(zatím nehodnoceno)
Loading... |
| Tři dny hororové zábavy, přednášek, filmové projekce, piva a kofoly. Akce na kterou budu ještě dlouho vzpomínat a díky které jsem potkal spoustu skvělých lidí. |
Dlouho očekávaná akce byla konečně zde a já se mohl těšit na tři dny hororové zábavy, kterou si pro nás chlapci z konkurenčního webu Studna.net připravili. Začala mi dovolená, takže bylo potřeba sbalit pár věcí do báglu a vyrazit na vlak. Čekala mě menší štreka do města Příbor, kde jsem netrpělivě vyhlížel dalšího hororového nadšence Svastyka, který vede stránky EHF.cz. Byly to docela nervy, protože kromě barvy a značky auta jsem o něm neměl skoro žádné informace a jeho podobiznu jsem viděl pouze v galerii tohoto webu. Naštěstí se na mě nevykašlal a skutečně dorazil. Tím nám začala další tří a půl hodinová cesta autem, které mělo naštěstí klima, což mě nabádalo otevřít si pivko, ale nakonec jsem tomuto pokušení zuby nehty odolal. Jelikož dálniční známka byla pro nás tabu, museli jsme si to valit přes nejrůznější dědinky a města, což zapříčinilo i několik špatných odbočení, ale nakonec jsme přece jenom zdárně dojeli až do vytoužené Chotěboře.
Zde na mě měl čekat jediný člověk, o kterém jsem toho věděl trochu víc a to všemi milovaný Eraserhead, který mi nabídl nocleh u něj v autě, abych zbytečně nemusel platit za nějakou ubytovnu v tělocvičně, kde by mi dělali společnost náctileté děcka, jenž zde přijeli na jiné odvětví zábavy nežli já. Protože letošní Festival Fantazie začal už prvního července a před hororovou částí zde měli menší mecheche příznivci Star Wars, WampConu, Harryho Pottera, Xeny, Hvězdné brány, všemožných deskových a počítačových her a samozřejmě mnoho dalších bláznů, jenž jste mohli vidět v nejrůznějších kostýmech, ve kterých dle mého názoru muselo být pořádné vedro. Jen já osobně jsem chcípal jen v tričku a kraťasech a to jsem na sobě neměl ty hadry co oni. Bohužel jsme měli mírné zpoždění a Eraserhead, který zde byl již od dopoledne se šel věnoval poslední přednášce v rámci WampConu, která pojednávala o Upírovlkodlačích béčkách. Jak mi později vyprávěl o nic důležitého jsem nepřišel, protože za moc nestála. Se Svastykem jsme se tedy zaregistrovali, vyplácli pětikilo a dostali jakýsi dárkový balíček, ve kterém bylo například levelko a pár dalších časáků. Dokonce v něm byla i pc hra a loutkový film. Tyto milodary jsme hodili do kufru a rozhodli se obhlídnout zdejší hospůdky, jestli tam nenarazíme na další lidi z hororových webů. Bohužel zatím nikdo jiný nedojel, a tak jsme si museli vystačit s vychlazenou plzeňskou dvanáctkou (a ne jednou). Čas pomalu ubíhal a s tím rostla i naše žízeň, protože vedro bylo opravdu neúnosné, ale konečně dorazili i další lidé na které jsem se těšil. Tedy především další z adminů EHF Sod a jeho synátor. Oba rovněž velcí příznivci hororů a po menší seznamovačce jsme pokračovali v naší přerušené činnosti. Akorát jsme plzeňské pivo vyměnili za kozlíka. Zhruba kolem 18.00 dorazil i Obitus, což je jeden z organizátorů letošního hororového programu, který měla pod patronátem Studna. Ta odstartovala svůj program promítáním filmu Near Dark (1987), který jsme všichni oželeli, protože jej máme ve svých filmotékách doma. K mému překvapení a samozřejmě i nadšení po chvíli dorazil i samotný Eraserhead a připojil se k naší milé společnosti. Jak on sám řekl, tak už to déle nechtěl prodlužovat, protože se na nás všechny těšil až nás pozná. Nevím jaký prvotní dojem jsme na něj udělali, ale brzy se také vehementně pustil do doplňování tekutin. Během následujících dvou hodin se z nás stala už stmelená banda hororových bláznů, a tak jsme s přivřením očí zaplatili útratu a šli se věnovat tomu proč jsme zde přijeli především, tedy samotnému programu.
