­ri­á­lu“.

---