RoboCop: Ikonický Sci-Fi film 80. let, který překonal čas

Photo © Orion Pictures Corporation

Hodnocení článku

(3 hla­sů, prů­měr: 3,67 z 5)

Loading...

RoboCop je ame­ric­ký akč­ní sci-fi film z roku 1987, kte­rý reží­ro­val Paul Verhoeven a scé­nář napsa­li Edward Neumeier a Michael Miner. Ve fil­mu hra­jí Peter Weller, Nancy Allen, Daniel O’Herlihy, Ronny Cox, Kurtwood Smith a Miguel Ferrer. Děj fil­mu RoboCop se ode­hrá­vá ve zlo­či­nem zmí­ta­ném Detroitu v blíz­ké budouc­nos­ti a jeho hlav­ním hrdi­nou je poli­cis­ta Alex Murphy (Weller), kte­rý je zavraž­děn gan­gem zlo­čin­ců a oži­ven mega­kor­po­ra­cí Omni Consumer Products jako kyborg stráž­ce záko­na RoboCop. RoboCop, kte­rý si není vědom své­ho před­cho­zí­ho živo­ta, vede kam­paň pro­ti zlo­či­nu a záro­veň se vyrov­ná­vá s pře­tr­vá­va­jí­cí­mi frag­men­ty své­ho lid­ství.

Film vymys­lel Neumeier při prá­ci na natá­če­ní fil­mu Blade Runner (1982) a nápad roz­ví­jel spo­leč­ně s Minerem. Jejich scé­nář kou­pil počát­kem roku 1985 pro­du­cent Jon Davison jmé­nem spo­leč­nos­ti Orion Pictures. Najít reži­sé­ra se uká­za­lo jako obtíž­né; Verhoeven scé­nář dva­krát odmí­tl, pro­to­že nero­zu­měl jeho sati­ric­ké­mu obsa­hu, dokud ho o jeho hod­no­tě nepře­svěd­či­la jeho žena. Natáčení pro­bí­ha­lo od srp­na do říj­na 1986, pře­váž­ně v texaském Dallasu. Rob Bottin vedl tým spe­ci­ál­ních efek­tů, kte­rý vytvo­řil prak­tic­ké efek­ty, bru­tál­ní gore a kos­tým RoboCopa.

Verhoeven kla­dl v celém fil­mu důraz na nási­lí, kte­ré bylo nato­lik obskur­ní, až se sta­lo komic­kým. Cenzurní komi­se se však domní­va­ly, že je to pří­liš extrém­ní, a něko­lik scén bylo zkrá­ce­no nebo upra­ve­no, aby zís­ka­ly při­ja­tel­ný rating pro kina. RoboCop byl po svém uve­de­ní v čer­ven­ci 1987 finanč­ně úspěš­ný a vydě­lal 53,4 mili­o­nu dola­rů. Recenzenti jej chvá­li­li jako chyt­rý akč­ní film s hlub­ší­mi filo­zo­fic­ký­mi myš­len­ka­mi a sati­rou, ale byli roz­po­ru­pl­ní ohled­ně jeho extrém­ní­ho nási­lí. Film byl nomi­no­ván na něko­lik cen, zís­kal Oscara a řadu cen Saturn Awards.

RoboCop byl po svém uve­de­ní do kin kri­ti­kou pře­hod­no­cen a byl ozna­čen za jeden z nej­lep­ších fil­mů 80. let a za jeden z nej­lep­ších sci-fi a akč­ních fil­mů vůbec. Film byl oce­ňo­ván za zob­ra­ze­ní robo­ta zasa­že­né­ho ztrá­tou lid­skosti, v kon­tras­tu se sto­ic­ký­mi a bez­cit­ný­mi robo­tic­ký­mi posta­va­mi té doby. RoboCop je i nadá­le ana­ly­zo­ván pro svá téma­ta, jako je pova­ha lid­skosti, osob­ní iden­ti­ta, kor­po­rát­ní cham­ti­vost a korup­ce, a je vní­mán jako výt­ka dobo­vé rea­ga­no­mic­ké poli­ti­ky. Díky jeho úspě­chu vznik­la fran­ší­za: pokra­čo­vá­ní RoboCop 2 (1990) a RoboCop 3 (1993), dět­ské ani­mo­va­né seri­á­ly, hra­né tele­viz­ní pořa­dy, video­hry, komiksy, hrač­ky, oble­če­ní a dal­ší zbo­ží. V roce 2014 byl uve­den rema­ke.

Zápletka

V dysto­pii blíz­ké budouc­nos­ti je Detroit na pokra­ji soci­ál­ní­ho a finanč­ní­ho kolap­su. Město zahl­ce­né kri­mi­na­li­tou a ubý­va­jí­cí­mi zdro­ji udě­lí mega­kor­po­ra­ci Omni Consumer Products (OCP) kon­t­ro­lu nad det­ro­it­ským poli­cej­ním oddě­le­ním. Vrchní pre­zi­dent OCP Dick Jones před­vá­dí ED-209, dro­id­ní stráž­ce záko­na, kte­rý má nahra­dit poli­cii. ED-209 se porou­chá a bru­tál­ně zabi­je vedou­cí­ho pra­cov­ní­ka, což umož­ní ambi­ci­óz­ní­mu mlad­ší­mu vedou­cí­mu pra­cov­ní­ko­vi Bobu Mortonovi před­sta­vit před­se­do­vi OCP („Starému muži“) svůj vlast­ní pro­jekt: RoboCop.

Mezitím je poli­cis­ta Alex Murphy pře­ve­len do okrsku Metro West. Murphy a jeho nová part­ner­ka Anne Lewisová pro­ná­sle­du­jí zná­mé­ho zlo­čin­ce Clarence Boddickera a jeho gang: Emil Antonowsky, Leon Nash, Joe Cox a Steve Minh. Gang Murphyho pře­pad­ne a mučí, dokud ho Boddicker smr­tel­ně neza­stře­lí. Morton nechá Murphyho mrt­vo­lu pře­mě­nit na RoboCopa, těž­ce obr­ně­né­ho kybor­ga, kte­rý si nepa­ma­tu­je svůj před­cho­zí život. RoboCop je napro­gra­mo­ván se tře­mi hlav­ní­mi poky­ny: slou­žit důvě­ře veřej­nos­ti, chrá­nit nevin­né a dodr­žo­vat zákon. Čtvrtá hlav­ní směr­ni­ce, Směrnice 4, je taj­ná.

RoboCop, kte­rý je pře­řa­zen do západ­ní­ho met­ra, je médii osla­vo­ván za své bru­tál­ně účin­né taže­ní pro­ti zlo­či­nu. Lewis má pode­zře­ní, že je to Murphy, pro­to­že pozná jeho jedi­neč­ný způ­sob, jakým drží zbraň v pouz­dře (trik, kte­rý se Murphy nau­čil, aby udě­lal dojem na své­ho syna). Poté, co během údrž­by zaži­je noč­ní můru o Murphyho smr­ti, se RoboCop setká s Lewisem, kte­rý ho oslo­ví Murphy. Při obchůz­ce RoboCop zatkne Emila, kte­rý pozná Murphyho maný­ry; tím se RoboCopovi ješ­tě více vyba­ví. RoboCop pak pomo­cí poli­cej­ní data­bá­ze iden­ti­fi­ku­je Emilovy spo­leč­ní­ky a pro­hléd­ne si Murphyho poli­cej­ní zázna­my. Další vzpo­mín­ky se mu vyba­ví při pro­hlíd­ce Murphyho býva­lé­ho domu, kam se po jeho smr­ti odstě­ho­va­la jeho žena a syn. Na jiném mís­tě Jones při­mě­je Boddickera, aby zavraž­dil Mortona jako pomstu za Mortonův pokus uzur­po­vat jeho pozi­ci v OCP. RoboCop vypá­t­rá Boddickerův gang a po pře­střel­ce Boddickera bru­tál­ně vyslý­chá, dokud se nepři­zná, že pra­cu­je pro Jonese; nemů­že ho však zabít, pro­to­že by tím poru­šil své hlav­ní směr­ni­ce. RoboCop se poku­sí zatknout Jonese ve věži OCP, ale akti­vu­je se směr­ni­ce 4: bez­peč­nost­ní opat­ře­ní, kte­ré RoboCopa zne­škod­ní, když zasáh­ne pro­ti vedou­cí­mu pra­cov­ní­ko­vi OCP. Jones při­zná svou vinu na Mortonově smr­ti a vypus­tí ED-209, aby RoboCopa zni­čil. Přestože se mu poda­ří unik­nout, RoboCop je na pří­kaz OCP napa­den poli­cej­ní­mi jed­not­ka­mi a je váž­ně poško­zen. Zachrání ho Lewis, kte­rý ho při­ve­de do opuš­tě­né oce­lár­ny, aby se opra­vil.

Policejní sbor, rozzlo­be­ný nedo­sta­teč­ným finan­co­vá­ním OCP a nedo­stat­kem per­so­ná­lu, vstou­pí do stáv­ky; Detroit upa­dá do cha­o­su, když po celém měs­tě pro­puk­nou nepo­ko­je. Jones osvo­bo­dí Boddickera a jeho zbý­va­jí­cí gang a vyzbro­jí je výkon­ný­mi zbra­ně­mi, aby RoboCopa zni­či­li. Boddickerovi muži jsou v oce­lár­ně rych­le zlik­vi­do­vá­ni, ale Lewis je těž­ce zra­něn; RoboCop, uvěz­ně­ný pod oce­lo­vý­mi nos­ní­ky, Boddickera zabi­je bod­nu­tím do krku.

RoboCop kon­fron­tu­je Jonese ve věži OCP během zase­dá­ní správ­ní rady a odha­lí prav­du o Mortonově vraž­dě. Jones vez­me Starého muže jako rukojmí a je vyho­zen z OCP; tím se ruší plat­nost Směrnice 4 a RoboCop ho může zastře­lit, což způ­so­bí, že Jones pro­pad­ne oknem a zemře. Stařec pochvá­lí RoboCopovu střel­bu a zeptá se ho na jmé­no; ten odpo­ví: „Murphy“.

Obsazení

- Peter Weller jako Alex Murphy / RoboCop: Detroitský poli­cis­ta zavraž­dě­ný při výko­nu služ­by a oži­ve­ný jako kyborg

- Nancy Allen jako Anne Lewisová: Drsná a loa­jál­ní poli­cist­ka

- Daniel O’Herlihy jako „Starý muž“: šéf OCP

- Ronny Cox jako Dick Jones: Vrchní pre­zi­dent OCP

- Kurtwood Smith jako Clarence Boddicker: Zločinecký boss spol­če­ný s Dickem Jonesem

- Miguel Ferrer jako Bob Morton: Ambiciózní mlad­ší mana­žer OCP zod­po­věd­ný za pro­jekt „RoboCop“

Kromě hlav­ní­ho herec­ké­ho obsa­ze­ní se ve fil­mu RoboCop obje­ví Paul McCrane jako Emil Antonowsky, Ray Wise jako Leon Nash, Jesse D. Goins jako Joe Cox a Calvin Jung jako Steve Minh, čle­no­vé Boddickerova gan­gu. Dále hra­jí Robert DoQui jako ser­žant Warren Reed, Michael Gregory jako poru­čík Hedgecock, Felton Perry jako zaměst­na­nec OCP Donald Johnson, Kevin Page jako niž­ší výkon­ný pra­cov­ník OCP pan Kinney (kte­rý je zastře­len ED-209) a Lee de Broux jako maji­tel skla­du koka­i­nu Sal.

Mario Machado a Leeza Gibbons hra­jí mode­rá­to­ry zpráv Caseyho Wonga, respek­ti­ve Jesse Perkinse, a mode­rá­to­ra tele­viz­ní show Bixbyho Snydera hra­je S. D. Nemeth. Angie Bollingová a Jason Levine se obje­ví jako Murphyho man­žel­ka a syn. Režisér RoboCopa Paul Verhoeven se obje­ví v epi­zod­ní roli tan­čí­cí­ho návštěv­ní­ka noč­ní­ho klu­bu, pro­du­cent Jon Davison namlu­ví hlas ED-209 a reži­sér John Landis se obje­ví ve fil­mo­vé rekla­mě. Smithova part­ner­ka Joan Pirkle se obje­ví jako sekre­tář­ka Dicka Jonese.

