Pohádky z českého království - jak to kdysi bylo s našimi českými dějinami

Proč se tak jme­nu­je­me - pří­běh vyprá­ví, jak naše země zís­ka­la svo­je jmé­no. Kdysi dáv­no tu byly řeky, stro­my, hory, zví­řa­ta, k tomu krás­né poča­sí a nád­her­ná pří­ro­da. Nebyli tady však žád­ní lidé, ale vše­ho do času. Daleko v jiných kra­jích žili lidé. Byli klid­ní a pra­co­vi­tí. Ovšem jejich život nebyl leh­ký. Čas od času je napa­da­li nepřá­te­lé a zapa­lo­va­li jejich domy. Kromě toho bra­li záso­by jíd­la a zahá­ně­li doby­tek. Jednoho dne už to nemoh­li vydr­žet, svo­la­li pora­du a na ní pro­mlu­vil vůd­ce jed­no­ho z moc­ných rodů jmé­nem Čech. Ten roz­ho­dl, že se vyda­jí na ces­tu a budou hle­dat pro ně dobrou zem.

O dce­rách Krokových a silá­ko­vi - voj­vo­da Krok nastou­pil po smr­ti Čecha a byl spra­ved­li­vý a dob­rý pán. Krok měl tři dce­ry - Teta, Kazi a Libuše. Ze všech vyrost­ly kra­sa­vi­ce. Dceři Tetě posta­vi­li hrad, jenž pojme­no­va­li Tetín. Kazi se po čase také odstě­ho­va­la na svůj hrad - Kazín. No, a na Libuši zbyl Libušín. Kazi byla tako­vá bylin­kář­ka, kte­rá ráda pomá­ha­la lidem, Teta byla zádum­či­vá a čas­to se mod­li­la, aby Čechy vzkvé­ta­ly a nehro­zi­lo žád­né nebez­pe­čí. Obě cho­di­ly navště­vo­vat svou sest­ru Libuši na hrad Vyšehrad. Jednoho dne tak spo­lu zase byly a najed­nou při­šel mla­dý silák, kte­rý měl na zádech obrov­ské­ho čer­né­ho kan­ce.

O kněž­ně a Oráčovi - Krok už byl vel­mi sta­rý a tak svo­lal na Vyšehrad hla­vy rodů a moud­ré rád­ce. Chtěl, aby všich­ni zvo­li­li jeho nástup­ce. Cítil, že mu ubý­vá sil a byl pře­svěd­čen, že už dlou­ho mezi nimi nepo­bu­de. Všichni pro­tes­to­va­li, ale Krok nedal jinak. Nakonec je tam nechal s tím, že jde odpo­či­nout - nikdo netu­šil, že ho vidí napo­sle­dy živé­ho. Kroka pohřbi­li a poslé­ze se jali vybí­rat nové­ho vlád­ce. Jeden ze star­ších mužů měl návrh, aby to byla Libuše. Chvíli bylo ticho a pak všich­ni sou­hla­si­li. A udě­la­li vel­mi dob­ře.

Jsou to pře­vy­prá­vě­né Staré pověs­ti čes­ké od Aloise Jiráska, ale to nezna­me­ná, že je to špat­ně, prá­vě nao­pak. Čte se to vel­mi dob­ře, roz­hod­ně neu­dě­lá nikdo chy­bu, když si to pře­čte, dopo­ru­ču­ju všem. Má 72 stran.

• Autor: František Zacharník
• Žánr: belet­rie pro děti
• Nakladatelství: CPRESS
• Datum vydá­ní: 06. 08. 2018

---