Kritiky.cz > Horory > Porno vs. Horor (III. část)

Porno vs. Horor (III. část)

word image 362551 1
word image 362551 1
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

 

Je libo tro­chu asij­ských pra­se­či­nek, ero­tic­kých dra­mat s pořád­nou dáv­kou toho muče­ní a zná­sil­ňo­vá­ní, či rov­nou nechut­né scat kous­ky...

Moji milí úchy­lá­ci a pra­sá­ci, úchyl­ný strý­ček Solo je tu zas! Já vím, je to už dlou­hých sedm let, co jsem vám sli­bo­val dal­ší nášup per­verz­ních fil­mů a asij­ských pra­se­či­nek a jeli­kož jsou ty Vánoce, tak vám to koneč­ně spl­ním a při­ná­ším vám svůj dosti netra­dič­ní dárek. To víte, s při­bý­va­jí­cím věkem už začí­nám být hla­va děra­vá a hlav­ně mi jak­si chcípnul har­d­disk, na kte­rém jsem měl tyto skvos­ty usklad­ně­ny. Což samo­zřej­mě není omlu­va, ale dalo mi fuš­ku, je zase zís­kat zpět. Takže všich­ni mra­vo­kár­ci a puri­tá­ni urych­le­ně opusť­te ten­to člá­nek, pro­to­že tohle není nic pro vás. Navíc bych to samé dopo­ru­čil i těm z vás, jenž máte slab­ší žalu­dek, pro­to­že podob­né pra­sár­ny a bizarre jsou jen pro oprav­do­vé fajnšme­k­ry!

 

Článek není vhod­ný pro oso­by mlad­ší 18 let.

Asiaté nejsou jen mis­try horo­ro­vé atmo­sfé­ry, při kte­rých si neje­den doslo­va nase­re do kalhot, ale pře­de­vším mají posu­nu­tou hra­ni­ci svých per­verz­ních – sexu­ál­ních – bizar­ních chou­tek, kte­ré se nebo­jí natá­čet na kame­ru. Což se samo­zřej­mě zbyt­ku svě­ta zrov­na moc nelí­bí, ale já je za to sou­dit nebu­du. Co se pro­po­je­ní por­na a horo­ru týče, tak zde se sou­stře­dí hlav­ně na své legen­dár­ní ani­me kous­ky. Všechny ty jejich Hentai či Manga jsou však pro­po­je­ny s růz­ný­mi žán­ry (s horo­ro­vým žánrem občas). Daleko více kous­ků se řadí do tak­zva­ných odvět­ví, jako jsou Sexploitation, Torture, Pinku eiga či Bizarre scat. A prá­vě o nich bude pře­váž­ně ten­to člá­nek. Obdobných fil­mů však exis­tu­jí stov­ky, snad i tisí­ce, tak­že jsem vybral jen pár kous­ků pro vaši před­sta­vu – to snad chá­pe­te…

Pinku nelze defi­no­vat jen do jed­no­ho žán­ru, pro­to­že pro svou oje­di­ně­lost ho pros­tě není mož­né jak­si „zaška­tul­ko­vat“. Hranice ero­ti­ky a por­na je v něm oprav­du křeh­ká a zále­ží jen na tvůr­cích, zda tuto pomy­sl­nou hra­ni­ci pře­kro­čí, nebo si budou pou­ze hrát s před­sta­vi­vos­tí divá­ka. Což se ve finá­le děje i tak, pro­to­že v drti­vé vět­ši­ně jsou stej­ně intim­ní par­tie her­ců a here­ček roz­ma­zá­ny či „rozkos­tič­ko­vá­ny“. Vše se točí pře­de­vším oko­lo nási­lí, agre­se, fyzic­ké­ho poni­žo­vá­ní, Sadomaso prak­tik (sva­zo­vá­ní, bičo­vá­ní). Asi nej­zná­měj­ší­mi tvůr­ci jsou Hisayasu Satô či Kōji Wakamatsu (na his­to­rii a dal­ší tvůr­ce se může­te podí­vat zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Pink_film ). Těchto fil­mů bylo nato­če­no něko­lik sto­vek – mož­ná i pár tisíc a nezná­měj­ším stu­di­em kte­ré se jejich natá­če­ní věno­va­lo, bylo své­ho času to nej­star­ší japon­ské Nikkatsu.