Přesně v osm hodin večer začala ve sklepních prostorech zdejšího kina Obitusova přednáška na téma Třpytí se upíři na slunci?, kterou začal milými slovy : „Hned z kraje, aby bylo jasno, je třeba říci, že Stmívání je hrozná sračka!“ a v tu chvíli začala opravdová hororová zábava. Tenhle chlapík měl svou přednášku velmi dobře připravenou a neustále dokázal lidi v sále rozesmávat nejrůznějšími hláškami či narážkami. Samozřejmě si nezapomenul rýpnout do všech přítomných uživatelů EHF o jejich specifickém výběru filmů, v nichž se nejčastěji objevuje erotika a občas i něco tvrdšího. Měl připraveno několik ukázek z nepříliš známých upířích filmů, které pocházejí z nejrůznějších koutů světa a mnohdy jsou, nebo lépe řečeno byli, těžko k sehnání. Pro menší srovnání nám ukázal i několik různých vzorců oblíbenosti dnešní mládeže k novodobým upířím filmům, v nichž samozřejmě vedlo Stmívání a Underworld. Tato pasáž však byla jen jakýmsi rozptýlením před následující lahodnou nabídkou exotických upířích filmů, u kterých jsme s Eraserheadem chrochtali blahem. K vidění byli ukázky z mexického filmu El Vampiro (1957), pakistánského Zinda Laash (1967), filipínského Dugo Ng Vampira (1969), nebo japonskou Bloodthirsty Trilogy: Legacy of Dracula (1970), Lake of Dracula(1971), Evil of Dracula (1974), italský pamlsek Blood for Dracula (1974) a vše bylo zakončeno známějšími americkými snímky Vampire’s Kiss (1988) a I Bought A Vampire Motorcycle (1990), které jsme mohli vidět i u nás v televizi. Perfektně zvládnutá přednáška mi rozhodně otevřela cestu k několika velice působivým filmům, které už mám ve svém hledáčku. Navíc jsem se zde seznámil i s dalším hororovým nadšencem a hlavním administrátorem Studny Evilmindem. Tento chlapík měl na povel celé organizování hororové části tohoto festivalu a jak bylo vidět, má o světě hororu docela velký přehled, což mě mile překvapilo. Ve 21.00 program pokračoval promítáním dalšího filmu, kterým byl tentokrát Romerův Martin (1977), který jsme ovšem opět všichni měli již doma, a proto jsme se vydali k autům, tedy lépe řečeno nás všechny Sod pozval k tomu svému, kde z kufru vytáhl své pracně dovezené zásoby zlatavého moku v petkách. Nečekal však, že naše žízeň je věčná a hlavně neutuchající, a proto jsme mu je brzy všichni zkonzumovali. V tuto chvíli jsme již neměli žádné zábrany a vyprávěli si i několik peprných historek z našich osobních životů, o kterých se tu však nebudu raději rozepisovat. Nemusím vyžvanit úplně všechno. Následně jsme opět zamířili do kinosálu, kde ve 23.00 začala projekce hororového dokumentu Bloodsucking Cinema (2007), který pojednával o upírech jako fenoménu ve filmech. Objevili se v něm rozhovory s účinkujícími herci i režiséry, jenž měli s jednotlivými snímky co dočinění. Musím se přiznat, že jsem byl v těchto chvílích již velice znaven a stěží jsem zůstával vzhůru, takže jsem si jej nemohl pořádně vychutnat, ale jak se později ukázalo, nebyl jsem sám. Dokument byl hodně nevyrovnaný a místy až nevýslovně nudný. Nicméně jsem se zde dozvěděl několik velice zajímavých informací například o filmu The Lost Boys (1987), Vampires (1998), nebo Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (1922), následně jsem to však již nevydržel a usnul. Zbytek dokumentu, v němž se mimo jiné