Rozhovor s Kritýnou Bokovou o filmu Toman

S Ondřejem Trojanem to je váš dru­hý film. V Občanském prů­ka­zu jste hrá­la uči­tel­ku Pivoňkovou, sko­ro disi­dent­ku a teď role sou­druž­ky Miládky Třískalové. Nedotklo se vás to?

Naopak. Potěšilo. Že mě Ondřej obsa­zu­je do růz­ných poloh a můžu si vyzkou­šet věci, kte­ré mi jen tak někdo nena­bíd­ne.

Spolupráce po sed­mi letech, změ­ni­lo se za tu dobu něco.

Ne, je to jako s dob­rý­mi  kama­rá­dy, kte­ré jen dlou­ho nevi­díš. Kde jsme po Občanském prů­ka­zu skon­či­li, tam jsme na Tomanovi pros­tě navá­za­li.  A to bylo hez­ký.

Jaká je Milada Třískalová, sekre­tář­ka Zdeňka Tomana?

Miládka je na začát­ku šedá myš, kte­rá neví nic o svě­tě a mys­lím, ani o sobě, ale jak stou­pá s Tomanem, tak zjiš­ťu­je, jaké má mož­nos­ti, jak může pou­ží­vat své tělo, a kam až ji to může dostat. Není to oso­ba mně blíz­ká, ale jako kaž­dou roli, kte­rou hra­ju, i Třískalovou jsem se sna­ži­la obha­jo­vat a chá­pat a mít ji ráda. Bylo to těž­ké, v té době jsem neži­la, nevím, co by se mnou udě­la­la. Ale jsem nějak vycho­va­ná, a tak si mys­lím, že bych takhle nejed­na­la. Jenže nikdy člo­věk neví. Já si mys­lím, že ona byla do jis­té míry hlou­pá, naiv­ní. A najed­nou při­šla na to, jak se zajis­tit, jak být rela­tiv­ně v bez­pe­čí. Přestože v té době nebyl v bez­pe­čí nikdo.

Jak se vám toči­lo s reži­sé­rem Trojanem?

Jsou reži­sé­ři, kte­ří mají ten­den­ce všech­no vysvět­lo­vat a pak tako­ví, kte­ří neřek­nou sko­ro nic. Ondřej nechá­vá pro­stor, ale záro­veň cítím z jeho reak­cí, kdy jdu správ­ným smě­rem. Stačí, když řek­ne „Tohle se mi líbí“, nebo „Tohle zkus jinak“. Umí tak jem­ně navá­dět, není strikt­ní, tak­že se při prá­ci s ním cítím svo­bod­ně, a to je vel­ký dar.

A jaká byla spo­lu­prá­ce s Jiřím Macháčkem? Znáte se dlou­ho, máte za sebou spo­leč­né fil­my i diva­dlo. To je asi pak na pla­ce poho­da?

Někdy se s kama­rá­dem točí vlast­ně špat­ně, pro­to­že ho zná­te z osob­ní­ho živo­ta a vidí­te, kdy „hra­je“. Ale s Jirkou to tak vůbec nemám. On hra­je tak, že nevím, že hra­je. A je to hroz­ně cit­li­vý par­ťák, není ego­cen­t­ric­ký, dává pro­stor, jsme tan­dem. Jsou někte­ří her­ci, kte­ří se sou­stře­dí jen na sebe a toho dru­hé­ho zazdí. Jirka ne. Ano, moje role, Miládka, není krás­ný člo­věk, ale celý štáb a natá­če­ní bylo krás­né. Na to, jak je doba tře­tí repub­li­ky tem­ná, tak atmo­sfé­ra na pla­ce byla hroz­ně osvo­bo­zu­jí­cí. Byla tam pro­fe­si­o­na­li­ta, ale i vzduch a legra­ce.

Na roz­díl od Jiřího Macháčka jste své­ho dru­hé­ho herec­ké­ho part­ne­ra, slo­ven­ské­ho her­ce Mariana Mitaše, kte­rý hra­je budou­cí­ho pro­ku­rá­to­ra a vra­ha Karla Vaše, nezna­la vůbec. Jak se vám hrá­lo s ním?

No, prv­ní setká­ní mě zara­zi­lo. S Marianem jsme se potka­li až na pla­ce a on byl tak v roli, že půso­bil oprav­du děsi­vě. Až jsem si říka­la, že buď tak době hra­je, nebo je to oprav­du straš­ný člo­věk. Ale už po prv­ním natá­če­cím dni se uká­za­lo, že je úpl­ně v poho­dě a že k nám skvě­le zapa­dl. Jen ten prv­ní den váž­ně půso­bil na všech­ny, na Jirku i na Ondru, úpl­ně stej­ně. Jako hroz­ná sviněJ

A co poste­lo­vé scé­ny. V tomhle fil­mu se s nimi nešet­ři­lo.

Vždycky jsem před tako­vou scé­nou hroz­ně ner­vóz­ní. Je to div­né, před­stí­rat vášeň, ved­le na metr kame­ra­man, zvu­kař. Dostanu se jako­by nad sebe a říkám si, co to tady v dospě­los­ti před­vá­dím. Ale tře­ba Jirka mi neu­vě­ři­tel­ně pomá­hal pře­ko­nat stud, řek­li jsme si přes­ně, jak tu scé­nu pojme­me. Je to pak už spíš tako­vá cho­re­o­gra­fie. Ono ani jemu to neby­lo pří­jem­né. Takže se pak z vás sta­nou dvě spří­z­ně­né duše, kte­ré jen chtě­jí, aby to bylo za nimi.

Mohla jste si tyhle scé­ny nějak upra­vit na tělo?

Ve scé­ná­ři stá­lo, že se Třískalová musí svlék­nout. A pro­to­že já se nera­da svlé­kám, tak jsem muse­la vychyt­ra­le jít za Ondřejem a pora­dit mu, co je víc sexy. Že to odha­le­né tělo je prvo­plá­no­vé a že je lep­ší, když si Miládka sun­dá kalhot­ky, ale košil­ka zůsta­ne a fan­ta­zie může pra­co­vat. A Ondřej to naštěs­tí vzalJ

Když mlu­ví­te o cho­re­o­gra­fii. Jste vystu­do­va­ná taneč­ni­ce, ne hereč­ka. Jak to poci­ťu­je­te při hra­ní?

Když jdu na nové natá­če­ní, tak mám vždyc­ky v sobě stud a respekt k her­cům. Vím, že herec­tví vystu­do­va­li, umí mlu­vit, pou­ží­vat hlas. Tohle já stá­le dohá­ním, nemám tu jis­to­tu, kte­rou oni i díky ško­le mají. Tanec mi na dru­hou stra­nu pomá­há v tom, že si roli nasa­dím fyzic­ky. Například začnu cho­dit hrba­tá, schou­le­ná do sebe, nebo se nao­pak vypnu, nebo dokon­ce „vyprsím“, jako u role Miládky.  Mně to fyzic­ké zpět­ně pomů­že ucí­tit i uvnitř pocit té posta­vy a pak si ji držet

Víte, jak Milada Třískalová dopadla?

Špatně. Vzala si budou­cí­ho pro­ku­rá­to­ra vykon­stru­o­va­ných pro­ce­sů Karla Vaše. A o něm se ví, že byl sadis­ta.

---