Objeví se tu i pár (ne)chuťovek z „oblas­ti“ scat fil­mů. Tyhle ty pra­sár­ny jsou jen pro oprav­du sil­né pova­hy, pro­to­že jejich obsah doká­že zne­chu­tit snad všech­ny. Tomuto se už nedá říkat ani umě­ní, pro­to­že jde o pře­hlíd­ku fekál­ní podí­va­né, při kte­ré akté­ři kro­mě čer­vů a jiné­ho hmy­zu, pojí­da­jí své zvrat­ky či hov­na, pijí moč a u toho ješ­tě pro­vo­zu­jí sex (mnoh­dy hra­né zná­sil­ně­ní). Některé z nich jsou zařa­ze­ny i mezi horo­ro­vé fil­my, ale po jejich čás­teč­ném zhléd­nu­tí jde zce­la jis­tě o omyl (ona ta podí­va­ná je vskut­ku nechut­ná, ale z dosti odliš­ných důvo­dů, než z horo­ro­vé­ho hle­dis­ka.

Shojo no hara­wa­ta (Guts of a Virgin) (1986)

Tři foto­gra­fo­vé spo­leč­ně s mla­dý­mi model­ka­mi děla­jí lech­ti­vé sní­meč­ky v teré­nu. Poté co skon­čí, odjíž­dí všich­ni spo­leč­ně autem zpět do měs­ta, ale poté co pad­ne mlha, se ztra­tí. Naštěstí se jim poda­ří najít úkryt v podo­bě opuš­tě­né­ho domu, kde se roz­hod­nou pře­čkat noc. Nadržení páno­vé si nuce­ně žáda­jí o zpes­t­ře­ní veče­ra a tak se jejich pobyt změ­ní v divo­ké sexu­ál­ní orgie. Místy to až hra­ni­čí se zná­sil­ně­ním, ale pokud si dív­ky chtě­jí udr­žet prá­ci, musí se podro­bit. Netuší však, že se sta­li ter­čem pozor­nos­ti „les­ní­ho mon­stra“, kte­ré je začne jed­no­ho po dru­hém nemi­lo­srd­ně zabí­jet.

Na své si zde při­jdou pře­de­vším pří­z­niv­ci soft por­na, kolem kte­ré­ho se točí pře­váž­ná část děje. Přiznám se však, že sle­do­vat hodi­nu sou­lo­ží­cí Japonce je hroz­ná nuda, zvláš­tě když vše pro­bí­há v neho­ráz­ně nud­ném tem­pu. Když vzá­pě­tí došlo koneč­ně i na horo­ro­vou část pří­bě­hu, zača­ly na mě jít mrá­ko­ty. Jsem už zvyk­lý na ledasco, ale sle­do­vat zabahně­né­ho Asiata s vel­kým ptá­kem, bylo už i na mě moc. Jakýkoliv pokus o navo­ze­ní potřeb­né atmo­sfé­ry ztros­ko­tal vždy v samém počát­ku. Mohli za to pře­de­vším i stu­pid­ní výko­ny her­ců a here­ček, špat­ná kame­ra a téměř nulo­vá hla­di­na napě­tí. Sem tam se sice obje­vil jis­tý náznak zlep­še­ní, ale spíš než horor mi to při­pa­da­lo jako něja­ká čer­ná (úchyl­ná) kome­die. Viz scé­na mastur­ba­ce s utrh­nu­tou rukou. Jedinou výjim­kou se sta­lo vyta­ho­vá­ní vnitř­nos­tí skr­ze dám­ské při­ro­ze­ní.

