Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Světoznámý detektiv Benoit Blanc (Daniel Craig) se vrací na scénu, aby rozlouskl zapeklitý případ, při kterém půjde o život...
Když první Na nože v roce 2019 globálně utržilo 312,9 milionu dolarů, bylo tak nějak jasné, že před sebou mají režisér a scenárista Rian Johnson a Daniel Craig, představitel detektiva Benoita Blanca, potenciální start nové úspěšné franšízy. Takové, že Netflix v roce 2021 zaplatil hned 469 milionů dolarů, aby Johnson pro streamovacího giganta natočil hned dva další filmy. Už po uvedení druhého Na nože Johnson tak trošku litoval, protože obchodní model Netflixu se ze zásady vyhýbá kinům a i třetí Na nože s podtitulem Probuzení mrtvého muže se dočkalo uvedení maximálně v pár amerických kinech. I když tak Johnson a Craig opakovaně tvrdí, že by rádi točili další případy Benoita Blanca, je pravděpodobné, že aktuální třetí Na nože je minimálně tím posledním, které vznikne exkluzivně pro Netflix. Pokud má být právě Probuzení mrtvého muže rozlučkou série s jeho dosavadním prostředníkem, rozlučka je to poměrně povedená. Především i proto, že se Johnson ani do třetice neopakuje a i tentokrát dodává tak trochu jiný detektivní příběh. Fištrón ani radost z detektivního vyprávění přitom očividně neztratil.
První film se v podstatě vysmíval bohatým rodinám, druhý film zase kritizoval miliardáře, třetí díl si bere na paškál náboženství, konkrétně snadné zneužívání víry. I třetí Na nože je satirou, Johnson navíc i tentokrát přistupuje k detektivnímu vyšetřování a pátrání po pravdě trochu jinak. Josh Brolin tu hraje monsignora Wickse, který postrádá morální zásady, a to i přes fakt, že má být sluhou Božím; ztělesňuje tak odvrácenou stranu církve, svým způsobem se dá věřit, že by si rozuměl s nedávno zesnulým kardinálem Dukou. Samotný případ je poté tak zapeklitý, že při něm musí Craigův Benoit Blanc řešit vlastní racionalitu; třetí Na nože v podstatě celé funguje jako drama o morálce. Roli v něm sehrává zkorumpovaná odrůda církve, kterou film do jisté míry kritizuje. Nejedná se přitom o útok na víru, ale o kritiku selhání stěžejní instituce. Napříč filmem se také linou motivy o spravedlnosti a vykoupení; i třetí Na nože má poté výraznou postavu, která v podstatě plní úlohu hlavní postavy společně s Blancem. V prvním filmu to byla Marta v podání Any de Armas, v druhém Helen Brand v podání Janelle Monáe, ve třetím je to reverend Jud Duplenticy v podání Joshe O’Connora. I díky svému ateismu má s reverendem Blancem velmi zábavnou chemii.
I tentokrát je tu celý ansámbl postav, které do jednoho hrají alespoň částečně známí a především dobří herci. Ani tentokrát se Johnson nebrání často přijít s humorem, který je v rámci dosavadní série dost možná nejčernější. A především Johnson dokáže přijít s případem, který unese svou stopáž (144 minut). Sám Johnson nedávno naznačil, že ho pravděpodobně čeká alespoň krátká pauza od série, protože se jí věnoval několik let v kuse; za pochodu to ovšem nikdy nepůsobí, že by se Johnson vyčerpal a třetí Na nože realizoval jenom proto, že si ho Netflix tučně předem zaplatil. Očividná fascinace Johnsona detektivním žánrem je rozpoznatelná právě i díky tomu, že každý film s Benoitem Blancem prozatím působí tak trochu jinak. První film byl detektivka ze staré školy evokující díla Agathy Christie či Arthura Conana Doylea, dvojka se vydala modernějším směrem, trojka má dle příslibu poměrně gotickou atmosféru, působí vlastně jako detektivka, kterou by klidně mohl natočit Tim Burton. A film je zábavný i v moment, kdy se musí na nástup Benoita Blanca alespoň část filmu čekat. Daniel Craig se tak sice opět projevuje jako naprostá castingová trefa, která dokáže i tentokrát svým podáním přidat své postavě nějaké ty nové vrstvy, ani třetí Na nože ovšem rozhodně nestojí jen na něm.
