Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (3 from Hell, novinky na Netflixu…)

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (3 from Hell, novinky na Netflixu…)

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
3 from Hell (Rob Zombie, USA) – Po čtr­nác­ti letech se Rob Zombie vra­cí ke své explo­a­tač­ní sérii o rodin­ce Fireflyových, anti-hrdinech fil­mů Dům tisí­ce mrt­volVyvrženci pek­la. Ty nyní nechá­vá povstat z mrtvých (byť ne ve zce­la původ­ní sesta­vě) a dává jim ješ­tě jed­nu pří­le­ži­tost zařá­dit si a roz­jet pořád­ný teror. Výsledkem je však zasta­ra­lá sklád­ka vyži­lých, otrav­ných a užva­ně­ných šílen­ců se sche­ma­tic­kým a pří­mo­ča­rým dějem, kte­rý se sklá­dá ze tří čás­tí – úvod­ní bre­a­king news pasáž nás zasvě­tí do situ­a­ce, násle­du­je špá­so­vá­ní s ředi­te­lem věz­ni­ce a po něm při­chá­zí mexic­ký mejdan, kte­rý půso­bí, jako by ho Rob Zombie při­psal po zjiš­tě­ní, že mu dosa­vad­ní mate­ri­ál nevy­sta­čí na celo­ve­čer­ní film. I tak ale sní­mek sto­jí výhrad­ně jen na bru­ta­li­tě a oká­za­lé odpor­nos­ti titul­ní pekel­né tro­ji­ce, z níž však dělá cool zabi­já­ky, kte­rým by se mělo fan­dit, což je v dneš­ní době kri­tic­ky natá­če­ných fil­mů a seri­á­lů o roz­krý­vá­ní kom­plex­ní psy­cho­lo­gie vraž­dí­cích mani­a­ků při­nejmen­ším zpá­teč­nic­ké. Uspokojit tak Rob Zombie doká­že jen ty nej­věr­něj­ší fanouš­ky, jimž boha­tě sta­čí ke štěs­tí tro­cha sty­lo­vě nato­če­né krva­vé řezni­či­ny a návrat jejich oblí­be­ných postav, kte­ré ale v pod­sta­tě děla­jí pou­ze to, co vždyc­ky, a ve vol­ných chví­lích hra­jí kar­ty nebo se doha­du­jí, kdo z nich je víc jako Bogart. 3 from Hell je stej­ně vyčpě­lá mizé­rie jako to klaun­ské vystou­pe­ní ve dru­hé čás­ti fil­mu, kte­ré také při­šlo, aniž by se o něj někdo pro­sil. A jak také dopadlo. (40%)




Suicide Tourist(Jonas Alexander Arnby, Dánsko) – V ponurém dra­ma­tu herec­ky exce­lu­je Nikolaj Coster-Waldau coby pojiš­ťo­vák s nádo­rem v moz­ku, jemuž v sebe­vraž­dě brá­ní ako­rát myš­len­ka na milu­jí­cí man­žel­ku (a také to, že mu do kaž­dé­ho poku­su o zabi­tí vždyc­ky zrov­na něco vle­ze). Aby mohl ode­jít ze svě­ta v kli­du, roz­hod­ne se vydat do hor­ské­ho hote­lu spe­ci­a­li­zo­va­né­ho na asis­to­va­né sebe­vraž­dy svých hos­tů, o němž se náho­dou dozví, a v němž hote­lo­vý per­so­nál peču­je o bla­ho kli­en­tů, podá­vá jim halu­ci­no­gen­ní čaj a vůbec se jim sna­ží celý ten umrt­vo­va­cí pro­ces co nej­ví­ce zpří­jem­nit. Divák ale na pří­jem­né poci­ty nemů­že ani pomys­let – posta­va­mi fil­mu jsou bez­rad­ní, depre­siv­ní a psy­chic­ky zlo­me­ní jedin­ci, pochy­bu­jí­cí o svém roz­hod­nu­tí, neli­ne­ár­ně vyprá­vě­ný pří­běh má sil­ně pohřeb­ní atmo­sfé­ru a obraz je věč­ně šedi­vý a zamlže­ný. Kromě toho ale film už nena­bí­zí nic dal­ší­ho a podob­ně jako jeho hlav­ní hrdi­na nemá pří­liš jas­no v tom, co by si měl sám se sebou počít. K deba­tám o morál­ních aspek­tech sebe­vraž­dy kupo­di­vu prak­tic­ky nevy­bí­zí, gra­du­je neu­vě­ři­tel­ně poma­lu a přes růz­né zne­po­ko­ji­vé názna­ky se nako­nec dopra­cu­je téměř až do žán­ru thrille­ru, nicmé­ně ani to mu pří­liš nepo­mů­že, pro­to­že nakous­nu­té zvra­ty už nikdy nedo­kous­ne a namís­to poměr­ně uspo­ko­ji­vé poin­ty (kte­rá se celou dobu nabí­ze­la) doklo­pý­tá jen k neu­r­či­té­mu a inter­pre­tač­ně ote­vře­né­mu závě­ru. (50%)