Yuke yuke nido­me no sho­jo (Go, Go, Second Time Virgin) (1969)

Mladá dív­ka Poppo je bru­tál­ně zná­sil­ně­na na stře­še čin­žov­ní­ho domu čtve­ři­cí násil­ní­ků. Vše zpo­vzdá­lí sle­do­val tichý chla­pec Tsukio, ze kte­ré­ho měli všich­ni až dosud jen sran­du. Zneuctěná Poppo jej násled­ně poprosí, zda by jí nemohl zabít, což však Tsukio odmí­tá. Mezi obě­ma out­si­de­ry vzni­ká podiv­né pou­to, kte­ré zpev­ňu­je jejich pochmur­ná minu­lost i trau­ma­ti­zu­jí­cí zážit­ky, kte­rý­mi si muse­li oba pro­jít. Jenomže jejich utr­pe­ní nemá být ješ­tě konec. Násilnici se vra­cí, aby dív­ku zno­vu zná­sil­ni­li a Tsukio už nehod­lá jen tak neči­ně při­hlí­žet…

Kôji Wakamatsu je jed­ním z prů­kop­ní­ků rané­ho Pinku eiga a jeho fil­my se dodnes těší vel­ké popu­la­ri­tě. K nato­če­ní toho­to fil­mu se nechal inspi­ro­vat bru­tál­ní smr­tí Sharon Tate (jejíž foto­gra­fie se tu i obje­ví) a její­mi vra­hy. Přestože se ten­to kou­sek nese pře­de­vším dosti dra­ma­tic­kém duchu a naho­ta tu nehra­je tak pod­stat­nou roli, přes­to­že je všu­dypří­tom­ná, ve své dru­hé polo­vi­ně se změ­ní v ryzí explo­i­tati­on. Krev bude stří­kat oprav­du všu­de, mrtvých se zde obje­ví taky dost a je jen vel­ká ško­da, že se vše odby­lo pou­ze na řezni­či­nu kuchař­ským nožem. Na teh­dej­ší dobu cel­kem sluš­ná prá­ce, kte­rá ješ­tě více oko­ře­ni­la již tak až „depre­siv­ní“ atmo­sfé­ru. To samé se však dá říci i o jakési for­mě son­dy do lid­ské duše (roz­ho­vo­rů mezi Poppo a Tsukiem). Navíc se mi líbi­lo, že byl téměř celý film nato­če­ný čer­no­bí­le. Dodalo to tomu ješ­tě urči­té kouz­lo oka­mži­ku a hlav­ně celá umě­lec­ká strán­ka fil­mu byla skvost­ná.

Uma to onna to inu (Horse-Woman-Dog) (1990)

Na pobře­ží žije podiv­ný pár střed­ní­ho věku spo­leč­ně se svý­mi dvě­ma pomoc­ní­ky, psem a koňem. Na tom by mož­ná neby­lo nic div­né­ho, kdy­by toto usku­pe­ní nehol­do­va­lo oprav­du zvrá­ce­ným zába­vám. Zatímco muž si rád fotí a osa­há­vá mrt­vá těla mla­dých dívek, žena spo­leč­ně s pomoc­ní­ky tyto děv­ča­ta ráda mučí, zná­sil­ňu­je a sem tam je „při­puš­těn“ jak pes, tak i kůň. Nyní se jim do spá­rů dosta­ne dal­ší mla­dá žena trpí­cí amné­zií, kte­rá rov­něž bude muset pro­jít vše­mi těmi hrůza­mi na vlast­ní kůži…

