Sniper Elite

Hra sice neza­ujme nějak dobrou gra­fi­kou, ale za to dobrou pří­bě­ho­vou kam­pa­ní. Na začát­ku hry se obje­ví­te Berlíně. V domě, kte­rý leží v tros­kách a pla­me­nech.
Všude oko­lo vás je střel­ba a křik. Vy se však se svo­jí zbra­ní zamě­ří­te pou­ze na jedi­né­ho nepří­te­le. Lehněte si a zadrž­te dech pro mno­hem lep­ší šan­ci na zasáh­nu­tí své­ho nepří­te­le. Pokud hrá­če zasáh­ne­te do hla­vy, obje­ví se na obra­zov­ce „Longest head­shot in move” (dél­ka, odkud jste vojá­ka zastře­li­li).

Hra se jak, jsem se již zmi­ňo­val, ode­hrá­vá ve měs­tě Berlíně, kte­ré leží v Německu. Hra Sniper eli­te se ode­hrá­vá ke kon­ci 2. svě­to­vé vál­ky. Hrajete za Amerického vojá­ka, kte­rý má Německou uni­for­mu a prá­vě v Berlíně se vydá na misi. Objevíte se tedy v hlav­ním měs­tě Německa a váš úkol je vystří­let spí­še rus­ké vojá­ky, kte­ří se sna­ží najít plá­ny na vyro­be­ní nuk­le­ár­ní zbra­ně.

Ve hře se nemů­že­te spo­lé­hat na žád­né spo­je­nec­ké jed­not­ky ani nic podob­né­ho. Jedete pou­ze sám za sebe a jedi­ný váš kama­rád po dobu hra­ní bude vaše puš­ka nebo popří­pa­dě může­te sebrat i jinou zbraň, kte­rou najde­te ležet na zemi z mrtvých vojá­ků. Hra se nevy­ví­jí reál­ným hra­ním. Spíš jde o stří­leč­ku, kde jde o přes­nost stře­ly.
Bohužel si na začát­ku nemů­že­te zvo­lit nebo vytvo­řit vlast­ní cha­rak­ter. Můžete si pou­ze zvo­lit obtíž­nost hra­ní. Na výběr máte násle­du­jí­cí obtíž­nos­ti: Rookie, Cadet, Marksman nebo Sniper Elite. Výběrem obtíž­nos­ti není jako v kla­sic­kých hrách úpl­ný skok v obtíž­nos­ti hra­ní, ale postup­né zvy­šo­vá­ní obtíž­nos­ti, kde se od „Rookie“ po  „Sniper Elite “ dost ve hře zlep­ší­te. Úroveň  „Sniper Elite“ je pak už výzva a roz­ho­du­jí vaše pev­né ner­vy, jest­li obsto­jí­te v pokra­čo­vá­ní hry, nebo to vzdá­te.

Hra má jiné ovlá­dá­ní než ostat­ní moder­ní hry, na kte­ré jste si zvyk­li. Bude vám trvat, než si na něj zvyk­ne­te. Šipka na kom­pa­su vás navá­dí, kam máte jít. Ale dávej­te si pozor a drž­te se radě­ji při stě­nách. Pro pří­pad, kdy­by po vás šlo více vojá­ků, abys­te se měli kam skrýt.
Hru urči­tě dopo­ru­ču­ji, je to kou­sek nos­tal­gic­ké­ho hra­ní, kte­rý by si kaž­dý hráč roz­hod­ně neměl nechat ujít.

---