Manhunt

Když se řek­ne jmé­no John Woo, vět­ši­ně fanouš­ků fil­mo­vé akce se vyba­ví hity deva­de­sá­tých let, kte­rý­mi tenhle půvo­dem čín­ský reži­sér domi­no­val scé­nu akč­ní­ho fil­mu. Ať už se jed­na­lo o jeho hon­g­kon­gské (a dodnes legen­dár­ní) kla­si­ky Killer a Hard Boiled nebo jeho nej­lep­ší holly­wo­od­ský zářez Tváří v tvář. S novým tisí­ci­le­tím se ale tenhle nápa­di­tý tvůr­ce pře­su­nul zpět do Asie, kde se věno­val spí­še dra­ma­tic­ké a his­to­ric­ké tvor­bě. Loni se ovšem s vel­kou pompou vrá­til do žán­ru akč­ní­ho fil­mu a jeho novin­ka Manhunt se začát­kem květ­na 2018 dosta­la po celém svě­tě do nabíd­ky Netflixu. Stojí novin­ka legen­dy akč­ní­ho žán­ru za to? 

Špičkový práv­ník far­ma­ceu­tic­ké spo­leč­nos­ti Du Qiu (Hanyu Zhang) se roz­hod­ne pro změ­nu půso­biš­tě, což se ovšem neho­dí jeho zaměst­na­va­te­li do krá­mu. mohl by totiž mimo vliv spo­leč­nos­ti ohro­zit neka­lé prak­ti­ky, kte­ré ve fir­mě během jeho půso­be­ní pro­bí­ha­ly. Padne tedy roz­hod­nu­tí jej za pomo­ci inspek­to­ra míst­ní poli­cie odstra­nit z ces­ty. Je na něho při­pra­ve­na past, kte­rá má za cíl na něj sva­lit vraž­du, kte­rou nespáchal. Du Qiu se vydá­vá na útěk před poli­cí, během kte­ré­ho se musí poku­sit očis­tit své jmé­no a pomstít se těm, kte­ří na něj tuhle bou­du uši­li...     

Je doce­la smut­né sle­do­vat, že ten­týž reži­sér, kte­rý byl kdy­si pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­ná­pa­di­těj­ších tvůr­ců akč­ní­ho žán­ru, se ke své­mu nej­bliž­ší­mu žán­ru vra­cí v této podo­bě. Namísto ori­gi­nál­ních nápa­dů a jeho spe­ci­fic­ké hra­vos­ti (byť ta někdy byla i na ško­du, viz Mission: Impossible II kupří­kla­du) se totiž ten­to­krát vrá­til s akcí, kte­rá více méně jen kopí­ru­je žánro­vé šab­lo­ny a opa­ku­je jed­no klišé za dru­hým, pří­mo opi­su­jíc od reži­sé­ro­vých star­ších fil­mů a jiných úspěš­ných akč­ních kul­tů z deva­de­sá­tek. Problém ovšem je, že v dneš­ní době podob­né sna­že­ní půso­bí nad­mí­ru nepři­ro­ze­ně (i na pomě­ry asij­ské kine­ma­to­gra­fie), trestu­hod­ně zasta­ra­le a tak tro­chu „pozér­sky“.   

Manhunt je totiž tako­vým patva­rem fil­mu, kte­rý se sna­ží ze všech sil být straš­ně cool a badass, až mu to vlast­ně vůbec nejde. Akční cho­re­o­gra­fie by pro­šla tak leda u ama­tér­ské­ho fil­mu, o něja­ké atmo­sfé­ře nebo napě­tí ani nemluvě. Když se k tomu navíc při­dá znač­ně podiv­ná hudeb­ní slož­ka, kte­rá kom­bi­nu­je zdán­li­vě neslu­či­tel­né moti­vy, pře­mýš­lí­te, pro koho vlast­ně tenhle podiv­ný miš­maš v rou­še akč­ní­ho video­béč­ka vlast­ně je?   

Mám totiž tak tro­chu pro­blém najít coko­liv pozi­tiv­ní­ho na téhle žánrov­ce. Jasně, mož­ná kame­ra neby­la úpl­ně nej­hor­ší a herec­ký ansám­bl (i když tam to jako tra­dič­ně doce­la dost kazí děsi­vé post­syn­chro­ny v nuce­ných čás­tech, kdy posta­vy mlu­ví ang­lic­ky. To je ale děsi­vě málo na akč­ní sní­mek, kte­rý má téměř dvě hodi­ny. akce je tu sice dosta­tek, chví­li po pro­jek­ci mám ale pro­blém si vůbec vyba­vit kte­rou­ko­liv z těch­to scén. Ona řeme­sl­ná jis­to­ta a nápa­di­tost spo­je­ná s ori­gi­na­li­tou a hra­vos­tí, kte­rá byla pro Johna Woo typic­ká v jeho prv­ních fil­mech, jako by tu neby­la. Manhunt by se totiž dal nej­lé­pe popsat jako doce­la hod­ně laci­ný pokus jak napo­do­bit fil­my Johna Woo pod režij­ním dohle­dem něja­ké­ho fušé­ra. Tohle ovšem nemá na sta­ros­ti někdo jiný ale sám Woo. 

Akční zále­ži­tost Manhunt je tak po všech ohle­dech doce­la smut­ným zkla­má­ním. Ti kdo dou­fa­li v návrat jed­né z výraz­ných osob­nos­tí deva­de­sát­ko­vé akce se bohu­žel dočka­li doce­la boles­ti­vé­ho vystříz­li­vě­ní. Tohle je spí­še než navá­zá­ní na odkaz svých prvo­tin neci­tel­né kopá­ní do své­ho vlast­ní­ho odka­zu. Nudná, nuce­ná, laci­ná a nepře­svěd­či­vá podí­va­ná, kte­rá nepo­dá­vá žád­ný argu­ment k tomu, proč ji věno­vat téměř dvě hodi­ny vaše­ho času.   

John Woo a jeho nevy­da­ře­ný pokus navá­zat na svo­je legen­dár­ní akč­ní kusy. Hodně laci­né, nedo­ta­že­né a trestu­hod­ně neo­ri­gi­nál­ní. Hravost a nápa­di­tost je ta tam. Tohle je tuc­to­vá kopír­ka vše­ho mož­né­ho bez jaké­ho­ko­liv cha­rak­te­ru, kte­rá vykrá­dá­ním a opi­so­vá­ním i od prv­ních akč­ních fil­mů
Johna Woo tak tro­chu ve výsled­ku kazí i jeho samot­ný odkaz legen­dy deva­de­sát­ko­vé akce.