Dennis Rader

Jeden z mála séri­o­vých vra­hů, jenž nemů­že být nikdy popra­ven. Své obě­ti svá­zal, mučil a násled­ně zabil, při čemž se sexu­ál­ně uspo­ko­jo­val.

Narodil se 9.března 1945 ve měs­tě Wichita jako prv­ní ze čtyř synů Williama E. Radera a Dorothey Cookové. Vystudoval základ­ní ško­lu Riverview School a poz­dě­ji střed­ní ško­lu Wichita Heights. V roce 1965-66 začal stu­do­val na Kansaské uni­ver­zi­tě, ale tu vymě­nil za vojen­ské letec­tvo a čty­ři roky ces­to­val z armá­dou po celém svě­te. Když se vrá­til zpět do USA začal pra­co­vat jako pro­da­vač v oddě­le­ní masa v super­mar­ke­tu Leekers IGA v měs­teč­ku Park City, kde pra­co­va­la i jeho mat­ka.

22.května 1971 se Dennis ože­nil s Paulou Dietz. Začal opět cho­dit do ško­ly (Butler County Community College), aby si zde dokon­čil své vzdě­lá­ní a v roce 1973 ji zdár­ně dokon­čil. Rozhodl se však pokra­čo­vat na stát­ní uni­ver­zi­tě ve Wichitě, kde se mu poda­ři­lo dosáh­nout baka­lář­ské­ho titu­lu. Od roku 1974 až 1988 začal Rader pra­co­vat u ADT (bez­peč­nos­tí služ­ba) ve svém rod­ném měs­tě Wichitě jako insta­la­tér bez­peč­nost­ních kamer a zaří­ze­ní, dokud jej nad­ří­ze­ní nepo­vý­ši­li. V nové funk­ci měl na sta­ros­ti napří­klad sčí­tá­ní oby­va­tel, odchyt tou­la­vých zví­řat, nebo udě­lo­vá­ní pokut za poru­še­ní bez­peč­nost­ních pra­vi­del. Jeho sou­se­dé na něj vzpo­mí­na­jí jako na veli­ce peč­li­vé­ho a spo­řá­da­né­ho člo­vě­ka, kte­rý ovšem čas­to svých pra­vo­mo­cí zne­u­ží­val. Uděloval poku­ty za nej­růz­něj­ší prko­ti­ny a dokon­ce zastře­lil sou­se­do­va psa, pro­to­že byl bez oboj­ku na uli­ci.

2.března 2005 musel ode­jít, pro­to­že jej dozor­čí rada zba­vi­la všech jeho pra­vo­mo­cí a už s ním neby­la spo­ko­je­ná. Rader byl mimo jiné i čle­nem lute­rán­ské církve. Se svou man­žel­skou má dvě dnes již dospě­lé děti - Brian a Kerri. S man­žel­kou se roz­ve­dl 27.červa 2005 a byla to prá­vě ona, kdo požá­dal o roz­vod. Údajně tak uči­ni­la kvů­li své­mu dušev­ní­mu i těles­né­mu zdra­ví, pro­to­že jí man­žel­ství s Dennisem za těch 34 roků nejed­nou nemi­le pozna­me­na­lo. Spíše však kvů­li jeho zatče­ní a usvěd­če­ní z vražd jenž její dra­hý choť spáchal.

Dennis Rader však celou tu dobu před svou rodi­nou a nej­bliž­ším oko­lím skrý­val svou dru­hou tvář. Zatímco na jed­nu stra­nu byl milu­jí­cím otcem i man­že­lem, tak ve svých vol­ných chví­lích potře­bo­val pro­ží­vat něco, co mu man­žel­ka nemoh­la dát. Nešlo však pou­ze o sexu­ál­ní uspo­ko­je­ní, ale pře­de­vším o cel­ko­vou nad­vlá­du nad bez­moc­ným člo­vě­kem. Rader se doslo­va vyží­val v bez­moc­nos­ti a utr­pe­ní svých obě­tí, kte­ré si roz­hod­ně nevy­bí­ral zce­la náhod­ně. Jeho vášeň a posed­lost se však sta­la poz­dě­ji i jeho zká­zou. Rád totiž potře­bo­val o svých činech něko­mu říci a vychlou­bat se, pro­to začal poli­cii a médi­ím posí­lat ano­nym­ní dopi­sy, ve kte­rých detail­ně popi­so­val své hrůz­né činy, ale i on udě­lal jed­nou chy­bu za kte­rou bylo potře­ba zapla­tit.

