Rambo: Do pekla a zpět

Rambo: Do pek­la a zpět (může mi někdo vysvět­lit, co dis­tri­bu­to­ro­vi vadi­lo na ori­gi­nál­ním názvu John Rambo?) se však od Rockyho Balboy dost liší. Zatímco šes­tý díl boxer­ské­ho pří­bě­hu byl spí­še tako­vou lek­cí život­ní­ho men­to­ro­vá­ní a nos­tal­gie, Rambo jde zno­vu do plné akce se vší pará­dou. Zápletka je více než jed­no­du­chá. John Rambo žije kde­si u hra­nic Barmy a živí se odchy­tem hadů.

Jednoho dne se na něj obrá­tí sku­pi­na naiv­ních misi­o­ná­řů, kte­ří chtě­jí odvézt do geno­ci­dou pus­to­še­né Barmy a nene­cha­jí si to jen tak vymlu­vit. Rambo tedy k pomo­ci svo­lí (jis­tě, že pře­de­vším díky blon­ďa­té krás­ce). Pochopitelně netr­vá dlou­ho a pro­blém je tu – misi­o­ná­ři jsou zaja­ti nelí­tost­ný­mi vojá­ky a na Ramba tak spo­lu s par­tou drs­ných žol­dá­ků čeká těž­ká osvo­bo­zo­va­cí akce.

Čtvrtý Rambo je zkrát­ka čis­to­krev­ným akč­ná­kem se vším všu­dy, dodr­žu­je styl akč­ních fil­mů 80.let a roz­hod­ně se nesna­ží o jaký­ko­li pře­sah. Prostě nabu­še­ná řež­ba, nic víc, nic míň. Já však osob­ně mám s tím­to fil­mem jeden pro­blém, pra­me­ní­cí čis­tě mé osob­nos­ti, kte­rý asi spous­ta z Vás nepo­cho­pí. Rambo: Do pek­la a zpět je pro mně sluš­nou akč­ní podí­va­nou, kte­rá má švih a grá­dy, ale záro­veň šab­lo­no­vi­té posta­va­mi a chví­le­mi lehce při­pi­to­mě­lé dia­lo­gy, a pros­tě nemůžu film hod­no­tit výše než nad sluš­ný prů­měr, pro­to­že zkrát­ka nejsem chlap, kte­rý s Rambem vyrůs­tal a pro kte­ré­ho je Stallone nepře­ko­na­tel­ná iko­na.

Film je také veli­ce bru­tál­ní, na holly­wo­od­ské pomě­ry vskut­ku netra­dič­ně. Až Vás mož­ná napad­ne, jest­li to není tro­chu prvo­plá­no­vé a že ten Rambo asi jinak nemá moc co nabíd­nout. Každopádně jat­ka to jsou oprav­du vydat­ná. Po zemi tečou prou­dy krve, vzdu­chem léta­jí ampu­to­va­né kon­če­ti­ny, trha­jí se ohryz­ky, vyhře­zá­va­jí vnitř­nos­ti, nechy­bí ani maso­žra­vá pra­sa­ta, zkrát­ka násil­nos­ti se tu meze nekla­dou.
A všech­no to expli­cit­ní nási­lí je tu jak­si obhá­je­no, aby divá­ka nena­padlo pobu­řo­vat se. Barmský režim je totiž od začát­ku zob­ra­zen jako nej­vět­ší zlo, kte­ré se ve své zvrh­los­ti neza­sta­ví před ničím, a všich­ni vojen­ští veli­te­lé jsou odpor­né zvrá­ce­né kre­a­tu­ry, zabí­je­jí­cí a zná­sil­ňu­jí­cí nevin­né. V čele pak sto­jí kru­tý, homose­xu­ál­ní a pedo­fil­ní zvrh­lík a divák jim všem brzy pocho­pi­tel­ně nepře­je nic jiné­ho než, aby „zdech­li“ co mož­ná nej­kru­těj­ší smr­tí.

Každopádně, sní­mek důstoj­ně navá­zal na před­cho­zí, nejmé­ně 20 let sta­ré fil­my, ale nesto­jí jen na tom. Rambo: Do pek­la a zpět může­te bez pro­blé­mů vní­mat jako samo­stat­ný film, pro­to­že nic kro­mě krát­ké­ho fla­shbac­ku tu na před­chá­ze­jí­cí dění neu­po­mí­ná, ale pak bude­te urči­tě mno­hem méně nad­še­ni. Tohle je zkrát­ka film pro fanouš­ky akč­ní legen­dy a věřím, že ti budou výsled­ným dílem vel­mi potě­še­ni. Navíc nut­no uznat, že Stallone na to pořád má a ani jed­nou nevy­pa­dá při akci sta­ře či dokon­ce směš­ně.

Brutální akč­ní nářez, nic víc, nic míň. Fanoušci Ramba nechť si k hod­no­ce­ní při­da­jí hvěz­dič­ku či dvě, pod­le toho, jak moc své­ho hrdi­nu milu­jí.

---

Photo © Millennium Films

---

---