She-Hulk: Neuvěřitelná právnička - Kváknu a fláknu

4/10 – Do rybníčku neuvěřitelné právničky tentokrát zavítal i náš starý známý newyorský mírotvůrce Daredevil, což při srovnání obou seriálů budí podobný dojem, jako by za Jaroslavem Duškem do Hospody dorazil Dexter na skleničku. Oba Marvel seriály se totiž markantně liší jak žánrem a celkovým pojetím, tak přijetím fanouchy po celém světě. Zatímco Daredevil se bere velice vážně a přináší superhrdinský epos v neotřelém, až detektivním stylu, She-Hulk se zase snaží zabavit děcka. Není to podřadná práce, někdo se prostě musí postarat o nehlídané děti a chytře investovat jejich volný čas do vzdělání. Například tenhle díl se jim snaží podvědomě vštípit, že nemohou věci jen tak ničit, kdykoli se rozzlobí. Teda... akorát že vůbec. Co se Jen alias zelené roštěnky týče, nic nového pod sluncem. Tatiana Maslany opět hraje tak, že vlastně nehraje, její "zástupkyně" či co bez jiskry přehrává a ostatní si tam přišli něco odříkat a shrábnout prachy. Charlie Cox zde také neposouvá řemeslo na jiný level, nicméně už svou pouhou přítomností posouvá o několik úrovní výš tento seriál. Humorná, a to slovo prosím berte do velkých uvozovek, linka mu zrovna neprospěla. Bylo sice vidět, že se tvůrci zuby nehty snaží s pověstnými vtípky netlačit příliš na pilu, na druhou stranu tak pak ovšem zůstávaly jen viset ve vzduchu, takzvaně se mihotat na křečovité grimase roštěnky, a to už bych si je možná i raději vyslechl napřímo. Příběhově je to zase rychlokvaška, kterou někdo splácal na koleni cestou do práce – prvoplánové, o ničem, nenavazuje to. Ani Daredevil nezachrání scénář děravý jako cedník a zápletku ohranou jako superhrdinské hero journey. Typická konverzace ve 2 ráno: Dušek: "Pojď se se mnou napít, Morgane! Přece mě v tom nenecháš, kamaráde!" Dexter: "No dobře, Jardo, ale jen na jedno... Víc ani cuc." Moudro na závěr: "Jak She-Hulk jednou něco kvákne, moudrý kritik tam hned odpad flákne."