(zatím nehodnoceno)
Loading...Čekám na komedii a ona z plátna nepřichází a tak čekám dál… marně. Ve volné parafrázi na ústřední stejnojmennou píseň skupiny Nightwork k novému filmu teprve čtyřiadvacetiletého režiséra Tomáše Řehořka Signál, shrnuji svá očekávání a zklamání z další české premiéry letošního roku. Marketingová kampaň se totiž snažila diváky nalákat na zábavu, hvězdné tuzemské herecké obsazení, rozjuchaně zavádějící plakát a slibný scénář talentovaného Marka Epsteina. Jenže nakonec je to všechno takový malý chytrý podraz, přesně jako producentem a distributorem původně inzerovaná komediální zápletka snímku, která sází především na lidskou chamtivost a touhu přechytračit sousedy.
Vojtěch Dyk a Kryštof Hádek hrají dva podvodníky Filose a Káju, kteří přijíždějí do jedné malé vesničky Zálesí, kde údajně mají vytipovat nejvhodnější pozemek pro výstavbu vysílače mobilního operátora. Ve skutečnosti ale jenom chtějí z vesničanů vytahat úplatky v naturáliích, penězích a užít si přitom s místními děvčaty. Předpokládají totiž správně, že vidina zisku za slibovaný nájem majiteli vybraného pozemku, rozpoutá mezi místními obyvateli doslova závody v pokrytectví.
Nápaditý Epsteinův námět sliboval aktuální téma se společensko-kritickým přesahem. Ukázalo se ale, že původní látka měla větší ambice, než jen lehkou komunální satiru, ale bez smysluplné dramaturgie se zvrhla jen do žánrově vykolejeného patvaru, který sám úplně nemá jasno, o čem chce víc vypovídat. U mladého a řemeslně bezpochyby zdatného režiséra Tomáše Řehořka (který má na svůj věk za sebou už 4 celovečerní hrané snímky) bohužel platí, že jeho filmy jsou jen tak dobré, jak kvalitní jsou scénáře, podle kterých je realizuje. A tady je asi největší kámen úrazu. Ani aureola výjimečného scenáristy Marka Epsteina tentokrát úplně nezarezonovala, přestože text Signálu je bezpochyby nadějný, ale zdaleka ne dostačující. Producent Tomáš Hoffman se zřejmě spokojil s tím, že se scénář umístil v roce 2006 na 2. místě v Ceně Sazky a tím by měla být jeho kvalita posvěcena. Bez zásadnějšího rozboru a následného kritického přepracování ho tak pouze odevzdal zručnému Řehořkovi, který bez dramaturgických zkušeností naplnil nejhorší obavy z toho, jak špatně lze přečíst příběh. Jeho vyprávění je tedy po technické stránce sice efektní, ale z hlediska obsahu vyprázdněné a zoufale hledající ideu, o kterou by se mohlo opřít.
Přitom nechybělo mnoho a mohli jsme se dívat na současnou variaci „Revizora“ nebo „U nás v Kocourkově“. Hlavní problém je zakopán v samotné dramatické výstavbě a jednotlivých charakterech. Zvyknul jsem si už, že část současných tvůrců dnes zcela zrezignovala na jakékoliv kladné hodnoty, které by se, alespoň v záblescích, promítaly do některých hrdinů; tzv. syndrom „blbé nálady“ ostatně prostoupil atmosféry hned několika tuzemských filmů loňské sezóny. Signál je v tomto pohledu naprosto deprimující, protože nám předkládá celou plejádu morálně zdevastovaných postav. Jak ústřední dvojice (Dyk s Hádkem), tak prakticky i všichni rozehraní vesničané lžou, podvádějí jeden druhého a jsou jaksepatří nenasytní. Epstein si s Řehořkem na sebe upletli bič, protože rozehráli desítku charakterů, které se ale ve výsledku od sebe liší pouze postavením ve vesnici a mírou typických znaků buranského chování – obtloustlý prospěchářský starosta (Norbert Lichý), násilnický povýšenecký statkář (Karel Roden), zamindrákovaný vykutálený hostinský (Bolek Polívka), bývalým režimem ublížený fyzik v důchodě (Jiří Menzel) a tak bychom mohli pokračovat ještě dále k méně výraznějším typům. Pro diváka je tak obtížné identifikovat se s některým z protagonistů (obávám se, že tolik sebekritičnosti v sobě má asi jen málokdo, aby si přiznal, že tím de facto autoři chtějí poukázat na to, že my všichni jsme takové malé české svině). Publikum tedy zůstává v pozici pasivního pozorovatele tohoto obskurního panoptika narušených lidiček a špíny, ve které se rochní a podkopávají vzájemně.