mluvilo i o From Dusk Till Dawn (1996), Bladeovy (1998), Underworldu (2003), Queen of the Damned (2002) nebo filmu Van Helsing (2004). Jak jsem se později dozvěděl byla to katastrofa a všichni kromě Eraserheada odešli pryč. Když jsem se vzbudil, byl jsem tam už zcela sám, a tak jsem se vydal hledat ostatní a jak jsem správně předpokládal, opět seděli v hospodě. Jelikož jsme od přírody chlapci zvědaví, tak jsme se šli ještě podívat do místního sálu, kde si mohl každý účastník festivalu zahrát nejrůznější deskové hry, dále pak vyzkoušet i několik počítačových či konzolových her. Následně jsme se přesunuli do vyššího patra jakéhosi velkého sálu, kde jsme mysleli, že je nějaká diskotéka, ale jak se později ukázalo šlo o amatérské karaoke. Nějakou dobu jsem do ostatních hučel ať jdou do toho se mnou, ale nikdo nenašel dost odvahy, tak jsme se s Eraserheadem sebrali a šli se alespoň na ty blázny podívat. Potom, již dosti znavení, jsme se vydali se Svastykem k jeho autu, odkud jsem si vzal své věci a přestěhoval se k Eraserheadovi. Ten proměnil své auto na luxusní noclehárnu a oba jsme se pěkně vyspali do růžova.
Den druhý (10.7)
Po včerejším draku nám některým nebylo moc do zpěvu, a tak jsme se rozhodli vynechat první promítání filmu Pontypool (2008) a raději jsme vyrazili do města na snídani. Někteří si dali lahodnou sekanou, jiní jako já párečky. Samozřejmě i zde byl na výběr docela slušný sortiment piva, ale až na pár výjimek jsme dali přednost kofole. Poté jsme vyrazili na přednášku o hororových hrách, kterou si vzal pod patronát jistý Vlad Dracula. Tenhle člověk a celá jeho projekce byli hodně zvláštní a já jen nevěřícně hleděl cože to ten týpek mele za nesmysly. Jelikož se poslední dobou zajímám i o hororové hry a už jich mám i pár desítek doma, tak jsem očekával nějaký pořádný rozbor těch nejslavnějších, ale dočkalo se mi jen vět typu: Doom 3 je podprůměrná střílečka, která má sice zajímavý děj, ale jinak je o ničem. Následně se rozvyprávěl o hrách typu Silent Hill, kterou celkem pochválil až na některý díl a mnoha dalších, jenž jsem do té doby neznal. Jenže většinu z nich naprosto smetl pod stůl se slovy, že to je docela nuda. U některých se mi docela hodně líbily ukázky, které měl teda slušně udělané, ale moc k nim bohužel neřekl. Většinou popisoval svůj prožitek z hraní, jak se dají zabít hlavní bossové atd. Docela mě to zklamalo, ale nakonec jsem mu i zatleskal. Při poslední otázce jakéhosi týpka, jaká hra je pro něj tedy děsivá, nám odpověděl něco ve stylu, že ta u které si několikrát cvrnkne do kalhot. Hm zajímavé zjištění, ale tak to pro mě teda nebude asi žádná dobrá. Následně jsme s Eraserheadem nepohrdli Romerovým filmem Survival of the Dead (2009), u kterého jsem se tedy alespoň já docela zasmál. Žádné velké terno to teda nebylo, ale já osobně mám problém s většinou filmů se zombíkama, takže pro ostatní to byl určitě zážitek. Jenže při skončení tohoto filmu se stala velice nemilá záležitost. Když jsme vycházeli ze sklepních prostor, tak nás zastavili policajti a nepustili nás ven. Na místních toaletách totiž zemřel neznámý, zhruba čtyřicetiletý chlápek, který údajně zemřel na infarkt. Tato zpráva se však postupně změnila na zadušení zvratky až po spolknutí střepu. Takže jsme si mohli vybrat co jsme chtěli.
