Mommy II: Mommys Day (1997)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Šílená mat­ka je zpět!

Nadešel čas, aby vra­žed­ná mat­ka pocí­ti­la důsled­ky svých činů na vlast­ní kůži a dosta­lo se jí spra­ved­li­vé odpla­ty. Má být popra­ve­na smr­tí­cí injek­cí a navždy tak zmi­zet ze živo­ta své dce­ry Jessicy Ann. Jenže její šíle­ná mat­ka se nikdy nevzdá­vá a na posled­ní chví­li se roz­hod­ne zachrá­nit. Při útě­ku je však zno­vu chy­ce­na, ale naskyt­la se jí malá jis­křič­ka nadě­je, že bude moci žít dál. Podstoupí lékař­ský expe­ri­ment, kdy je jí pod kůži vope­ro­ván implan­tát, kte­rý tlu­mí násil­né emo­ce. Ze začát­ku se zdá být všech­no v pořád­ku, ale mat­ku nej­víc trá­pí fakt, že se nesmí vídat se svou dce­rou, a tak jí z povzdá­lí sle­du­je. Jenže mateř­ská lás­ka je sil­něj­ší než soud­ní záka­zy, a tak je brzy začne obchá­zet. Na ten­to oka­mžik čeká poli­cie, kte­rá se ji za kaž­dou cenu sna­ží opět dostat do cely smr­ti, jen­že jak se zdá, její vra­žed­né chout­ky jsou sku­teč­ně potla­če­ny do poza­dí a oni nema­jí nic, za co by ji moh­li zno­vu zavřít. Tedy až do doby, kdy se v jejím oko­lí ode­hra­je opět něko­lik záhad­ných úmr­tí lidí, jenž se s ní dosta­li do kon­flik­tu. Styl vražd je však poně­kud odliš­ný, více bru­tál­ní a není vůbec jis­té, kdo doo­prav­dy vraž­dí. Zatímco vyšet­řo­va­te­lé samo­zřej­mě pode­zří­va­jí její mat­ku, Jessica Ann je sto­pro­cent­ně pře­svěd­če­ná o její nevin­ně. Dokázala se však sku­teč­ně zce­la vylé­čit, nebo jí opět popadlo její vra­žed­né šílen­ství? Co když je však sku­teč­ně nevin­ná a za vraž­da­mi sto­jí někdo úpl­ně jiný?

Český název: Vražedná mat­ka 2
Režie: Max Allan Collins
Rok výro­by: 1997
Délka: 88 min
Země: USA

Hrají:
Patty McCormack ... (Mommy)
Rachel Lemieux ... (Jessica Ann)
Brinke Stevens ... (Beth)
Paul Petersen ... (Paul Conway)
Mickey Spillane ... (Attorney Neal Ekhardt)
... a dal­ší

S vel­ký­mi oba­va­mi jsem vklá­dal tenhle film do dvd pře­hrá­va­če, pro­to­že po nedáv­ném shléd­nu­tí prv­ní­ho dílu, kte­rý pat­ří do odpad­ních vod jsem nechtěl zby­teč­ně ztrá­cet zno­vu čas. Kupodivu když naběh­ly závě­reč­né titul­ky, byl jsem doce­la pře­kva­pe­ný a musím říct, že tenhle díl se tvůr­cům pove­dl roz­hod­ně lépe. Samozřejmě nejde o žád­nou pec­ku a dle mého názo­ru nejde ani o prů­měr­ný film, ale urči­té zlep­še­ní zde vidět pře­ce jenom jde. Režisér zřej­mě dostal koneč­ně rozum a mís­to jakési tele­no­ve­ly se koneč­ně začal věno­vat budo­vá­ní horo­ro­vé atmo­sfé­ry.

Začátek se samo­zřej­mě nesl v úpl­ně stej­ném nud­ném duchu jako pře­de­šlý díl, ale vše se naštěs­tí brzy změ­ni­lo. Pokud pře­ži­je­te prv­ních zhru­ba 15-20. minut, tak se koneč­ně dočká­te toho, že i Max Allan Collins doká­že stvo­řit ale­spoň tro­chu zají­ma­vý děj a ne jen jakousi polo-romantickou tele­no­ve­lu, jakou byl prv­ní díl. Atmosféra fil­mu se koneč­ně dala ozna­čit za mír­ně horo­ro­vou a nej­spíš k tomu dopo­mohl i fakt, že se reži­sér roz­ho­dl tro­chu při­tvr­dit. Vražedné scé­ny už nejsou natá­če­ny jen ve tmě, kde nic neby­lo pořád­ně vidět a ani je nepře­ru­šo­val otrav­ný střih. Dokonce se na scé­ně obje­ví i vět­ší množ­ství krve a jed­not­li­vé vraž­dy se dají ozna­čit i za mír­ně nápa­di­té. Bohužel opět se radě­ji neza­chá­ze­lo do něja­kých detai­lů a kame­ra­man si čas­to vybí­ral do zábě­ru spí­še deko­ra­ci, než před sebou zmí­ta­jí­cí se posta­vy. I tak je však potře­ba říct, že toho bylo k vidě­ní roz­hod­ně víc než minu­le.

Neskutečné se sta­lo sku­teč­nos­tí, aneb koneč­ně jsme se dočka­li i výraz­né­ho zlep­še­ní u herec­kých výko­nů. Zatímco v jed­nič­ce před­ved­li všich­ni akté­ři napros­to tra­gic­kou show, tak ten­to­krát to byla o něco lep­ší kávič­ka. Zřejmě her­ci dosta­li vyš­ší hono­rář. Samotná Patty McCormack se výraz­ně zlep­ši­la a koneč­ně to byla ta sta­rá zná­má, kte­rou jsme měli mož­nost vidět napří­klad ve fil­mu The Adventures of Huckleberry Finn nebo Don Quijote de Orson Welles.

Asi nej­vět­ší tragé­dií byl opět čes­ký dabing, kte­rý posled­ní dobou nesto­jí vůbec za nic a poma­lu, ale jis­tě začí­nám zno­va pře­chá­zet k původ­ní­mu zně­ní. Protože poslou­chat pět­a­dva­ce­ti­le­té­ho klu­ka, jak dabu­je důchod­ce, oprav­du už nesne­su.

Tak pře­ce jenom jsme se dočka­li mír­né­ho zlep­še­ní opro­ti minu­le, ale o žád­ný vel­ký trhák se samo­zřej­mě nejed­ná. Několik svět­lej­ších chvi­lek se zde však najít dá a roz­hod­ně jsem se u toho tolik nenu­dil. Jen upřím­ně dou­fám, že dal­ší pokra­čo­vá­ní už nebu­de.

Hodnocení:
40%