Nejlepší alba roku 2019

Nový rok 2020 už něko­lik dní pří­jem­ně pobý­vá mezi námi, tak­že čas při­jít s něja­kým pře­hle­dem hudeb­níh alb je už tak nějak pět minut po dva­nác­té. Ale což, lépe poz­dě­ji než jin­dy.

S podob­ný­mi hudeb­ní­mi pře­hle­dy, kte­ré reflek­tu­jí můj sub­jek­tiv­ní pohled na alba uply­nu­lé­ho roku jsem začal v roce 2008, což už je doce­la dlou­há tra­di­ce a de fac­to také o důvod víc proč s tím ješ­tě nesek­nout, mini­mál­ně kvů­li mé osob­ní spo­ko­je­nos­ti a mož­nos­ti se po letech podí­vat zpět­ně co že mi to vlast­ně roto­va­lo v pře­hrá­va­čích. Jen pro pře­hled, v roce 2008 to byli stej­ně jako letos Ladytron. Inu, staré­ho psa novým kous­kům...

Asijsky zně­jí­cí deska při­lét­la z Maďarska a udě­la­la mi vel­kou radost. 8 let od posled­ní des­ky, ale to čeká­ní se vypla­ti­lo.

Hoši z Brightonu dali do kupy vel­mi zají­ma­vé album, kte­ré se pohy­bu­je napříč žán­ry a z kaž­dé­ho si bere to lep­ší - krautrock, psy­che­de­li­ka... Skoro jako album z jiných časů.

Podobně jako u pro­jek­tu Erik Sumo, tak ani zde jsem moc nevě­řil, že něja­ká dal­ší deska ješ­tě vůbec vznik­ne. Návratům ale byl ale minu­lý rok cel­kem pří­z­ni­vě naklo­něn (namát­kou tře­ba také Pixies). Ladytron si zde pohrá­va­jí s pochmur­ný­mi téma­ty mize­jí­cí­ho svě­ta, konec­kon­ců titul­ný obrá­zek alba s hoří­ci­mi lesy v sou­vis­los­ti s tím, co se teď děje v Austrálii je více než výmluv­ný.