Ten osud­ný den se udál 16. úno­ra 2005, kdy obdr­že­la tele­viz­ní sta­ni­ce FOX ve Wichitě vycpa­nou obál­ku v nichž byl nale­ze­ný zla­tý náhr­del­ník s vel­kým medai­lon­kem, dis­ke­ta a dopis. Když poli­cie vlo­ži­la dis­ke­tu do PC a zjis­ti­la pod­le sou­bo­rů, kde vznik­ly, obje­vi­la se adre­sa lute­rán­ské­ho kos­te­la a jmé­no Dennis. Ten byl posled­ní kdo s daty mani­pu­lo­val. Policie ho zača­la ihned pode­zí­rat, ale jeli­kož nemě­la důkaz jenž by obstál u sou­du, dala Denise pou­ze sle­do­vat. Policii se však poda­ři­lo zís­kat DNA jeho dce­ry Kerri, pod­le kte­ré­ho zjis­ti­li, že má veli­ce podob­ný vzo­rec jako vzo­rek vra­ho­vy DNA, kte­rý zís­ka­li před lety z jeho sper­ma­tu, jenž zůsta­lo v těle jed­né z prv­ních obě­tí. Tím pádem zís­ka­li koneč­ně i usvěd­ču­jí­cí důkaz a vyda­li na Dennise zaty­kač.

25.února 2005 se všech­ny poli­cej­ní slož­ky stá­tu Wichita, dokon­ce i jed­not­ka SWAT a FBI vyda­li k Radarově kan­ce­lá­ři, kte­rá se nachá­ze­la v lute­rán­ském kos­te­le a bez odpo­ru ho zatkli. Po něko­li­ka hodi­nách tvr­dé­ho výsle­chu se jim ke vše­mu při­znal a vyšet­řo­va­te­lé s ním nato­či­li 12 DVD se jeho při­zná­ním. Formálně byl však zatčen až o tři dny poz­dě­ji.

Za své činy však nemohl dostat trest smr­ti, pro­to­že svou posled­ní vraž­du spáchal v roce 1991 a v té době byl ješ­tě trest smr­ti v Kansasu zru­še­ný. Znovu ho zaved­li až v roce 1994, ale soud byl na Dennise až pří­liš sho­ví­va­vý a dostal ‘‘jen‘‘ desetkrát doži­vot­ní trest. Přestože B.T.K zabi­já­ko­vi (jak byl v té době nezná­mý vrah pře­zdí­ván) byly při­su­zo­vá­ny i poz­děj­ší vraž­dy, ze kte­rých však Rader nebyl nikdy obvi­ně­ný. 1.března byl Dennis for­mál­ně obvi­ně­ný z dese­ti vražd a kau­ce na byla usta­no­ve­na na 10 mili­ó­nů dola­rů. 27.června se ke všem při­znal a navíc poli­cii posky­tl detail­ní popi­sy svých vražd. 18.srpna sta­nul popr­vé tvá­ří v tvář s rodi­na­mi svých obě­tí před sou­dem, kde byl odsou­ze­ný k maxi­mál­ní­mu tres­tu 175 let bez mož­nos­ti se odvo­lat. Za své činy se omlu­vil a trest při­jal bez výhrad. 23.dubna násle­du­jí­cí­ho roku mu bylo za dob­ré cho­vá­ní umož­ně­no sle­do­vat tele­vi­zi, poslou­chat rádio a číst si časo­pi­sy. To se však nelí­bi­lo pozůsta­lým, kte­ří pro­ti tomu pro­tes­to­va­li.