Fractured
(Brad Anderson, USA) – V napí­na­vém thrille­ru z pro­duk­ce Netflixu a od reži­sé­ra fil­mů MechanikTísňová lin­ka hra­je Sam Worthington otce od rodi­ny, kte­rý odve­ze svou ženu a jejich zra­ně­nou šes­ti­le­tou dce­ru do nemoc­ni­ce, pak si zdřím­ne v čekár­ně, a když se pro­bu­dí, tak jeho rodi­na není k nale­ze­ní a nikdo z dok­to­rů ani ostat­ní per­so­nál si ji nepa­ma­tu­je. Děj je podob­ně vysta­vě­ný jako Tajuplný let s Jodie Foster, při­čemž také nechá­vá divá­ky neu­stá­le na pochy­bách, jest­li je hlav­ní hrdi­na zma­te­ný a halu­ci­na­ce­mi trpí­cí blá­zen, nebo jest­li je ta nemoc­ni­ce sou­čás­tí něja­ké­ho obří­ho far­ma­ceu­tic­ké­ho spik­nu­tí a všich­ni mu v ní ako­rát lžou. Snímek po celou dobu laví­ru­je mezi obě­ma mož­nost­mi, což udr­žu­je cel­kem sta­bil­ní míru nejis­to­ty, čemuž při­spí­vá i něko­lik pozo­ru­hod­ných zvra­tů. Silný závěr kazí ako­rát to, že při zpět­né rekon­struk­ci toho, co se ve fil­mu dělo a co kdo říkal, dojde­te k vel­ké­mu množ­ství sce­náris­tic­kých nedo­stat­ků a lap­sů, kdy film musel být záměr­ně nekon­krét­ní a nejed­no­znač­ný, aby mohl být dosta­teč­ně dra­ma­tic­ký a neod­ha­lit prav­du až moc brzy. Pro něko­ho to mož­ná bude ve výsled­ku až pří­liš vykon­stru­o­va­né a hloupé, podí­va­ná je to ale atrak­tiv­ní a vta­hu­jí­cí a reží­ro­va­ná i zahra­ná je solid­ně. (70%)