Produkce

Koncepce a scénář

RoboCop byl kon­ci­po­ván na počát­ku 80. let 20. sto­le­tí mlad­ším vedou­cím pří­bě­hu a začí­na­jí­cím sce­náris­tou spo­leč­nos­ti Universal Pictures Edwardem Neumeierem. Neumeier, fanou­šek vědec­ko­fan­tas­tic­kých fil­mů s robo­tic­kou tema­ti­kou, Hvězdných válek a akč­ních fil­mů, se při zkou­má­ní vyspě­lých komik­sů pro pří­pad­nou adap­ta­ci začal zají­mat o ně. V roce 1982 se na pozem­ku spo­leč­nos­ti Warner Bros. za Neumeierovou kan­ce­lá­ří natá­čel vědec­ko­fan­tas­tic­ký film Blade Runner a on se neo­fi­ci­ál­ně při­po­jil k pro­duk­ci, aby se nau­čil něco o fil­mo­vé tvor­bě. Práce tam mu vnuk­la myš­len­ku na RoboCopa: „Měl jsem vizi vzdá­le­né­ho svě­ta typu Blade Runner, kde byl plně mecha­nic­ký poli­cis­ta, kte­rý dospěl ke smys­lu pro sku­teč­nou lid­skou inte­li­gen­ci“. Několik násle­du­jí­cích nocí strá­vil psa­ním čty­ři­ce­tistrán­ko­vé­ho náčr­tu.

Při zkou­má­ní nabí­dek pří­bě­hů pro Universal nara­zil Neumeier na stu­dent­ské video začí­na­jí­cí­ho reži­sé­ra Michaela Minera. Dvojice se setka­la a dis­ku­to­va­la o svých podob­ných kon­cep­tech: Neumeierův RoboCop a Minerův rocko­vý video­klip s robo­tic­kou téma­ti­kou. V roz­ho­vo­ru z roku 2014 Miner uve­dl, že měl také nápad nazva­ný SuperCop. Vytvořili pra­cov­ní part­ner­ství a zhru­ba dva měsí­ce dis­ku­to­va­li o nápa­du a dva až tři měsí­ce spo­leč­ně psa­li po nocích a o víken­dech, kro­mě svých běž­ných zaměst­ná­ní. Jejich spo­lu­prá­ce byla zpo­čát­ku obtíž­ná, pro­to­že se navzá­jem dob­ře nezna­li a muse­li se nau­čit, jak se navzá­jem kon­struk­tiv­ně kri­ti­zo­vat.

Neumeiera ovliv­nil k brz­ké­mu zabi­tí hlav­ní posta­vy psy­cho­lo­gic­ký horor Psycho (1960), jehož hlav­ní hrdi­na byl zabit hned na začát­ku fil­mu. Inspirován komiksy a svý­mi zku­še­nost­mi s firem­ní kul­tu­rou chtěl Neumeier sati­ri­zo­vat obchod­ní kul­tu­ru 80. let. Všiml si ros­tou­cí agre­si­vi­ty ame­ric­kých finanč­ních slu­žeb v reak­ci na ros­tou­cí vliv Japonska a popu­la­ri­ty Knihy pěti prs­te­nů, kni­hy ze 17. sto­le­tí o tom, jak efek­tiv­ně­ji zabí­jet, na Wall Street. Neumeier se také domní­val, že za úpa­dek det­ro­it­ské­ho auto­mo­bi­lo­vé­ho prů­mys­lu může ros­tou­cí byro­kra­cie. Porucha ED-209 v zase­da­cí míst­nos­ti OCP vychá­ze­la z Neumeierových kan­ce­lář­ských snů o robo­to­vi, kte­rý vtrh­ne na jed­ná­ní a všech­ny zabi­je. Miner film popsal jako „komic­kou úle­vu pro cynic­kou dobu“ v době pre­zi­dent­ství Ronalda Reagana, kdy eko­nom „Milton Friedman a Chicago Boys ple­ni­li svět, což jim umož­nil Reagan a Ústřední zpra­vo­daj­ská služ­ba. Takže když máte poli­caj­ta, kte­rý pra­cu­je pro kor­po­ra­ci, jež trvá na tom, že „pat­ří­te mně“, a on přes­to udě­lá správ­nou věc - to je jádro fil­mu.“ Neumeier a Miner vymys­le­li vni­t­ro­vesmír­né zpra­vo­daj­ské a reklam­ní „medi­ál­ní pře­stáv­ky“, kte­ré se obje­vu­jí v celém RoboCopovi, a do pro­sin­ce 1984 byl dokon­čen spe­ci­ál­ní scé­nář.

Vývoj

První návrh scé­ná­ře s názvem RoboCop: Budoucnost vymá­há­ní prá­va byl pře­dán přá­te­lům a spo­lu­pra­cov­ní­kům z bran­že na začát­ku roku 1985. O měsíc poz­dě­ji měli Neumeier a Miner dvě nabíd­ky: jed­nu od Atlantic Releasing a dru­hou od reži­sé­ra Jonathana Kaplana a pro­du­cen­ta Jona Davisona z Orion Pictures. Zkušený pro­du­cent explo­a­tač­ních a béč­ko­vých fil­mů, jako byla paro­die Airplane! (1980), Davison řekl, že ho zau­ja­la sati­ra scé­ná­ře. Promítl Neumeierovi a Minerovi fil­my - včet­ně Madigana (1968), Drsného Harryho (1971) a Šíleného Maxe 2 (1981) - aby demon­stro­val, jaký tón chtěl. Poté, co Orion dal pro­jek­tu zele­nou, zača­li Neumeier a Miner pra­co­vat na dru­hé ver­zi.

Davison film pro­du­ko­val se svou spo­leč­nos­tí Tobor Pictures. Neumeier a Miner dosta­li něko­lik tisíc dola­rů za prá­va na scé­nář a 25 000 dola­rů mezi sebou za pře­pis. Po uve­de­ní fil­mu do kin měli nárok na osm pro­cent ze zis­ku pro­du­cen­ta. Davisonovy kon­tak­ty s lout­ká­ři, ani­má­to­ry a tvůr­ci prak­tic­kých efek­tů byly pro Verhoevena, kte­rý s nimi neměl žád­né před­cho­zí zku­še­nos­ti, zásad­ní. Producenti dis­ku­to­va­li o změ­ně pro­stře­dí Detroitu, ale Neumeier trval na jeho důle­ži­tos­ti kvů­li upa­da­jí­cí­mu auto­mo­bi­lo­vé­mu prů­mys­lu. Spojení mezi Clarencem Boddickerem a Dickem Jonesem bylo při­dá­no na Orionův návrh.

Kaplan ode­šel reží­ro­vat Projekt X (1987) a hle­dá­ní jeho náhra­dy trva­lo šest měsí­ců; mno­ho zájem­ců odmít­lo kvů­li názvu fil­mu. Projekt byl nabíd­nut Davidu Cronenbergovi, Alexi Coxovi a Monte Hellmanovi; Hellman se při­po­jil jako reži­sér dru­hé­ho štá­bu. Miner požá­dal o režii, ale Orion odmí­tl svě­řit pro­jekt za sedm mili­o­nů dola­rů neo­vě­ře­né­mu reži­sé­ro­vi. Odmítl pozi­ci reži­sé­ra dru­hé­ho štá­bu, aby mohl reží­ro­vat Smrtonosnou zbraň (Deadly Weapon, 1989); výkon­ná ředi­tel­ka Orionu Barbara Boyleová navrh­la za reži­sé­ra Paula Verhoevena, kte­rý byl chvá­len za svou prá­ci na Oranžském vojá­ko­vi (Soldier of Orange, 1977) a svém prv­ním ang­lic­ky mlu­ve­ném fil­mu Krev z masa (Flesh Blood, 1985). Verhoeven se podí­val na prv­ní strán­ku a odmí­tl scé­nář jako pří­šer­ný, čímž pro­jekt zasta­vil. Boyle poslal Verhoevenovi dal­ší kopii a navr­hl mu, aby věno­val pozor­nost pod­tex­tu. Verhoeven byl stá­le bez zájmu, dokud si ho nepře­čet­la jeho žena Martine a nepo­vzbu­di­la ho, aby mu dal šan­ci, a řek­la, že mu unik­la „duše“ pří­bě­hu o někom, kdo ztra­til svou identi­tu. Verhoeven, kte­rý neo­vlá­dá ang­lič­ti­nu, řekl, že mu sati­ra nedá­va­la smy­sl; scé­na, kte­rá ho zau­ja­la, byl návrat RoboCopa do Murphyho opuš­tě­né­ho domu a pro­ží­vá­ní vzpo­mí­nek na jeho dří­věj­ší život.

Davison, Neumeier a Verhoeven dis­ku­to­va­li o pro­jek­tu v síd­le Culver Studios. Verhoeven jej chtěl reží­ro­vat jako váž­ný film; Neumeier mu dal k dis­po­zi­ci komiksy, aby mu vysvět­lil, jaký tón chtě­jí, včet­ně 2000 AD s posta­vou soud­ce Dredda. Neumeier a Miner napsa­li na zákla­dě Verhoevenových poža­dav­ků tře­tí ver­zi, na kte­ré pra­co­va­li přes zra­ně­ní a dlou­hé noci; 92stránková revi­ze obsa­ho­va­la pod­zá­plet­ku o milost­ném pomě­ru mezi Murphym a Lewisem. Po jejím pře­čte­ní Verhoeven uznal, že se mýlil, a vrá­til se k dru­hé před­lo­ze a hle­dal komik­so­vý tón.

Obsazení

Šest až osm měsí­ců se hle­dal herec pro roli Alexe Murphyho / RoboCopa. V úva­hu při­chá­ze­li Arnold Schwarzenegger, Michael Ironside, Rutger Hauer, Tom Berenger, Armand Assante, Keith Carradine a James Remar. Společnost Orion upřed­nost­ni­la Schwarzeneggera, hvězdu své­ho nedáv­né­ho úspě­chu Terminátora (1984), ale on i ostat­ní her­ci byli pova­žo­vá­ni za pří­liš fyzic­ky impo­zant­ní, aby byli v kos­tý­mu RoboCopa uvě­ři­tel­ní; mělo se za to, že Schwarzenegger by vypa­dal jako Michelin Man nebo Pillsbury Doughboy. Ostatní se zdrá­ha­li, pro­to­že jejich obli­čej by byl z vel­ké čás­ti skry­tý pod hel­mou. Davison uve­dl, že Weller byl jedi­ný, kdo chtěl ve fil­mu hrát. V jeho pro­spěch hovo­řil níz­ký plat, kte­rý pobí­ral, dob­rá kon­t­ro­la těla z tré­nin­ku bojo­vých umě­ní a mara­ton­ské­ho běhá­ní a jeho fanouš­kov­ská základ­na ve sci-fi žán­ru po výko­nu ve fil­mu Dobrodružství Buckaroo Banzaie napříč osmou dimen­zí (1984). Verhoeven řekl, že ho najal, pro­to­že „měl vel­mi dobrou bra­du“. Weller strá­vil něko­lik měsí­ců pra­cí s mimem Moni Yakim, s nímž vyví­jel ply­nu­lý pohy­bo­vý styl se str­nu­lým zakon­če­ním, při­čemž měl na sobě dres ame­ric­ké­ho fot­ba­lu, aby se při­blí­žil hoto­vé­mu kos­tý­mu. Weller uve­dl, že prá­ce s Verhoevenem byla jeho hlav­ním důvo­dem, proč se roz­ho­dl pro tuto roli a ne pro účin­ko­vá­ní ve fil­mu King Kong žije (1986).

Stephanie Zimbalist byla obsa­ze­na do role Murphyho part­ner­ky Anne Lewis, ale odstou­pi­la od ní kvů­li smluv­ním závaz­kům k fil­mu Remington Steele (kte­rý byl v roce 1986 zru­šen, ale díky své popu­la­ri­tě byl obno­ven). Její náhra­da, Nancy Allenová, pova­žo­va­la název fil­mu za pří­šer­ný, ale scé­nář pova­žo­va­la za pou­ta­vý. Allenová byla zná­má svý­mi dlou­hý­mi blond vla­sy, ale Verhoeven je chtěl ostří­hat nakrát­ko, aby posta­va neby­la sexu­a­li­zo­va­ná. Její vla­sy byly osm­krát ostří­há­ny, než bylo dosa­že­no poža­do­va­né­ho vzhle­du. Allenová kvů­li roli absol­vo­va­la poli­cej­ní výcvik a požá­da­la o radu své­ho otce, poli­cej­ní­ho poru­čí­ka. Verhoeven ji nabá­dal, aby se cho­va­la muž­ně a při­bra­la na váze, čehož dosáh­la tím, že pře­sta­la kou­řit.

