Otesánek (2000)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Snad kaž­dý z nás zná lido­vou pohád­ku o Otesánkovi. Jan Švankmajer se jí roz­ho­dl zpra­co­vat ve svém oso­bi­tém sty­lu a divá­kům tak uká­zat, jakéže to čtou \„hrů­zy\“ svým dětem před spa­ním. Jeho dílo je nato­če­no jako gro­tesk­ní horor a zís­ka­lo si obdiv nejen u nás, ale i v zámo­ří.

Děj se ode­hrá­vá v jed­nom čin­žov­ním domě, kde byd­lí man­že­lé Horákovi. Ti se mar­ně pokou­še­jí mít dítě a oba jsou již z toho vše­ho znač­ně zou­fa­lí. Jednoho dne chce Karel svou ženu povzbu­dit a tak vyte­sá z paře­zu podo­biz­nu dítě­te. K jeho zdě­še­ní však Božena při­jí­má kus dře­va za své dítě s vel­kou dáv­kou posed­los­ti a sku­teč­ná rea­li­ta jako­by pře­sta­la exis­to­vat. Když navíc navyklá­dá všem sou­se­dům, že je těhot­ná, začí­na­jí oba létat v pěk­ném malé­ru. Karel má strach, že je oko­lí začne brát za bláz­ny a oby­čej­né pod­vod­ní­ky a tak se sna­ží vše­mož­ně ženu pře­svěd­čit, aby se vzda­la ono­ho kusu dře­va a zača­la zno­vu žít nor­mál­ně. Jednoho dne se však sta­ne „zázrak“ a Otesánek oži­je. Rodičovská radost však netr­vá dlou­ho a brzy nasta­nou mno­hem závaž­něj­ší pro­blémy, než je skrý­va­ní jejich malé­ho Otíka před zvě­da­vý­mi sou­se­dy. Jejich syná­ček je totiž pěk­ně nena­žra­né dítě a má pořád hlad. Horákovi nestí­ha­jí krmit svou rato­lest dosta­teč­ným množ­stvím jíd­la a tak se jejich dítě roz­hod­ne si opat­řit potra­vu samo. Brzy zmi­zí jejich kočka, ale i něko­lik spo­lu­ob­ča­nů, kte­ří měli tu smůlu, že zaví­ta­li do jejich domu. Ačkoliv se Horákovi sna­ží sebe­víc v mas­ko­vá­ní stop, kte­ré by moh­li poli­cii dovést až k jejich pra­hu, tak sou­se­do­vic dce­ra Alžbětka začí­ná mít pode­zře­ní, že okol­nos­ti kte­ré se ode­hrá­va­jí v jejich domě až náram­ně při­po­mí­na­jí jed­nu ze zná­mých pohá­dek…

Režie: Jan Švankmajer
Rok výro­by: 2000
Délka: 125 min
Země: Česká republika/Velká Británie/Japonsko
Alternativní název: Little Otik

Hrají:
Veronika Žilková ... Božena)
Jan Hartl ... (Karel)
Kristina Adamcová ... (Alžbětka)
Jaroslava Kretschmerová ... (sou­sed­ka)
Pavel Nový ... (sou­sed)
... a dal­ší

Již samot­ný dosti mor­bid­ní začá­tek mě doslo­va dostal svým „úchyl­ným“ ztvár­ně­ním, že i na děti se dá u sádek čekat dlou­há řada. Zapomeňte na kla­sic­ký způ­sob dělá­ní dětí, pro­to­že Švankmajer nám nabíd­ne něko­lik veli­ce půso­bi­vých způ­sobů, jak lze při­jít k vytou­že­né­mu děťát­ku. Atmosféra v tu chví­li při­po­mí­ná psy­cho jízdu se vším všu­dy a to i díky skvě­lé­mu výko­nu Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Oba her­ci se svých rolí zhos­ti­li oprav­du bra­vur­ně a se ctí. Ne nadar­mo zís­kal sní­mek v roce 2001 pres­tiž­ní oce­ně­ní Českého lva za nej­lep­ší film.

Otesánkovi je čas­to vytý­ká­na pře­de­vším jeho dél­ka, pro­to­že poprav­dě někte­ré pasá­že zby­teč­ně nudí a jsou až nepři­mě­ře­ně nata­ho­vá­ny. Dokonce i samot­ná atmo­sfé­ra má něko­lik nehez­kých výky­vů, kte­rým se dalo krat­ší sto­pá­ží vyhnout oblou­kem. I tak nám však reži­sér uká­zal, že i bez svých pověst­ných ani­ma­cí (ty se zde vysky­tu­jí v mno­hem men­ší míře, než tomu bylo minu­le) doká­že nato­čit doce­la zají­ma­vou podí­va­nou.

Asi nej­za­jí­ma­věj­ším prv­kem jsou jed­not­li­vé posta­vy, jejichž cha­rak­te­ris­ti­ky pod­stou­pí během fil­mu něko­lik výraz­něj­ších pro­měn. Tou nej­vý­raz­něj­ší lze vidět u man­že­lů Horákových, ale ani ostat­ní nezů­sta­nou poza­du. Jejich sou­se­dy si zde zahrá­li Pavel Nový a Jaroslava Kretschmerová, kte­ří mají na svě­do­mí něko­lik oprav­du neza­po­me­nu­tel­ných momen­tů a hlá­šek. Stejně jako jejich bacu­la­tá dce­ra Alžběta. Ta si ráda čte kro­mě pohá­dek pře­de­vším vel­mi pouč­né kníž­ky ze živo­ta a v jejím podá­ní jsou někte­ré hláš­ky oprav­du veli­ce tref­né. Dále zde máme i věč­ně nadr­že­nou sta­ří­ka, kte­rý se rád dívá malým hol­čič­kám pod suk­ně. Pan Žlábek pat­řil k mým nej­ob­lí­be­něj­ším.

No a koneč­ně se dostá­vám i k naší nej­hlav­něj­ší posta­vě – Otesánkovi. Dokud byl Otík ješ­tě malým dře­vě­ným haran­tem, tak si mě díky půso­bi­vé ani­ma­ci zís­kal. Dokonce i scé­na s koje­ním. Jakmile se však z něho zača­lo stá­vat koš­tě v plín­kách, tak jsem byl lehce zne­chu­ce­ný. Výrazně totiž uby­lo půso­bi­vých momen­tů a divák tak byl znač­ně ochu­zen o zají­ma­vé momen­ty. Jeho lid­ské hos­ti­ny se totiž vět­ši­nou ode­hrá­va­ly mimo záběr kamer, nebo za zavře­ný­mi dveř­mi.

Hodnocení:
V těch­to chví­lích jsem se začal oprav­du nudit a i to zapří­či­ni­lo, že tomu­to sním­ku nedám víc jak 60%.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře