Sharktopus vs. Whalewolf (2015)

Když kon­tak­tu­je kapi­tá­na lodi Bradyho voo­doo šaman Tiny, aby mu při­ne­sl hla­vu Sharktopuse, vypa­dá to jako nejap­ný vtip. Ray totiž po vět­ši­nu času jen popí­jí whis­ky se svým pomoc­ní­kem Pablem, nebo vyspá­vá opi­ci v poli­cej­ní cele. Rozhodně to není tip odváž­né­ho dob­ro­dru­ha, ale ten­to­krát mu je vyhro­žo­vá­no čer­nou magií a tak se neo­chot­ně pus­tí do ris­kant­ní­ho pod­ni­ku. K naší dvo­ji­ci se při­dá­vá i atrak­tiv­ní inspek­tor­ka Nita, kte­rá řeší sérii úmr­tí, jenž má na svě­do­mí hla­do­vý zabi­ják. Nikdo z nich však nemá zatím tuše­ní, že v blíz­ké labo­ra­to­ři se prá­vě zro­di­lo dal­ší vel­ké nebez­pe­čí. Vědkyně Reinhardtová, spo­lu­žač­ka dok­to­rů Sandse a Symese koneč­ně doved­la svůj šíle­ný expe­ri­ment do zdár­né­ho kon­ce. Podařilo se jí najít vhod­nou lid­skou oběť, kte­ré byly při­dá­ny geny dra­vé kosat­ky a vlka. Zrodil se tak Whalewolf, tvor lač­ní­cí po krvi.

Režie: Kevin O’Neill

Rok výro­by: 2015

Délka: 85 min

Země: USA

Hrají:

Casper Van Dien...(Ray Brady)

Akari Endo...(inspektorka Nita Morales)

Catherine Oxenberg...(Dr. Elsa Reinhardt)

Jorge Eduardo De Los Santos...(Pablo)

Tony Almont...(Francois Tiny)

Mario Arturo Hernández...(Felix Rosa / Whalewolf)

...a dal­ší

Všichni zná­te ono pověst­né “ do tře­ti­ce vše­ho dob­ré­ho a zlé­ho“, ale u série Sharktopus pla­tí spí­še to dru­hé. Uběhl sotva rok od pře­de­šlé­ho Sharktopus vs. Pteracuda a spo­leč­nost Syfy se roz­hod­la, že nato­čí dal­ší vol­né pokra­čo­vá­ní. Tentokrát se děj pře­mís­tí do Dominikánské repub­li­ky, ale kro­mě pře­krás­né­ho tro­pic­ké­ho pro­stře­dí, se tu moc fil­mo­vé krá­sy nedo­čká­me. Pokud samo­zřej­mě nepo­čí­tám pěk­nou Akari Endo, kte­rá potě­ší pře­váž­ně oko nejed­no­ho muž­ské­ho divá­ka. Tím však vět­ši­na pozi­tiv kon­čí. Kevin O’Neill ani napo­dru­hé moc neza­zá­řil a udr­žel tak níz­kou kva­li­tu všech dílů na stej­né (pod­prů­měr­né) vlně.

Bylo sice od tvůr­ců pěk­né, že se poku­si­li do děje při­mí­chat i rádo­by voo­doo záplet­ku, ale že by tím nějak závrat­ně dopo­moh­li ke zlep­še­ní již tak dost stu­pid­ní­ho pří­bě­hu, se říci moc nedá. Vezmeme li totiž v potaz, že již samot­ný zrod nové­ho mon­stra (Whalewolf) byl dost na pová­že­nou a jeho vzhled doslo­va kata­stro­fál­ní, nezbý­va­lo než dou­fat, že i ten­to­krát se tu obje­ví něko­lik odleh­če­ných scén se špet­kou toho čer­né­ho humo­ru. No a tady musím říct, že nás tvůr­ci opět nezkla­ma­li. Když už samot­né efek­ty stá­ly za smradla­vý výkal, tak se chtěl divák ale­spoň tro­chu zasmát. No a že se náš digi­tál­ní žralok-chobotnice činil.

Ani do tře­ti­ce však neče­kej­te žád­nou horo­ro­vou atmo­sfé­ru, u kte­ré by se vám snad měl tajit dech. To už vám ale snad došlo, pokud jste vidě­li ale­spoň jeden z před­cho­zích dílů této uje­té série. Ochotnické před­sta­ve­ní samo­zřej­mě nesmě­lo chy­bět a Casper Van Dien měl ten­to­krát váž­nou kon­ku­ren­ci. Poslední dobou už hra­je jen v samých paskvi­lech a poprav­dě se ani moc nedi­vím. Vlastně ani nevím, jest­li tu opi­lost hrál, nebo byl koneč­ně při­ro­ze­ný. Takže jsem veli­ce rád, že jsem to pře­žil ve zdra­ví a psy­chic­ké vyrov­na­nos­ti. Docela dlou­ho jsem pře­mýš­lel, jaké že by mělo být mé finál­ní hod­no­ce­ní. No a nako­nec jsem usou­dil, že zůsta­ne vše při starém a tak i do tře­ti­ce dávám...

Hodnocení:

30%