Sin City - město hříchu

Vážně jsem se sna­žil ubrá­nit srov­ná­vá­ní s Tarantinovými fil­my, ale pros­tě to nedo­ká­žu. Pořád se totiž sám sebe ptám, jak by film vypa­dal, kdy­by ho dostal do ruky prá­vě magor z video­půj­čov­ny, a nepů­so­bil u něj jen jako hos­tu­jí­cí reži­sér. Možná by doká­zal posta­vy zpra­co­vat tak, aby mi na nich aspoň tro­chu zále­že­lo. Možná by doká­zal vymys­let dia­lo­gy, kte­ré by mě donu­ti­ly zamys­let se nad jejich důvti­pem a pou­smát se nad nimi ale­spoň jed­nou. Možná by pří­běhy pro­po­jil nějak sple­ti­tě­ji, víc než jen tak, že se posta­vy ze dvou poví­dek zna­ly. Možná, kdy­by. Ale (bohu­žel?) film reží­ro­val Rodriguez, kte­rý tohle, dle mého názo­ru, nedo­ká­zal. Přitom začá­tek a tak tro­chu i konec se mi vlast­ně doce­la líbi­ly. Drsná, noi­ro­vá jíz­da, kte­rá sice mož­ná mís­ty malin­ko pokul­há­va­la, ale vcel­ku byla vel­mi solid­ní, Bruce Willis ji pros­tě utá­hl a Jessica Alba ji zpří­jem­ni­la na pohled. Co se však ode­hrá­lo mezi tím zkrát­ka postrá­da­lo duši a moc mě to neba­vi­lo. Nic mi na tom vylož­ně neva­di­lo, to ne, pros­tě mě to ničím neu­chvá­ti­lo. Marv sem tam vzbu­dil něja­kou tu sym­pa­tii, Dwight měl něja­ké to cha­risma, ale chy­bě­la tomu něco pou­ta­vé­ho. Nedokážu to lépe popsat, pros­tě tam něco... chy­bě­lo. Dokonce ani veli­ce ori­gi­nál­ní styl, kte­rý na fil­mu byl vlast­ně to nej­lep­ší, jej nedo­ká­zal zachrá­nit. Neurážlivých 60%.

---