Pauhofová v Poslední aristokratce září v roli velkoměstské dračice z New Yorku

V nové čes­ké kome­dii Jiřího Vejdělka Poslední aris­to­krat­ka se před­sta­ví v České repub­li­ce dob­ře zná­má slo­ven­ská hereč­ka Tatiana Pauhofová. Ve fil­mu hra­je Jess, pří­tel­ky­ni man­žel­ky hlav­ní­ho hrdi­ny Čechoameričana Franka Kostky v podá­ní Hynka Čermáka. Ten v Čechách zdě­dil rodo­vé síd­lo – zámek Kostka, na něž se se svou ženou Vivien ali­as Tatianou Dykovou a dce­rou (Yvona Stolařová) z Ameriky vra­cí.

„Já vlast­ně obhos­po­da­řu­ji krás­ný a pro­stor­ný newy­or­ský byt, o kte­rý se sta­rám během nepří­tom­nos­ti jeho maji­te­lů, kte­ří odje­li do Čech pře­brat svůj zámek,“ říká o své posta­vě kadeř­ni­ce Jess Tatiana Pauhofová. Ta si tak natá­če­ní Poslední aris­to­krat­ky díky posta­vě Američanky uži­la ve spe­ci­ál­ně vysta­vě­ném lof­to­vém bytě půso­bí­cím jako u cen­t­ra New Yorku.

„Táňa Pauhofová neje­nom, že je skvě­lou hereč­kou, ale navíc jí všech­ny kos­týmy, kte­ré jsme na ní vyzkou­še­li, tak slu­še­ly, že jsem roz­ho­dl, že se bude pře­vlé­kat spe­ci­ál­ně do kaž­dé scé­ny, a nako­nec jsem neo­do­lal a nechal jsem ji hrát její posta­vu jako šmrn­cov­ní vel­ko­měst­skou dra­či­ci,“ říká reži­sér Jiří Vejdělek.

„Ve vyso­kých kozač­kách jí to tak seklo, že jeden z her­ců byl ochot­ný vzdát se půl­ky hono­rá­ře, když mu při­píšu s Táňou líba­cí scé­nu. Co vám mám poví­dat, napsal jsem mu ji.“

Film Poslední aris­to­krat­ka, kte­rý divá­ci v kinech uvi­dí od 24. říj­na, se ode­hrá­vá v 90. letech.

Přestože se stři­hy z deva­de­sá­tých let vra­cí do módy, sehnat tři­cet let sta­ré kous­ky oble­če­ní neby­lo pro tvůr­ce úpl­ně snad­né. V mís­tech natá­če­ní tak fil­ma­ři vyku­po­va­li od míst­ních oby­va­tel zacho­va­lé kous­ky a v Praze, Brně a Bratislavě proš­mejdi­li vše­mož­né baza­ry, aby zís­ka­li oble­če­ní jak na před­sta­vi­te­le čes­kých turis­tů navště­vu­jí­cí zámek Kostka, tak pře­de­vším vzác­né ame­ric­ké kous­ky pro rodi­nu Kostkových z New Yorku. „Kostýmní výtvar­ni­ce Katarina Hollá se svý­mi kosty­mér­ka­mi pro­hra­ba­ly všech­ny naše skří­ně, tak­že i já jsem nako­nec do fil­mu při­spěl pěk­ný­mi vyslou­ži­lý­mi kalho­ta­mi,“ smě­je se Jiří Vejdělek.

---