Proč jsem nesnědl svého taťku - 35 %

Taková otáz­ka mě při sle­do­vá­ní fran­couz­ské­ho ani­mo­va­né­ho fil­mu nena­padla, ale nesta­či­la jsem se divit, co všech­no se dá do jed­no­ho fil­mo­vé­ho pří­bě­hu zamo­tat. Nejdříve jsem si muse­la zvyk­nout na opi­čí stro­mo­vý národ, kte­rý obdi­vu­je své­ho krá­le a věří intri­ku­jí­cí šaman­ce. Všichni vypa­da­jí jako opi­ce, ale sou­čas­ně mají tro­chu lid­ské rysy, lid­ské pova­hy a cho­va­jí se jako účast­ní­ci něja­ké taneč­ní pár­ty. Jejich vzhled, mimi­ka i dia­lo­gy nejsou pove­de­né a balan­cu­jí na hra­ně při­ja­tel­nos­ti. Když už jsem se smí­ři­la s vizu­ál­ní podo­bou hrdi­nů, tak se do pří­bě­hu zača­la míchat sna­ha o pou­čo­vá­ní. Chudinka Eduard se stá­vá hrdi­nou, sta­ré myš­le­ní nahra­zu­je nověj­ším a je toho ješ­tě mno­ho, co se sna­ží své­mu opi­čí­mu náro­du pře­dat. Naučí se také cho­dit, pozná­vá oheň i milu­jí­cí druž­ku Lucy. A taky nese­že­re své­ho tať­ku po jeho nešťast­ném úmrt­ní, ale scho­vá ho pod hro­ma­du kame­ní. To, že pře­ží­vá živel­né pohro­my, mi nějak do téhle nauč­né teo­rie neza­padlo.

Další kom­pli­ka­cí fil­mo­vé­ho pří­bě­hu je humor, kte­rý balan­cu­je mezi jed­no­du­chou situ­ač­ní komi­kou a své­ráz­ným slov­ním humo­rem, kte­ré­mu jsem nějak nepři­šla na chuť. Ale to může být moje chy­ba a mož­ná, že se nao­pak mno­ho divá­ků nasmě­je, až se budou za bři­cha popa­dat. Problém je, že film je určen divá­kům od šes­ti let výše. Naivnost a způ­sob vyprá­vě­ní tomu oprav­du odpo­ví­dá a je jen potře­ba, aby si divák pat­řič­ně sní­žil svou úro­veň chá­pá­ní a vní­má­ní.

Film nato­čil zná­mý fran­couz­ský herec Jamel Debbouze (Angel-A, Amélie z Montmartru) na námět kni­hy Evolution Man, kte­rou napsal v roce 1960 ang­lic­ký spi­so­va­tel Roy Lewis. Přípravě fil­mu se Debbouze věno­val něko­lik let a jis­tě se sna­žil spl­nit své před­sta­vy. Napsal scé­nář, namlu­vil hlav­ní­ho hrdi­nu Eduarda, a také film reží­ro­val. Docela chá­pu, že ho nadchla kniž­ní před­lo­ha a inspi­ro­val se tak pro její fil­mo­vou ver­zi. Dokážu si také před­sta­vit, že se celý pro­jekt jevil pro­du­cen­tům jako zají­ma­vý a zábav­ný. Kniha měla úspěch i film by mohl být také úspěš­ný!

Úmysl je jed­na věc, výsle­dek sna­že­ní a prá­ce tvůr­ců je věc dru­há. Co sne­se papír, to už na fil­mo­vém plát­ně vypa­dá jinak a nedo­ká­žu odhad­nout, jest­li si film zís­ká u divá­ků obli­bu. Pro dospě­lé­ho to může být dost trau­ma­ti­zu­jí­cí záži­tek, když má vstře­bat tako­vé množ­ství výtvar­né­ho i myš­len­ko­vé­ho „gulá­še“. Děti se nej­spíš budou bavit a film vez­mou jako dal­ší bláz­ni­vou zába­vu, kte­ré je nijak myš­len­ko­vě neza­tí­ží. A jest­li je hrdi­na Eduard oslo­ví svou tou­hou po živo­tě a nezdol­nou vůlí, pak je to jen dob­ře.

Film má čes­ký dabing a trvá 95 minut, což se dá pře­tr­pět. Formát 3D fil­mu nijak neu­blí­ží ani nepři­dá. V tom­to pří­pa­dě pla­tí, kde není pořád­ný pří­běh, tam tech­ni­ka nic neza­chrá­ní.

---

---