Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Lara (Alicia Vikander) se snaží uživit co to jde. Byť je dědičkou obchodního impéria, aby se k penězům dostala, musela by oficiálně uznat, že její otec Richard (Dominic West) je mrtvý. Před sedmi lety se totiž vydal na výpravu na bájný ostrov, ze které už se nevrátil. Když už je Lara rozhodnuta se po letech smířit se stiuací, ve které se nachází, dostává se ji do rukou otcův hlavolam, ve které jsou indície, které ji dovedou k odhalení tajného života jejího otce. Ten byl kromě schopného byznysmena také hledačem pokladů. Ten který se mu stal osudným, byl právě na ostrově, v jehož existenci věří jen největší blázni. Má totiž skrývat zbraň, která má přinést zkázu lidstva, kdyby byla vypuštěna...
Musím se přiznat, tenhle film jsem vážně chtěl mít rád. Nejsem nijak velký fanda téhle série videoher, nicméně právě prequel z roku 2013, ze kterého si hrubé obrysy příběhu a některé klíčové momenty tahle filmová adaptace vypůjčuje, považuji za jeden z nejlepších videoherních zážitků posledních let. Zejména proto, že Lara už není v tomto podání jen sex symbol s dvěma pistolemi, nicméně v této podobě se z ní stává silná ženská hrdinka z ranku Johna McClanea. žádná uměle protěžovaná plochá ženská hrdinka ale skutečně propracovaná postava, která si prožije peklo na tropickém ostrově a nikdo se sní moc nepáře. Taková badass postava už jen z principu (byť po většinu hry člověk jen s údivem sleduje co scénáristky herního titulu Rhianna Pratchett a Susan O’Connor nechají svoji hrdinku zakusit). Tedy docela ideální výchozí pozice pro novou filmovou adaptaci jako kontrast k víceméně Eye-candy pojetí s tváří Angeliny Jolie. Bohužel i ideální výchozí situace se dá docela hodně prokaučovat.
Nechci tu tvrdit, že nový Tomb Raider je vyloženě špatný, to nikoliv. Naopak, v rámci videoherních adaptací se jedná o toho schopnějšího zástupce žánru. I přes větší množství akce, napínavé momenty a impozantní fyzickou stránku Alicii Vikander se totiž na mysl po dokoukání filmu dere na mysl jedna taková nepříliš dobrá myšlenka - „Meh.“ Není to tím, že by film vyloženě nudil, to co se v něm ale děje nedokáže diváka moc vtáhnout a tím trpí celý film.
Hlavní hrdinka dostane na tačátku do vínku docela slušné náznaky vývoje její postavy, které ale po úvodní honičce (která v dobrém slova smyslu připomíná akční sekvence z filmu Expresní zásilka) jakoby vytrácejí do pozadí a kromě pár dojemných a pro příběh povinných momentů s otcem se tato Lara mění jen v podstatě v člověka co jde od jedné příběhové lokace k druhé. Ani přímá konfrontace s vcelku slušným záporákem v podání Waltona Gogginse tohle úplně nezlepší a výsledkem je tak pomyslný nákupní seznam, ze kterého režisér Roar Uthaug odškrtává postupně jeden artikl za druhým. Seznam, který by se klidně mohl jmenovat dobrodružné evergreeny, které neurazí a zároveň nejsou příliš konfliktní nebo provokativní. Snaha být nový Indy nebo vzorový příklad jako Wonder Woman (byť i tam byly jisté mouchy) tak vyznívá tak trochu na prázdno. Závěrečné nucené pomrknutí k odkazu hrdinky pak působí trochu nemístně.
Na ty necelé dvě hodiny tu akce najdete sice dostatek, jak se ale děj přesune na tropický ostrov a filmy by tak měl vytáhnout své hlavní zbraně, spíše jakoby začínal trochu ztrácet dech. Choreografie se v pozdějších částech filmu nezvládá vyrovnat úrovni, s jakou film otevřel a určitá nápaditost by v řešení konfliktů rozhodně neuškodila. Stejně jako trochu surovější a (nevěřil bych, že tohle někdy řeknu) feminističtější přístup k hlavní hrdince. Na videoherní předloze je znatelná ženská ruka, která se nebojí postavit titulní představitelku vstříc nelítostným podmínkám, až místy zachází do oblastí torture porn, v jakých operoval ve svém prvním případu již zmíněný John McClane. Až je vám Lary ve výsledku líto, jako čočku dostává od všeho a všech. To je zde sice částečně přítomno též, ve výsledku je to ale spíše na oko, onen pocit z neustálého balancování na hraně života a smrti tady zkrátka až tak přítomen není, hlavní hrdinka dostává od padouchů sice zabrat, ale žádná cesta peklem to není. Navíc práce s mytologií jak světa tak samotnéh legendy kterou příběh protěžuje by zasloužila větší pozornost.
Zkrátka, byť tu snaha byla a byla očividná, tenhle Tomb Raider je ve výsledku „jen“ lehce nadprůměrným dobrodružným béčkem, které vzhlíží k legendám žánru, nikde se jim ovšem ani na moment nepřibližuje. Nenáročná akční dobrodružná jednohubka, která příliš povyku nevyvolá, zároveň ale také není tak špatná, že by vás mrzelo zacházení s touhle značkou (jak tomu zpravidla v případě filmů podle videoher bývá). Přejdete-li tu do očí bijící nucenost, čeká vás v kině snesitelná dvouhodinka u které můžete vypnout. Na nic víc se ale tenhle restart značky příliš nezmohl. Možná tak k tomu donutit váš přemýšlet o tom, zda-li raději neoprášit předlohu z roku 2013.
Promarněný potenciál aneb jak ze slušně znějícího projektu udělat „jen“ snesitelné dobrodružné béčko s vyrýsovanou Alicii Vikander v roli nejpopulárnější archeoložky. Zjednodušení příběhu předlohy, neochota jít trochu více do hloubky a dostat hlavní hrdinku do křestu ohněm ve výsledku škodí téhle adaptaci, která měla ideální dispozice pro to prolomit kletbu videoherních filmů a zároveň být jakousi „ženskou“ Smrtonosnou pastí. Snaha navíc přiblížit se dobrodružným klasikám se sice cení, ale s touhle nuceností působí vyznívá tak trochu na prázdno. Zkrátka obstojná jednorázovka, která příliš nenadchne ale zároveň nepředvádí vymetání se značkou jako jiné pokusy o adaptaci herní předlohy. Takže vlastně proč ne.
(4,91 z 5)