Man of Steel / Superman bez slipů má zpátky svou filmovou důstojnost

Supermana se dá nahlí­žet růz­ný­mi způ­so­by. Většina ho zřej­mě bude znát pou­ze z fil­mů, kte­ré roz­hod­ně ne vždy (spí­še nikdy) vyzdvi­ho­va­ly myto­lo­gii toho­to hrdi­ny, ale spí­še byly pře­hlíd­kou ne pří­liš dob­ře pove­de­ných vizu­ál­ních tri­ků a zkrat­ko­vi­tých dějo­vých linií. Ostatně i iko­nic­ký Superman z roku 1978 půso­bí dnes vel­mi směš­ně, dal­ší seque­ly i nové zpra­co­vá­ní taky nepo­dá­va­jí jeho zrov­na nej­u­spo­ko­ji­věj­ší fil­mo­vý obraz.
Přitom je Superman napros­to výji­meč­ný. Nejen pro­to, že je prv­ním komik­so­vým hrdi­nou. Jeho posta­va se popr­vé obje­vi­la v prv­ním čís­le Action Comics v roce 1938. Jeho jedi­neč­nost tkví pře­de­vším v jeho pod­sta­tě. Je sku­teč­ně „super“, nepo­tře­bu­je k tomu pavou­čí kous­nu­tí ani bohat­ství, díky kte­ré­mu by mohl inves­to­vat do vývo­je zbra­ní a ochran­ných oble­ků. Jeho nor­mál­ní oble­če­ní je jeho oblek, se svou silou se naro­dil a postup­ně sám zís­ká­val stá­le lep­ší schop­nos­ti.

Man of Steel je tak pro mno­hé vlast­ně prv­ním celo­ve­čer­ním fil­mem o Supermanovi, kte­rý vyzdvi­hu­je jeho cha­rak­te­ris­ti­ky, nepů­so­bí směš­ně a navíc se do děje sna­ží zapo­jit celou řadu prv­ků jaký­mi jsou psy­cho­lo­gie postav, hlub­ší poza­dí kon­flik­tu mezi Supermanem a jeho hlav­ním nepří­te­lem gene­rá­lem Zodem i Kal-Elův vztah k lidem a lid­skosti jako tako­vé. Není to pou­ze střet dvou pro­ti­chůd­ných osob, kdy se dob­ro sna­ží pora­zit zlo a všech­no zapa­dá do jas­ně daných defi­nic.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Zack Snyder uká­zal svou vní­ma­vost vůči komik­so­vým adap­ta­cím již ve sním­ku 300: Bitva u Thermopyl (2006), ješ­tě lépe však v adap­ta­ci zásad­ní­ho komik­su Alana Moora Watchmen-Strážci (2009). Samozřejmě někdo může pole­mi­zo­vat o tom, jest­li je pře­vod prak­tic­ky kaž­dé­ho políč­ka do fil­mu vůbec něja­ké umě­ní, nicmé­ně respekt, s jakým ke Strážcům při­stou­pil je roz­hod­ně lep­ší, než kdy­by se sna­žil o vlast­ní ver­zi. Tu by mu vel­ká část divá­ků zřej­mě neod­pus­ti­la. Navíc doko­na­le zpra­co­va­né úvod­ní titul­ky, ve kte­rých vel­mi dob­ře ve zkrat­ce shr­nu­je, co se sta­lo s vět­ši­nou Minutemanů, svěd­čí o tvůr­čí schop­nos­ti.