Mezitím dorazil i další člen EHF a občasně i Horror.cz - Waump. Jenže jsme s ním ještě nestačili ani pořádně pokecat a už začala další přednáška o Hororových novinkách, kterou tentokrát vedl sám Evilmind. Tahle část mě bavila z tohoto dne asi nejvíc, přestože do své projekce zařadil i takové paskvily jakými jsou filmy Birdemic: Shock and Terror (2008) od režiséra Jamese Nguyena nebo další megahit Mega Piranha (2010) od společnosti Asylum. Naštěstí bylo k vidění i několik mnohem zajímavějších kousků... mimo jiné The Human Centipede (2009), který měl být k vidění večer. V dalších ukázkách nám představil možná novodobé pecky typu Under the Mountain (2009), La Herencia Valdemar (2010), Evil Angel (2009), Darah (2009) nebo asijskou úchylárnu 63-fun-go (2009). V neposlední řadě i americký snímek Blood Night: The Legend of Mary Hatchet (2009). Tím pro mne dnešní odpolední vložka skončila, protože následovaly dvě přednášky, jenž mě moc nezajímaly. Tu první Xenomorph - Votrelec trochu inak vynechali snad všichni, ale následnou od Evilminda, o španělském herci Paulu Naschym, si už nenechal ujít skoro nikdo. Tedy kromě mě, Svastyka a Waumpa. Zatímco ostatní se šli vzdělávat do přeplněného sklepa, my jsme pokračovali v pití pivka. Během popíjení jsme prošli menší výměnou názorů, co se týká filmů od společnosti Asylum a především pak filmu Mamut. Zatímco pro mě to jsou docela srajdy, tak Waump k nim shlíží asi skoro stejně jako ke svému oblíbenému zombie žánru. Tenhle chlapík je asi nejzarytějším fanouškem zombíků, ale jak jsem slyšel údajně si drží prvenství jistý uživatel LIVINGDEAD a jeho sestra. V 19.00 začal další film Mucha Sangre (2002).
Ovšem i ten jsme vynechali kvůli rostoucímu hladu, takže jsme se pořádně naládovali řízky, někteří jako třeba já smaženým sýrem. Následovala další přednáška s názvem Pojednání o nemrtvých od mého oblíbence Vlada Dracula. Po poslechu jeho předchozí přednášky o hororových hrách však neměl na něho náladu nikdo z nás, takže jsme pouze vyměnili lokály a pokračovali v dalším božolení. Eraserhead a já jsme však tentokrát zvolili kofolu, protože jsme nevěřili místnímu pivu Chotěboř. Následnou přednášku o Mytologii mýtu Cthulhu od Codyho jsme si s Eraseheadem nenechali ujít. Jméno H. P. Lovecraft vám určitě něco říká, takže je asi zbytečné se rozepisovat o jeho výtvorech a filmech. Tahle přednáška mi ovšem moc nedala, protože já jeho vymyšlený svět, nestvůry, božstvo a jakési brány do jiných světů moc nechápu. Nikdy jsem od tohoto spisovatele nečetl snad žádnou povídku, takže jsem moc nechápal, o co tam jde. Přednášející tam mlel pořád dokola jakési jména, ale já si vesele podřimoval. Každopádně jsem zase ožil při pouštění ukázky z filmu Dagon, která měla být jakýmsi srovnáním s Lovecraftovou tvorbou. Víc než samotná nestvůra mě však zaujala spíše ta spoutaná herečka. Díky této přednášce jsem přišel o humornou momentku z hospody, protože si zde jakýsi mladík spletl Svastyka s nějakým spisovatelem a chtěl po něm podpis. No a konečně nakonec přišel zlatý hřeb večera. Někdy před půlnocí se začal pouštět nizozemský horor The Human Centipede (2009). Do té doby mi sice tohle dílo absolutně nic neříkalo, ale z vyprávění mojich kolegů jsem byl docela nažhavený a jak se později ukázalo, absolutně nelituji toho, že jsem na něj šel. Po dlouhé době jsem měl možnost vidět něco tak zvráceně úžasného z čeho mi během projekce několikrát nepříjemně zamrazilo v zádech. Byl jsem naprosto uchvácen nejen samotným námětem, ale i hereckými výkony a především solidní atmosférou, která mě doprovázela během celé projekce. Navíc když zhruba po půlhodině u tohoto filmu omdlela mladá dívčina, dostal film ještě větší vážnost. Zcela určitě to bylo tím hnusným vzduchem, jenž v místnosti panoval, ale možná se na tom mohl lehce podílet i samotný film, či jeden chlápek z obecenstva a zvuky, jenž občas jeho tělo vydalo. Když naběhly závěrečné titulky, tak jsme rychle vyběhli ven na cigárko a začala vášnivá debata a výměna názorů o tomhle filmu. Všichni jsme se však shodli na tom, že jde o velice povedený film a herec, jenž ztvárnil doktora Heitera vypadal jak novodobý Hitler. Nicméně však předvedl neskutečně úžasný výkon, před kterým musím smeknout. Následovala tradiční zábava s půllitrem piva v místní zahradní restauraci a potom se šlo opět do hajan.
