Tak zní podtitul nové komedie s Tomem Hanksem v hlavní roli. Je pravda, že loupež sice byla uskutečněna, ale její strůjci si jejího výtěžku příliš neužijí.
V domě svérázné korpulentní paní Munsonové, která pronajímá pokoj, se jednoho dne zjeví neméně svérázný profesor Dorr. Kromě pronájmu pokoje má také nezvyklý zájem o sklep. S několika svými druhy totiž provozuje malý orchestr hrající renesanční hudbu. Tomuto tvrzení důvěřivá paní Munsonová dlouho věří. A tak si partička individuí ve sklepě vesele kope tunel ke kase nedalekého kasina.
Banda je to skutečně k pohledání. Pan profesor má vytříbený vkus i mluvu, obdivuhodné znalosti literatury a je hlavou celé akce. Diplomaticky zahlazuje stopy, když paní domácí začne situaci komplikovat. Spojku v kasinu skrze své zaměstnání tvoří týpek Gawain MacSam, který je pozoruhodný také svou vytříbenou mluvou. Dát tolik sprostých slov dohromady v jedné větě, které ze sebe Gawain v jednom kuse chrlí, je skoro umění. Výkonnou složkou bandy je lehce dementní hráč amerického fotbalu, který se nejvíc podílí na výkopových pracích. Ferdu Mravence – práce všeho druhu – zastává expert na výbušniny Garth Pancake, který se později snaží ostatní přesvědčit, že má nárok na větší podíl, protože při akci přišel o prst. Posledním členem je Generál, Číňan, který ani nevím, proč tam je. Většinu času mlčí, kouří a dobře vypadá.
V čem tkví komediálnost tohoto filmu? Určitě v postavě profesora Dorra, který své uhlazené jednání prokládá záchvaty dobře načasovaného zajíkavého smíchu. Ostatně všechny postavičky jsou hodně humorné. Občasné výměny názorů Gawain a Gartha rozhodně nejsou vhodné pro mládež :-), takže útlocitnější povahy by měly počítat se svým případným pohoršením. Závěr je pak něco jako dejavue, tatáž scéna se v drobné obměně hlavního aktéra opakuje do úplného vyčerpání „materiálu“.