Ideál, o kte­rý je mož­né usi­lo­vat

Podobná cit­li­vost a vní­ma­vost je roz­hod­ně znát i ze sním­ku Man of Steel. Nový Superman se tak dale­ce liší od vše­ho, co jsme dosud v jemu věno­va­ných fil­mech vidě­li a roz­hod­ně nelze říct, že by to bylo špat­ně.
Snyder při­ro­ze­ně začí­ná novou epo­chu vyprá­vě­ní, tak­že se vra­cí­me na úpl­ný začá­tek. Krypton už nemů­že být ničí domov, jeli­kož cham­ti­vost a pří­liš­ný pokrok Kryptoňanů prak­tic­ky zde­vas­to­val jejich pla­ne­tu, tak­že se po sta­le­tí prv­ně při­ro­ze­nou ces­tou poča­té dítě musí vydat na ces­tu gala­xi­e­mi, aby s sebou nes­lo něco ze své pla­ne­ty, ale záro­veň aby před­sta­vo­va­lo ide­ál pro méně vyvi­nu­té Pozemšťany.
Základní dějo­vá slož­ka se roz­hod­ně pří­liš neli­ší od toho, co už bylo v dří­věj­ších fil­mech k vidě­ní, ale zásad­ní roz­díl před­sta­vu­je zpra­co­vá­ní. Pomineme-li poně­kud zvlášt­ní násil­né zoo­my v úvod­ní sek­ven­ci, kde Jor-El (Russell Crowe) letí na svém maz­lí­ko­vi zís­kat Kodex, není toho po for­mál­ní strán­ce pří­liš co vytknout. Ale zastav­me se ješ­tě u těch zoo­mů, kte­ré oprav­du půso­bí vel­mi ruši­vě a navíc vylo­že­ně směš­ně, jako by se do Man of Steel dostá­va­ly něja­ké pseudo-dokumentární prv­ky, kte­ré v tako­vém sním­ku roz­hod­ně nikdo neče­ká a jež tam váž­ně nema­jí co dělat.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Samotná struk­tu­ra vyprá­vě­ní je pak vel­mi dob­ře zpra­co­va­ná for­mou fla­shbac­ků, ve kte­rých vidí­me malé­ho Clarka se svou novou rodi­nou, jeho zápas s lid­skou pova­hou, kte­rá roz­hod­ně nepřed­sta­vu­je vždy ide­ál. Jeho sna­ha vytěs­nit infor­ma­ce, kte­ré na něj půso­bí, kdy je svým doko­na­lým zra­kem a slu­chem schop­ný vní­mat téměř celou sku­teč­nost, pat­ří mezi zásad­ní momen­ty jeho dospí­vá­ní a ve fil­mu je jim věno­vá­na znač­ná pozor­nost. Tento „adap­tač­ní boj“ prá­vě uka­zu­je zásad­ní roz­díl mezi dale­ko více vyvi­nu­tý­mi Kryptoňany a  lid­mi, kte­rý by mohl skon­čit jed­no­znač­nou lid­skou pro­hrou.

První akč­ní hrdi­na

Na roz­díl od vět­ši­ny Kryptoňanů je Kal-El vyba­ven svo­bod­nou vol­bou, tak­že jeho život­ní drá­ha roz­hod­ně není před­ur­če­ná. Tato čis­tě lid­ská vlast­nost, kdy máme mož­nost volit si mezi tím, co pova­žu­je­me za správ­né a tím, co se zdá jed­no­du­ché, je v Man of Steel znač­ně akcen­to­vá­na a utvá­ří v pod­sta­tě celý cha­rak­ter Supermana, kte­rý se sice naro­dil s mimo­řád­ný­mi schop­nost­mi, ale což ho roz­hod­ně neu­r­ču­je k tomu, aby se stal samozva­ným ochrán­cem lid­stva.
A není to ani lás­ka, kte­rá by ho k tomu ved­la. Na tako­vé klišé si tu naštěs­tí nikdo nehra­je. Přirozeně hlav­ním úko­lem nako­nec bude zachrá­nit Zemi a lidi na ní, ale není to samo­zřej­most, kte­rá bije do očí od začát­ku vyprá­vě­ní.

Na let­ní bloc­kbus­ter je v Man of Steel znač­ná část hlub­ších a tem­něj­ších pod­tó­nů. Počínaje napří­klad poně­kud envi­ro­men­tál­ní kri­ti­kou napros­to neu­vá­že­né­ho plýtvá­ní pří­rod­ní­mi zdro­ji, kon­če ne tak úpl­ně jed­no­znač­ným hlav­ním zápo­rá­kem. Generál Zod v podá­ní Michaela Shannona je cha­risma­tic­ký padouch, kte­rý ale roz­hod­ně není jas­nou Supermanovou neme­sis. Jeho moti­va­ce jsou posta­ve­ny na cel­kem logic­kých zákla­dech, ovšem zále­ží na úhlu pohle­du.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Stejně tak Loise Lane, kte­rou ztvár­ni­la Amy Adams, není žád­ná sla­bá dív­ka, kte­rá potře­bu­je „super-muže“, aby ji neu­stá­le chrá­nil.  (Vzpomeňte tře­ba na otrav­nou Mary-Jane.) Zvídavá novi­nář­ka, kte­rá před­sta­vu­je ide­ál­ní typ inves­ti­ga­tiv­ní repor­tér­ky, vět­ši­nu vypja­tých situ­a­cí zvlá­dá s pře­hle­dem sama a roz­hod­ně nepů­so­bí jako „ozdo­ba“, ale jako prá­vo­plat­ný člen týmu.
Henry Cavill v roli Supermana je pře­kva­pi­vě vel­mi při­ro­ze­ný, jako by prá­vě tato posta­va byla jeho dru­hou osob­nos­tí. Navíc své super­schop­nos­ti pre­zen­tu­je vel­mi civil­ně a vyhý­bá se tak úsměv­ným až trap­ným momen­tům, kte­ré pra­vi­del­ně dopro­vá­ze­ly star­ší fil­mo­vé ver­ze.

