Prastaré kulty mají svá tajemství, která musí zůstat uchována v tajnosti za každou cenu… |
Rovněž k tomu filmu jsem přišel jako slepý k houslím. Při hledání jiného filmu jsem narazil na odkaz, který mě k němu nasměroval a po letmém přečtení popisku děje, jsem jej prostě musel vidět. Mám rád starou italskou školu, takže jsem se s chutí nechal vtáhnout do velice poutavého příběhu s mysteriózní zápletkou. Zprvu to sice mělo pomalejší tempo, ale atmosféra se brzy dostala do správného rytmu a ponurý příběh nám postupně začal vydávat svá tajemství. Tonino Cervi potřeboval, aby se co možná nejvíc lidí chytlo na „lep“ jeho pavučiny (chápejte scénáře) a tak nechával diváka docela dlouho v nejistotě, cože to vlastně sleduje. Je to giallo, nebo není?
Il nido del ragno mohlo stavět i na solidních hereckých výkonech. Nenašel jsem zde nikoho, jehož projev by se mi vyloženě nelíbil. Ovšem nejlepší byla pro mne ďábelská Margareta von Krauss. Film jako celek má velice slušnou úroveň a přestože dnešní mládeži už asi nic neřekne a bude jim spíše k smíchu, tak já byl velice spokojený (hlavně i díky tomu, že jsem jej viděl v původním znění – což je určitě lepší ta nejlepší volba). No a určitě jsem film neviděl naposledy. Díky tomu jsem se rozhodl, že tady musím prostě udělit nadprůměrné hodnocení.
Hodnocení:
70%