Den třetí (11.7)
Jelikož to byla naše poslední noc rozhodli jsme se s Eraserheadem trochu poklábosit o našich osobních životech a vyměnili si pár příběhů a informací, které nás časem uspali. Jenomže z nějakých neznámých důvodů mě zradilo mé zažívaní a já byl brzo opět na nohou. Jelikož jsem nechtěl svého kolegu budit, vydal jsem se na procházku noční Chotěboří. Ta mi ovšem nic moc nedala, protože kromě otravných komárů a blijící dívenky jsem toho moc zajímavého neviděl. Ráno jsme se vydali do místního knihkupectví, kde jsme se rozhodli utrácet těžce vydělané peníze za několik knižních titulů a nakonec jsme odcházeli velice spokojení. Snídani jsme museli vynechat, protože v 9.00 začal finsko-český film Sauna (2008). Ještě předtím však kluci ze Studny objevili v počítači zapomenutou složku z TwilightConu a v té se nalézal velice podivný a hlavně úsměvný test ze ságy Twilight. Tenhle test by mi však stejně jako i ostatním dělal asi obrovský problém, protože otázky se týkali nejrůznějších scén, oblečení a jmen hlavních hrdinů. Rozhodně to však bylo příjemné obohacení začínajícího dne. Když skončilo promítání Sauny, šli jsme si dát klasické cigárko, ale u něj jsem byl málem ‘‘fyzicky napaden‘‘ ostatními po mém bezprostředním prohlášení, že mi to nepřišlo moc hororové a jde spíš o historický film. Všichni jen nevěřícně kroutili hlavou a já si vyslechl několik peprných poznámek na svou adresu.
Následovala poslední letošní přednáška na téma Jak hluboká je Studna? Zde nám Evilmind a Obitus řekli něco o změnách, které proběhly na tomto webu a především jsme se zde potom seznámili i s nejaktivnějším členem Studny Bloodym. Jak jsem brzy zjistil, tak i zde probíhá docela krize s malým počtem přispívajících uživatelů, podobně jako u nás na Horror.cz. Navíc i zdejší redaktoři či administrátoři na nějaké ty příspěvky celkem dlabají podobně jako u nás, takže místo toho hrají jakousi online hru a údajně jsou v ní kluci celkem dobří. Mimo to jsme se dozvěděli, že zdejší pořadatelé jsou od přírody volové a příští ročník by mohl mít docela vážné problémy s přítomností Studny, protože se jim moc nelíbí, že se tady pouští filmy, které u nás například neprošly kinem či nejsou z originálního dvd. Potom by však tato akce zcela ztratila svůj význam, protože nám zde Evilmind chtěl pustit a především seznámit nás s docela neznámými a těžko sehnatelnými filmy. Následovala nabídka jak od Studny tak EHF, že by koupili doménu Horror.cz, což mě docela pobavilo a odkázal jsem je na Michala. Ten jak jsem zjistil, se u většiny těší opravdu velké oblibě, podobně jako zdejší náctiletí uživatelé, kteří se stali dle názoru většiny hlavním důvodem, proč oblíbenost Horror.cz celorepublikově upadá. Navíc při dotazu na naše stránky si většina lidí vybavila pouze Prasoida, který dle nich (a samozřejmě i mého názoru) píše nejlepší recenze, které se líbí většině a co mě potěšilo velice, byl jsem poté zmíněn i já, ale v souvislosti s nejaktivnějším