RECENZE – Cesta na sever

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Autorka: Virginie Grimaldiová

Překlad: Šárka Belisová

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydá­ní v ČR: 2019

Počet stran: 280

ISBN: 978-80-271-2044-4

Anna je roz­ve­de­ná, sedmatři­ce­ti­le­tá mat­ka dvou dcer, vězí až po krk v dlu­zích a jedi­né, co je drží nad vodou, je její prá­ce ser­vír­ky. O tu ovšem jed­no­ho dne při­jde. Dostává však vyso­ké odstup­né, aby moh­la popla­tit všech­ny dlu­hy. Anně ale blesk­ne hla­vou jiný nápad. Půjčí si od otce kara­van a odje­de s Chloé a Lily na trip po sever­ních zemích. Dluhy počka­jí, ona totiž potře­bu­je oži­vit vztah s dět­mi. A na to by jed­nou moh­lo být poz­dě.

Vztah s dce­ra­mi nemá totiž nej­lep­ší díky tomu, že dosud trá­vi­la vět­ši­nu času v prá­ci, aby je uži­vi­la, a neoct­ly se na uli­ci. Prostě potře­bu­jí být spo­lu, nasmě­ro­vat jejich vztah zase do těch správ­ných kole­jí, začít si víc poví­dat, víc toho o sobě vědět. Jednou, až se hol­ky osa­mo­stat­ní, by moh­la lito­vat, že pro­mar­ni­la čas, při­šla o tako­vé to hol­či­čí tla­chá­ní, spo­leč­né zážit­ky a tře­ba i něja­ká dob­ro­druž­ství.

Dcerky však zpo­čát­ku z ces­ty nejsou vůbec nad­še­né, nao­pak se domlu­ví, že budou mat­ce dělat naschvá­ly, aby měla potře­bu oto­čit auto na zpá­teč­ní ces­tu k domo­vu.

Jak nako­nec jejich ces­ta dopad­ne, podaří-li se Anně vztah s dce­ra­mi oži­vit, to už si musí­te sami pře­číst v této kni­ze.

Na Cestu na sever jsem se hod­ně těši­la, pro­to­že před­cho­zí kni­ha autor­ky Pochopíš, až budeš vel­ká, se mi hod­ně líbi­la.

Cesta na sever pro mě byla však pří­liš roz­vláč­ná, pře­de­vším prv­ní polo­vi­na. Měla jsem pocit, že se v pří­bě­hu vůbec nic nedě­je. Trojice žen se zkrát­ka posou­va­la kara­va­nem z mís­ta na mís­to, ale nic zvlášt­ní­ho navíc.

Příběh je vyprá­věn z pohle­du všech tří hlav­ních postav. Anna vyprá­ví kla­sic­ky sama za sebe v prv­ní oso­bě, Chloé pro­střed­nic­tvím pří­spěv­ků na svém blo­gu a nejmlad­ší Lily se svě­řu­je své­mu dení­ku, kte­rý dokon­ce pojme­no­va­la. Je to pros­tě Marcel.

Bála jsem se, že budu z kni­hy oprav­du zkla­ma­ná, ale pře­ce jen dru­há polo­vi­na pří­bě­hu byla lep­ší. Objevily se myš­len­ky, něco troš­ku malin­ko hlub­ší­ho, co jsem v kníž­ce stá­le oče­ká­va­la. Přesto si mys­lím, že moh­la autor­ka z námě­tu vytě­žit dale­ko víc. Postavy moh­ly být život­něj­ší, tře­ba do Anne jsem se vůbec nedo­ká­za­la vžít. A roz­hod­ně mohl mít román hlub­ší pod­text, pokud by ho autor­ka správ­ně roz­vi­nu­la.

Virginie Grimaldi vyrost­la v Bordeaux a spi­so­va­tel­kou chtě­la být co si pama­tu­je. Svou prv­ní nove­lu napsa­la, když jí bylo osm let do zele­né­ho seši­tu s náso­bil­kou na oba­lu.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku vel­mi děku­ji nakla­da­tel­ství Cosmopolis. Knihu může­te zakou­pit zde.