Kurtwood Smith se zúčast­nil kon­kur­zu na roli Boddickera a Jonese. Byl zná­mý hlav­ně z tele­viz­ní tvor­by, ve fil­mu neměl úspěch a RoboCopa viděl jako béč­ko­vý film s poten­ci­á­lem. Jeho posta­va měla pod­le scé­ná­ře nosit brý­le, aby vypa­da­la jako člen nacis­tic­ké stra­ny Heinrich Himmler. Smith si toho nebyl vědom a vyklá­dal si to tak, že posta­va má inte­li­gent­ní a mili­ta­ris­tic­kou zástěr­ku, kte­rá má zakrýt, že je „vysmá­tý, škle­bí­cí se dro­go­vý král“. Ironside dostal nabíd­ku na roli, ale po prá­ci na fil­mu Krajní před­su­dek (1987) se nechtěl podí­let na dal­ším fil­mu plném spe­ci­ál­ních efek­tů ani hrát „psy­cho­pa­ta“. O roli se uchá­zel také Robert Picardo.

Ronny Cox měl ste­re­o­typ­ní před­sta­vu, že hra­je obec­ně milé posta­vy, a řekl, že to v něm zane­cha­lo dojem, že nemů­že hrát muž­něj­ší role. Z toho­to důvo­du ho Verhoeven obsa­dil do role padou­cha Dicka Jonese. Cox pro­hlá­sil, že hrát padou­cha je „asi tak mili­ard­krát zábav­něj­ší než hrát kla­ďa­se“. Jones pod­le něj nemá žád­ný sou­cit a je to „zlý haj*l“. Miguel Ferrer si nebyl jis­tý, zda bude film úspěš­ný, ale zou­fa­le hle­dal prá­ci a při­jal by jakou­ko­li nabíd­ku. Film Stařec byl nato­čen na moti­vy fil­mu spo­leč­nos­ti MCA Inc. CEO Lew Wasserman, kte­ré­ho Neumeier pova­žo­val za moc­nou a zastra­šu­jí­cí oso­bu. Televizní mode­rá­tor Bixby Snyder byl napsán jako ame­ri­ka­ni­zo­va­ná, extrém­něj­ší ver­ze brit­ské­ho komi­ka Bennyho Hilla. Rozhlasové osob­nos­ti Howardu Sternovi byla nabíd­nu­ta blí­že nespe­ci­fi­ko­va­ná role, ale odmí­tl ji, pro­to­že se mu nápad zdál hloupý (ačko­li poz­dě­ji hoto­vý film pochvá­lil).

Natáčení

Hlavní natá­če­ní zača­lo 6. srp­na 1986 s roz­poč­tem 11 mili­o­nů dola­rů. Kameramanem byl Jost Vacano, kte­rý s Verhoevenem spo­lu­pra­co­val na fil­mu Oranžský voják. Verhoeven chtěl scé­no­gra­fa Blade Runnera Lawrence G. Paulla, ale Davison řekl, že si může dovo­lit buď skvě­lé­ho scé­no­gra­fa, nebo skvě­lé kos­týmy RoboCopa - ne obo­jí. Byl najat William Sandell. Monte Hellman reží­ro­val něko­lik akč­ních scén.

RoboCop se natá­čel pře­váž­ně v Dallasu, dal­ší natá­če­ní pro­bí­ha­lo v Las Colinas a Pittsburghu. Verhoeven chtěl mís­to natá­če­ní, kte­ré nazna­čo­va­lo blíz­kou budouc­nost. Detroit byl zavr­žen, pro­to­že měl mno­ho níz­kých budov, mno­ho pane­lá­ků a budov ve vik­to­ri­án­ském sty­lu. Neumeier uve­dl, že je to také měs­to odbo­rů, což zdra­žu­je natá­če­ní v tom­to měs­tě. Detroit se na začát­ku fil­mu krát­ce obje­vil v noč­ních, záso­bo­va­cích letec­kých zábě­rech. Chicago bylo odmít­nu­to z este­tic­kých důvo­dů, New York kvů­li vyso­kým nákla­dům a Kalifornie pro­to, že se pod­le Davisona chtěl Orion od pro­jek­tu distan­co­vat. Dallas byl vybrán mís­to Houstonu, pro­to­že má moder­ní budo­vy a star­ší, méně udr­žo­va­né oblas­ti, kde by moh­ly být pou­ži­ty výbuš­ni­ny. Plán natá­če­ní v Dallasu byl devět týd­nů, ale brzy se uká­za­lo, že bude trvat déle. Na zákla­dě nato­če­né­ho mate­ri­á­lu schvá­li­la spo­leč­nost Orion pro­dlou­že­ní har­mo­no­gra­mu a navý­še­ní roz­počtu na 13,1 mili­o­nu dola­rů. Počasí během natá­če­ní kolí­sa­lo; v Dallasu bylo v létě čas­to 90 až 115 °F (32 až 46 °C) a v Pittsburghu bylo mra­zi­vé poča­sí.

Kostým RoboCopa byl dokon­čen až po něja­ké době natá­če­ní. To sice nemě­lo vliv na har­mo­no­gram natá­če­ní, ale Wellerovi to upře­lo oče­ká­va­ný měsíc na kos­tým­ní zkouš­ky. Weller byl z kos­tý­mu frustro­va­ný; byl pro něj pří­liš těž­ko­pád­ný, aby se v něm mohl pohy­bo­vat tak, jak to měl nacvi­če­né, a strá­vil hodi­ny sna­hou o při­způ­so­be­ní. Přes ten­ké hle­dí hel­my měl pro­blém vidět a v ruka­vi­cích komu­ni­ko­vat s před­mě­ty (nebo je ucho­pit). Weller se s Verhoevenem nepo­ho­dl a dostal padá­ka, při­čemž jako náhra­da byl zva­žo­ván Lance Henriksen; pro­to­že však byl kos­tým navr­žen pro Wellera, byl vyzván, aby napra­vil ško­dy. Mim Moni Yakim pomohl Wellerovi vyvi­nout poma­lej­ší, roz­váž­něj­ší způ­sob pohy­bu. Wellerovy zku­še­nos­ti v kos­tý­mu zhor­šo­va­lo tep­lé poča­sí, kvů­li němuž den­ně vypo­tí až 3 lib­ry (1,4 kg). Verhoeven začal uží­vat léky na před­pis, aby se vyrov­nal s nespa­vos­tí způ­so­be­nou stre­sem, a natá­čel scé­ny pod vli­vem.

Před natá­če­ním čas­to s her­ci při­pra­vo­val cho­re­o­gra­fie scén. Podporována byla také impro­vi­za­ce, pro­to­že Verhoeven věřil, že může při­nést zají­ma­vé výsled­ky. Smith impro­vi­zo­val někte­ré zvlášt­nos­ti své posta­vy, napří­klad při­le­pe­ní žvý­kač­ky na stůl sekre­tář­ky nebo pli­vá­ní krve na pult poli­cej­ní sta­ni­ce: „Co kdy­bych pli­vl krev na stůl?“ ... [Verhoeven] se usmál a udě­la­li jsme to.“ Neumeier byl na pla­ce po celou dobu natá­če­ní a pří­le­ži­tost­ně psal dal­ší scé­ny, včet­ně sil­vestrov­ské­ho večír­ku poté, co viděl něja­ké rekvi­zi­ty na pár­ty klo­bou­ky a repor­táž o chyb­ném odpá­le­ní plat­for­my Strategické obran­né ini­ci­a­ti­vy. Verhoeven pova­žo­val Neumeierovu pří­tom­nost za neo­ce­ni­tel­nou, pro­to­že spo­lu moh­li dis­ku­to­vat o tom, jak upra­vit scé­nář nebo mís­to natá­če­ní, aby scé­na fun­go­va­la.

Verhoeven si zís­kal pověst ver­bál­ní agre­si­vi­ty a nespo­le­čen­ské­ho cho­vá­ní na pla­ce; Smith však řekl, že na her­ce nikdy nekři­čel, ale byl pří­liš pohl­cen natá­če­ním, než aby byl spo­le­čen­ský. Cox a Allen se o Verhoevenovi vyja­d­řo­va­li vře­le. Čas mezi natá­če­ním trá­vil Weller s her­ci, kte­ří hrá­li jeho nepřá­te­le (včet­ně Smithe, Raye Wise a Calvina Junga), kte­ří udr­žo­va­li zdra­vý život­ní styl, jenž Wellera pod­po­ro­val v tré­nin­ku na newy­or­ský mara­ton.

Při natá­če­ní byla vyu­ži­ta řada loka­cí v Dallasu a oko­lí. Pro inte­ri­ér OCP byla pou­ži­ta kan­ce­lář v Renaissance Tower; exte­ri­é­rem spo­leč­nos­ti je dallaská rad­ni­ce, upra­ve­ná mat­ný­mi mal­ba­mi, aby vypa­da­la vyš­ší. Výtah OCP byl výtah na náměs­tí Plaza of the Americas. Exteriér det­ro­it­ské poli­cej­ní sta­ni­ce je Crozier Tech High School; její inte­ri­ér je hala Sons of Hermann a rad­ni­ce je budo­va dallaské­ho magis­trá­tu. Scény, v nichž Boddickerův gang vyha­zu­je do povět­ří výlo­hy obcho­dů, se natá­če­ly ve čtvr­ti Deep Ellum. Jeden výbuch byl vět­ší, než se před­po­klá­da­lo; je vidět, jak her­ci uhý­ba­jí z ces­ty, Smith si musel svlék­nout kabát, pro­to­že hořel, a zúčast­ně­ní her­ci dosta­li navíc 400 dola­rů jako kaska­dér­ský hono­rář. Čerpací sta­ni­ce Shell, kte­rá vybuch­la, se nachá­ze­la v umě­lec­ké čtvr­ti Arts District, kam míst­ní oby­va­te­lé, kte­ří o natá­če­ní nevě­dě­li, zavo­la­li hasi­če. Ve scé­ná­ři bylo napsá­no, že pla­me­ny upra­ví nápis na „peklo“; Davison to schvá­lil, ale ve fil­mu se to neob­je­ví. Miner to ozna­čil za nešťast­né opo­me­nu­tí.

Noční klub byl býva­lý Starck Club. Verhoeven byl nato­čen, jak před­vá­dí, jak mají klu­bis­té tan­čit, a zábě­ry pou­žil ve fil­mu. Mezi dal­ší dallaské loka­ce pat­ři­ly César Chávez Boulevard, Reunion Arena a par­ko­viš­tě Crescent. Závěrečná bitva mezi RoboCopem a Boddickerovým gan­gem se natá­če­la v oce­lár­ně v Monessenu u Pittsburghu. Natáčení skon­či­lo kon­cem říj­na 1986.

Postprodukce

Další navý­še­ní roz­počtu o 600 000 dola­rů schvá­li­la spo­leč­nost Orion na post­pro­duk­ci a hudeb­ní dopro­vod, čímž se roz­po­čet zvý­šil na 13,7 mili­o­nu dola­rů.

Střihačem fil­mu byl Frank J. Urioste. V této fázi bylo nato­če­no něko­lik pick-up zábě­rů, včet­ně Murphyho smr­ti, RoboCopa, kte­rý si sun­dá­vá hel­mu, a zábě­rů na pouz­dro na noze. Po scé­ně v zase­da­cí míst­nos­ti OCP, v níž si RoboCop říká Murphy, se v dal­ší scé­ně uká­za­lo, že Lewis žije v nemoc­ni­ci, a poté se uká­zal RoboCop na hlíd­ce. Domnívali se, že dru­há scé­na sni­žu­je tri­um­fál­ní pocit z prv­ní scé­ny, a pro­to byla odstra­ně­na. Verhoeven chtěl, aby medi­ál­ní pře­stáv­ky ve fil­mu náh­le pře­ru­ši­ly vyprá­vě­ní a zne­klid­ni­ly divá­ka. Byl ovliv­něn umě­ním Pieta Mondriana, v němž se obje­vo­va­ly ost­ré čer­né linie oddě­lu­jí­cí barev­né čtver­ce. Mnoho Media Breaků reží­ro­val Peter Conn, ale „TJ Lazer“ reží­ro­val Neumeier.

Násilný obsah RoboCopa ztí­žil zís­ká­ní ratingu R od Americké fil­mo­vé aso­ci­a­ce (MPAA), kte­rá film ome­zi­la na divá­ky star­ší 17 let, pokud nejsou v dopro­vo­du dospě­lé oso­by. Původně obdr­žel přís­něj­ší rating X, kte­rý ome­zo­val pří­stup k fil­mu na oso­by star­ší 17 let. Ačkoli někte­ré zprá­vy uvá­dě­jí, že rating R byl odmít­nut jede­náct­krát, Verhoeven uve­dl, že ve sku­teč­nos­ti jich bylo osm. MPAA vadi­lo něko­lik scén, včet­ně Murphyho smr­ti a střel­by ED-209 na mana­že­ra. Násilné scé­ny byly zkrá­ce­ny a byly při­dá­ny medi­ál­ní pře­stáv­ky, kte­ré měly odleh­čit atmo­sfé­ru; Verhoeven vzpo­mí­nal, že jeden recen­zent byl zma­ten jejich ruši­vým výsky­tem ve fil­mu a stě­žo­val si, že pro­mí­tač pou­žil špat­ný fil­mo­vý kotouč.