Hisayasu Satô rov­něž pat­ří mezi kon­tro­verz­ní tvůr­ce, jehož pře­de­vším dří­věj­ší tvor­ba mnoh­dy způ­so­bi­la hoto­vé pozdvi­že­ní. Což je i pří­pad toho­to per­verz­ní­ho kous­ku, jehož obsah mno­zí nedo­ká­za­li dodnes zkous­nout. V době vzni­ku mu však udě­la­la zají­ma­vou rekla­mu pře­de­vším fir­ma Shintōhō Eiga, kte­rá film dis­tri­bu­o­va­la pod ang­lic­kým názvem Horse-Woman-Dog. A ten­to film se násled­ně stal nej­ú­spěš­něj­ším „fil­mo­vým hitem“ této spo­leč­nos­ti. Přestože v mno­ha lidech vzbu­dil jen to nej­hor­ší pohor­še­ní, našlo se i extrém­ní množ­ství tako­vých, kte­rý si ho poří­di­li hlav­ně ze zvě­da­vos­ti. Přeci jenom sex ze zví­řa­ty kaž­dý neprak­ti­ku­je a zvě­da­vost byla vět­ší než spo­le­čen­ská eti­ka. A v tom­to fil­mu se zná­sil­ňu­je nejen muži, ale i psem a dokon­ce koňem. Samozřejmě že vše důle­ži­té bylo opět roz­ma­zá­no a okos­tič­ko­vá­no, ale i tak to byla dosti nechut­ná podí­va­ná. Obě hereč­ky, jenž to muse­ly pod­stou­pit, si to vidi­tel­ně neu­ží­va­li, což se však nedá říci o jejich muž­ských pro­těj­ších. Dokonce se nám tvůr­ce pokou­šel pod­str­čit kro­mě bizar­ní podí­va­né i bizar­ní pří­běh a drs­né finá­le. To však poprav­dě mno­ho lidí oprav­du neza­jí­ma­lo. Něco tak šoku­jí­cí­ho se totiž nevi­dí kaž­dý den a dodnes se Uma to onna to inu těší vel­ké­mu zájmu.

Joshû Ayaka: Itaburi mesu chô­kyô (Female Prisoner Ayaka) (2008)

Ayaka a Kenji žijí v cel­kem har­mo­nic­kém man­žel­ství, ovšem jedi­nou vadou na krá­se je psy­chic­ké roz­po­lo­že­ní ženy. Během spán­ku má totiž děsi­vé sny, ve kte­rých je opa­ko­va­ně zná­sil­ňo­vá­na a poni­žo­vá­na vězeň­ský­mi dozor­ci a poma­lu pře­stá­vá roze­zná­vat hra­ni­ce rea­li­ty a své fan­tasie i během dne. Manžel jí dopo­ru­čí, aby si zašla k psy­cho­lo­go­vi, jen­že její stav se nelep­ší, spí­še se neu­stá­le zhor­šu­je…

Máte-li rádi pořád­né sex­plo­i­tati­o­ny a Pinku – eiga, tak by vás tato jejich smě­si­ce moh­la vel­mi potě­šit. Na své si při­jdou nejen pří­z­niv­ci ero­ti­ky a soft por­na, ale i dra­ma­tic­kých záple­tek a stup­ňu­jí­cí se psy­cho atmo­sfé­ry. Tento kou­sek je totiž svým způ­so­bem veli­ce vše­stran­ný a doká­že upou­tat nejen pohled­nou hlav­ní hrdin­kou, ale i svým dra­ma­tic­kým vyvr­cho­le­ním (a to nemys­lím jen orgas­mem – ten tu bude samo­zřej­mě taky, ale i sluš­ně krva­vým závě­rem). Až jsem zíral, jak Japonci za ty roky pokro­či­li. Samozřejmě pořád tam fun­gu­je cen­zu­ra, ale tady si tvůr­ci ved­li tak šikov­ně a obrat­ně, že neby­lo potře­ba žád­ných roz­ma­za­ných a okos­tič­ko­va­ných zábě­rů. Dokonce tu někte­ří akté­ři před­ved­li i vcel­ku uspo­ko­ji­vé herec­ké výko­ny a ne jen svá těla. Je však prav­da, že mi tu chy­bě­lo více toho sva­zo­vá­ní a muče­ní, páč já pře­ci jenom dávám před­nost u těch­to kous­ků nási­lí, před zná­sil­ňo­vá­ním – no a naho­ty tu bylo požeh­na­ně.

Dan Oniroku hakui nawa jigo­ku (All Women Are Whores) (1980)

Zpěvačka Toshiko má slib­ně roz­je­tou kari­é­ru a je stá­le popu­lár­něj­ší. Což se jí však sta­ne osud­né. Vyhlédli si jí totiž dva únos­ci, kte­ří ji násil­ně dove­zou omá­me­nou do své­ho bytu, kde ji svá­ží, mučí a zná­sil­ňu­jí. Šance na záchra­nu je mizi­vá a agre­si­vi­ta mužů nabý­vá na síle. Jejich jedi­nou sla­bi­nou je psy­chic­ká nerov­no­vá­ha a pří­chod nezná­mé ženy, kte­rá si rov­něž libu­je v S&M prak­ti­kách a uspo­ko­jo­vá­ní živým hadem…

Vysněná kari­é­ra vám sice může při­nést úspěch, ale dost čas­to se může­te stát ter­čem naru­še­ných psy­cho­pa­tů nebo otrav­ných fanouš­ků. A hlav­ní posta­va toho­to Pinku se dosta­ne do spá­rů dvou šílen­ců – pomoc­ní­ků při toče­ní fake tvor­by, kte­ří již nadá­le nehod­la­jí sná­šet poni­žo­vá­ní ze stra­ny svých chle­bo­dár­ců a roz­hod­nou se všech­no to muče­ní a zná­sil­ňo­vá­ní vyzkou­šet doo­prav­dy na vlast­ní pěst. I z toho důvo­du une­sou mla­dou zpě­vač­ku, kte­rou ve svém brlo­hu svá­ží, mučí a opa­ko­va­ně zná­sil­ňu­jí. Dokonce jim na pomoc při­jde tajem­ná žena se svým hadem. Jeden by si řekl, že muse­lo jít o dal­ší nechut­nou podí­va­nou, ale já vás troš­ku zkla­mu. Moc toho k vidě­ní není, spous­tu věcí si musí divák domýš­let (jak zná­sil­ňo­vá­ní hadem, tak i to oprav­do­vé), pro­to­že ten­to­krát neby­lo zapo­tře­bí žád­ných roz­ma­za­ných zábě­rů ani kos­ti­ček na intim­ních par­ti­ích. Navíc se ke kon­ci tro­chu při­tvr­dí a jeden z únosců doslo­va uříz­ne penis tomu dru­hé­mu, zatím­co kopu­lu­je – ale ani to není vidět.

Dan Oniroku shou­jo mokuba-zeme (Girl and Wooden Horse Torture, The) (1982)

Středoškolačka Nami vypa­dá na prv­ní pohled jako zce­la nor­mál­ní stu­dent­ka, ale tato křeh­ká dív­ka doslo­va trpí svý­mi sado­ma­so­chis­tic­ký­mi chout­ka­mi a bizar­ní­mi před­sta­va­mi, kte­ré ji neu­vě­ři­tel­ně vzru­šu­jí. V jejích halu­ci­na­cích figu­ru­je uči­tel Muraki, kte­rý pro­vá­dí S&M prak­ti­ky nejen s ní, ale i s ostat­ní­mi stu­dent­ka­mi. Dívky sva­zu­je, bije, mučí ero­tic­ký­mi pomůc­ka­mi, nechá­vá je pomo­čit, zná­sil­ňu­je. To všech­no jí vzru­šu­je a její před­sta­vy se stá­va­jí stá­le více reál­ný­mi. Dojde to až tak dale­ko, že je Muraki obvi­něn ze zná­sil­ně­ní a vyho­zen ze ško­ly. Jejich ces­ty se však zno­vu zkří­ží…

Fumihiko Katô si tím­to kous­kem pro­žil svůj reži­sér­ský debut. Nechal se inspi­ro­vat romá­ny popu­lár­ní­ho spi­so­va­te­le S&M Dana Oniroka a spo­leč­ně se scé­ná­řem mu pomá­hal reži­sér a scé­náris­ta Takashi Ishii. Film je plný polo­na­hých děv­čat, kte­rá jsou svá­zá­na, muče­na nejen ero­tic­ký­mi pomůc­ka­mi ale i kleš­tě­mi, pomo­če­ny, bičo­vá­ny – no pros­tě je zde k vidě­ní všech­no mož­né, co by nor­mál­ní hol­ka asi zažít nechtě­la. Naší hlav­ní hrdin­ku to však nesku­teč­ně raj­cu­je a je pro ni stá­le slo­ži­těj­ší roze­zná­vat, co je jen výplod její fan­ta­zie a co rea­li­ta. Podobně však na tom bude i sám divák. Zvrácený pří­běh se samo­zřej­mě sou­stře­dí hlav­ně na poni­žo­vá­ní a muče­ní pří­tom­ných dívek, kte­ré uči­tel nej­ra­dě­ji sva­zu­je a „zná­sil­ňu­je“ nej­růz­něj­ší­mi robert­ky. Tu a tam dojde i na poly­ká­ní moči, nebo ští­pá­ním kleští do bra­da­vek. S&M prak­ti­ky zrov­na nevy­hle­dá­vám, ale v rám­ci roz­ší­ře­ní svých „zku­še­nos­tí s nej­růz­něj­ší­mi sub­žán­ry“, jsem do podob­ných kous­ků pros­tě jít musel. Nejde však o nic, co bych musel moc čas­to vyhle­dá­vat.