uživatelem Horror.cz. Dokonce se mě snažili hned na místě přetáhnout k nim. Bohužel nemůžu říct, že bych nad tím nezačal docela hodně přemýšlet, protože jak jsem zjistil, tak Sod, Svastyk, Waump, Obitus a Evilmind mají rozhodně větší potenciál, zkušenosti i přehled o hororových filmech než kdokoliv na Horror.cz. Navíc se snaží pro hororové fandy dělat i něco navíc a váží si aktivních členů mnohem víc, než se tomu děje zde. Navíc s tím souhlasí i Eraserhead, který dal tomuhle webu již několikrát najevo, co si myslí o zdejších uživatelech a přístupu administrátorů. Jeho srdce stejně jako mé začíná čím dál tím více tíhnout k EHF, která je dle našich názorů momentálně nejlepším hororovým útočištěm u nás. Jako poslední film letošního FF2010 byla japonská úchylárna 63-fun-go (2009), kterou jsme ovšem všichni s radostí vynechali, protože již z 15.minutové ukázky bylo vidět, že to je hrozná pí....na. Následně jsme se všichni vydali k autům, padla poslední cigaretka, všichni nasedli do svých kár a rozjeli se domů. Svastyk hodil do přehrávače nějaké cd a už jsme si to valili zpátky domů. Samozřejmě ani zpáteční cesta se neobešla bez menších komplikací a opět jsme několikrát špatně zabočili.
Ani chvíli nelituji, že jsem se letošního ročníku zúčastnil. Mým hlavním cílem bylo seznámení s ostatními lidmi z EHF a samozřejmě Eraserheadem. Ze začátku jsem měl lehké obavy, že do té bandy vůbec nezapadnu, protože dle fotek jsem předpokládat, že to budou všichni rockeři, celou dobu budou kecat o hudebních skupinách atd. K mému překvapení a samozřejmě radosti se z nich vyklubali perfektní lidi, kteří mi pobyt rozhodně zpříjemnili. Je sice pravda, že většinou jsme byli zalezlí v hospodě, ale to k tomu samozřejmě patří. I u piva jsme totiž většinou probírali horory, ale to vlastně kecám, protože většinou jsme kecali o ženských a erotice... klasika, vždyť to znáte. Navíc mě hodně zaujal Sodův a Svastykův přístup k vedení jejich stránek. Jde vidět, že ani jeden z nich na to nekašle a snaží se vždy přijít s něčím novým. Samozřejmě se to odvíjí dle jejich časového vytížení, protože musí chodit do práce, ale rozhodně jim fandím. Waump se postupem času změnil z pro mne uzavřeného člověka (bo seděl na druhé straně stolu) na nejvíce humorný článek u stolu, díky svým historkám z pohřbů a jeho práce pohřebáka. O tyto momentky Eraserhead přišel, protože ten poctivě navštěvoval většinu programu. V neposlední řadě chci poděkovat Eraserheadovi za příjemné ubytování a milou společnost. Jako jediný z Horror.cz dojel a musel protrpět mojí společnost 🙂 . No a samozřejmě nesmím opomenout ani kluky ze Studny, kteří si pro nás připravili parádní program na ty tři dny, i když popravdě já z něj viděl asi tak půlku. Každopádně mi nahnali do palice nějakou tu inspiraci díky filmům, jenž nám tu ukázali. Jejich přednášky byly výborné, úsměvné a rozhodně nejzáživnější. Jen tak dále a doufám, že bude nakonec i další ročník.
Nejnovější komentáře