Spalovač mrtvol (1968) - Některé filmy by si člověk prostě neměl nechat ujít, i když na něj budou mít hodně depresivní dopad.

Legendární čes­ko­slo­ven­ský film, kte­ré­mu jsem se dlou­ho vyhý­bal, snad ze stra­chu, jak moc se o něm mlu­ví, jak moc je to skvě­lý film, nemluvě o tom, že i na data­bá­zích je vel­mi dob­ře hod­no­cen, na IMDb dokon­ce pat­ří k 15 nej­lé­pe hod­no­ce­ným horo­ro­vým fil­mům, kte­ré byly v his­to­rii nato­če­ny. To vůbec není špat­ný výsle­dek. K tomu fil­mu jsem se nako­nec musel dostat a také na něj koneč­ně došlo.

 

Ještě před tím, než jsem film viděl, jsem zjis­til, že Juraj Herz měl údaj­ně sní­mek natá­čet jako kome­dii. Pokud si tohle Herz sku­teč­ně mys­lel, tak nevím, co natá­čel, pro­to­že ony zde jsou scé­ny, kte­ré vyzní­va­jí absurd­ně, ale záro­veň jsou zde scé­ny, kte­ré jsou nato­lik děsi­vé, až z nich mra­zí. A je to dáno herec­ký­mi výko­ny a skvě­lou hud­bou, niko­li tolik samot­ným pří­bě­hem, kte­rý ale sám o sobě není špat­ný.

 

Děj se zamě­řu­je na posta­vu Kopfrkingla, kte­ré­ho napros­to nedo­stiž­ně ztvár­nil Rudolf Hrušínský. Legendární herec uká­zal, že jeho herec­ký mini­ma­lis­mus je neu­vě­ři­tel­ně účin­ný. Pro tuhle roli byl napros­to stvo­ře­ný. Kopfrkingl pra­cu­je v kre­ma­to­riu v době, kdy se Němci před dru­hou svě­to­vou vál­kou dostá­va­jí k moci. Právě z Kopfrkinglova pohle­du sle­du­je­me celý film, kdy jeho posta­va téměř nezmlk­ne. Není to na ško­du, nao­pak, tím víc se pro­hlu­bu­je tem­no­ta, kte­rá si na vás sedá.

 

„Spalovač mrt­vol“ není horo­ro­vý ve smys­lu, že celou dobu sle­du­je­me něco děsi­vé­ho, ale tím, jak je to plí­ži­vé, ať už z hle­dis­ka niter­né­ho (změ­ny v Kopfrkinglově pohle­du na svět), ane­bo z hle­dis­ka vněj­ší­ho, kdy je spo­leč­nost nahlo­dá­vá­na tím, co je správ­né, kde je mís­to židů a to, jaká krev je ta pra­vá. Ano, ony ty pro­mlu­vy o krvi jsou vskut­ku absurd­ní, jen­že v sou­vis­los­ti s tím, že vychá­ze­jí ze sku­teč­ných his­to­ric­kých udá­los­tí, ten horor se sku­teč­ně dosta­vu­je, a to prá­vě jen z pro­mluv.

 

„Spalovač mrt­vol“ je nesku­teč­ný film, oprav­du. Ale tak o tom se neda­lo moc pochy­bo­vat. Historie ho již dosta­teč­ně pro­vě­ři­la. To, jak Juraj Herz pou­ží­vá kame­ru, jak zabí­rá růz­né detai­ly, jak sly­ší­me neu­stá­le Hrušínského hlas s mír­nou ozvě­nou, to jsou jen zákla­dy toho plí­ži­vé­ho děsu, kte­rý se vám vkrá­dá do srd­cí. Nesmírně pro­fe­si­o­nál­ně a kom­plex­ně zvlád­nu­té dílo, kte­ré sku­teč­ně nemá v čes­ké a slo­ven­ské his­to­rii obdo­by.

Hodnocení: 100 %

---

---