Hodnocení článku
(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Francouzsko-italské životopisné drama filmařky Léa Todorov s talentovanou italskou herečkou Jasmine Trinca v hlavní roli pojednává o životě a práci výjimečné ženy, lékařky, učitelky a průkopnice feminismu a jiného přístupu k dětem Marie Montessori, která vyvinula svou metodu zhruba před 100 lety v tehdejším mužském světě a vydobyla si své místo jakožto osobnost světového významu, díky svému revolučnímu přístupu ke školství a výuce a zejména k dětem samotným.
Životopisné drama Maria Montessori je filmařský debut režisérky Léa Todorov, která si zahrála jako herečka ve francouzském dramatu Bolest (2017), a přichází do kin 70 let po úmrtí slavné lékařky a pedagožky v jedné osobě. Léa Todorov je autorkou scénáře dramatu spolu s Catherine Paillé, kdy musíme uznat psychologickou propracovanost hlavních postav, spád děje i srozumitelnost snímku. Co divák ocení patrně hned na první pohled, jsou úžasně barevné a propracované kostýmy, které měla na starost Agnès Noden, a úžasné líčení i dobové účesy. Krásy italského venkova zachycuje svou kamerou Sébastien Goepfert.
Představitelka hlavní role pokrokové emancipované profesorky Marie Montessori je nadějná mladá italská herečka, scénáristka, režisérka i producentka Jasmine Trinca, a to i přes to, že nikdy nevystudovala herectví (vystudovala vysokou školu archeologie a historie umění), a vzhledem k tomu, že je přirozený talent, má na svém kontě mnoho filmových rolí, jmenujme zejména Katolická škola (2021) a Superhrdinové (2021).
Drama začíná pohledem na italský venkov, kde běhají slepice a děti si hrají v trávě, a zde altruistická Maria (Jasmine Trinca) zanechává svého zdravotně postiženého syna v rukou kojné a chůvy, která má další své vlastní děti, protože se o něj jakožto lékařka a vědkyně nemůže starat současně s výkonem svého náročného a ambiciózního povolání, aby sama odjela do Říma věnovat se své práci a povinnostem při vedení výzkumu výuky postižených dětí. Maria se tedy rozhodla pro svou karieru, které dala přednost před svým synem Mariem. Todorov líčí Marii jako pracovitou, houževnatou a vytrvalou ženu, která pracuje v ústavu jako první ženská lékařka v Itálii se svým mužem a kolegou Giuseppe Montesano (Raffaele Esposito), ale přitom sama nepobírá žádný plat a její výzkum je připisován jejímu muži. Jak je nám vylíčeno, zde v ústavu se setkává s francouzskou kurtizánou Lili d´Alengy (Leïla Bekhti), aby si převzala do péče její dceru Tinu, neboť umělkyně nemá prostor ani chuť se o svou vlastní postiženou dceru starat, neboť má strach o ztrátu své dobré pověsti, která má evidentně vyšší prioritu než vztah s vlastním dítětem. V ústavu není volné místo pro další dítě, proto musí Lili čekat a mezitím se s Marií blíže seznamují. Lili působí dosti povrchně, sebestředně a egoisticky, když své dceři spílá do idiotů a zanedbává ji, ale Todorov nám ukazuje, že za tímto chováním se skrývá velká bolest z těžkého osudu narození nemocného dítěte. Konečně se jedno místo uvolnilo a my sledujeme, jak pod vedením laskavé, vlídné a empatické Marie se neohrabaná a původně nevzdělatelná Tina poměrně dobře učí všem základům a dělá velké pokroky stejně jako i ostatní děti a pomalu se učí číst, psát i počítat. Marie zdůrazňuje, že je to především láska, mateřská láska, která děti léčí. Samozřejmě, že Maria slavila úspěchy ve speciálním vzdělávání dětí, které v její péči rozkvetly díky jejímu osobnímu přístupu a metodám vyvinutým předními lékaři, od nichž se Maria inspirovala. Nejsou to jen speciální výukové pomůcky, ale i osobní přístup, kdy Maria na děti mluvila, udržovala oční kontakt a oslovovala je jménem, také je chválila a projevovala radost nad jejich pokroky, naproti jejich vlastním rodinám, které s nemocnými zacházeli jako s věcí, nemluvili na ně a nevěnovali jim pozornost a zanedbávali je v přesvědčení, že idiot zůstane idiotem. Napadá mne, že tento přístup není vlastně nic světoborného, ale jedná se vlastně o normální lidský přístup, který již dnes naštěstí převažuje. Snímek končí ve chvíli, kdy se s empancipovanou Marií její muž Giuseppe Montesano rozchází a bere si jinou ženu, z čeho se slabá Maria zhroutí. V titulcích se dočteme, že otec přijal svého postiženého syna Maria za vlastního a Maria ho celých dlouhých dvanáct let neviděla až do jeho patnácti let, kdy si jej vzala k sobě, ale vydávala jej za svého synovce, což mi v dnešní době přijde velice zvláštní stydět se za své vlastní nemocné dítě a vydávat jej namísto syna za synovce.