The Forest of Love
(Sion Sono, Japonsko) – Básník, sce­náris­ta a reži­sér Sion Sono dostal zřej­mě na Netflixu vol­nou ruku a nato­čil dvě a půl hodi­ny trva­jí­cí extra­va­gant­ní kom­pi­lát svých obvyk­lých moti­vů. Školačky ská­ka­jí­cí ze střech při­po­me­nou jeho Kroužek sebe­vra­hů, posta­vy ama­tér­ských fil­ma­řů zas Hrátky s peklem, ze vše­ho nej­víc ale film The Forest of Love(extrém­ně vol­ně inspi­ro­va­ný sku­teč­ným pří­pa­dem něja­ké­ho séri­o­vé­ho vra­ha) evo­ku­je jeho čtyř­ho­di­no­vý epos Pod vli­vem lás­ky, a to nejen řadou spo­leč­ných témat (vliv přís­né kon­zer­va­tiv­ní rodi­čov­ské výcho­vy na per­verz­ní sklo­ny potom­ků, sexu­a­li­ta a part­ner­ské vzta­hy zalo­že­né na nási­lí a moci, posta­va se sil­ným kul­tem osob­nos­ti), ale i své­byt­ným sty­lem vyprá­vě­ní, zalo­že­ném na prou­du vol­ných aso­ci­a­cí. Příběh je téměř nepo­psa­tel­ný, leč vysky­tu­je se v něm lesbic­ká ver­ze Romea a Julie, milost­ný čtyř­úhel­ník tří dívek (z nichž dvě jsou sest­ry) s cha­risma­tic­kým a mani­pu­la­tiv­ním lama­čem srd­cí, roman­tic­ká záplet­ka točí­cí se kolem min­ce v hod­no­tě pade­sá­ti jenů, muče­ní elek­tric­kým prou­dem a por­co­vá­ní lidí v mixé­ru. Výstřednímu žánro­vé­mu mixu pak nechy­bí emo­ci­o­nál­ní pře­pja­tost, tea­trál­nost hys­te­ric­kých herec­kých výko­nů a výraz­né prv­ky non­sen­su, upo­mí­na­jí­cí na absur­di­tu svě­ta. Pozoruhodně bizar­ní věc, jejíž reži­sér ale ten­to­krát jen variu­je sám sebe a nic nové­ho nevy­tvá­ří. (60%)



Daniel isn´t Real
(Adam Egypt Mortimer, USA) – Thriller s horo­ro­vý­mi prv­ky o mla­dí­ko­vi (Miles Robbins), jemuž se zje­vu­je jeho ima­gi­nár­ní kama­rád z dět­ství (Patrick Schwarzenegger), kte­rý ho nabá­dá ke špat­nos­tem a postup­ně pře­bí­rá kon­t­ro­lu nad jeho činy i nad jeho tělem. Standardnímu pří­bě­hu o vypo­řá­dá­vá­ní se s vnitř­ní­mi běsy ve sty­lu Jekylla a Hyda kra­lu­jí sluš­né výko­ny neo­kou­ka­ných her­ců a poměr­ně ino­va­tiv­ní myto­lo­gie ima­gi­nár­ních přá­tel a démo­nů, jimiž jsou ovlá­dá­ni (prav­dě­po­dob­ně lépe ucho­pe­ná v kni­ze, pod­le níž je sní­mek nato­čen). Poměrně rutin­ní režie vysta­či­la na něko­lik pozo­ru­hod­ných scén, nicmé­ně to hlav­ní, co by mělo šan­ci film udě­lat sku­teč­ně výraz­ným, není schop­na dosta­teč­ně vyu­žít, kvů­li čemuž sní­mek půso­bí i přes něko­lik zají­ma­vých a neotře­lých nápa­dů poně­kud zapo­me­nu­tel­ně. (60%)



Guns Akimbo
(Jason Lei Howden, Velká Británie/Nový Zéland) – Zběsilá akčně-komediální jíz­da na koka­i­nu a ste­ro­i­dech, v níž Daniel Radcliffe, nedob­ro­vol­ně se účast­ní­cí online-streamované zabi­jác­ké hry/reality show, pobí­há po měs­tě v župa­nu a s pis­to­le­mi při­šrou­bo­va­ný­mi k rukám. Je to hroz­ná blbost, ale naštěs­tí není tak stu­pid­ní a dement­ní, jak to zní. Prim tu hra­je Radcliffův roz­tě­ka­ný výkon, hro­ma­da hlá­šek a extrém­ní­ho humo­ru a divo­ká režie, pod­po­ře­ná mimo­řád­ně kine­tic­kou kame­rou a inspi­ro­va­ná este­ti­kou počí­ta­čo­vých stří­le­ček. Ke kon­ci už je to tro­chu ubí­je­jí­cí, ale jinak jde o nesmír­ně zábav­nou, neví­da­ným tem­pem dis­po­nu­jí­cí a audio-vizuálně str­hu­jí­cí podí­va­nou pro otr­lé. (70%)

