RECENZE: Boj

   Dnes se Pilou Asbæk u vět­ši­ny z nás zapsal jako nevy­po­či­ta­tel­ný moře­pla­vec Euron Greyjoy ve Hře o trů­ny. Někteří z Vás ho moh­li zare­gis­tro­vat v Ghost in the Shell nebo Lucy, kde si zahrál po boku Scarlett Johansson. V dán­ském fil­mu Boj (v ori­gi­ná­le Krigen) hra­je Asbæk vojá­ka z povo­lá­ní na misi v Afghánistánu a nám je ser­ví­ro­vá­na kom­bi­na­ce váleč­né­ho, soci­ál­ní­ho a soud­ní­ho dra­ma­tu.

   Příběh boje nás zave­de oči­ma veli­te­le dán­ské vojen­ské jed­not­ky Clause Pedersena (Asbæk) do sou­čas­né­ho Afghánistánu, kde vede prů­zkum­nou jed­not­ku, kte­rá má za účel chrá­nit taměj­ší civi­lis­ty. V mezi­ča­se tří misí, kte­rých se sta­ne­me svěd­ky se sezná­mí­me s Clausovou milu­jí­cí man­žel­kou Marií (Tuva Novak), se kte­rou má Claus dva syny a dce­ru a kte­rá se doma sna­ží vést domác­nost a vycho­vá­vat tři děti, což pro ni hlav­ně díky star­ší­mu ze synů Juliusovi není také žád­ná pro­cház­ka růžo­vou zahra­dou.

   Při Clausově posled­ní misi se dosta­ne jeho jed­not­ka pod pal­bu nepří­te­le a pod vli­vem okol­nos­tí udě­lá roz­hod­nu­tí, kte­ré je poz­dě­ji nejen zpo­chyb­ně­no, ale dosta­ne ho ho až před váleč­ný soud. My pak po zby­tek fil­mu sle­du­je­me soud­ní dra­ma, kde se Clausovým hlav­ním nepří­te­lem stá­va­jí výčit­ky svě­do­mí, pro­ti kte­rým sto­jí čest a smy­sl pro rodi­nu.

     Boj je po Únosu a R už tře­tí spo­lu­pra­cí reži­sé­ra Tobiase Lindholma s Asbækem, pro mě to byl ale prv­ní film, kde jsem mohl vidět plo­dy této spo­lu­prá­ce a mini­mál­ně zby­lé dva si jis­tě v dohled­né době dože­nu. Film je nato­čen hezkou doku­men­tár­ní for­mou bez při­da­né­ho pato­su a divá­ko­vi se sna­ží pro­dat hlav­ně psy­chic­ký boj hlav­ní­ho hrdi­ny. To díky vel­mi pove­de­né­mu cas­tingu, kde jsou ruši­vý­mi ele­men­ty pou­ze ty nejmen­ší děti (to ale člo­věk doká­že odpus­tit, pro­to­že si dove­du před­sta­vit, kolik kva­lit­ních dět­ských her­ců ve věku 5-8 let v Dánsku aktu­ál­ně asi je) fun­gu­je na jed­nič­ku a my jsme zaba­ve­ni více než sluš­ným fil­mo­vým řemes­lem v Afghánistánu v prv­ní, tak i v Dánsku v dru­hé polo­vi­ně fil­mu.

   Zajímavé fil­my ze soud­ní­ho pro­stře­dí mě vždyc­ky bavi­li a pokud jste na tom stej­ně a fil­my jako Ve jmé­nu otce, Čas zabí­jet nebo Pár správ­ných chla­pů máte rádi, tak Boji dej­te roz­hod­ně šan­ci. Na večer zaba­ví, donu­tí k zamyš­le­ní a roz­hod­ně doká­že i zane­chat i sto­pu, při kte­ré si na film jis­tě poz­dě­ji vzpo­me­ne­te a jen tak nevy­šumí do prázd­na.

   Díky své­mu téma­tu a zpra­co­vá­ní Boj můžu dopo­ru­čit téměř kaž­dé­mu, pro­to­že si v něm vět­ši­na najde to něco své­ho a díky ne pře­mrš­tě­né 110 minut se nebu­de­te nudit. Člověk ale musí taky pře­mýš­let, jaká zhů­vě­ři­lost by se z podob­né­ho téma­tu sta­la v rukou vel­ké ame­ric­ké pro­duk­ce a pro­to buď­me rádi, že v evrop­ských zemích jsou tato téma­ta zpra­co­vá­na lid­sky a hod­ně­krát i nad­mí­ru kva­lit­ně. Boj mezi tako­vé­to kous­ky roz­hod­ně pat­ří.

85%