Filmové zpra­co­vá­ní komik­sů z díl­ny DC Comics se od těch z Marvelu znač­ně odli­šu­jí a na této vlně se nese i Man of Steel. Humoru tu najde­te vel­mi pomá­lu, stej­ně jako napří­klad v tri­lo­gii o Temném rytí­ři Christophera Nolana. Srovnání tře­ba s nedáv­ným Iron Manem 3 je tak roz­hod­ně zby­teč­né, pro­to­že oba fil­my repre­zen­tu­jí napros­to odliš­ný pří­stup k hrdin­ské tema­ti­ce. Marvel si čas­to vypo­má­há vti­pem a nad­sáz­kou, kdež­to v Batmanovi ani v novém Supermanovi na to není mís­to.
Man of Steel navíc tvo­ří zce­la nový pohled na Supermana a tak si nějak výraz­né vti­py ani dovo­lit nemů­že, nebo spí­še nechce, jeli­kož jde ces­tou navrá­ce­ní důstoj­nos­ti tomu­to nej­star­ší­mu super­hr­di­no­vi. Je tu nao­pak hod­ně mís­ta pro emoč­ně vypja­té scé­ny, což roz­hod­ně nebý­vá pří­liš zvy­kem, ale znač­ně to celé­mu fil­mu pro­spí­vá, jeli­kož se mu tím dodá­vá dal­ší roz­měr. V kom­bi­na­ci s pove­de­ným soun­d­trac­kem Hanse Zimmera je doce­la snad­né nechat se dojmout. Což je vlast­nost, kte­rou roz­hod­ně kaž­dý před­cho­zí „super­ma­nov­ský film“ postrá­dal.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Celkově soun­d­track vel­mi sil­ně pod­tr­hu­je vyzně­ní fil­mu. Hans Zimmer se v posled­ní době poně­kud ve své tvor­bě opa­ko­val a čas­to také až nápad­ně pou­ží­val cizí moti­vy (srov­nej­te si tře­ba jeden z moti­vů k fil­mu Tenkrát na zápa­dě a ústřed­ní sklad­bu k fil­mu Sher­lock Holmes). V Man of Steel ale soun­d­track fun­gu­je nejen jako dopl­něk, ale jako samo­stat­ný prvek, kte­rý dodá­vá fil­mu jeho výraz. Což je dal­ší podob­nost s Batmanem Christophera Nolana, na jehož soun­d­trac­ku Zimmer také pra­co­val a výraz­ně tak určil ráz celé tri­lo­gie.

Poněkud pře­pá­le­ně ale půso­bí dél­ka fil­mu, zejmé­na v akč­ních sek­ven­cích, kte­ré jsou sice výbor­ně zvlád­nu­té, ale boj super lidí nekon­čí snad­no a koč­ko­vá­ní Kal-Ela s gene­rá­lem Zodem nebo s jeho při­slu­ho­vač­kou Faorou, tak tro­chu při­po­mí­ná  nekon­čí­cí bit­ku v Kronice. Samozřejmě tech­nic­kým zpra­co­vá­ním se neda­jí oba fil­my ani v nejmen­ším srov­ná­vat, ale jis­té ana­lo­gie se najít mohou.

Man of Steel je roz­hod­ně nej­lep­ší let­ní bloc­kbus­ter, ale snad­no obsto­jí i samo­stat­ně jako skvě­lý super­hr­din­ský film, kte­rý vytvá­ří jis­tou pro­ti­váhu k pře­va­žu­jí­cí pro­duk­ci Marvel Studios. Supermanovi nechy­bí emo­ce, zato odho­dil nevkus­né čer­ve­né spod­ky a jeho osob­nost nevy­ja­dřu­je kos­tým, ale cel­ko­vý cha­rak­ter a vol­by, kte­ré musí udě­lat.
Doplněno o skvě­lé herec­ké obsa­ze­ní, parád­ní Zimmerovu hud­bu a cel­ko­vý styl vyprá­vě­ní, kte­rý neje­de jed­no­du­še line­ár­ně, ale čas­to se vra­cí díky fla­shbac­kům k zásad­ním momen­tům Kal-Elovy/Clarkovy minu­los­ti, je nový Superman vel­mi důstoj­ným zapo­če­tím nové éry toho­to super­hr­di­ny a prvotříd­ní osla­vou jeho pět­a­se­dm­de­sá­ti­le­té exis­ten­ce.

P.S. Po titul­cích nic není. Seriózní až do kon­ce.

Nicneříkající pro­cen­tu­ál­ní zhod­no­ce­ní: 90 %