MPAA měla také námit­ky pro­ti scé­ně, v níž je zmu­to­va­ný Emil roz­klá­dán Boddickerovým autem, ale Verhoeven, Davison a Orion ji odmít­li odstra­nit, pro­to­že při zku­šeb­ních pro­jek­cích neu­stá­le vyvo­lá­va­la nej­vět­ší smích. Verhoeven pojal nási­lí jako komic­ké a surre­a­lis­tic­ké a věřil, že díky škr­tům se scé­ny zda­jí být více (ne méně) násil­né. Říkal, že jeho malé děti se smá­ly u sestři­hu s ozna­če­ním X a divá­ci se méně smá­li u ver­ze s ozna­če­ním R. Podle Verhoevena lidé „rádi vidí nási­lí a hroz­né věci“. Film má 103 minut.

Basil Poledouris slo­žil hud­bu k fil­mu poté, co s Verhoevenem spo­lu­pra­co­val na fil­mu Masitá krev. Hudba kom­bi­nu­je syn­te­zá­to­ry a orchest­rál­ní hud­bu a odrá­ží kybor­gskou pova­hu RoboCopa. Hudbu pro­ved­la lon­dýn­ská Sinfonia.

Speciální efekty a design

Speciální efekty

Na spe­ci­ál­ních efek­tech se pod vede­ním Roba Bottina podí­le­li Phil Tippett, Stephan Dupuis, Bart Mixon a Craig Davies. Efekty byly vel­mi bru­tál­ní, pro­to­že Verhoeven věřil, že to dělá scé­ny zábav­něj­ší­mi. Brutalitu Murphyho smr­ti při­rov­nal k ukři­žo­vá­ní Ježíše, což byl účin­ný způ­sob, jak vyvo­lat sym­pa­tie k posta­vě. Scéna se natá­če­la v opuš­tě­né mon­tov­ně auto­mo­bi­lů v Long Beach v Kalifornii na vyvý­še­ném pódiu, kte­ré umož­ňo­va­lo ope­rá­to­rům ovlá­dat efek­ty zespo­du. Aby bylo mož­né uká­zat, jak je Murphy roze­bí­rán střel­bou, byly pro­te­tic­ké ruce odli­ty z algi­ná­tu a napl­ně­ny hadič­ka­mi, kte­ré moh­ly čer­pat umě­lou krev a stla­če­ný vzduch. Wellerova levá ruka, při­pev­ně­ná k rame­ni suchým zipem a ovlá­da­ná tře­mi ope­rá­to­ry, byla navr­že­na tak, aby moh­la kon­t­ro­lo­va­tel­ně explo­do­vat a moh­la být snad­no slo­že­na zpět pro opa­ko­va­né zábě­ry. Pravá ruka byla od Wellerova těla odtr­že­na mono­fil­ním drá­tem. Detailní, klou­bo­vá repli­ka Wellerovy hor­ní čás­ti těla byla pou­ži­ta k zob­ra­ze­ní Boddickera stří­le­jí­cí­ho Murphyho do hla­vy. Z pěno­vé­ho late­xu, kte­rý byl vypá­len, aby byl gumo­vý a masi­tý, byla vytvo­ře­na for­ma Wellerova obli­če­je, kte­rá byla umís­tě­na na leb­ku ze skel­ných vlá­ken obsa­hu­jí­cí krva­vou skvr­nu a výbuš­nou nálož. Kloubová hla­va byla ovlá­dá­na čtyř­mi lout­ká­ři a měla detai­ly potu a krve. Motor ven­ti­lá­to­ru při­pev­ně­ný k tělu ho nutil vib­ro­vat, jako by se třá­sl stra­chy. Nálož v leb­ce byla drá­tem spo­je­na se spouš­tí Smithovy pis­to­le, aby se efekt syn­chro­ni­zo­val.

Emilova tají­cí muta­ce byla inspi­ro­vá­na vědec­ko­fan­tas­tic­kým fil­mem Neuvěřitelný tají­cí muž z roku 1977. Bottin navr­hl a zkon­stru­o­val Emilovu pro­té­zu, vytvo­řil pěno­vou late­xo­vou pokrýv­ku hla­vy a odpo­ví­da­jí­cí ruka­vi­ce, kte­ré vytvá­ře­ly dojem, že Emilova kůže taje „z kos­tí jako mar­shmallow omáč­ka“. Druhý kus, kte­rý zná­zor­ňo­val dal­ší degra­da­ci, byl apli­ko­ván na prv­ní. Dupuis nama­lo­val kaž­dý kus jinak, aby zdů­raz­nil Emilovu postu­pu­jí­cí degra­da­ci. Protézy byly nane­se­ny na klou­bo­vou figurí­nu, kte­rá zná­zor­ňo­va­la Emila sra­že­né­ho Boddickerovým autem. Hlava byla uvol­ně­na, aby moh­la odle­tět; náho­dou se sku­tá­le­la na kapo­tu auta. Efekt byl dopl­něn zka­pal­ně­ným Emilovým tělem (syro­vé kuře, polév­ka a omáč­ka), kte­ré se omý­va­lo přes čel­ní sklo. Stejná figurí­na zastu­pu­je RoboCopa, když ho roz­dr­tí oce­lo­vé nos­ní­ky (natře­né dře­vem). Verhoeven chtěl, aby RoboCop zabil Boddickera bod­nu­tím do oka, ale domní­val se, že úsi­lí o vytvo­ře­ní toho­to efek­tu by bylo zby­teč­né kvů­li oba­vám z cen­zu­ry.

Osudný pád Dicka Jonese zná­zor­ňu­je stop-motion lout­ka Coxe, kte­rou ani­mo­val Rocco Gioffre. Omezený čas na vývoj donu­til Gioffreho pou­žít mís­to kva­lit­něj­ší klou­bo­vé ver­ze lout­ku z pěno­vé gumy s hli­ní­ko­vou kostrou. Ta byla kom­po­no­vá­na na poza­dí mat­né mal­by uli­ce od Marka Sullivana. Vražda ředi­te­le OCP pana Kinneyho v ED-209 se natá­če­la tři dny. Pageovo tělo bylo pokry­to dvě­ma stov­ka­mi ske­čů, ale Verhoeven nebyl s výsled­kem spo­ko­jen a při­ve­dl ho o něko­lik měsí­ců poz­dě­ji zno­vu, aby ho nato­čil ve stu­di­o­vé rekon­struk­ci zase­da­cí míst­nos­ti. Page byl opět pokryt více než 200 skvos­ty a plas­to­vý­mi sáč­ky napl­ně­ný­mi špage­ta­mi a faleš­nou krví. Page popi­so­val inten­ziv­ní bolest, pro­to­že kaž­dá deto­na­ce squi­bů byla jako rána pěs­tí. Ve scé­ně s koka­i­no­vým skla­dem byl Boddickerův kaska­dér pro­ho­zen skle­ně­ný­mi tabu­le­mi opat­ře­ný­mi deto­nač­ní šňůrou, kte­rá se roz­tříš­ti­la mik­ro­sekun­du před dopa­dem. Želatinové kaps­le napl­ně­né pili­na­mi a jis­kři­vou smě­sí byly na RoboCopa vystře­le­ny ze vzdu­cho­vé pis­to­le, aby vytvo­ři­ly efekt odrá­že­jí­cích se kulek.

RoboCop

Bottin dostal za úkol navrh­nout kos­tým RoboCopa. Zkoumal posta­vu C-3PO z Hvězdných válek a její tuhý kos­tým, kte­rý ztě­žo­val pohyb. Bottin byl také ovliv­něn návrhy robo­tů ve fil­mech Metropolis (1927), Den, kdy se zasta­vi­la Země (1951) a něko­li­ka komik­so­vých super­hr­di­nů. Na zákla­dě zpět­né vaz­by od Verhoevena (kte­rý pro­sa­zo­val stro­jo­věj­ší posta­vu) vypra­co­val asi 50 návrhů, až nako­nec při­stou­pil na ele­gant­ní este­ti­ku inspi­ro­va­nou pra­cí japon­ské­ho ilu­strá­to­ra Hadžimeho Sorajamy. Verhoeven při­znal svá nere­a­lis­tic­ká oče­ká­vá­ní po čet­bě japon­ské sci-fi man­gy; chví­li mu trva­lo, než si to uvě­do­mil, což při­spě­lo ke zpož­dě­ní kos­tý­mu.

Rozsah kos­tý­mu RoboCopa byl bez­pre­ce­dent­ní, jeho návrh a výro­ba pře­sáh­ly nákla­dy i časo­vý plán. Stavba kos­tý­mu trva­la šest měsí­ců, při­čemž se pou­ží­val pruž­ný pěno­vý latex, polo­tu­hý a zce­la tuhý poly­u­re­tan a hel­ma ze skel­ných vlá­ken. Pohyblivé čás­ti byly spo­je­ny hli­ní­kem a kulič­ko­vý­mi ložis­ky. Kostým je pode­přen vnitř­ním postro­jem z háků, což umož­ňu­je trva­lý pohyb během akč­ních scén. Bylo vyro­be­no sedm kos­tý­mů, včet­ně ohni­vzdor­né ver­ze a kos­tý­mů zná­zor­ňu­jí­cích trva­lé poško­ze­ní. Zprávy o jejich hmot­nos­ti se pohy­bu­jí od 25 do 80 liber (11 až 36 kg). RoboCopova zbraň Auto-9 je Beretta 93R s pro­dlou­že­nou hlav­ní a vět­ší ruko­je­tí. Byla upra­ve­na tak, aby moh­la stří­let sle­pý­mi nábo­ji, a do boku byly vyříz­nu­ty vět­ra­cí otvo­ry, kte­ré umož­ňu­jí více­směr­né zábles­ky ústí hlav­ně při kaž­dé tří­ran­né dáv­ce.

ED-209

Modely ED-209 pou­ži­té pro ani­ma­ci Phila Tippetta, Randala M. Dutry a Harryho Waltona

Kvůli roz­počtu na vývoj ED-209 vypra­co­val Tippett před­běž­né náčr­ty a najal Daviese, aby navr­hl model v plném měřít­ku, kte­rý byl zkon­stru­o­ván s pomo­cí Pauly Lucchesi. Verhoeven chtěl, aby ED-209 vypa­dal zle, a domní­val se, že Daviesovy rané návrhy postrá­da­jí „zabi­jác­kou“ este­ti­ku. Davies byl ovliv­něn kosat­ka­mi a letou­nem LTV A-7 Corsair II ame­ric­ké­ho letec­tva. K desig­nu při­stu­po­val s moder­ní ame­ric­kou este­ti­kou a firem­ní designo­vou poli­ti­kou, kte­rá pod­le něj upřed­nost­ňo­va­la vzhled před funkč­nos­tí, včet­ně nad­měr­ných a neprak­tic­kých sou­čás­tí. Nepřidal oči, pro­to­že se domní­val, že díky nim bude ED-209 sym­pa­tič­těj­ší. Stavba plně klou­bo­vé­ho mode­lu ze sklo­la­mi­ná­tu trva­la čty­ři měsí­ce, stál 25 000 dola­rů, byl vyso­ký 7 stop (2,1 m) a vážil 300 až 500 liber (140 až 230 kg). Stohodinové pra­cov­ní týd­ny si vyžá­da­ly svou daň a Davies mini­ma­li­zo­val detai­ly nohou ED-209, pro­to­že si mys­lel, že nebu­dou zob­ra­ze­ny. Model byl poz­dě­ji pou­ží­ván na pro­pa­gač­ních tur­né.

Další čty­ři měsí­ce strá­vil Davies stav­bou dvou dva­nác­ti­pal­co­vých (30 cm) mini­a­tur­ních replik pro stop moti­on ani­ma­ci. Dva malé mode­ly umož­ni­ly efek­tiv­něj­ší ani­ma­ci a natá­če­ní scén, což ušet­ři­lo čas při dokon­če­ní 55 zábě­rů potřeb­ných za tři měsí­ce. Tippett byl hlav­ním ani­má­to­rem ED-209, asis­to­va­li mu Randal M. Dutra a Harry Walton. Tippett pojal pohyb ED-209 jako „nezví­ře­cí“, jako by se chys­tal spad­nout, než se sám zachy­tí. Pro dotvo­ře­ní posta­vy dostal dro­id řev leo­par­da. Davison posky­tl dočas­ný hla­so­vý dopro­vod pro mlu­ví­cí hlas ED-209, kte­rý byl ve fil­mu zacho­ván.