Ve snímku dále uvidíme herce Rafaëlle Sonneville-Caby, Agathe Bonitzer, Sébastien Pouderoux, Pietro Ragusa, Patrizia La Fonte, Renato Sarti, Gianfranco Poddighe, Stefano Abbati, Daniela Macaluso, Roberto Zibetti, Enrico Basile a Giacomo Fadda.
„Montessori metoda je způsob výuky, při kterém je respektována zejména osobnost dítěte, a není založena na memorování žáků.“ jak praví anotace.
Snímek není angažovaný a kromě úspěchů na poli medicíny a pedagogiky slavné Marie Montessori zachycuje také její slabosti, kterými mohou být odložení vlastního nemocného dítěte do rukou cizí nevzdělané osoby na chudém venkově, upřednostnění budování kariery v Římě před vlastním dítětem, utajování nemocného dítěte jako velké ostudy před širokou veřejností, závislost na svém muži, který se k postiženému synovi nechtěl hlásit, nervové zhroucení a nakonec i vydávání svého syna za synovce. Drama líčí Marii jako obyčejného člověka, který se zákonitě nevyhne životním chybám. Ale pro svou snahu a píli dochází Marie ke svému zdárnému cíli a slaví úspěchy nejen na poli profesním ale i v soukromém životě navázáním opětovného vztahu se svým synem, který už ji jako svou matku dávno přestal znát.
Ve snímku mi maličko chyběly údaje jako je datum a místo, kde se děj odehrává, které by pomohly lépe se orientovat v historii příběhu. Rovněž mohl být snímek maličko delší než pouhých 100 minut a poskytnout tak širším záběrem více informací, jak osudy Marie dále pokračovaly – ne pouze v závěrečných titulcích. I přes to mne snímek nadchnul a velmi se mi líbil zejména pro svou autentičnost.
Snímek je barvitým portrétem ženy, feministky, lékařky a pedagožky Marie Montessori. Zachycuje ji jako citlivou, moudrou a upřímnou ženu, která se jako každý člověk nevyhnula osudovým chybám. Ve snímku je několikrát zdůrazněno, že Maria žila pro svého syna a vše dělala pro něj, jenom pro něj, ale přitom s ním vůbec nežila a odložila jej kojné na venkově - tedy bylo to její zbožné přání, kterým se snažila uchlácholit sama sebe. Todorov nám tedy ukazuje, že i zde platí pravidlo kovářovy kobyly, která chodí bohužel bosa. Snímek nese velké poselství, že děti potřebují lásku, aby se rozvíjely. To platilo před 100 lety a platí to i dnes.
MARIA MONTESSORI
Žánr: Drama / Životopisný
Země: Francie / Itálie
Rok: 2023
Stopáž:100 min
Režie: Léa Todorov
Scénář: Léa Todorov, Catherine Paillé
Kamera: Sébastien Goepfert
Hrají: Jasmine Trinca, Leïla Bekhti, Raffaele Esposito, Rafaëlle Sonneville-Caby, Agathe Bonitzer, Sébastien Pouderoux, Pietro Ragusa, Patrizia La Fonte, Renato Sarti, Gianfranco Poddighe, Stefano Abbati, Daniela Macaluso, Roberto Zibetti, Enrico Basile, Giacomo Fadda
Produkce: Grégoire Debailly
Casting: Stefania Valestro, Marco Matteo Donat-Cattin
Střih: Esther Lowe
Zvuk: Samuel Aïchoun, Olivier Pelletier
Scénografie: Pascale Consigny
Kostýmy: Agnès Noden
(4,91 z 5)