Planet Alpha: Nádherná atmosférická hra, nebo naleštěná bída?

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Dnes se tak tro­chu vydá­me do nepro­bá­da­ných vod. Ne, že by hry, jež půso­bí pri­o­rit­ně este­tic­ky, byly oje­di­ně­lé, spí­še se zužu­je okruh jejich zájem­ců opro­ti ostat­ním žánrům, tak­že zde pří­slu­ší zmí­nit: Zvažte, zda onen umě­lec­ký úči­nek dosta­teč­ně oce­ní­te a bude pro Vás tato inves­ti­ce pří­nos­ná. V kom­plex­ním měřít­ku totiž cel­ko­vý dojem výraz­ně ovliv­ňu­je.

Jak bývá zvy­kem, ačko­liv se setká­vá­me s inte­lek­tu­ál­něj­ší a hlub­ší pod­sta­tou, nemů­že­me na tom­to spe­ci­fi­ku vysta­vět celist­vý výsle­dek. Musel být také z pod­sta­ty věci zařa­zen něja­ký her­ní prvek.

Vývojáři zvo­li­li pros­tý námět, 2D ská­kač­ku. Tato slož­ka hry je solid­ní, avšak ne dosta­teč­ná.

Neustálé klouzá­ní po sva­zích, leze­ní na poros­ty skal, pře­sou­vá­ní kamen­ných blo­ků a pře­ko­ná­vá­ní pro­pas­tí účin­ku­je než-li ori­gi­nál­ně, spí­še otrav­ně.

Když udě­lá­me srov­ná­ní s podob­ně zalo­že­ným Badlandem, atmo­sfé­ric­kou mobil­ní plo­ši­nov­kou, pas­ti a pře­káž­ky se opa­ku­jí mini­mál­ně a mají zají­ma­vé mecha­nismy a vzhle­dy. Planet Alpha tedy vel­mi zao­stá­vá a tato sku­teč­nost ji mar­kant­ně str­há­vá body.

Zato zmí­ně­nou vizu­ál­ní strán­ku umis­ťu­ji k vyš­ší­mu prů­mě­ru. Skvostné a roz­lič­né kra­ji­ny vyzdo­be­né bar­vi­tou vege­ta­cí, pra­zvlášt­ní­mi tvo­ry, vytvá­ří sku­teč­ně skvost­nou podí­va­nou.

Jakmile je však začnou oku­po­vat robo­ti, aneb oby­va­te­lé pla­ne­ty, roz­plý­vá­ní se nad magic­kým svě­tem náh­le usta­ne a vy pocho­pí­te, v jak váž­né situ­a­ci jste se ocit­li. Buď ris­kant­ně pro­běh­ne­te a lad­ný­mi pohy­by se vyhne­te jejich stře­lám nemi­lo­srd­ně hle­da­jí­cí svůj cíl, nebo se neslyš­ně bude­te plí­žit trá­vou, aby Vás nespat­ři­li.

Jsem pří­z­niv­cem sta­no­vis­ka: Hudba her toho­to cha­rak­te­ru se musí podí­let jakož­to prvek inter­a­gu­jí­cí s emo­ce­mi. Zvukový pod­klad pod­tr­hu­je záži­tek, „rea­gu­je“ na situ­a­ce a pod­vě­do­mě s námi non­ver­bál­ně komu­ni­ku­je. Jak si vedl zde? Řekněme chva­li­teb­ně. Opět jsem nucen měřit pod­le kon­ku­ren­ce.

Například Abzû, Journey a jim podob­né mají hudeb­ní pod­kres dyna­mic­ký, instru­men­ty skla­da­tel (Austin Wintory) vyu­žil k vyjá­d­ře­ní urči­tých nálad, pat­řič­ně vyu­žil jejich zvlášt­nos­ti, mis­tr­ně odpo­ví­dá ději. Tady nic tako­vé­ho nevi­dím. Hudba zde ply­ne jako­by bez žád­né­ho smys­lu, jen „z nut­nos­ti“.

Závěrem dodám: Jsem na váž­kách. Obdržel jsem něco zvlášt­ní­ho, bez cha­rak­te­ru, avšak v rám­ci mož­nos­tí pro­fe­si­o­nál­ně pro­ve­de­né­ho. Uděluji 7,5 bodů z 10.