Další efekty a návrhy

RoboCop obsa­hu­je sedm mat­ných efek­tů, kte­ré vět­ši­nou nama­lo­val Gioffre. Každý mat­te byl nama­lo­ván na maso­nit. Gioffre dohlí­žel na natá­če­ní na mís­tě, aby zamas­ko­val kame­ru v mís­tě, kde je mat­te vlo­žen, a vzpo­mí­nal, že musel vylézt z pěti­pa­t­ro­vé řím­sy, aby zís­kal správ­ný záběr na náměs­tí Ameriky. Logo RoboCopa z leš­tě­né oce­li bylo vytvo­ře­no pomo­cí foto­gra­fic­kých efek­tů, kte­ré super­vi­zor Peter Kuran vytvo­řil na zákla­dě čer­no­bí­lé­ho náčr­tu od Orionu. Kuran vytvo­řil zmen­še­nou mat­nou ver­zi a pod­sví­til ji. Druhý prů­chod byl pro­ve­den s hli­ní­ko­vým ple­chem za ním, aby se vytvo­ři­ly reflex­ní detai­ly. Vize RoboCopa byla vytvo­ře­na pomo­cí sto­vek inkous­to­vých čar na ace­tá­tu slo­že­ných přes exis­tu­jí­cí zábě­ry. Bylo tře­ba pro­vést něko­lik poku­sů, aby se dosáh­lo správ­né tloušť­ky čar; zpo­čát­ku byly čáry pří­liš tlus­té nebo pří­liš ten­ké. S před­po­kla­dem, že ter­mo­gra­fic­ké sní­má­ní bude dra­hé, Kuran repli­ko­val ter­mál­ní vidě­ní pomo­cí her­ců v tělo­vých pun­čo­chách natře­ných ter­mál­ní­mi barva­mi a natá­čel scé­nu s pola­ri­zač­ním fil­trem na objek­ti­vu. Mechanické dobí­je­cí křes­lo RoboCopa navr­hl a posta­vil John Zabrucky ze spo­leč­nos­ti Modern Props. Model zase­da­cí míst­nos­ti OCP Delta City byl vyro­ben pod dohle­dem umě­lec­ké­ho ředi­te­le Gayle Simona.

Policejní auta ve fil­mu jsou mode­ly Ford Taurus z roku 1986 natře­né na čer­no. Taurus byl vybrán kvů­li své­mu futu­ris­tic­ké­mu, aero­dy­na­mic­ké­mu desig­nu pro prv­ní rok výro­by vozu. Vůz měl být vyba­ven upra­ve­ným inte­ri­é­rem, kte­rý by zob­ra­zo­val gra­fic­ké dis­ple­je s foto­gra­fie­mi pacha­te­lů, otis­ky prs­tů a dal­ší­mi sou­vi­se­jí­cí­mi infor­ma­ce­mi, ale ten­to kon­cept byl pova­žo­ván za pří­liš ambi­ci­óz­ní. Vůz 6000 SUX, kte­rým jez­dil Boddicker a dal­ší, byl Oldsmobile Cutlass Supreme, upra­ve­ný Genem Winfieldem a vychá­ze­jí­cí z návr­hu Chipa Fooseho. Byly vyro­be­ny dva funkč­ní vozy, při­čemž tře­tí, nefunkč­ní, byl pou­žit, když vozi­dlo explo­do­va­lo. V rekla­mě na 6000 SUX se obje­vil plas­te­lí­no­vý dino­sau­rus, kte­ré­ho ani­mo­val Don Waller a blo­ko­val Steve Chiodo.

Vydání

Kontext

Odborníci z bran­že byli ohled­ně kine­ma­to­gra­fic­ké­ho léta 1987 (červen-září) opti­mis­tič­tí. Sezóna se sou­stře­di­la na žánro­vé fil­my - sci-fi, horo­ry a fan­ta­sy -, kte­ré pro­ka­za­tel­ně při­ná­še­ly trž­by, ne-li respekt v obo­ru. Další fil­my - jako Roxanne, Full Metal Jacket a Nedotknutelní - byly urče­ny star­ším divá­kům (nad 25 let), kte­ří byli v posled­ních letech igno­ro­vá­ni fil­my zamě­ře­ný­mi na tee­nage­ry. Předpokládalo se, že v kinech bude domi­no­vat akč­ní kome­die Policajt z Beverly Hills II, ale oče­ká­val se dob­rý výkon mno­ha dal­ších fil­mů, včet­ně akč­ní­ho dob­ro­druž­ství Ishtar, kome­dií Harry a Hendersonovi, Kdo je ta hol­ka a Spaceballs, akč­ní­ho fil­mu Predátor a pokra­čo­vá­ní, jako je Superman IV: Hledání míru a Živoucí den­ní svět­la, posled­ní film o Jamesi Bondovi.

Spolu s muzi­ká­lem La Bamba se RoboCopovi před­po­ví­da­lo, že se sta­ne spí­cím hitem. Před uve­de­ním do kin se mu dosta­lo pozi­tiv­ních ohla­sů, včet­ně pozi­tiv­ní prů­mys­lo­vé pro­jek­ce (pova­žo­va­né za rari­tu) a před­pre­mi­é­ro­vých pro­jek­cí, kte­ré pro­ká­za­ly důvě­ru stu­dia ve film.

Marketing

Marketing fil­mu byl pova­žo­ván za obtíž­ný. Jack Mathews pro Los Angeles Times ozna­čil RoboCopa za „pří­šer­ný název pro film, od kte­ré­ho by někdo oče­ká­val, že se bude líbit dospě­lým“. Šéf mar­ke­tingu Orionu Charles Glenn řekl, že to má „urči­tou odpo­věd­nost ... zní to jako „Robby Robot“ nebo Goboti nebo něco jiné­ho. Nic tako­vé­ho to není.“ Kampaň zača­la tři měsí­ce před uve­de­ním fil­mu do kin, kdy bylo do kin roze­slá­no 5 000 upou­tá­vek zamě­ře­ných na dospě­lé a rodin­né pub­li­kum. Ředitel pro­pa­ga­ce spo­leč­nos­ti Orion Jan Kean uve­dl, že děti i dospě­lí rea­go­va­li na posta­vu RoboCopa pozi­tiv­ně. Miguel Ferrer vzpo­mí­nal, že se divá­ci v kině trai­le­ru posměš­ně smá­li, což mu při­šlo skli­ču­jí­cí. Modelky a her­ci v kos­tý­mech RoboCopa ze skle­ně­ných vlá­ken se obje­vi­li ve měs­tech po celé Severní Americe. Postava se obje­vi­la na moto­ris­tic­kých závo­dech na Floridě, na lase­ro­vé show v Bostonu, v met­ru v New Yorku a děti se s ní moh­ly vyfo­tit v Sherman Oaks Galleria v Los Angeles.

Předčasně byla kri­ti­kům pro­mít­nu­ta neú­pl­ná ver­ze fil­mu bez ratingu, což bylo u akč­ní­ho fil­mu netra­dič­ní. Glenn to zdů­vod­nil tím, že kri­ti­ci, kte­ří upřed­nost­ňo­va­li Verhoevenovu před­cho­zí tvor­bu, by RoboCopa oce­ni­li. Ohlasy byly vesměs pozi­tiv­ní, poskyt­ly cita­ce pro pro­pa­gač­ní mate­ri­á­ly a uči­ni­ly z fil­mu jeden z nej­lé­pe hod­no­ce­ných fil­mů dosa­vad­ní­ho roku. Týden před pre­mi­é­rou se obje­vi­ly tele­viz­ní rekla­my a ome­ze­né pro­jek­ce v kinech pro veřej­nost. Ve Velké Británii byl film uve­den bez škr­tů, což BBFC zdů­vod­ni­la komic­kou pře­mí­rou nási­lí a jas­nou hra­ni­cí mezi hrdi­ny a padou­chy.

Box office

RoboCop se začal širo­ce dis­tri­bu­o­vat v Severní Americe 17. čer­ven­ce 1987. Během pre­mi­é­ro­vé­ho víken­du film vydě­lal 8 mili­o­nů dola­rů v 1580 kinech - v prů­mě­ru 5 068 dola­rů na kino. Stal se víken­do­vou jed­nič­kou, před reprí­zou ani­mo­va­né­ho fil­mu Sněhurka a sedm trpas­lí­ků z roku 1937 (7,5 mili­o­nu dola­rů) a horo­ro­vým pokra­čo­vá­ním Čelisti: Odveta (7,2 mili­o­nu dola­rů), kte­ré byly rov­něž uve­de­ny v prv­ním týd­nu uve­de­ní. RoboCop si udr­žel prv­ní mís­to i o dru­hém víken­du s dal­ší­mi 6,3 mili­o­ny dola­rů před Sněhurkou (6,05 mili­o­nu dola­rů) a debu­tu­jí­cí kome­dií Letní ško­la (6 mili­o­nů dola­rů). O tře­tím víken­du byl film s výděl­kem 4,7 mili­o­nu dola­rů čtvr­tým nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem za La Bambou (5,2 mili­o­nu dola­rů) a debu­ty horo­ru Ztracení chlap­ci (5,2 mili­o­nu dola­rů) a Živá svět­la (11,1 mili­o­nu dola­rů).

RoboCop se na prv­ní mís­to nikdy nevrá­til, ale v prv­ní desít­ce se udr­žel šest týd­nů. Na kon­ci své­ho uve­de­ní v kinech film vydě­lal při­bliž­ně 53,4 mili­o­nu dola­rů a zazna­me­nal mír­ný úspěch. Byl čtr­nác­tým nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku za fil­my Krokodýl Dundee (53,6 mili­o­nu dola­rů), La Bamba (54,2 mili­o­nu dola­rů) a Dragnet (57,4 mili­o­nu dola­rů). Údaje o výko­nech fil­mu mimo Severní Ameriku nejsou k dis­po­zi­ci.

Částečně díky vyš­ším cenám vstu­pe­nek a doda­teč­né­mu týd­nu let­ní­ho kina dosá­hl rok 1987 rekor­du 1,6 mili­ar­dy dola­rů v poklad­nách kin a pře­ko­nal před­cho­zí rekord 1,58 mili­ar­dy dola­rů z roku 1984. Na roz­díl od ono­ho léta, kte­ré při­nes­lo něko­lik fil­mo­vých trhá­ků, napří­klad Krotitelé duchů a Indiana Jones a chrám zká­zy, při­nes­lo léto 1987 pou­ze jeden: Policajt z Beverly Hills II. Další fil­my (včet­ně RoboCopa) si však ved­ly skrom­ně a vydě­la­ly dohro­ma­dy 274 mili­o­nů dola­rů - o 50 % více než v roce 1986. Průměrný věk divá­ků se nadá­le zvy­šo­val, pro­to­že fil­my zamě­ře­né na tee­nage­ry, jako RoboCop a Policajt z Beverly Hills II, zazna­me­na­ly opro­ti podob­ným fil­mům z roku 1986 22procentní pokles. Filmy zamě­ře­né na dospě­lé zazna­me­na­ly 39procentní nárůst tržeb. RoboCop byl jed­ním z pře­kva­pi­vých úspě­chů léta a při­spěl ke zlep­še­ní situ­a­ce spo­leč­nos­ti Orion.

Recepce

Ohlasy kritiky

RoboCop měl v kinech vesměs pozi­tiv­ní recen­ze. Podle prů­zku­mů divác­ké anke­ty CinemaScore udě­li­li divá­ci v kinech fil­mu prů­měr­nou znám­ku A-.

Kritici si ve fil­mu všimli vli­vu akce z fil­mů Terminátor (1984) a Vetřelci (1986) a pří­bě­hů z fil­mů Frankenstein (1931), Repo Man (1984) a tele­viz­ní­ho seri­á­lu Miami Vice. Dva recen­zen­ti napsa­li, že RoboCop vytvo­řil výraz­nou futu­ris­tic­kou vizi Detroitu, podob­ně jako Blade Runner vytvo­řil vizi Los Angeles. Řada kri­ti­ků se sna­ži­la určit žánr fil­mu a psa­la, že kom­bi­nu­je spo­le­čen­skou sati­ru a filo­zo­fii s prv­ky akce, sci-fi, thrille­ru, wes­ter­nu, slaps­tic­ko­vé kome­die, roman­ce, snu­ff fil­mu, super­hr­din­ské­ho komik­su a cam­pu, aniž by byl odvo­ze­ný.