V případě Glass Onion divák předem nevěděl, kdo přesně bude obětí, ani v případě Probuzení mrtvého muže vlastně ani dvakrát nesejde na tom, kdo je obětí a kdo bude nakonec odhalen jako její vrah. Seznam podezřelých totiž i tentokrát plní tak zábavné vedlejší postavy, že by byla stejně škoda si předem propálit všechna tajemství. Ať je to doktor Sharp v podání Jeremyho Rennera či spisovatel Ross v podání Andrewa Scotta, tělesně postižená hudebnice Simone v podání Cailee Spaeny, zbožná žena Marta v podání Glenn Close či její milenec Samson v podání Thomase Hadena Churche, casting třetího Na nože prokazuje, že není malých rolí, ale herců. Postav je sice nevyhnutelně příliš a ne každá tak možná dostane tu největší příležitost zazářit, zároveň ovšem abstinuje pocit, že by kdokoliv z nich nedostal v rámci filmu alespoň pár svých momentů slávy. K postavám ovšem i tentokrát Johnson přistupuje tak trochu jinak, minimálně tím, že jsou méně čitelné, a i proto je tentokrát možná alespoň částečně těžší tipovat skutečného pachatele.
Jud v podání O’Connora trpí vnitřním bojem i závanem temné minulosti; konfrontace s někým jako je Wicks mu poté v něčem takovém rozhodně nepomůže. A paradoxně si nakonec docela sedne s Blancem, který ovšem během svého vyšetřování zesměšňuje náboženství jako takové. Jestli měl někdy Benoit Blanc mít poměrně blízko k Sherlocku Holmesovi, vlastně se dá těžko věřit, že by jakýkoliv budoucí film z této série mohl být v tomto ohledu bližší. A Probuzení mrtvého muže svým způsobem vlastně funguje jako buddy movie, ve které Craigův „Sherlock“ dostane svého panbíčkářského „Watsona“. Pořád ovšem platí, že si tím Johnson jako scenárista automaticky neutahuje ze všech věřících. K víře se ostatně vyjádřil následovně:
„Během svého dětství až do raných dvaceti let jsem byl hluboce křesťanský. Můj vztah k Ježíši Kristu určoval, jak jsem vnímal celý svět. Už nejsem věřící, ale když je něco ve vašem životě něco tak hlubokého, přetrvává to všechny ty roky. Formuje to, jak vidíte svět, a je to něco, k čemu se stále znovu vracíte.“
Johnson tak v rámci filmu přistupuje k víře s odstupem. Nevyzdvihuje ji ani ji absolutně neodsuzuje. Zkoumá ji jako fenomén, který formuje lidi a jejich chování, proč lidé potřebují věřit, jak víra může být nástrojem moci, a zároveň ukazuje, jak osobní duchovno může existovat vedle skeptického a racionálního pohledu někoho jako je právě Benoit Blanc. I třetí Na nože je díky tomu nejen zábavnou a napínavou detektivkou, ale filmem s neuvěřitelným přesahem.
Do třetice všeho dobrého! Na nože: Probuzení mrtvého muže podtrhuje, že Rian Johnson i po třech filmech dokáže kombinovat napínavou detektivku s promyšlenou reflexí jako třešničkou na dortu. Film baví i překvapuje, zároveň i do třetice série nabízí hlubší přesah. A především to působí, že se Johnson nadále nevyčerpal. Pokud si další filmy z této série dokáží nadále udržet kvalitu, filmů jako těch ze série Na nože nebude nikdy dost...
(4,91 z 5)