Recenze Princezna - 67 %

Do psy­chi­at­ric­ké kli­ni­ky v Kellokoski (Finsko) při­vá­ží řidič novou paci­ent­ku, býva­lou kaba­ret­ní taneč­ni­ci Annu Lappalainenovou (Katja Kukkola). Během při­je­tí na kli­ni­ku se před­sta­vu­je ne svým jmé­nem, ale jako „Princezna“, člen­ka ang­lic­ké krá­lov­ské rodi­ny. Tím odstar­tu­je dlou­hou bitvu mezi sebou a per­so­ná­lem kli­ni­ky o své iden­ti­tě a prá­vu si určit svou vlast­ní osob­nost. Podle společ­nos­ti, a hlav­ně léka­řů, je totiž nemoc­ná, její dia­gnó­za je manic­ká depre­se se sympto­my schi­zofre­nie. Stejně jako ostat­ní paci­en­ti musí pod­stou­pit růz­né léčeb­né postu­py. Zůstává na kli­ni­ce a jako „Princezna“ začne pomá­hat ostat­ním paci­en­tům a dal­ším lidem ve svém oko­lí. Z kli­ni­ky se stá­vá její domov, „let­ní palác“. Jako čle­ny své­ho dvo­ra má prv­ní dámu Christinu von Heyroth (Krista Kosonen) a spolu­pa­ci­en­ty Saastamoinena (Peter Franzén) a Deana Kuronena (Pirkka-Pekka Petelius). Princezna se sna­ží konat dob­ro a šířit pozi­tiv­ní ener­gii na ostat­ní paci­en­ty i per­so­nál kli­ni­ky.

Snímek Princezna byl nato­čen pod­le sku­teč­ných udá­los­tí. Anna Lappalainenová sku­teč­ně žila a přes 50 let své­ho živo­ta strá­vi­la v Psychiatrické nemoc­ni­ci v Kellokoski. Byla před­mě­tem dlou­hé řady léčeb­ných postu­pů, ať již star­ších metod, nebo nověj­ších, kte­ré se zača­ly apli­ko­vat ke kon­ci 40. let (např. elek­tro­šo­ky, iso­la­ce, apod.). Na kli­ni­ce strá­vi­la prin­cez­na dlou­há léta, ale v závě­ru živo­ta byla pře­ve­ze­na do nemoc­ni­ce Nikkilӓ, kde také zemře­la. Je to údaj­ně také jedi­ný psy­chi­at­ric­ký paci­ent na svě­tě, na jehož počest pak byla odha­le­na socha (na pozem­ku Nemocnice v Kellokoski).

Film Princezna je fil­mař­ským debu­tem fin­ské­ho reži­sé­ra Arta Halonena, kte­rý je znám spíše jako doku­men­ta­ris­ta (Shadow of the Holy Book, Pavlov’s Dogs and The Stars’ Caravan). V roce 2005 zís­kal cenu Finland Prize, obdr­žel i huma­ni­tár­ní oce­ně­ní Evropské unie v roce 1998. Režiséra zau­jal scé­nář Paava Westerberga z pro­stře­dí psy­chi­at­ric­ké kli­ni­ky. Ve fil­mu se sna­žil zachy­tit atmo­sfé­ru lékař­ské­ho zaří­ze­ní a léčeb­né meto­dy z pře­lo­mu 40. - 50. let minu­lé­ho sto­le­tí, z dneš­ní­ho pohle­du vel­mi drs­né a nehu­mán­ní. Velké štěs­tí měl při výbě­ru před­sta­vi­tel­ky „Princezny“ (Katja Kukkola).

Ve fil­mu se dále obje­vu­je fin­ská herec­ká sme­tán­ka, mezi nimi upou­tá Krista Kosonen (Věčný bojov­ník, Rok vlka), kte­rá vytvá­ří s Katjou Kukkolou zají­ma­vou dvo­ji­ci. Své posta­vy ztvár­ni­ly oprav­du věro­hod­ně a postup­ně zís­ká­va­jí sym­pa­tie ostat­ních postav i divá­ků. Doktora Grotenfelta zahrál Samuli Edelmann (Cesta na sever, Mission:Impossible-Ghost Protocol), jehož posta­va léka­ře pro­jde během půso­be­ní na kli­ni­ce vývo­jem. Od zaní­ce­né­ho léka­ře pro moder­ní léčeb­né meto­dy až po léka­ře, kte­rý je k paci­en­tům lid­štěj­ší a cit­li­věj­ší. Dobře mu sekun­du­je Paavo Westerberga (Zamrzlá země, Mrazivé měs­to) v roli dok­to­ra Lonky, jenž je od počát­ku vní­ma­věj­ší k osob­nos­tem paci­en­tů.

Snímek Princezna pak byl na mezi­ná­rod­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Montrealu nomi­no­ván na cenu Zlatý Zenith. Některé scé­ny ve fil­mu mohou půso­bit na divá­ka depre­siv­ně, ale to je dáno pro­stře­dím kli­ni­ky a dobou. V koneč­ném důsled­ku pak ale film dává šan­ci všem lidem, kte­ří jsou něja­kým způ­so­bem odliš­ní a nechtě­jí či nemo­hou se při­způ­so­bit „nor­mál­ní“ společ­nos­ti.

---