Squirmfest (Purge) (1989)

Ústřední posta­vou toho­to „shock bizarre“ je asij­ská žena, kte­rá nej­pr­ve sní nudle s čer­vy, kte­ré poté zapí­jí skle­ni­cí mlé­ka – což se násled­ně uká­že býti účin­ným klystý­rem. Následně je donu­ce­na svý­mi spo­leč­ní­ky sníst a pít nejen své výka­ly, ale i ty jejich. Dojde i na sex a pojí­da­ní živých cvrč­ků a jiných brou­ků…

Mám rád nej­růz­něj­ší pra­se­čin­ky, uje­té – bizar­ní - mor­bid­ní podí­va­né a nějak se tím neta­jím, ale občas nara­zím na kous­ky, kte­ré jsou už i za mou poten­ci­ál­ní hra­ni­cí při­ja­tel­nos­ti. A tohle je toho zdár­ným pří­kla­dem. Na někte­rých inter­ne­to­vých strán­kách je Squirmfest zaška­tul­ko­ván do sku­pi­ny „shock bizarre“ podob­ně jako tře­ba u nás zná­mé doku­men­ty Traces of Death  (Stopy krve), nebo Faces of Death (Tváře smr­ti) – což je ovšem nesmy­sl. Tento kou­sek je totiž hlav­ně nechut­ným fekal por­nem (scat). Dobrý mož­ná tak pro lidi trpí­cí kopro­fi­lií (sexu­ál­ní úchyl­kou), nebo rov­nou pro kopro­fá­gy (pojí­da­če výka­lů). Rozhodně si ke sle­do­vá­ní toho­to kous­ku nenos­te žád­né jíd­lo! Váš žalu­dek by to vydr­žet nemu­sel. Pojídá se tu totiž nej­růz­něj­ší hmyz, lid­ská sto­li­ce, pije moč, poly­ká sper­ma – no pros­tě samé lasko­mi­ny pro gur­má­ny.

 

Squirmfest II (Purge II) (1990)

Žena se roz­hod­la se svým pří­te­lem udě­lat pěk­ný den a nato­čit své vlast­ní domá­cí video. Pokud však čeká­te kla­sic­ké por­no, jste šered­ně na omy­lu. Zde totiž na vás čeká fekál­ní scat péč­ko, plné pojí­dá­ní žížal a hle­nů, zvra­ce­ní, moče­ní, potí­rá­ní vlast­ní­mi výka­ly a samo­zřej­mě i zvrá­ce­né­ho sexu. Nic pro slab­ší jedin­ce a lidi se slab­ším žalud­kem!

Již prv­ní Squirmfest doká­zal řadu lidí napros­to šoko­vat svým obsa­hem a dvoj­ka si se svým před­chůd­cem nic neda­ru­je. Máte-li slab­ší žalu­dek radě­ji se na ten­to humus ani nedí­vej­te. Kdo nor­mál­ní by se taky na podob­né věci chtěl dívat dob­ro­vol­ně. Snad jen ze zvě­da­vos­ti, nebo musí mít rád bizar­ní – uje­té podí­va­né. Já mám rád sice nej­růz­něj­ší šíle­nos­ti i asij­ské pra­se­čin­ky, ale tenhle fekal byl už i na mě moc. Místy se mi tak tro­chu zve­dal i žalu­dek. Ono totiž sle­do­vat něko­ho jak pořád zvra­cí a násled­ně se to sna­ží opět pozřít, není nic úžas­né­ho, stej­ně jako pití moči, roz­tí­rá­ní hoven po celém těle, zvra­ce­ní do úst toho dru­hé­ho či pojí­dá­ní jeho hle­nu – fuj pra­sa­ta jed­ny. Do toho jsme dokon­ce svěd­ky orál­ní­ho sexu, kdy má žena ústa plná živých žížal a při­tom orál­ně uspo­ko­ju­je part­ne­ra. No pros­tě zvrá­ce­nost nej­vět­ší­ho kalib­ru.

