Richard Dawkins - Sobecký gen

Jsou kni­hy, kte­ré pojed­ná­va­jí čis­tě obo­ro­vě o kon­krét­ní zále­ži­tos­ti a jsou zací­le­ny výhrad­ně na laickou/odbornou veřej­nost. Pak jsou také kni­hy jako je „Sobecký gen“, kte­rý se sna­ží při­stát v kni­hov­nič­ce odbor­ní­ka i lai­ka. Já pat­řím do té dru­hé sku­pi­ny. Biologie nikdy neby­la mé hob­by.

Sobecký gen ale lze číst i jinak, než jen jako bio­lo­gic­kou teo­rii evo­lu­ce vyprá­vě­nou skr­ze poza­dí moti­va­ce sobec­kos­ti našich genů. Zároveň se totiž jed­ná o pozo­ru­hod­nou kni­hu ohled­ně mno­ha jiných (spo­le­čen­sko­věd­ních) obo­rů.

Autor se sou­stře­dí na vysvět­le­ní mno­ha jevů z pohle­du sobec­kých genů, tedy niko­liv na zákla­dě teo­rie sku­pi­no­vé­ho výbě­ru. Tyto geny jsou „sobec­ké“, neboť spo­lu sou­tě­ží o své mís­to na slun­ci už od doby své­ho živo­ta v „pra­po­lév­ce“. To, že jsou sobec­ké, ale nevy­lu­ču­je jejich mož­nou spo­lu­prá­ci.
Z toho­to hle­dis­ka jsou pak všech­ny orga­nismy jen „vehik­ly“, jež byly „zkon­stru­o­vá­ny“ pro­to, aby slou­ži­ly genům.
Teorie sobec­ké­ho genu nám může dát odpo­vě­di na otáz­ky, kde jiné teo­rie mají pod­stat­né trh­li­ny, jed­ná se napří­klad o rodi­čov­ské inves­ti­ce do potom­ka, původ altru­is­mu, proč prak­ti­ku­je­me sex tak, jak to dělá­me, apod.
Dawkins při­chá­zí také se zají­ma­vým ter­mí­nem „mem“, kte­rý je genům v mno­hém podob­ný, jed­ná se o jed­not­ku kul­tur­ní­ho pří­no­su, kte­rá se dosta­la i do ofi­ci­ál­ních jazy­ko­vých slov­ní­ků.

Kniha je to dosta­teč­ně zná­má, tak­že jaká­ko­liv dal­ší spe­ci­fi­ka­ce by byla jen oním pověst­ným noše­ním dří­ví do lesa.

---