Některé pub­li­ka­ce pova­žo­va­ly Verhoevenovu režii za chytrou a tem­ně komic­kou, nabí­ze­jí­cí ostrou spo­le­čen­skou sati­ru, kte­rá by pod­le dení­ku The Washington Post byla v rukou jiné­ho reži­sé­ra jen oby­čej­ným akč­ním fil­mem. Jiní, jako napří­klad Dave Kehr z Chicago Reader, se domní­va­li, že film je pří­liš režij­ně vyve­de­ný a Verhoevenův evrop­ský fil­mař­ský styl postrá­dá ryt­mus, napě­tí a spád. Podle recen­ze Chicago Readeru Verhoevenova typic­ká zběh­lost ve vykres­lo­vá­ní „sliz­ce psy­cho­lo­gic­ké­ho“ pro­střed­nic­tvím fyzič­na nedo­ká­za­la nále­ži­tě vyu­žít „árij­skou nevý­raz­nost“ RoboCopa. The Washington Post a Roger Ebert vyzdvih­li Wellerův výkon a jeho schop­nost vyvo­lat sym­pa­tie a vyjá­d­řit rytíř­skost a zra­ni­tel­nost, i když je skry­tý pod objem­ným kos­tý­mem. Weller nabí­dl jis­tou krá­su a půvab, napsal recen­zent The Washington Post, kte­ré mu doda­ly mýtic­ký ráz a uči­ni­ly jeho vraž­du ješ­tě hrůz­něj­ší. Naproti tomu pro Chicago Reader se Weller za mas­kou „téměř neza­re­gis­tro­val“. Variety cito­val Nancy Allenovou, kte­rá ve fil­mu posky­to­va­la jedi­né lid­ské tep­lo, a Kurtwooda Smithe jako dob­ře obsa­ze­né­ho „zvrhlé­ho sadis­tu“.

Mnoho recen­zen­tů si vší­ma­lo nási­lí ve fil­mu. Pro Eberta a Los Angeles Times bylo tak pře­hna­né, že se sta­lo záměr­ně komic­kým, při­čemž Ebert napsal, že ED-209 zabí­je­jí­cí výkon­né­ho ředi­te­le pod­vrá­til divác­ká oče­ká­vá­ní od zdán­li­vě váž­né­ho a pří­mo­čaré­ho vědec­ko­fan­tas­tic­ké­ho fil­mu. Recenzent Los Angeles Times se domní­val, že násil­né scé­ny záro­veň vyja­dřu­jí sadis­mus a dojem­nost . Jiní recen­zen­ti byli kri­tič­těj­ší, včet­ně Kehra a Waltera Goodmana, kte­ří se domní­va­li, že RoboCopova sati­ra a kri­ti­ka kor­po­rát­ní korup­ce byly zámin­kou k tomu, aby si moh­li dopřát násil­ný vizu­ál. Podle Chicago Reader mělo nási­lí „zádum­či­vý, trýzni­vý cha­rak­ter ... jako by jím byl Verhoeven zdě­šen a záro­veň fas­ci­no­ván“ a pod­le The Christian Science Monitor chvá­la kri­ti­ků na „odpor­ný“ film uká­za­la, že se dává před­nost „sty­lu před obsa­hem“.

Kehr a The Washington Post uved­li, že sati­ra kor­po­ra­cí a zámě­na mana­že­rů firem a pou­lič­ních zlo­čin­ců je nej­ú­spěš­něj­ším poči­nem fil­mu, kte­rý zob­ra­zu­je jejich nekon­t­ro­lo­va­nou cham­ti­vost a bez­cit­nou bez­o­hled­nost s vtip­nou kri­ti­kou her­ních show a vojen­ské kul­tu­ry. Někteří recen­zen­ti oce­ni­li, že film adap­to­val kla­sic­ký pří­běh o tra­gic­kém hrdi­no­vi, kte­rý se sna­ží pomstít a vykou­pit, při­čemž Los Angeles Times napsa­ly, že typic­ký kli­šo­vi­tý pří­běh o pomstě se poda­ři­lo pro­mě­nit tím, že hlav­ní hrdi­na se stal stro­jem, kte­rý neu­stá­le pod­lé­há lid­skosti, emo­cím a ide­a­lis­mu. Los Angeles Times a The Philadelphia Inquirer pova­žo­va­ly vítěz­ství RoboCopa za uspo­ko­ji­vé, pro­to­že nabí­dl pohád­ku o sluš­ném hrdi­no­vi boju­jí­cím pro­ti korup­ci, padou­chům a krá­de­ži lid­skosti, při­čemž morál­ka a tech­no­lo­gie stá­ly na jeho stra­ně. Deník Washington Post sou­hla­sil s tím, že „srd­cem“ fil­mu je pří­běh Murphyho, kte­rý zno­vu zís­ká­vá svou lid­skost: „[V]zhledem k tomu, že všich­ni naši hrdi­no­vé z masa a kos­tí selhá­va­jí - od mak­lé­řů až po hrá­če míčo­vých her - potře­bu­je­me muže s důstoj­nos­tí, sku­teč­né­ho pří­mé­ho střel­ce, kte­rý si neza­hrá­vá s Phi Beta Kappy a nikdy si nic nestr­ká pod nos. Tento svět potře­bu­je RoboCopa.“

Ocenění

RoboCop zís­kal na 60. roč­ní­ku udí­le­ní Oscarů Zvláštní oce­ně­ní za nej­lep­ší střih zvu­ku (Stephen Flick a John Pospisil). Film měl dal­ší dvě nomi­na­ce: Urioste (pro­hrál s Gabriellou Cristiani za dra­ma Poslední císař) a za nej­lep­ší zvuk Michael J. Kohut, Carlos Delarios, Aaron Rochin a Robert Wald (pro­hrá­li s Billem Rowem a Ivanem Sharrockem za Posledního císa­ře). V kome­di­ál­ní scén­ce na této akci zachrá­ni­la posta­va RoboCopa mode­rá­to­ra Pee-wee Hermana z ED-209.

Na 42. roč­ní­ku udí­le­ní cen Britské fil­mo­vé aka­de­mie zís­kal RoboCop dvě nomi­na­ce:

Nejlepší mas­kér­ka a kadeř­ni­ce Carla Palmerová (pro­hrá­la s Fabriziem Sforzou za film Poslední císař) a nej­lep­ší spe­ci­ál­ní vizu­ál­ní efek­ty Bottin, Tippett, Kuran a Gioffre (pro­hrá­li s Georgem Gibbsem, Richardem Williamsem, Kenem Ralstonem a Edwardem Jonesem za fan­ta­sy film Who Framed Roger Rabbit z roku 1988). Na 15. roč­ní­ku udí­le­ní cen Saturn byl RoboCop nej­čas­tě­ji nomi­no­va­ným fil­mem. Získal ceny za nej­lep­ší vědec­ko­fan­tas­tic­ký film, nej­lep­ší režii pro Verhoevena, nej­lep­ší scé­nář pro Neumeiera a Minera, nej­lep­ší make-up pro Bottina a Dupuise a nej­lep­ší spe­ci­ál­ní efek­ty pro Kurana, Tippetta, Bottina a Gioffreho. Film zís­kal dal­ší tři nomi­na­ce, včet­ně té za nej­lep­ší­ho her­ce (Weller) a nej­lep­ší hereč­ku (Allen).

Po uvedení do kin

Domácí média

RoboCop vyšel na VHS začát­kem roku 1988 a jeho trž­by se odha­du­jí na 24 mili­o­nů dola­rů. Společnost Orion film pro­pa­go­va­la tím, že si býva­lý pre­zi­dent Spojených stá­tů Richard Nixon potřá­sl rukou s her­cem v kos­tý­mu RoboCopa. Nixon za to dostal 25 000 dola­rů, kte­ré věno­val Boys Club of America. Film RoboCop se těšil vel­ké obli­bě a v polo­vi­ně břez­na 1988 se dostal na prv­ní mís­to v půj­čov­nách. Poptávka po půj­čov­nách pře­vy­šo­va­la nabíd­ku; pod­le odha­dů při­pa­da­la jed­na kopie fil­mu na VHS na 100 domác­nos­tí, což ztě­žo­va­lo shá­ně­ní novi­nek jako Hříšný tanec, Predátor a Četa. Nejdelší čeka­cí lis­ti­na byla na RoboCopa. Film byl vydán na S-VHS v roce 1988, jako jeden z prv­ních fil­mů, kte­ré ten­to for­mát při­ja­ly, a byl nabí­zen zdar­ma při náku­pu znač­ko­vých S-VCR pře­hrá­va­čů.

Rozšířený násil­ný obsah odstra­ně­ný z ame­ric­ké kino­ver­ze byl obno­ven na LaserDiscu z Criterion Collection, kte­rý obsa­ho­val audi­o­ko­men­tář Verhoevena, Neumeiera a Davisona. Nesestříhaná ver­ze fil­mu byla zpří­stup­ně­na i na dal­ších domá­cích nosi­čích. Na DVD ji vydal Criterion v září 1998. V červ­nu 2004 byla DVD ver­ze vydá­na v tri­lo­gic­kém boxu s fil­my RoboCop 2 (1990) a RoboCop 3 (1993). Toto vydá­ní obsa­ho­va­lo fea­tu­ret­ty o natá­če­ní fil­mu a desig­nu RoboCopa. V srpnu 2007 byla vydá­na edi­ce k 20. výro­čí, kte­rá obsa­ho­va­la kino­ver­zi a nesestří­ha­nou ver­zi fil­mu, před­cho­zí dodat­ky a nové fea­tu­ret­ty o spe­ci­ál­ních efek­tech a padou­ších.

Plánovaný debut na Blu-ray v roce 2006 spo­leč­nos­tí Sony Pictures Home Entertainment byl něko­lik dní před vydá­ním zru­šen, pro­to­že recen­ze pou­ka­zo­va­ly na špat­nou kva­li­tu obra­zu. Nová ver­ze byla vydá­na v roce 2007 spo­leč­nos­tí Fox Home Entertainment bez doda­teč­ných funk­cí. Recenze nazna­čo­va­ly, že se vizu­ál­ní kva­li­ta fil­mu zlep­ši­la, ale obraz byl stá­le vní­mán jako zrni­tý nebo pří­liš tma­vý. V říj­nu 2010 byla tri­lo­gie vydá­na jako box set na dis­cích Blu-ray.

V roce 2013 byl film restau­ro­ván v roz­li­še­ní 4K z původ­ní­ho kame­ro­vé­ho nega­ti­vu spo­leč­nos­tí Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) k 90. výro­čí MGM v násle­du­jí­cím roce. Restaurování bylo schvá­le­no Verhoevenem, Neumeierem a Davisonem a v led­nu 2014 bylo vydá­no na Blu-ray. V roce 2019 vyšel dvou­dis­ko­vý limi­to­va­ný set Blu-ray od Arrow Video, kte­rý obsa­ho­val sbě­ra­tel­ské před­mě­ty (pla­kát a kar­tič­ky), nové komen­tá­ře fil­mo­vých his­to­ri­ků a fanouš­ků, vyma­za­né scé­ny, nové fea­tu­ret­ty s Allenem a cas­tingo­vou reži­sér­kou Julií Selzerovou a kino­ver­zi, pro­dlou­že­ný a tele­viz­ní sestřih fil­mu. V roce 2022 vyda­la spo­leč­nost Arrow ten­to kom­plet zno­vu na Ultra HD Blu-ray, kte­rý obsa­ho­val nesestří­ha­né scé­ny zno­vu naske­no­va­né z nega­ti­vu tak, aby odpo­ví­da­ly kva­li­tě ske­nů kinostři­hu.

Další média

RoboCop byl pova­žo­ván za snad­ně­ji obcho­do­va­tel­ný než jiné fil­my s ratingem R a navzdo­ry jeho násil­né­mu obsa­hu byl jeho mer­chan­di­se zamě­řen na mlad­ší pub­li­kum. Merchandise zahr­no­val pis­to­le na čepi­ce a dal­ší hrač­ky, komiksy, atrak­ce v tema­tic­kých par­cích, romá­ny a akč­ní figur­ky RoboCop Ultra Police, kte­ré byly vydá­ny spo­lu s ani­mo­va­ným seri­á­lem RoboCop z roku 1988. V době uve­de­ní fil­mu do kin vyda­lo nakla­da­tel­ství Marvel Comics čer­no­bí­lou komik­so­vou adap­ta­ci fil­mu bez nási­lí a jazy­ka pro dospě­lé, při­pra­vo­va­la se video­hra a pro­bí­ha­la jed­ná­ní o vydá­ní tri­ček, dal­ších video­her a pane­nek RoboCopa do Vánoc. Plakát k fil­mu, nama­lo­va­ný Mikem Bryanem, byl údaj­ně popu­lár­něj­ší než plav­ko­vé vydá­ní Sports Illustrated a román, jehož auto­rem byl Ed Naha, se v čer­ven­ci dočkal dru­hé­ho vydá­ní. Od své­ho uve­de­ní do kin se RoboCop stá­le pro­dá­vá ve for­mě sbě­ra­tel­ských figu­rek, oble­če­ní a nádo­bí. V roce 2014 vyšla kni­ha RoboCop: The Definitive History, kte­rá podrob­ně popi­su­je fran­ší­zu RoboCop.