Hanra honban: joshi­dai­sei boko-hen (Naked Action: College Girl Rape Edition) (1990)

Mladík se dosta­ne do tíži­vé finanč­ní situ­a­ce a tak hle­dá způ­sob, jak z toho ven. Jeden způ­sob by byl, ale musel by zajít za hra­ni­ce sluš­nos­ti a svých morál­ních zásad. Dostane totiž ano­nym­ní email, kte­rý ho nabá­dá k páchá­ní trest­né čin­nos­ti a to ne leda­ja­ké. Pokud doká­že sáh­nout k nási­lí a zná­sil­ně­ní žen, kte­ré při tom vyfo­to­gra­fu­je a poří­ze­né fot­ky násled­ně ode­šle, dosta­ne sluš­ný balík peněz. Mladík se zpr­vu zdrá­há, ale zane­dlou­ho v tom najde zalí­be­ní, je stá­le kru­těj­ší a vyna­lé­za­věj­ší…

Hisayasu Satô má za sebou oprav­du pes­trou reži­sér­skou kari­é­ru a vět­ši­na jeho fil­mů je dosti kon­tro­verz­ních. Pinku-eiga se pro něj stal „život­ním posel­stvím“ a je pro něj stej­ně důle­ži­té, jako ON pro toto fil­mo­vé odvět­ví. Tento kou­sek však pat­ří k tomu slab­ší­mu, co nato­čil. Přece jenom se zde smí­si­la ero­ti­ka s kri­mi záplet­kou, ale v poně­kud „slab­ší“ for­mě, než na jakou jsme u něj zvyklí. Samozřejmě i tady dojde ke zná­sil­ňo­vá­ní, sva­zo­vá­ní a poni­žo­vá­ní žen a sexu­ál­ní akt je jak jinak roz­ma­zán (okos­tič­ko­ván), ale samot­ná záplet­ka moc záživ­ná není.

Lolita vib-zeme (Lolita: Vibrator Torture) (1987)

Psychicky naru­še­ný muž uná­ší mla­dé stu­dent­ky do své­ho pří­byt­ku (náklad­ní­ho kon­tej­ne­ru), kde je svá­že, mučí, zná­sil­ňu­je vib­rá­to­ry, má s nimi čas­to i pohlav­ní styk a vše si při tom natá­čí a foto­gra­fu­je. No a na závěr je dras­tic­ky zabí­jí. Nově naby­tým mate­ri­á­lem pak násled­ně ozdo­bí zdi své­ho hrůz­né­ho obyd­lí.

Mezi těmi stov­ka­mi kla­sic­kých Pinku – eiga v nichž pře­va­žu­jí sadis­tic­ké ero­tic­ké dra­ma­ta, se dá občas nara­zit i na jejich mno­hem tvrd­ší odnož. Hisayasu Satô nato­čil oprav­du kvan­tum fil­mů, kte­ré pobou­ři­li širo­kou veřej­nost napříč svě­tem (snad kro­mě Japonců, jenž si v podob­ných uchy­lár­nách libu­jí) a občas doká­zal i řád­ně při­tvr­dit. Tento kou­sek budiž toho důka­zem. Sadistická náplň a nási­lí pácha­né na „mla­dých pan­nách“ doslo­va šoko­va­lo i řadu kri­ti­ků. Někteří z nich ten­to film dokon­ce ozna­či­li za reži­sé­rův nej­ex­trém­něj­ší počin. Je to ale oprav­du tak šoku­jí­cí pra­sár­na, při kte­ré se vám zved­ne žalu­dek a bude trpět spo­leč­ně s obět­mi? No nevím, viděl jsem už mno­hem vět­ší hard­co­re. O něja­ké pře­hlíd­ce bru­tál­ní­ho gore si může­te nechat jen zdát. Zde se dočká­te leda tak zakr­vá­ce­ných vib­rá­to­rů a to ješ­tě bez detail­ních zábě­rů na trýz­ně­ní obě­tí. Jasně uvi­dí­me mazá­ní krve po nahých tělech, ocu­cá­vá­ní bra­da­vek, stří­ká­ní spre­jem na tělo a kalhot­ky, ale žád­ný pořád­ný bizarre se neko­nal. Na teh­dej­ší dobu to ale pro mimo asij­ské pub­li­kum (pokud se to vůbec dosta­lo ven) muse­la být sku­teč­ně šoku­jí­cí podí­va­ná.