Osobně si myslím, že tím si v podstatě tvůrci pod sebou podřezali větev. Zrezignovali tím vědomě na jakýkoliv smysluplně vystavěný dramatický oblouk, kde bychom se mohli dočkat potrestání, prozření či vůbec posunu některé z hlavních postav. Nic takového se ovšem ve filmu nestane. Kája a Filos vezmou všechny hákem, ale nemá to pro ně žádný význam. Své chování nejsou sto přehodnotit, teprve až se stanou štvanci před rozzuřenými vesničany, kteří je chtějí lynčovat, když vyjde najevo jejich podvod, uvažují o vrácení peněz. Mimochodem ale i podlézající obyvatelé vesničky musí něco tušit daleko dřív, protože chlapcům z jejich dodávky ukradnou kola, aby snad nemohli pláchnout, než vyhlásí vítěze měření signálu, jehož pozemek pak doporučí mobilnímu operátorovi. Tento motiv však zůstane trestuhodně nedohrán.
Řehořek tak překvapivě natočil Signál jako temný film, který ve svém zobecňujícím přesahu pojednává o totálním mravním úpadku naší společnosti. Hřejivě lidských momentů je sice pár v ději naznačeno, ale všechny se ukážou být posléze jen víceméně odstředivými momenty, na kterých vyprávění bohužel nestojí. Zvláštní přitom je, že trpitelkami jsou zde převážně ženy – hospodského dcera (Eva Josefíková) by ráda vypadla ze zapadákova, ale tak nějak soucítí s tatínkem, jehož kšeft v pohostinství krachuje, ještě hůře je na tom statkářova manželka (Kateřina Winterová) s malým potomkem, na které se arogantní podnikatel a majitel statku dopouští regulérního domácího násilí. Pointa na závěr je tak už jen břitkým výsměchem nám všem, kteří zřejmě krademe, ale jsme stejně pořád naivní, protože nás převeze bývalý disident, který nakonec okrade úplně všechny a vytře nám zrak vzdorovitým pomníkem.
Rozpaky budilo i sledování herců, které Řehořek bohužel nezvládl ukočírovat, takže jsme se stali nechtěnými svědky další ukázky herecké škatulky rozpolceného Karla Rodena, bonvivánské neomalenosti Norberta Lichého, „bobulovské“ bezradnosti Kryštofa Hádka, stylizované topornosti Vojtěcha Dyka i jiných. Bodejť by netápali, když jejich charaktery postrádají vývoj a následné vztahové motivace. U Formana kdysi v Hoří, má panenko! zafungoval prvek autenticity díky naturščikům. V Signálu je to trapné defilé populárních tváří, kterým ale jejich pokus o civilní polohu ve snímku jenom stěží uvěříte. Nezbývá tedy, než doufat, že Marek Epstein bude mít ve své budoucí scenáristické práci vedle sebe opravdu zdatného partnera-dramaturga, a že Tomáš Řehořek bude mít štěstí, že mu pak takto vypilovaný scénář svěří osvícenější producent, který bude přesně vědět, jaký film chce vlastně natočit a divákům promítat.
Když už resyklujete staršší (starý) článek s dnešním datem, Nepište hned na začátku o LETOŠNÍM filmu. 1/10
A ještě jeden paradox. Film se odehrává v době, kdy už existují mobily, přesto nikoho z vesničanů nenapadne vyzkoušet dostupnost signálu dřív, než se nechají napálit dvěma nedostudovanými inženýry.
Proč by si někdo pořizoval mobil v obci, kde není signál. Vždyť i ten podvodníček volal matce z telefoního automatu
Proč by si někdo pořizoval mobil v obci, kde není signál? Asi proto, že se někdy v životě může ocitnout i tam, kde signál je, ne? Nebo snad máme věřit tomu, že ti lidé NIKDY neopouští vesnici? NIKDY se nemůžou dostat někam, kde je signál a proto pro ně nemá smysl si pořizovat mobil? To jako vážně? Ten film prostě nedává smysl.