Příběh RoboCopa pokra­čo­val i v komik­sech, zpo­čát­ku od spo­leč­nos­ti Marvel. Adaptace fil­mu byla pře­tisk­nu­ta v bar­vě na pod­po­ru 23dílné série, kte­rá vychá­ze­la v letech 1987 až 1992, kdy byla prá­va pře­ve­de­na na Dark Horse Comics. Dark Horse vyda­lo řadu mini­sé­rií, včet­ně RoboCop Versus The Terminator (1992), kte­rá posta­vi­la RoboCopa pro­ti Skynetu a jeho Terminátorům ze série Terminátor. Příběh byl dob­ře při­jat a násle­do­va­ly dal­ší série, včet­ně Prime Suspect (1992), Roulette (1994) a Mortal Coils (1996). V sérii RoboCop pokra­čo­va­ly nakla­da­tel­ství Avatar Press (2003), Dynamite Entertainment (2010) a Boom! Studios (2013).

Bylo vydá­no něko­lik her zalo­že­ných na fil­mu nebo jím inspi­ro­va­ných. Stejnojmenný side-scroller vyšel v roce 1988 pro arká­dy a byl por­to­ván i na dal­ší plat­for­my, napří­klad ZX Spectrum a Game Boy. V roce 1994 vyšla hra RoboCop Versus The Terminator, adap­ta­ce stej­no­jmen­né­ho komik­su. RoboCop, stří­leč­ka z pohle­du prv­ní oso­by z roku 2003, byla špat­ně při­ja­ta a ved­la k ukon­če­ní čin­nos­ti vývo­jář­ské spo­leč­nos­ti Titus Interactive. RoboCop: Rogue City (2023) pokra­ču­je v pří­bě­hu RoboCopa a ode­hrá­vá se mezi RoboCopem 2 a RoboCopem 3.

Tematická analýza

Moc korporací

Ústředním téma­tem RoboCopa je moc kor­po­ra­cí. Ty, kte­ré jsou ve fil­mu zob­ra­ze­ny, jsou zko­rum­po­va­né a cham­ti­vé, pri­va­ti­zu­jí veřej­né služ­by a gen­t­ri­fi­ku­jí Detroit. Miner, kte­rý se sám ozna­ču­je za hipí­ka a vyrůs­tal v době skan­dá­lu Watergate a vál­ky ve Vietnamu, byl kri­tic­ký k pro­pod­ni­ka­tel­ské poli­ti­ce Ronalda Reagana a věřil, že Detroit zni­či­ly ame­ric­ké kor­po­ra­ce. Detroit před­sta­ve­ný ve fil­mu je popi­so­ván jako měs­to sužo­va­né zná­sil­ňo­vá­ním, kri­mi­na­li­tou a „Reaganomikou, kte­rá se zvrt­la“, kde gen­t­ri­fi­ka­ce a neo­me­ze­ný kapi­ta­lis­mus vedou k vál­ce kor­po­ra­cí, pro­to­že poli­cie se stá­vá sub­jek­tem zamě­ře­ným na zisk. Miner uve­dl, že nekon­t­ro­lo­va­tel­ná kri­mi­na­li­ta je zejmé­na repub­li­kán­ský nebo pra­vi­co­vý strach, ale RoboCop dává vinu za dro­gy a kri­mi­na­li­tu pokro­ko­vé tech­no­lo­gii a pri­va­ti­za­ci veřej­ných slu­žeb, jako jsou nemoc­ni­ce, věz­ni­ce a poli­cie. Ačkoli se ve scé­ná­ři obje­vi­la kri­ti­ka poli­ti­ky Reaganovy éry, Verhoeven měst­ské poli­ti­ce, jako je pri­va­ti­za­ce věz­nic, nero­zu­měl. Podle Wellera byla Reaganem pro­sa­zo­va­ná trickle-down eko­no­mi­ka „blbost“ a nefun­go­va­la dosta­teč­ně rych­le pro ty, kte­ří to potře­bo­va­li.

Michael Robertson popsal medi­ál­ní pře­stáv­ky v celém fil­mu jako pří­mou kri­ti­ku neo­li­be­rál­ní Reaganovy poli­ti­ky. Robertson se zamě­řil na tvr­ze­ní OCP, že má RoboCopa v sou­kro­mém vlast­nic­tví, přes­to­že vyu­ží­vá Murphyho mrt­vo­lu. Starý pán byl zalo­žen na Reaganovi a poli­ti­ka kor­po­ra­ce zdů­raz­ňu­je cham­ti­vost a zisk nad prá­vy jed­not­liv­ce. Policie je záměr­ně pod­fi­nan­co­va­ná a vytvo­ře­ní RoboCopa má za cíl nahra­dit ji efek­tiv­něj­ším útva­rem. Jones při­zná­vá, že nezá­le­ží na tom, zda ED-209 fun­gu­je, pro­to­že mají smlou­vy na dodáv­ku náhrad­ních dílů na roky dopře­du. Spikne se s Boddickerem, aby děl­ní­ky při­ve­ze­né na stav­bu Delta City zko­rum­po­val dro­ga­mi a pro­sti­tu­cí. Davison se domní­val, že film je poli­tic­ky libe­rál­ní, ale nási­lí z něj dělá „fašis­mus pro libe­rá­ly“. Zaujímá pro­děl­nic­ký postoj; poli­cej­ní šéf, věří­cí v nezbyt­nost své služ­by, odmí­tá stáv­ko­vat, ale pod­fi­nan­co­va­ní, nedo­sta­teč­ně zaměst­na­ní a napa­de­ní poli­cis­té nako­nec ode­jdou. OCP vidí ve stáv­ce pří­le­ži­tost k roz­vo­ji dal­ších robo­tů.

Lidskost a smrt

Dalším ústřed­ním téma­tem je otáz­ka, co je to lid­skost a kolik toho z Murphyho v RoboCopovi zby­lo. Neumeier chtěl nechat divá­ky, aby se pta­li, „co z Murphyho zby­lo“, a popsal ces­tu posta­vy jako vyrov­ná­vá­ní se s jeho pro­mě­nou. Murphy jako poli­cis­ta pra­cu­je pro kor­po­ra­ci, kte­rá trvá na tom, že vlast­ní jed­not­liv­ce na zákla­dě zřek­nu­tí se prá­va a může si s Murphyho ostat­ky dělat, co chce. On však dělá správ­nou věc a boju­je pro­ti poža­dav­kům svých kor­po­rát­ních pánů. Navzdory své­mu nelid­ské­mu vzhle­du má RoboCop duši, pro­ží­vá sku­teč­né lid­ské stra­chy a má základ­ní vědo­mí, kte­ré z něj dělá víc než stroj. Brooks Landon však tvr­dí, že Murphy je mrt­vý; přes­to­že si pama­tu­je Murphyho život, RoboCop není (a nikdy nemů­že být) Murphym a zís­kat zpět dosta­tek lid­skosti, aby se mohl vrá­tit ke své rodi­ně. Dale Bradley píše, že RoboCop je stroj, kte­rý se myl­ně domní­vá, že je Murphym díky svým slo­že­ným čás­tem, a pou­ze věří, že má v sobě lid­ské­ho ducha. Alternativní názor je, že RoboCopova osob­nost je nový kon­strukt, čás­teč­ně infor­mo­va­ný frag­men­ty Murphyho osob­nos­ti. Slavoj Žižek popi­su­je Murphyho jako člo­vě­ka mezi živo­tem a smr­tí, kte­rý je mrt­vý a záro­veň oži­ve­ný mecha­nic­ký­mi část­mi. Když zno­vu zís­ká­vá svou lid­skost, mění se z napro­gra­mo­va­né­ho dru­hý­mi na svůj dří­věj­ší stav bytos­ti tou­hy. Žižek ten­to návrat živých mrtvých nazý­vá základ­ní lid­skou fan­ta­zií, tou­hou vyhnout se smr­ti a pomstít se živým.

Murphyho smrt je zdlou­ha­vá a násil­ná, tak­že divá­ci mohou vní­mat RoboCopa jako pro­dchnu­té­ho lid­skostí, kte­rou mu Boddickerův gang a OCP vza­li. Verhoeven pova­žo­val za důle­ži­té při­znat vro­ze­nou tem­no­tu lid­skosti, aby se zabrá­ni­lo nevy­hnu­tel­né vzá­jem­né destruk­ci. Ovlivnily ho zážit­ky z dět­ství během dru­hé svě­to­vé vál­ky a nelid­ské činy, jichž byl svěd­kem. Verhoeven věřil, že kon­cept nepo­sk­vr­ně­né­ho hrdi­ny po vál­ce zemřel a násled­ní hrdi­no­vé měli tem­nou strán­ku, kte­rou muse­li pře­ko­nat. Když Verhoeven popi­so­val roz­díl mezi natá­če­ním fil­mů v Evropě a v Americe, řekl, že evrop­ský RoboCop by zkou­mal duchov­ní a psy­cho­lo­gic­ké pro­blémy RoboCopova sta­vu; ame­ric­ká ver­ze se zamě­řu­je na pomstu. Do fil­mu zakom­po­no­val křes­ťan­skou myto­lo­gii; Murphyho bru­tál­ní smrt je ana­lo­gic­ká ukři­žo­vá­ní Ježíše před jeho zmrtvýchvstá­ním v podo­bě ame­ric­ké­ho RoboCopa, kte­rý cho­dí po vodě v oce­lár­ně a ovlá­dá pis­to­li. Verhoeven uve­dl, že nevě­ří ve zmrtvýchvstá­ní Ježíše, ale „[vidí] hod­no­tu této myš­len­ky, čis­to­tu této myš­len­ky. Takže z umě­lec­ké­ho hle­dis­ka je to napros­to prav­di­vé“. Scéna, kdy se RoboCop vra­cí do Murphyho domu, je při­rov­ná­vá­na k nale­ze­ní raj­ské zahra­dy nebo podob­né­ho ráje.

Brooks Landon ozna­ču­je film za typic­ký pro kyber­pun­ko­vý žánr, pro­to­že nepo­va­žu­je RoboCopa za lep­ší­ho nebo hor­ší­ho než prů­měr­né­ho člo­vě­ka (jen za jiné­ho) a žádá divá­ky, aby ho pova­žo­va­li za novou for­mu živo­ta. Film ten­to tech­no­lo­gic­ký pokrok nepo­va­žu­je za nut­ně nega­tiv­ní, jen za nevy­hnu­tel­ný výsle­dek pokro­ku, kte­rý změ­ní život člo­vě­ka a jeho chá­pá­ní toho, co zna­me­ná být člo­vě­kem. Postava RoboCopa ztě­les­ňu­je boj lid­stva za při­je­tí tech­no­lo­gie. Ústřední her­ci nema­jí roman­tic­ké zájmy ani zjev­né sexu­ál­ní tou­hy. Paul Sammon popsal scé­nu, kdy RoboCop stří­lí do lah­ví s dět­skou výži­vou, jako sym­bol vzta­hu, kte­rý on a Lewis nikdy nemo­hou mít. Taylor s ním sou­hla­sil, ale domní­val se, že kon­fron­ta­ce mezi Mortonem a Jonesem na toa­le­tě OCP je sexu­a­li­zo­va­ná.

Mužnost a autorita

Vince Mancini popi­su­je osm­de­sá­tá léta jako obdo­bí, kdy fil­mo­ví hrdi­no­vé byli jed­no­znač­ně dob­ří, jak je zob­ra­zu­jí fil­my, kte­ré pro­pa­gu­jí život na před­měs­tí, mate­ri­a­lis­mus a jed­no­znač­né padou­chy, jako napří­klad Dobyvatelé ztra­ce­né archy (1981) a Návrat do budouc­nos­ti (1985). Některé fil­my této deká­dy vysí­la­jí posel­ství, že auto­ri­ty jsou dob­ré a důvě­ry­hod­né, ale RoboCop uka­zu­je, že ti, kdo mají auto­ri­ty, jsou chy­bu­jí­cí a Detroit byl roz­ře­zán cham­ti­vos­tí, kapi­ta­lis­mem a lev­nou zahra­nič­ní pra­cov­ní silou. Weller popsal RoboCopa jako evo­lu­ci upja­tých hrdi­nů 40. let, jako byli Gary Cooper a Jimmy Stewart, kte­ří žili čest­ně; moder­ní divá­ci nyní fan­dí zmr­za­če­né­mu poli­cis­to­vi, kte­rý se bru­tál­ně mstí.