4x4
(Mariano Cohn, Argentina/Španělsko) – Režisér a kame­ra­man argen­tin­ských sním­ků UmělecVážený občan nato­čil půso­bi­vý thriller o zlo­dě­jíč­ko­vi, kte­rý při poku­su o vylou­pe­ní auta sko­čí na špek pro­tře­lé­mu dok­to­ro­vi, jenž si svůj vůz nechal pře­dě­lat na zatem­ně­nou a neprů­střel­nou past pro pří­pad­né kri­mi­nál­ní­ky. Na skrom­ném pro­sto­ru jed­né uli­ce a jed­no­ho inte­ri­é­ru s poho­nem na všech­na čty­ři kola vzni­kl inte­li­gent­ně vymyš­le­ný a zruč­ně napsa­ný i reží­ro­va­ný film, kte­rý se vyví­jí neče­ka­ný­mi smě­ry. Začíná atrak­tiv­ním námě­tem o člo­vě­ku uvěz­ně­ném s ome­ze­ný­mi pro­střed­ky v autě a deba­tu­jí­cím přes palub­ní des­ku s jeho maji­te­lem, při­čemž nej­pr­ve ino­va­tiv­ně vyu­ží­vá pro­stře­dí vozu k růz­ným dramaticko-komediálním situ­a­cím, pak v pro­střed­ní čás­ti tro­chu vaří z vody, leč nako­nec se postup­nou gra­da­cí dopra­cu­je od pří­bě­hu o udě­le­ní tvr­dé lek­ce za krá­dež až k chyt­ré­mu a na pře­kva­pi­vé zvra­ty boha­té­mu kriticky-sociálnímu komen­tá­ři o živo­tě ve měs­tech s vyso­kou hla­di­nou kri­mi­na­li­ty, o nut­nos­ti dodr­žo­vá­ní pra­vi­del vzá­jem­né sluš­nos­ti a o bra­ní spra­ve­dl­nos­ti do vlast­ních rukou. (80%)



The Shed
(Frank Sabatella, USA) – Horor s kome­di­ál­ní­mi prv­ky o dvou téměř osm­nác­ti­le­tých klu­cích, z nichž jeden žije s přís­ným dědeč­kem a ten dru­hý je šika­no­ván spo­lu­žá­ky. A pak se v kůl­ně před domem jed­no­ho z nich usíd­lí krve­lač­ný upír, kte­rý by mohl jejich pro­blémy mož­ná vyře­šit. Na podob­ném námě­tu by se dala posta­vit třesku­tě vtip­ná horo­ro­vá kome­die, ta však dostá­vá podo­bu téměř ama­tér­ské­ho fil­meč­ku, jenž začne být tro­chu nápa­di­tý až v posled­ních dva­ce­ti minu­tách, a kte­rý půso­bí, jako by ho nato­či­li nad­šen­ci, co sesmo­li­li něko­lik oblí­be­ných horo­ro­vých klišé (scé­na, v níž někdo pro­ži­je něco hrůz­né­ho a pak se pro­bu­dí a uká­že se, že to byl jen sen, tu je pou­ži­ta čty­ři­krát) do nesoudrž­né­ho pří­bě­hu s ochot­nic­ký­mi her­ci, dvě­ma poda­ře­ný­mi vti­py a tunou „stra­ši­del­ných“ zábě­rů na dře­vě­nou kůl­nu. (40%)



The Long Walk(Mattie Do, Laos) – Mysteriózní arto­vá duchař­ská his­tor­ka pro­dchnu­tá magic­kým rea­lis­mem a Návrat do budouc­nos­tiv lao­ské ver­zi pro nároč­né a pře­mýš­li­vé divá­ky v jed­nom. Na jed­nu stra­nu dra­ma o smr­ti, neschop­nos­ti opus­tit své milo­va­né a nut­nos­ti dopřát mrt­vým důstoj­ný pohřeb, na stra­nu dru­hou nad­při­ro­ze­ná sci-fi o ces­to­vá­ní v čase (hod­ně umě­lec­ká), časo­vých smyč­kách, para­do­xech a ovliv­ňo­vá­ní pří­tom­nos­ti skr­ze zása­hy do minu­los­ti. Dvě pří­bě­ho­vé linie – jed­na věno­va­ná malé­mu chlap­ci, jemuž se zje­vu­je duch zesnu­lé dív­ky, a dru­há zabý­va­jí­cí se týmž hrdi­nou o pade­sát let poz­dě­ji – jsou pozo­ru­hod­ně pro­po­je­né a vyprá­vě­né ino­va­tiv­ním způ­so­bem, do nějž je potře­ba tro­chu inves­to­vat (čas­té dějo­vé elipsy jsou mír­ně matou­cí, i tak se ale v pří­bě­hu vyznat dá). Pevně ucho­pe­ná režie, inte­li­gent­ně zpra­co­va­ný děj s nepřed­ví­da­tel­ným vývo­jem, nejed­no­znač­né posta­vy s postup­ně se mění­cí­mi moti­va­ce­mi a film, kte­rý nic nedá divá­kům zadar­mo a odmě­ňu­je je pozvol­ně, avšak jis­tě. (70%)