K jeho usvěd­če­ní dopo­moh­ly:
tes­ty DNA jeho sper­ma­tu a kous­ky kůže z pod neh­tů jeho obě­ti Vicki Wegerle.
porov­ná­ní hla­so­vých zázna­mů zasla­ných médi­ím a poli­cii + styl písma z dopi­sů.
regis­trač­ní čís­la dvou kopí­rek ze stat­ní uni­ver­zi­ty ve Wichitě, kde Rader po roce 1970 stu­do­val a pou­ži­tá báseň v jed­nom z dopi­sů, kte­rou se v té době uči­li.
Dennis žil ve stej­né uli­ci, jako jeho oběť Marine Hedge.
dvě dal­ší obě­ti pra­co­va­li u stej­né­ho zaměst­na­va­te­le, jako on. Jenže až po jeho odcho­du. Přesto se poli­cie domní­va­la, že je musel znát odtud, pro­to­že tam cho­dí­val na návštěvy.
svým obě­tem čas­to brá­val jejich osob­ní věci, kte­ré posí­lal poš­tou poli­cii a chlu­bil se jimi jako tro­fe­je­mi

Seznam obě­tí:
 1974: čtyř­člen­ná rodi­na (Joseph Otero, jeho man­žel­ka Julie Otero,a jejich dvě děti Joseph Otero II a Josephine)
1974: Kathryn Bright
1977: Shirley Vian
1977: Nancy Fox
1985: Marine Hedge
1986: Vicki Wegerle
1991: Delores Davis

Policie si i přes to mys­lí, že má Dennis Rader na svě­do­mí mno­hem více obě­tí, ale k těm se nikdy nepři­znal a ani oni nemě­li dosta­tek důka­zů.

Jak již bylo řeče­no tak Dennis Rader měl potře­bu se svý­mi hrůz­ný­mi činy chlu­bit a tak krát­ce po kaž­dé vraž­dě poslal míst­ní tele­vi­zi, rádiu či samot­né poli­cii hrůz­né dopi­sy v nichž rád dopo­drob­na popi­so­val své hrůz­né činy a čas­to v nich byly i růz­né osob­ní věci zavraž­dě­ných.

Poprvé byl dopis nale­zen v říj­nu 1974 v měst­ské knihov­ně v jed­né z knih, kte­rý obje­vil náhod­ný čte­nář. Byla v něm detail­ně popsá­na bru­tál­ní vraž­da čtyř­člen­né rodi­ny Oterových. Na začát­ku roku 1978 poslal dal­ší dopis tele­viz­ní sta­ni­ci KAKE, kde se hrdě hlá­sil k vraž­dám Oterových, Shirley Vianové, Nancy Foxové a nezná­mé v té době ješ­tě nei­den­ti­fi­ko­va­né Kathryn Brightové. Sám v něm vybí­zel, aby jej veřej­nost pře­zdí­va­la B.T.K. Dokonce v jed­nom dopi­se poslal i bás­nič­ku v nichž byli indi­cie k dal­ší vraž­dě, jenž měl v plá­nu spáchat. Jmenovala se „Oh Death to Nancy“. O rok poz­dě­ji poslal dva iden­tic­ké balíč­ky (jeden opět do KAKE) a dru­hý své poten­ci­o­nál­ní obě­ti, kte­rá ovšem neby­la doma. Opět v ní byla bás­nič­ka „Oh Anna Why Didn’t You Appear,“ Rader čekal na svou oběť taj­ně u ní doma, ale když se žena dlou­ho nevra­ce­la domů, tak to naštva­ně zaba­lil a ode­šel domů. Žena ani netu­ši­la, že jen o vlá­sek unik­la jis­té smr­ti. Všechny dopi­sy byly plné pra­vo­pis­ných chyb a poli­cie se domní­va­la, že jde o vra­ho­vu lest, aby zmá­tl své pro­ná­sle­do­va­te­lé, ale jaké bylo poz­dě­ji jejich pře­kva­pe­ní když zjis­ti­li, že Dennis Rader sku­teč­ně měl pro­blémy s gra­ma­ti­kou a sklad­bou vět, přes­to­že stu­do­val něko­lik škol.

