(zatím nehodnoceno)
Loading... |
| Měl se stát dekorací a posledním článkem jejího uměleckého díla, ale místo toho se bojový robot Mark 13 rozhodne eliminovat všechno živé ve svém dosahu. |
Svět postihla nukleární válka a země se proměnila v radioaktivní pustinu. Veškerý ekosystém se zbortil jako domeček z karet a lidé přebývají ve zpustošených městech. Jediným větším příjmem k obohacení je putování do zamořeného území (zóny), kde se dá najít nejrůznější materiál či zbytky odpadu z války. Jedním takovým dobrodruhem a hledačem cenností je i bývalý voják Mo Baxter, který se svým parťákem Shadesem po delší době zavítá domů. V místním ‘‘obchodě‘‘ prodá nalezené věci a při odchodu se srazí s podivně vypadajícím Nomádem, od kterého koupí zbytky jakéhosi robota, pro svou přítelkyni Jill. Ta žije ve svém bytě, který má nejmodernější zabezpečovací systém, který jí má ochránit před okolním světem. Ve svém ateliéru dělá umělecké výtvory z nejrůznějších surovin a je velice potěšena dárkem, který dostane od Moa. Ani jeden z nich však netuší, že jde o rozbitého bojového robota typu Mark 13, který je naprogramovaným k okamžité eliminaci všech ve svém dosahu. Robot se dokáže sám opravit a brzy se v domě rozpoutá hotové peklo.
Český název: Zbraň
Režie: Richard Stanley
Rok výroby: 1990
Délka: 93 minut
Země: Velká Británie
Hrají:
Dylan McDermott ... (Moses Baxter)
Stacey Travis ... (Jill)
John Lynch ... (Shades)
William Hootkins ... (Lincoln Wineberg Jr.)
Iggy Pop ... (Angry Bob)
Carl McCoy ... (Nomad)
... a další
Richard Stanley patří mezi ty režiséry, jenž mě svými filmy dokáží vždy pořádně nažhavit, aby mě následně docela dost zklamali. U jeho filmů je vždy zásadní začátek, který vás dokáže dokonale upoutat a někdy i dostat rovnou do kolen, jenže tenhle chlapík má problém udržet nasazenou laťku až dokonce. Stejně tomu bylo i tentokrát, když nás úvod zavede do zpustošené a vyprahlé pouště, která je poseta pozůstatky z nukleární války. Atmosféra je v tento moment docela těžko popsatelná, ale divák má oči přilepené k obrazovce a s napětím očekává co se bude dít. K tomu všemu hraje velice podmanivý hudební doprovod a přestože nepadne jediné slovo je divák docela pohlcen dějem. Jenže to je taky asi jediný moment, který ve vás z tohoto filmu zůstane ještě hodně dlouho.
Poté se již totiž seznámíme s hlavním hrdinou a jeho přítelkyní. Což o to, jde o docela sympatickou dvojici a jak vidno v posteli jim to docela klapalo, ale hodně slabý scénář a především jednotlivé dialogy vás začnou po čase nudit. Zajímavý je zřejmě jen ateliér v domě a divák může obdivovat jakýsi umělecký kolos, který se snaží hlavní hrdinka Jill proměnit na umělecké dílo. Zajímavější je však zřejmě následný sexuální akt, kdy je kamera zakryta zeleným a červeným filtrem a kopulující postavy v některých můžou vyvolat skutečně rozmanité představy. Ona je taky Stacey Travis kus pěkné ženské, takže se není čemu divit.
Tím však zábava končí a přejdeme k jakési adaptaci Terminátora. Bojový robot se totiž jako mávnutím kouzelného proutku začne dávat sám dohromady a pustí se do toho k čemu byl stvořen. Tedy snaží se chlapec jeden plechový, ale moc mu to nejde. Postav k zabíjení tu moc není a když už se nějaká najde, tak toho většinou stejně moc k vidění není, protože kameraman a osvětlovači se v tu chvíli asi zbláznili. Obraz se celý zahalí do červeného filtru a občas se vystřídá s bláznivě blikajícími světelnými efekty při nichž toho moc nerozeznáte ani s větším počtem dioptrií. Navíc docela velký počet scén postrádá logiku a ledabyle nahozené hlášky jednotlivých postav vás ani moc nerozesmějí. Přišlo mi, že se režisér i scénárista totálně od poloviny filmu vybodli na postupné složení jednotlivých střípků příběhu, zcela vypustili jakoukoliv spojitost mezi scénami a jediné čemu se věnovali, byl nekonečný boj robota a sochařky, který nebral konce. Nezničitelný stroj přežil snad všechno a nakonec ho sejme…. No prostě tohle byl film natočený snad jen pro fanoušky laciných scifi béček.
Ani samotné herecké výkony mě zrovna dvakrát nepotěšili, přestože se zde objevilo hned několik známých tváří. Lemmyho a Iggy Popa asi není potřeba příliš představovat, tedy hlavně těm jenž mají rádi tvrdší muziku. Dylan McDermott se sice snažil, ale moc se mu to nedařilo, především pak v druhé polovině filmu. Znát ho můžete například z filmu The Messengers, nebo The Cowboy Way.
Hardware je hodně průměrným filmem, který je doslova rozdělený na dvě úplně odlišné poloviny. Zatímco ta první dokáže diváka zaujmout skvěle propracovanou zpustošenou krajinou a je doprovázena slušným hudebním doprovodem, ta druhá začne po čase docela postrádat jakýkoliv smysl a jediné co je zde k vidění je nekonečný souboj s bojovým robotem, který mě ze začátku bavil, ale čím déle trval a čím víc začal režisér vymýšlet nejrůznější kraviny, tím víc jsem začínal být otrávený. Úplný konec již začíná hraničit s žánrovým odpadem, takže je docela škoda, že to Stanley zase na závěr docela zkonil. Ostatně v jeho filmech tomu již bývá docela zvykem, takže se divím, že mě to ještě překvapuje.
Hodnocení:
50%
Nejnovější komentáře