Děkuji za vaši pozor­nost a bude něja­ké dal­ší příš­tě? Možná…


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Ha phraeng (2009) 27. dubna 2012 Ha phraeng (2009) Další várka thajské hrůzy přichází na scénu! Po roce se opět rozhodli nejznámější thajští režiséři, že natočí další hororovou minisérii a ke spolupráci si pozvali dvě „nové […] Posted in Horory
  • Auta v Československu – pro milovníky veteránů13. února 2024 Auta v Československu – pro milovníky veteránů Nová publikace Jana Tučka, autora mnoha knih o motorismu, potěší všechny, kteří mají rádi osobní vozy z let 1945–1990. Mě nadchla od první stránky a je pravda, že jsem se od ní vůbec […] Posted in Recenze knih
  • Vnitřní kompas7. prosince 2016 Vnitřní kompas Lidé neklopýtají na horách, zakopávají na kamenech. (Hindustánské přísloví) Co vás udržuje ve správném směru? Jaký kompas jste si vybrali, aby vás vedl životem? Souvisí vaše rozhodnutí jen […] Posted in Domácí rady
  • Tajemství Titanicu 3D8. prosince 2022 Tajemství Titanicu 3D Po natočení velkofilmu, ve kterém slavná loď vystupovala většinou ve své plné v kráse, se Cameron v Tajemství Titanicu plně věnuje již jen jeho troskám. Rozhodl se přitom použít moderní […] Posted in Retro filmové recenze
  • Serious Sam 4 má příběhový trailer21. září 2020 Serious Sam 4 má příběhový trailer Serious Sam 4 má příběhový trailer Posted in Krátké herní aktuality
  • František Emmert: Moderní české dějiny7. února 2023 František Emmert: Moderní české dějiny Všechno má svou historii. I proto je dobré znát dějiny. Zvláště ty moderní, novodobé, s nimiž jsou i třicet let po revoluci v českých školách potíže. Zatímco o založení Karlovy univerzity […] Posted in Recenze knih
  • Moulin Rouge21. května 2003 Moulin Rouge Netradiční muzikál s jedinečným vizuálním stylem, barvitými kulisami, videoklipovým střihem, úchvatnou hudbou a silnou stylizací, to všechno a ještě mnohem víc je Moulin Rouge. Středem […] Posted in Filmové recenze
  • Emma. – Recenze – 60%20. května 2020 Emma. – Recenze – 60% Dalším z filmů, jejichž březnová premiéra musela být posunuta kvůli epidemii na květen, je britská adaptace románu Jane Austenové z roku 1815 s názvem Emma. (s tečkou). Jeho […] Posted in Filmové recenze
  • Česká fotografie v datech – od počátků k dnešku11. června 2021 Česká fotografie v datech – od počátků k dnešku Tato kniha je nejrozsáhlejší chronologií významných událostí české fotografické scény za posledních 180 let. Období od roku 1839 do roku 1918 zpracoval Pavel Scheufler a část z údobí […] Posted in Recenze knih
  • Francouzské klenoty23. června 2018 Francouzské klenoty Rádi cestujete a hledáte nová místa, která byste mohli navštívit? Nebo plánujete letní dovolenou a nevíte, kam jít? Vyberte si Francii! Tahle země vám nabídne mnoho krásných míst, které si […] Posted in Recenze knih
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,59321 s | počet dotazů: 254 | paměť: 72309 KB. | 05.05.2024 - 22:39:28