Susan Jeffordsová pova­žu­je RoboCopa za jeden z mno­ha fil­mů dese­ti­le­tí s „tvr­dým tělem“, kte­ré zob­ra­zu­jí doko­na­lé, sil­né, muž­né posta­vy, jež musí chrá­nit „měk­ká těla“: neschop­né a sla­bé. RoboCop zob­ra­zu­je sílu tím, že eli­mi­nu­je zlo­čin a vyku­pu­je měs­to nási­lím. Kulky se neškod­ně odrá­že­jí od jeho brně­ní; poku­sy o útok na jeho roz­krok (typic­ké sla­bé mís­to) útoč­ní­ka pou­ze zra­ní, což demon­stru­je nekom­pro­mis­ní sílu a muž­nost potřeb­nou k eli­mi­na­ci zlo­či­nu. Podle Dariana Leadera je k oprav­do­vé muž­nos­ti zapo­tře­bí při­dat k bio­lo­gic­ké­mu tělu něco nepři­ro­ze­né­ho. RoboCopovo tělo obsa­hu­je tech­no­lo­gii, což je sym­bo­lic­ký dopl­něk, kte­rý z něj dělá něco víc než prů­měr­né­ho muže.

Odkaz

Kulturní vliv

RoboCop je pova­žo­ván za pře­lo­mo­vý počin v žán­ru science-fiction. Na roz­díl od mno­ha teh­dej­ších pro­ta­go­nis­tů není ústřed­ní posta­vou fil­mu člo­věk podob­ný robo­to­vi, kte­rý je sto­ic­ký a nepře­mo­ži­tel­ný, ale robot podob­ný člo­vě­ku, kte­rý je posti­žen ztrá­tou lid­skosti. V roz­ho­vo­ru z roku 2013, kte­rý násle­do­val po ban­kro­tu Detroitu a ozna­če­ní měs­ta za nej­ne­bez­peč­něj­ší mís­to ve Spojených stá­tech, Neumeier hovo­řil o pro­zí­ra­vos­ti fil­mu: „Nyní žije­me ve svě­tě, kte­rý jsem navr­ho­val v RoboCopovi... jak se o nás vel­ké kor­po­ra­ce posta­ra­jí a... jak se o nás nepo­sta­ra­jí.“ Verhoeven ozna­čil RoboCopa za film, kte­rý před­bě­hl svou dobu a kte­rý neby­lo mož­né vylep­šit digi­tál­ní­mi efek­ty. Weller řekl, že záži­tek z natá­če­ní pat­řil k nej­hor­ším v jeho živo­tě, hlav­ně kvů­li kos­tý­mu RoboCopa. Také Verhoeven pova­žo­val natá­če­ní RoboCopa za mizer­nou zku­še­nost, čás­teč­ně kvů­li potí­žím se spe­ci­ál­ní­mi efek­ty a dal­ším nepo­ve­de­ným věcem. Ferrer ho však ozna­čil za nej­lep­ší léto své­ho živo­ta.

Dopad fil­mu se neo­me­zil jen na Severní Ameriku a Neumeier vzpo­mí­nal, že poblíž Kolosea v Římě našel k pro­de­ji neli­cen­co­va­né panen­ky RoboCopa. Řekl, že mno­ho robo­tic­kých labo­ra­to­ří pou­ží­vá pro pro­jek­ty před­po­nu „Robo-“ s odka­zem na film, a kvů­li své­mu podí­lu na fil­mu RoboCop byl najat jako kon­zul­tant letec­tva Spojených stá­tů pro futu­ris­tic­ké kon­cep­ty. V letech bez­pro­střed­ně po uve­de­ní fil­mu Verhoeven svůj úspěch zúro­čil v režii sci-fi fil­mu Total Recall (1990, rov­něž s Coxem) a ero­tic­ké­ho thrille­ru Základní instinkt (1992). S Neumeierem spo­lu­pra­co­val také na tóno­vě podob­ném sci-fi fil­mu Hvězdná pěcho­ta (Starship Troopers, 1997). Scott Tobias z Guardianu v roce 2020 napsal, že při zpět­ném pohle­du byl RoboCop začát­kem Verhoevenovy neo­fi­ci­ál­ní sci-fi tri­lo­gie o auto­ri­tář­ské vlá­dě (násle­do­va­ly Total Recall a Starship Troopers). Cox, kte­rý byl dří­ve typi­zo­ván jako někdo, kdo hra­je morál­ní posta­vy, při­pi­su­je RoboCopovi záslu­hu na změ­ně své image a - spo­lu s fil­my o Policajtovi z Beverly Hills - na zvý­še­ní své fil­mo­vé kari­é­ry, díky níž se stal jed­ním z neji­ko­nič­těj­ších padou­chů dese­ti­le­tí.

Postavy RoboCopa, ED-209 a Clarence Boddickera jsou pova­žo­vá­ny za kul­tov­ní. Hlášky jako RoboCopova „Živý nebo mrt­vý, půjdeš se mnou“, ED-209 „Máš 20 vte­řin na to, abys vyho­věl“ a tele­viz­ní­ho mode­rá­to­ra Bixbyho Snydera „Koupil bych to za dolar“ pat­ří mezi nej­zná­měj­ší hláš­ky fil­mu. Na film se odka­zu­je v růz­ných médi­ích, od tele­vi­ze (včet­ně seri­á­lů Family Guy, It’s Always Sunny in Philadelphia, Red Dwarf, South Park a The Simpsons) přes fil­my (včet­ně Hot Shots! Part Deux a Ready Player One) až po video­hry (Deus Ex a jeho prequel Deus Ex: Human Revolution). Tvůrčí ředi­tel hry Doom Eternal (2020) Hugo Martin ji uve­dl jako inspi­ra­ci. RoboCop (s hla­sem Wellera) je hra­tel­nou posta­vou v bojo­vé hře Mortal Kombat 11 (2019). Postava se sta­la inspi­ra­cí pro design Nintendo Power Glove (1989) a v roce 2019 se obje­vi­la v rekla­mě na KFC (opět s hla­sem Wellera) a v roce 2020 v rekla­mě Direct Line s Teenage Mutant Ninja Turtles a Bumblebeem.

U pří­le­ži­tos­ti 30. výro­čí uve­de­ní fil­mu RoboCop v roce 2017 se Weller zúčast­nil pro­mí­tá­ní v kině Alamo Drafthouse na dallaské rad­ni­ci (v jeho rod­ném měs­tě) a ozna­čil film za poctu měs­tu. V srpnu 2023 byl vydán crowd­fun­din­go­vý doku­men­tár­ní film RoboDoc: The Creation of RoboCop. Zachycuje vznik a vliv fil­mu RoboCop a obsa­hu­je roz­ho­vo­ry s mno­ha her­ci a čle­ny štá­bu, kte­ří se na něm podí­le­li. V Detroitu má být posta­ve­na socha RoboCopa. Poprvé byla navr­že­na v roce 2011 a na její stav­bu bylo crowd­fun­din­go­vě vybrá­no 70 000 dola­rů. Myšlenku na dese­ti­me­t­ro­vou (3,0 m) sochu pod­po­řil Weller a sou­hla­sil s ní vlast­ník práv na RoboCopa, spo­leč­nost Metro-Goldwyn-Mayer (MGM). V roce 2024 byla socha dokon­če­na a čeka­la na insta­la­ci.

Moderní přijetí

RoboCop je ozna­čo­ván za jeden z nej­lep­ších sci-fi a akč­ních fil­mů všech dob a za jeden z nej­lep­ších fil­mů 80. let. Několik pub­li­ka­cí jej zařa­di­lo mezi nej­lep­ší akč­ní fil­my všech dob: Na agre­gá­to­ru recen­zí Rotten Tomatoes má na zákla­dě 85 recen­zí 92% hod­no­ce­ní s prů­měr­nou znám­kou 8,1/10. Podle toho­to webu je „RoboCop sice pře­hna­ný a krva­vý, ale záro­veň pře­kva­pi­vě chyt­rý sci-fi sní­mek, kte­rý vyu­ží­vá ultra­ná­si­lí k zamas­ko­vá­ní své sati­ry ame­ric­ké kul­tu­ry“. Rotten Tomatoes zařa­dil film na 139. mís­to své­ho sezna­mu 200 zásad­ních fil­mů ke zhléd­nu­tí a na jed­no z 300 zásad­ních fil­mů. Na ser­ve­ru Metacritic má film na zákla­dě 17 „obec­ně pří­z­ni­vých recen­zí“ skó­re 70 bodů ze 100 mož­ných. V roce 2000 jej deník The New York Times zařa­dil mezi 1000 „nej­lep­ších fil­mů všech dob“ a časo­pis Empire jej zařa­dil na 404. mís­to v žeb­říč­ku 500 nej­lep­ších fil­mů všech dob.

Filmoví tvůr­ci se vyjá­d­ři­li, že RoboCopa oce­ňu­jí a uvá­dě­jí ho jako inspi­ra­ci ve své vlast­ní kari­é­ře, včet­ně Anny Boden a Ryana Flecka, Neilla Blomkampa a Leigha Whannella a Kena Russella, kte­rý ho ozna­čil za nej­lep­ší sci-fi film od dob Metropolis (1927) Fritze Langa. V době pan­de­mie COVID-19 pat­řil mezi akč­ní fil­my, kte­ré dopo­ru­čo­val reži­sér James Gunn.

Pokračování a adaptace

V lis­to­pa­du 1987 dala spo­leč­nost Orion zele­nou vývo­ji pokra­čo­vá­ní zamě­ře­né­ho na rating PG, kte­rý by umož­nil dětem vidět film bez dopro­vo­du dospě­lých, a nava­zu­jí­cí­ho na dva­nác­ti­díl­ný ani­mo­va­ný seri­ál RoboCop, vyda­ný spo­leč­nos­tí Marvel Productions v roce 1988. Neumeier a Miner zača­li film psát, ale poté, co odmít­li pra­co­vat během stáv­ky ame­ric­ké­ho sdru­že­ní sce­náris­tů v roce 1988, byli pro­puš­tě­ni a nahra­dil je Frank Miller, z jehož dru­hé­ho návr­hu vzni­kl RoboCop 2 a z prv­ní­ho návr­hu dru­hé pokra­čo­vá­ní RoboCop 3. Weller si svou roli zopa­ko­val v prv­ním pokra­čo­vá­ní reží­ro­va­ném Irvinem Kershnerem, kte­ré bylo uve­de­no do kin se smí­še­ný­mi recen­ze­mi a pod­le odha­dů při­šlo o pení­ze.

RoboCop 3, reží­ro­va­ný Fredem Dekkerem, byl zamě­řen na mlad­ší pub­li­kum, kte­ré bylo hna­cím moto­rem pro­de­je mer­chan­di­se. Wellera v titul­ní roli nahra­dil Robert John Burke a Allenová se potře­tí a napo­sle­dy v sérii vrá­ti­la jako Anne Lewisová. Film byl kri­tic­kým i finanč­ním neú­spě­chem. V roce 1994 byl uve­den hra­ný tele­viz­ní seri­ál, kte­rý však měl špat­ný kri­tic­ký ohlas a po 22 epi­zo­dách byl zru­šen. Seriál, v němž hrál hlav­ní roli RoboCopa Richard Eden, vyu­ží­val aspek­ty Neumeierových a Minerových nápa­dů z RoboCopa 2. V roce 1998 násle­do­val dru­hý ani­mo­va­ný seri­ál RoboCop: Alpha Commando. Page Fletcher si zahrál RoboCopa ve čtyř­díl­né hra­né mini­sé­rii RoboCop: Prime Directives (2001). Seriál, ode­hrá­va­jí­cí se deset let po udá­los­tech prv­ní­ho fil­mu, igno­ru­je udá­los­ti z pokra­čo­vá­ní. Po letech finanč­ních potí­ží byla spo­leč­nost Orion a prá­va na RoboCopa kon­cem 90. let odkou­pe­na spo­leč­nos­tí MGM.

Reboot prv­ní­ho fil­mu z roku 2014, kte­rý se rov­něž jme­nu­je RoboCop, reží­ro­val José Padilha a v hlav­ní roli se před­sta­vil Joel Kinnaman. Film zís­kal smí­še­né recen­ze, ale byl finanč­ně úspěš­ný. Verhoeven pro­hlá­sil, že „by měl být mrt­vý“, než se poku­sí o rebo­ot, a Allen se domní­val, že „kul­tov­ní“ film by neměl být pře­dě­lá­ván. Bylo ozná­me­no, že v roce 2022 se bude při­pra­vo­vat RoboCop Returns, pokra­čo­vá­ní RoboCopa, kte­ré igno­ru­je ostat­ní fil­my série. Film má reží­ro­vat Abe Forsythe, kte­rý pře­pi­su­je scé­nář napsa­ný Neumeierem, Minerem a Justinem Rhodesem.

Zdroj: Wikipedie