(zatím nehodnoceno)
Loading...Filmografie (výběr): Zloději zelených koní (2016), Případ pro malíře (TV film, 2016), Hany (2014), Případy 1. oddělení (2014), Lidice (2011)
O čem podle vás je příběh Zlodějů zelených koní především?
O přátelství. Možná banální odpověď, ale pro mě vystihuje podstatu toho příběhu nejlépe. A pak samozřejmě o jižních Čechách, jako ostatně skoro všechny příběhy z pera Jiřího Hájíčka. Myslím, že by mu měli udělit nějakou cenu za zásluhy o kraj nebo něco podobného.
Váš hrdina se dává na cestu hledače vltavínů spíš z profesionální posedlosti zelenkavými polodrahokamy, než kvůli finančnímu profitu. Jak jste rozuměl jeho rozhodnutí vyměnit seriózní pedagogickou kariéru za nejistou a na hraně zákona balancující existenci hledače vltavínů?
To nelze takhle jednoznačně říct. Pavel si to sice nerad přiznává, ale velmi ho láká svoboda, kterou získá až tím, že bude na kopání regulérně vydělávat. Ačkoli se rád chlácholí úvahami o romantice a „čistotě“ svých úmyslů, nakonec se stává jen dalším, ač velmi erudovaným, kopáčem. Je to pro něj útěk od všednodenní nudy akademické dráhy a obyčejného života k něčemu divočejšímu. Dlouho si ale neuvědomuje, co všechno tím může ztratit.
Pavel však neriskuje jen konflikty se zákonem – ale i svůj vztah k přítelkyni Karolíně, které se nová cesta jeho života vůbec nelíbí. Je mužská touha po nezávislosti a dobrodružství silnější než láska?
Především bych řekl, že touha po nezávislosti není nijak mužská, je univerzální. Každý z nás občas zatouží přetrhat pouta, rozletět se a vzít osud do vlastních rukou. Jenže někdy zapomeneme, že čím větší svobodu získáme, tím větší máme i zodpovědnost. Vůči sobě i vůči ostatním. A život se pak nezdráhá nám to rázně připomenout a dovede nás do bodu, kdy se musíme rozhodnout. Žádná jednoznačná odpověď tu ale neexistuje. Když jsem dočetl knižní předlohu Zlodějů a zjistil, jak si tenhle rozpor vyřešil literární Pavel, bylo mi ho upřímně líto. Ve filmu to celé ale máme trochu jinak. Je tam větší naděje na dobrý konec.
Myslíte, že takový příběh z českého Klondiku vůbec zapadá do témat, jimiž žije dnešní doba?
Pod kulisami toho Klondiku jsou ale přece příběhy, které jsou zcela nadčasové! Pro mě je velké téma dnešní doby jistá autenticita a opravdovost života, který žijeme. Respektive její nedostatek. Žijeme ve světě šablon, prefabrikátů, návodů… instinktivně cítíme, že nás to nenaplňuje a začneme proti tomu bojovat. Tenhle boj je i v našem filmu. Vlastně je to možná jeden z hlavních důvodů, proč měl takový film vzniknout.
Jaká byla vaše spolupráce se zkušeným kolegou Pavlem Liškou?
Pro mě ohromná. Pavel je velmi citlivý a důsledný herec a navíc má skvělý smysl pro humor. Je to prostě někdo, koho je neocenitelné mít při natáčení vedle sebe. Hodně mi pomohl nabrat před kamerou potřebné sebevědomí, uvolnit se a „být v tom“. A bylo zajímavé vidět, jak hraje takovou, pro něj netradiční, roli. To, že Pavel není jen komediální herec a představitel „variace na idiota“, jsem už tušil, ale tahle jeho poloha se od těch ostatních přeci jen liší. Má v sobě jistou krutost a bezohlednost, takovou temnotu. Myslím, že to lidi překvapí, až ho takhle uvidí.
Jak náročné byly scény kopání kamenů v hlubokých jamách a slojích?
Myslím, že každý, kdo někdy vltavíny kopal, by se musel ušklíbnout, kdybych řekl, že to byly nějak obzvlášť náročné scény. Kopat mezi klapkou a výkřikem „stop“ je něco jiného než kopat den za dnem osm hodin v kuse. Ale nenechte se mýlit, to natáčení celkově bylo velmi náročné. Měli jsme napjatý rozpočet a málo filmovacích dnů, trávili jsme v exteriérech celé dny a snažili se za co nejkratší dobu předvést to nejlepší, co dokážeme. Když kopete vltavíny, tak je normální, že někdy nemáte štěstí a jdete domů s prázdnou. My jsme ale museli každý den udělat velký kus filmu, ať už se nám dařilo nebo ne.
Pochopil jste onu posedlost, která žene i seriózní chlapy od rodin k často riskantním výpravám za vidinou nálezu vzácných zelených kamínků?
Když jsem poprvé na place viděl sbírku opravdových vltavínů, tak jsem tu touhu začal chápat. Ta představa, že něco takového vám leží pár metrů pod nohama a stačí správně kopnout, aby jste to vynesli na světlo světa, člověka omámí. Pokud vás nezachvátí přímo zelená horečka, tak minimálně zelená zvýšená teplota určitě.
Části seriálu: Zloději zelených koní
Nejnovější komentáře