RECENZE – Hotýlek na Islandu

Anotace:

Po pří­jez­du se nemů­že zba­vit dojmu, že udě­la­la chy­bu. Jako šéfo­vá se navíc uve­de napros­tým tra­pa­sem, tak­že pochy­bu­je, jest­li ji pod­ří­ze­ní při­jmou. Jenže pak jako by jí osud dal zna­me­ní, že má zůstat. V noci se na nebi roz­tan­čí polár­ní záře a Lucy se při sle­do­vá­ní toho fas­ci­nu­jí­cí podí­va­né roz­hod­ne vytě­žit z téhle život­ní pří­le­ži­tos­ti co nej­víc. Využije všech svých zna­los­tí a zku­še­nos­tí a posta­rá se, aby se z Polární záře stal nej­ú­žas­něj­ší roman­tic­ký hotel na celém Islandu!

Hotel má špat­né hod­no­ce­ní a je polo­prázd­ný, tak­že ji čeká pořád­ně tvr­dá prá­ce. Lucy dělá, co může, ale má pocit, že se jí někdo sna­ží ško­dit. Jsou k ní všich­ni kole­go­vé upřím­ní? Může jim důvě­řo­vat? Navíc ji začí­ná zne­klid­ňo­vat bar­man Alex… Mezi ním a Lucy to sice jis­kří, ale záhy se uká­že, že Alex skrý­vá něja­ké tajem­ství…

Lucy při­šla o lukra­tiv­ní mís­to zástup­ky­ně ředi­te­le jed­no­ho pro­slu­lé­ho hote­lo­vé­ho řetěz­ce a také o pří­te­le. Co se Chrise týče, zjev­ně neby­lo o co stát. Ovšem zůstat na dlaž­bě bez refe­ren­cí ... To se špat­ně hle­dá nové zaměst­ná­ní.

Lucy nako­nec při­jme mís­to ředi­tel­ky hote­lu Polární záře kde­si sko­ro v pus­ti­ně na Islandu. Hotel je polo­prázd­ný, což se díky neval­ným recen­zím nemů­že nikdo divit. Vedení se v hote­lu v posled­ních měsí­cích stří­da­lo jak na běží­cím pásu. Lucy není sice z odjez­du na Island prá­vě nad­še­ná, ale uklid­ňu­je ji před­sta­va, že někam do této dála­vy se nemu­se­ly dostat zvěs­ti o důvo­du její­ho vyha­zo­vu.

Lucyin pří­jezd nevy­pa­dal prá­vě tak, jak by si před­sta­vo­va­la. Ovšem zatvr­di­la se a umí­ni­la si, že dá hotel do pořád­ku, aby si své mís­to udr­že­la i po zku­šeb­ní době. Zamiluje si zdej­ší oko­lí, divo­kou pří­ro­du i své zaměst­nan­ce a také pohled­né­ho Alexe, kte­rý je však na oby­čej­né­ho bar­ma­na až moc chyt­rý a poho­to­vý. Lucy poj­me pode­zře­ní, že k ní není zce­la upřím­ný.

Další kou­sek ze série Romantické útě­ky a opět moc pří­jem­né, odde­cho­vé počte­ní. Autorka nás ten­to­krát zaved­la do divo­ké a drs­né pří­ro­dy na Islandu. Myslím, že kaž­dá čte­nář­ka dosta­la chuť spat­řit na vlast­ní oči vodo­pá­dy, ledov­ce či pověst­nou polár­ní záři. Julie Caplin nám také dala nahléd­nout tro­chu více do natu­re­lu Islanďanů. Samozřejmě nemoh­la chy­bět roman­ti­ka. I když tro­chu kli­šo­id­ní a před­ví­da­tel­ná, ale nepřesla­ze­ná a rozum­ně nadáv­ko­va­ná. Užila jsem si i tro­chu dob­ro­druž­ství na ledov­ci, což se mi líbi­lo, pro­to­že se zde krás­ně uká­za­la nepřed­ví­da­tel­nost divo­ké pří­ro­dy. Konec mě vcel­ku pře­kva­pil, to musím uznat, čeka­la jsem ho tak troš­ku přes­ně nalin­ko­va­ný.

Doporučuji celou sérii od této autor­ky, je to milé čte­ní, pří­běhy nás pokaž­dé zave­dou do jiné­ho kou­tu svě­ta a Juliiny popi­sy míst jsou úžas­né. Sice jsou mož­ná kni­hy psa­né tak tro­chu šab­lo­no­vi­tě, ale v jejím pří­pa­dě mi to vůbec neva­dí.