V den jarní rovnodennosti, dnes 20. března vstupuje do českých kin další dlouho očekávaná pohádka studia Disney. Jedná se o hranou adaptaci staré klasiky tohoto světoznámého filmového giganta – prvního celovečerního animovaného filmu Sněhurka a sedm trpaslíků (1937). Očekávání, zda nová verze dostojí kvalitám „originálu“ jsou veliká, ovšem naplní se?
Na předělávání svých úspěšných animovaných pohádek do hyperrealistických hraných verzí si studio Disney buduje výrobní plány už několik let. Snad první v této „sérii“ byla hraná verze Popelky z roku 2015 a od té doby dostáváme nový film téměř každý rok. Již jsme se tak dočkali např. Krásky a zvířete (2016), Kryštůfka Robina (trochu odvážnější verze medvídka Pú; 2017), Aladina a Lvího krále (2019), Mulan (2020), Malé mořské víly (2023) a nyní i té Sněhurky. Důvod proč s její adaptací producenti otáleli se nabízí – jedná se o film, na kterém si studio Disney udělalo jméno, je to ten film, za který dostalo jednoho ze svých prvních Oscarů a je to ten film, který se pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčků o nejlepší animovaný film všech dob. Znovunatočení takové klasiky si tedy žádá precizní přístup a výjimečnou péči. Bohužel snímek provázely kontroverze již od oznámení castingu v roce 2021. Hlavní roli zde totiž ztvárňuje herečka Rachel Zegler, která má kolumbijské kořeny, a proto i trochu snědší pleť. Internet tedy rychle zaplavily vtípky, které poukazovaly na tento zvláštní casting, i vzhledem k tomu, že české i anglické jméno této postavy vychází ze slova sníh (autoři těchto vtipů ale asi nebyli nikdy v Čechách, protože by pak věděli, že zde se nahnědlý sníh objevuje naprosto běžně) a že tato herečka v daném roce zazářila ve Spielbergově remaku West side story, kde právě ztvárnila postavu hispánského původu. Další vlnu vtípků pak vzbudila z kontextu vytržená fotografie uniklá z natáčení, o které se tvrdilo, že je na ní Sněhurka a velmi podivní trpaslíci (skutečnost je ale jiná a trpaslíci ve filmu vypadají zcela odlišně).
Mohlo by se tedy podle těchto informací zdát, že ten film nebude moc dobrý, a i já jsem měl trochu obavy. A ve finále – jsem byl překvapen! Ano, bylo tam pár momentů, se kterými asi nejsem úplně v pohodě, ale zároveň jsem byl mile překvapen funkčností výsledného celku. Určitě si myslím, že ti, kteří přijdou na film o Sněhurce a budou chtít vidět trpaslíky, zlou čarodějnici s jablkem, roztomilá lesní zvířátka i záchranný polibek na rozkvetlé louce, budou s výsledkem spokojeni. Ti, které ale spíš více zajímá to, jak se live action verze vyrovnává animovanému originálu, ale možná budou lehce zklamaní. A to už se dostáváme k hlavní věci, která mi na tomto filmu asi nejvíce vadí. Je zcela jasné, že snímek cílí na mladší publikum, co mladší, na vyloženě dětské publikum. Přičemž ano, toto publiku dostane to, co si žádá, nicméně scénáristé tady udělali několik příběhových změn, u jejichž sledování bych si dvakrát rozmyslel, jestli to radši nevypnu. Já chápu, že v roce 2025 je potřeba starou klasiku trochu modernizovat, ale diváci asi budou překvapeni, že tím, kdo Sněhurku probudí z hlubokého spánku tady není princ a už vůbec né na bílém koni. V této verzi je to lesní zbojník Jonathan (do češtiny z nějakého záhadného důvodu přeložen jako Adrian), jehož příběhová úloha je tu již předem jakž-takž posílena v nepříliš zábavných situacích. To by se ale dalo v pohodě zvládnout, jenže nejbizardnější je to, že toto není ta pohádka, která by končila svatbou. V celém tom filmu jsou cítit hodně levicové tendence, které akcelerují ve finální scéně, kdy „rolnický předák“ Sněhurka jde z trůnu sesadit „zlého feudále“ královnu za podpory mocného davu, protože majetnická panovnice na poddané vůbec nemyslí a něco jako sociální rovnost jí vůbec nic neříká. Film tedy končí komunitní scénou, kdy mají všichni všeho dost, Sněhurka se stává novou královnou a všichni se radují. Hlavní Sněhurčina motivace v celém filmu není svatba s princem (s jakým taky žejo, kdo by si chtěl vzít trhana z lesa), ale získat zpět kontrolu nad královstvím a nastolit sociálně rovný systém, kde nikdo nebude mít hlad a všichni se budou mít rádi. To, že je tam pak nějaký Adrian a jablko a polibek, je tak vlastně jakási paralelní linka, která spíš jen podporuje jinou hlavní myšlenku. Ve filmu tak můžeme najít nejen pohádkové trpaslíky, ale i zvláštní politickou agitaci s podtextem women power a zvyšování počtu žen ve vrcholné politice. Což nevím, jestli je to, co jsem od klasické Disney pohádky chtěl a čekal.
Na druhou stranu, jak jsem napsal v úvodu, dětské publikum rozhodně nebude spekulovat nad významem barvy Sněhurčina pláště (a jestli to, že je červený nějak souvisí s tradiční partnerkou sovětského dědy Mráze). To si zamiluje roztomilá animovaná zvířátka a o něco méně roztomilé trpaslíky a ještě dlouho si pak bude broukat písníčky (mimochodem ten film je písničkami doslova nacpaný, první začne ještě v prvních dvou minutách filmu a poslední skončí s titulky, ty momenty bez hudby jsou fakt velmi vzácné a české přebásnění dosti útrpné). Takže jestli máte malé děti, nebo se masochisticky vyžíváte v infantilních pohádkách, s podivnými politickými podtexty vydejte se do kina. Stoprocentní remake původní klasiky ale nečekejte.
Nejnovější komentáře