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Český dabing filmových mayovek - Dabing z šedesátých až osmdesátých let1. srpna 2018 Český dabing filmových mayovek - Dabing z šedesátých až osmdesátých let Český dabing z šedesátých let se na úspěchu mayovek podílel měrou více než vrchovatou. Dabingu se tehdy věnovaly skutečné herecké osobnosti, obvykle členové Národního divadla a jiných […] Posted in Speciály
  • See - Série 315. listopadu 2022 See - Série 3 Další velká etapa u konce. Můj oblíbený postapo seriál See končí a byť vrcholem zůstává pořád série číslo 2, i tak jsem spokojen. Osobně bych byl radši, kdyby mělo See aspoň 6 či 8 […] Posted in Krátké recenze
  • Dnes je předposledním dnem Finále Plzeň20. dubna 2016 Dnes je předposledním dnem Finále Plzeň Také dnes nabízí filmový festival pestrý program, kdy si vybere snad úplně každý. Filmový nadšenci, který sledují českou a slovenskou tvorbu mohou dnes vidět rozmanité žánry. Například […] Posted in Festivaly
  • Full Game | France vs. Italy | 2022 #IIHFWorlds18. května 2022 Full Game | France vs. Italy | 2022 #IIHFWorlds Posted in Videa
  • Kristus znovu ukřižovaný - Nikos Kazantzakis11. února 2020 Kristus znovu ukřižovaný - Nikos Kazantzakis Kazantzakise mám rád, jeho knihy obsahují velmi věrohodný popis řecké duše se všemi utrpeními, kterými se tomuto pozoruhodému národu udály během staletí, zároveň však i přesně popsaný […] Posted in Recenze knih
  • Mulan - další zbytečný hraný remake7. září 2020 Mulan - další zbytečný hraný remake Když císař Číny (Jet Li) vydá nařízení, že jeden muž na rodinu musí sloužit v císařské armádě k obraně země před nájezdníky ze severu, Hua Mulan (Liu Yifei), nejstarší dcera ctěného […] Posted in Filmové recenze
  • Veronica Rothová:  Aliance26. dubna 2016 Veronica Rothová: Aliance Aliance je třetím, závěrečným dílem trilogie Divergence. Aliance tedy navazuje na druhý díl – Rezistenci. Společnost založená na frakcích je v troskách, a když se Tris Priorové společně […] Posted in Recenze knih
  • Bernard Minier:  Tma6. června 2016 Bernard Minier: Tma Cvak. Zhasne se světlo, oči lehce unavené vnímají jen obrysy a pak už ani ty. Ale co má taková tma vše v sobě? Třetí román autora Bernarda Miniera Tma je laděn do  hávu chladných […] Posted in Recenze knih
  • Logan: Wolverine24. února 2018 Logan: Wolverine O ČEM FILM JE: Film vypráví o Wolverinovi, který se ukrývá s Charlesem Xavierem (Profesorem X) ve staré opuštěné továrně na americko-mexické hranici. Wolverin ztrácí schopnost uzdravování, […] Posted in Filmové recenze
  • Osamělý svobodný muž – 339. května 2019 Osamělý svobodný muž – 33 Posted in Komiks
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,22110 s | počet dotazů: 263 | paměť: 72211 KB. | 05.05.2024 - 21:04:32