V roce 1988 došlo ve Wichitě k vraž­dě tříčlen­né rodi­ny Fagerů. Brzy došel dal­ší dopis od B.T.K, kte­rý v něm ovšem popí­ral, že by měl z vraž­dou něco spo­leč­né­ho, přes­to­že pacha­tel při vraž­dě­ní pra­co­val téměř iden­tic­kým způ­so­bem. Ani v roce 2005 se Rader k tomu­to činu nepři­znal, přes­to­že si byla poli­cie téměř jis­tá, že to udě­lal on. V břez­nu 2004 dostal bul­vár­ní plá­tek The Wichita Eagle dopis od nezná­mé­ho adre­sá­ta. Ten se v něm hlá­sil k vraž­dě Vicki Vegerlové a jako důkaz poslal v balíč­ku foto­ko­pii její­ho řidič­ské­ho prů­ka­zu, foto­gra­fie z mís­ta činu . Stanice KAKE zase obdr­že­la balí­ček s dopi­sy, v nichž autor dopo­drob­na popsal vraž­du rodi­ny Oterových v nichž byli hrůz­né detai­ly dokon­ce i gra­fic­ky zná­zor­ně­ny. V pro­sin­ci 2004 dosta­la poli­cie dal­ší balí­ček, kte­rý byl nale­zen v par­ku jenž obsa­ho­val řidič­ský prů­kaz Nancy Foxové a svá­za­nou panen­ku s ige­li­to­vým sáč­kem obto­če­ným kolem hla­vy. Poslední dopis ten­to­krát ulo­žil na dis­ke­tu a poslal tele­vi­zi Fox. Policie si však zjis­ti­la, že data pochá­zí z lute­rán­ské­ho kos­te­la a člo­věk jenž k nim měl pří­stup se jme­nu­je Dennis. Nebylo nic leh­čí­ho než tam dojet a Radera na mís­tě sba­lit. Jenže pro nedo­sta­tek důka­zů ho nako­nec zatknout nemoh­la, tak ho dala ale­spoň sle­do­vat. Ovšem jen do té doby, než se jí poda­ři­lo zís­kat jeho DNA.

Rader své obě­ti rád nazý­val jako své ‘‘pro­jek­ty‘‘. Na svůj lov si sebou čas­to brá­val svou pra­cov­ní aktov­ku, nebo bow­lin­go­vou taš­ku, do kte­ré se mu poho­dl­ně vlez­ly vra­žed­né zbra­ně, pou­ta, lano a pás­ka. Své obě­ti ze začát­ku vyhle­dá­val zce­la náhod­ně. Prostě se jen potu­lo­val po měs­tě než si vyhlé­dl poten­ci­o­nál­ní oběť. Poté ji začal neu­stá­le sle­do­vat, aby zjis­til zvyk­los­ti a poma­lu se mu v hla­vě začal rodit plát, jak nej­rych­le­ji a hlav­ně bez­peč­ně ude­řit. Většinou se sna­žil hle­dat pou­ze osa­mo­ce­né obě­ti, pro­to­že více lidí v domě zna­me­na­li vět­ší nebez­pe­čí, že mu někte­rá unik­ne. Poté co se vkra­dl do domu svých obě­tí, jim vždyc­ky pře­stři­hl tele­fon­ní drá­ty a skryl se někde v domě, kde čekal na její pří­chod. Většinu svých obě­tí se sna­žil pře­svěd­čit, že je chce jen zná­sil­nit, aby se pří­liš nebrá­ni­li a on s nimi neměl tolik prá­ce. Chtěl si tak dosy­ta užít a uspo­ko­jit své sexu­ál­ní. Když svůj akt skon­čil chlad­no­krev­ně všech­ny zabil bez jedi­né znám­ky sou­ci­tu či sli­to­vá­ní. Svou pře­zdív­ku si B.T.K si vybral díky meto­dám jenž při svém řádě­ní pou­ží­val. Nejprve svou oběť svá­zal (bound), poté mučil (tor­tu­red) a nako­nec zabil (killed). Doslova se vyží­val v postup­ném škr­ce­ní bez­bran­ných, kdy je škr­til do bez­vě­do­mí, násled­ně je zase při­ve­dl k živo­tu a opět je začal škr­tit. Při pohle­du na zou­fa­lý boj o kaž­dé nadech­nu­tí ho nevý­slov­ně vzru­šo­val. Po posled­ním smr­tel­ném záchvě­vu těla pod sebou se vět­ši­nou při­ve­dl k orgas­mu a svým seme­nem potřís­nil tělo své obě­ti.

Do dneš­ní­ho žije Dennis Rader ve věze­ní a těší se doce­la dob­ré­mu zdra­ví. Mimo jiné i díky tomu, že nemů­že být nikdy popra­ven. Mimoto se stal věč­nou inspi­ra­cí nejed­no­ho reži­sé­ra, spi­so­va­te­le, ale i hudeb­ní­ků, kte­ří se sna­ží na jeho jmé­ně při­ži­vit. Dokonce o něm vznik­lo i něko­lik bás­ní.

---